Přehled vývoje ekonomických teorií

Historický pohled na ekonomii 1. prvobytně pospolná společnost je založená na primitivním kolektivním vlastnictví kmenů a rodů, vlastnictví jednoho je vlastnictvím všech, rozdělování statků je rovnostářské je založena na netržních mechanismech téměř veškerá ekonomická aktivita se omezuje na sběr, lov a přípravu potravy, tedy na uspokojení biologických potřeb

2. otrokářská společnost jakmile při výrobě vznikal určitý přebytek, začal se soustředit do rukou některých, dochází tak ke změně vlastnictví vzniká společnost založená na soukromém vlastnictví půdy, výrobních nástrojů a dokonce i pracovních sil v podobě otroků sám otrok dostává jen tu část produkce, která je nutná k uspokojení jeho biologických potřeb

3. feudalismus vztah mezi feudálem a nevolníkem je založen nikoliv na fyzickém, ale na mocenském donucení k práci nevolník má přesně definovaná práva a povinnosti, je vlastníkem výrobních prostředků a nájemcem půdy přebytek z výroby mu zůstává zrušení nevolnictví později otvírá prostor pro rozvoj kapitalismu

4. kapitalismus základním principem je vztah, ve kterém domácnosti vlastní práci a firmy nakupují práci od domácností, vzniká tak trh práce (nabídka práce, poptávka po práci, mzda) základní podmínkou kapitalismu je osobní a právní svoboda všech členů společnosti kapitalismus je řízen tržním ekonomickým systémem

5. moderní smíšená ekonomika (modern mixed economy) je založena na tržním mechanismu a státní regulaci je typická velkým rozptýlením kapitálového vlastnictví (např. mezi drobné akcionáře) rozvíjí se terciální sféra má charakter spotřebitelské společnosti roste sociální funkce státu

Nejvýznamnější ekonomické teorie Ekonom. názory starověkých a středověkých myslitelů Merkantilismus (teorie se orientuje především na obchod, ve kterém vidí zdroj bohatství) Fyziokratismus (podstatou je teorie, že bohatství národů pochází ze zemědělství) Klasická ekonomie (zabývala se především makroek.) Neoklasické ekonomie (zaměřena na mikroekonomii) Utopický socialismus a marxismus, Rakouská škola Keynesiánství (zabývá se úlohou státu v ekonomice a hospodářkou politikou) Monetarismus (klade důraz na  samoregulační funkce peněz v ekonomice)

Ekonomické názory starověkých a středověkých myslitelů

VZNIK EKONOMICKÉHO MYŠLENÍ Ve srovnání s jinými společenskými vědami (zejména filozofií a historií), ale i přírodními vědami (matematikou, fyzikou, lékařstvím aj.) je ekonomie mladá věda.

Jako samostatná věda vzniká ekonomie souběžně s nastupujícím a rychle se rozvíjejícím kapitalismem v průběhu 16.-18. století n.l.. Ekonomické myšlení má však prokazatelně více než dvoutisíciletou tradici. Teoretici zabývající se dějinami ekonomických učení oceňují zejména myšlenkový přínos řeckých antických filozofů, jejichž ekonomické názory považují za teoretická východiska novodobé vědy, protože jsou historicky prvními a zdařilými pokusy vědecky analyzovat zbožní výrobu, obchod (směnu), peníze, úrok a jiné.

Ekonomické myšlení starověku Pro celý starověk a středověk je za základní typ hospodářství považováno hospodářství naturální.

Ekon. myšlení antického Řecka HOMÉR První pokusy popsat hospodářské procesy a najít obecně platná pravidla hospodaření se objevují v 8. až 6. století př. n. l. v díle starořeckého básníka Homéra. Homér (8. stol. př. n. l.) vyjádřil v eposu “Illias a Odysea” názory na bohatství, které má naturální podobu. Zdrojem bohatství je zde zemědělská produkce založená na koncentraci půdy, která je ve vlastnictví rodové aristokracie.

Homér Slepý Homér se nechává vést.

Za hlavní představitele počátků ekonomického myšlení jsou však obecně považováni filozofové Xenofon, Platón a Aristoteles.

XENOFON asi 430 - 355 př. n. l. řecký vojevůdce a historik, žák Sokrata spis Oikonomikos je první dochovanou prací o ekonomii v tehdejším pojetí, tj. jako souboru praktických zásad a ponaučení, jak vést a spravovat otrokářskou domácnost a její hospodářství k prosperitě (Poskytoval zejména praktické rady, jak zacházet s otroky, jak vést hospodářství, co vyrábět a jaké volit pracovní prostředky.).

XENOFON Rozlišoval práci  na duševní a fyzickou (práce otroků). V závislosti na stupni rozvoje trhu si povšimnul i určité specializace jednotlivých ekonomických subjektů. „Bohatství a chudobu nemají lidé v domě, ale v duši.“

výrok Xenofona: „daří-li se zemědělství, prosperují všechny řemesla a umění. Jestliže se však o zemědělství nedbá, obrací se všechno ostatní úsilí vniveč. Obyčejnou fyzickou práci však mají vykonávat otroci a svobodný občan si má ponechat jen dozor a kontrolu nad prací „

PLATÓN 427 - 374 př. n. l. Dílo: Ústava (Políteiá) - 10 knih o ideálním státě Polítikos - o dokonalém státníkovi Zákony (Nomoi) - nejdelší Platónovo dílo (12 knih) uveřejněné až po jeho smrti, probírá podstatu, použití a účinnost zákonů Ve svém díle uplatnil názory na dělbu práce vyjádřené v koncepci ideálního otrokářského státu.*

*Názory na dělbu práce vyjádřil je ve své koncepci ideálního státu: Stát se sestává ze tří stavů: vládců (filozofů), válečníků a z nejnižšího stavu svobodných, tj. z řemeslníků, zemědělců a drobných obchodníků. Nesvobodní, tj. otroci nepatří k žádnému stavu a jsou pouze mluvícími nástroji. Každý stav má vykonávat výhradně jen své povinnosti. Fyzickou prácí Platon pohrdal a první dva stavy na ni nesměly vůbec pomýšlet. Nejvyšší stav, který má řídit stát, vydávat zákony a pečovat o výchovu dětí, má být zbaven všech hmotných starostí, majetkových zájmů atd. Navrhnul dokonce zbavit válečníky a filozofy vlastnictví a rodiny. Válečníci se měli starat pouze o ochranu státu a dobývání nových území. V této souvislosti pro vládnoucí stav vznikla myšlenka o společných ženách, dětech a společné stravě. Povinností třetího stavu, který není schopen řídit stát, bylo dodávat existenční prostředky vyšším stavům.

PLATÓN Pro své názory bývá Platon nazýván prvním teoretikem komunismu - "spotřebitelského" komunismu pro vládnoucí aristokracii. Platón na Rafaelově fresce ve Vatikánu (patrně portrét Leonarda da Vinci)

ARISTOTELES Aristoteles ze Stageiry – 384 (Řecko)-322 př.n.l. byl jak žákem, tak i pozdějším kritikem Platóna. Jako filosof je i dnes považován za tehdejšího nejvýraznějšího představitele ekonomického myšlení

Je autorem spisu Politika - kde podává důležité svědectví o tom, jak smýšleli o společenském hospodářství tehdejší svobodní občané polis. (obec, městský stát - základní ekonomická i politická jednotka antické řecké civilizace)

Aristotelés vychází z toho, že člověk je živočich, žijící v obci, a nemůže tedy žít sám: „Kdo však nemůže žít ve společenství nebo je ve své soběstačnosti nepotřebuje, není částí obce, ale buď divoké zvíře nebo bůh.“ (1253a) Otroky pokládá Aristotelés za samozřejmou nutnost a součást každého hospodářství. Svobodný je ten, kdo dovede rozkazovat i poslouchat, kdežto otrok umí jen poslouchat. „Kdo dává bezpečnosti přednost před svobodou, je právem otrok.“ Nejlepší je, pokud se svobodní ve vedení střídají, takže jednou rozkazují a jindy poslouchají.

Lidé se spolčují na dvou úrovních: Aristotelovo myšlení není evoluční ani historické, nýbrž systematické. Protože celek je podle něho první, není obec sdružením lidí, nýbrž naopak člověk částí obce. Lidé se spolčují na dvou úrovních: rodina nebo lépe hospodářství (řecky: oikia) zajišťuje obživu a reprodukci; obec nebo stát je soběstačný a je účelem a cílem lidského spolužití. „Obec je soběstačné společenství rovných za účelem co nejlepšího života“ (1328a). „Obec je společenství dobrého života v domech a rodinách, jehož účelem je dokonalý a soběstačný život.“ (1280b)

Základem života v míru je rozdělení majetku; Aristotelés odmítá Platónův názor, že by lidé měli mít všechno společné. Uznává, že „peníze mají, takříkajíc, všichni nějak rádi“ (1263b), varuje však před každou hamižností, která obec ničí. “Výsady zámožných ničí ústavu víc než výsady lidu.“ (1297a)

Podle toho, kdo vládne, rozlišuje Aristotelés tři právní formy obce (státu): monarchii, kde vládne jednotlivec, aristokracii, kde vládnou ti nejlepší (řecky aristoi) politeu, kde se na vládě podílejí všichni svobodní občané. a tři pokleslé formy: tyranii, nelegitimní násilí jednoho, oligarchii, vládu bohatých, demokracii, vládu davu. "Demokracie je tam, kde vládne většina nemajetných a svobodných, oligarchie tam, kde vládne menšina bohatých“ (1290b)

Za nejlepší právní formu státu považoval monarchii, tedy vládu spravedlivého panovníka. Za vhodnou dále považoval aristokracii (vládu „nejlepších“), a za méně vhodnou, ale stále přijatelnou považoval politeu, vládu mnoha. Za naprosto nepřijatelnou formu vlády považoval tyranii, tedy vládu jedince, jemuž jde jen o vlastní prospěch, dále oligarchii (vládu bohatých), která je přeci jen o něco lepší než tyranie, a konečně demokracii, čili vládu lidu, což je nejmenší zlo z těchto tří.

Tvrdil, že hospodářský systém mají tvořit silné střední vrstvy, kam řadil jak zemědělce a řemeslníky, tak i drobné obchodníky, čímž vylučoval jak vznik krajní bídy, tak i nadměrného bohatství. Tím zajišťuje stabilitu státu, která je předpokladem dalšího rozvoje hospodářství.

V souvislosti s dvojím pojetím vlastnictví použil poprvé termín ekonomika - ta představovala souhrn užitečných věcí, které sloužily /v té době zejména zemědělcům/ k výrobě zboží. Vedle ekonomiky definoval chrematistiku, kterou dle jeho názoru tvořila zásoba peněz /charakteristická pro obchodníky/ s cílem dosáhnout peněžních zisků. Z tohoto dělení bohatství na dva druhy vycházejí ostatní Aristotelovy názory.

Značnou pozornost věnuje směnnému hospodářství. Počátkem podle něho byl směnný obchod, tj. bezprostřední výměna výrobku za výrobek. Se vznikem peněz se mění směnný obchod ve zbožní obchod, tj. směnu zprostředkovanou penězi. Odsuzuje velký obchod a lichvu, protože zde peníze plodí více peněz a jsou zdrojem obohacování.

Při zkoumání směny narazil na problém ekvivalence ve směně, který se stal jedním z ústředních bodů pozdějšího vývoje ekonomické teorie. Výrazně vstoupil do dějin ekonomického myšlení také tím, že zavedl pojem monopol. V této oblasti čerpal z myšlenek Thalétových. Monopol je právem výhradního obchodu a v širším slova smyslu zahrnoval v antice i právo výhradního podnikání v určitém odvětví.

Odsuzuje rozvoj obchodu i peněžní hospodářství i Platonův ideál státu Odsuzuje rozvoj obchodu i peněžní hospodářství i Platonův ideál státu. Prosazoval hospodářský systém založený zejména na naturálním hospodářství, které vyrábí pro bezprostřední spotřebu a obchoduje pouze s přebytky.

obžalován z bezbožnosti, emigroval, byl vychovatelem Alexandra Velikého, Aristotelés na vatikánské fresce (Athénská škola, 1510–1511) od Rafaela Santi

Přisuzované výroky „Stát není pouze společnost, která má veřejné místo, zřízené pro potírání zločinu a kvůli směně. Politická společnost existuje kvůli vznešeným činům, a nejen kvůli kamarádství.“ „Základem demokratického státu je svoboda.“ „Vzdělání je nejlepší cestovné pro stáří.“

Ekon.myšlení antického Říma navazuje na ekonomické názory řeckých filosofů a souvisí s rozvojem otrokářského řádu, kdy je za zákonný zdroj bohatství považována válka a obchod s otroky. Hospodářský systém byl založen převážně na naturálním hospodářství s převahou zemědělské výroby (římský velkostatek ve vlastnictví rodové aristokracie). Ekonomické názory jsou rozvíjeny zejména ve spisech týkajících se zemědělství.

CATO starší plným jménem Marcus Porcius Cato Censorius 234 – 149 př. n. l. byl římský spisovatel, politik, voják, řečník, velkostatkář a otrokář

hlavní představitel teorie naturálního hospodářství jeho ideálem je hospodářství vyrábějící pomocí otrocké práce pro vlastní spotřebu a prodávající pouze přebytky vypracoval návod na řízení hospodářství, založeného na otrocké práci

Marcus Terentius Varro gramatik, spisovatel a politik Dílo: Rerum rusticarum libri III, Tři knihy o rolnictví, zachovaly se celé

Ekonomické myšlení středověku Ekonomické myšlení středověku zahrnuje období procesu feudalizace Evropy - od 5. století do počátku 10 století a období rozvinutého feudalismu - přibližně 10. - 16. stol. Raný feudalismus nezaznamenal výraznější změny ekonomického myšlení a je spjat s nástupem křesťanství. K jediné podstatnější změně dochází v chápání práce: není již chápána jako záležitost otroků, ale je vykonávána na boží příkaz.

Významným představitelem rodících se nových ekonomických názorů byl jeden z „církevních otců“ Svatý Augustin (353 - 430). O státě božím (proti zbožně-peněžnímu hospodářství; zemědělství je nejlepší činností; Bůh nezná sociální ani hospodářské rozdíly  nutnost živit se tělesnou prací; předchůdce kanonistů)

K dalšímu rozvoji ekonomického myšlení dochází až v období rozvinutého feudalismu. V tomto období převažuje stále ještě naturální a to především zemědělská výroba a dochází k dalšímu utužování nevolnictví, nastává také ale poměrně rychlý rozvoj zbožně peněžního hospodářství včetně mezinárodního obchodu.

Ekonomické názory tohoto období jsou obsaženy ve filosofii tehdejších scholastiků /kanonistů – náboženský myslitelé/, jejichž názory jsou v souladu s tehdejším učením římsko-katolické církve. Z uspořádání společnosti (feudálové a nevolníci) je odvozována nutnost dělby práce (fyzická a duševní) a existence soukromého vlastnictví, které slouží k uspokojování potřeb aristokracie a podporuje řád a stabilitu. Zdrojem bohatství je naturální hospodářství, které může existovat v přirozené podobě (soubor užitečných předmětů) nebo v umělé podobě (drahé kovy).

Těžištěm ekonomického učení kanonistů je teorie tzv Těžištěm ekonomického učení kanonistů je teorie tzv. spravedlivé ceny (iustum pretium). Východiskem tohoto učení byla myšlenka, že směna zboží nemá být zdrojem obohacení žádné ze směňujících stran. V interpretaci tvůrců kanonického práva, žádalo učení o "spravedlivé ceně", aby cena zboží byla vždy jen taková, aby umožňovala úhradu nákladů spojených s jeho výrobou a prodejem a obchodníkovi zabezpečovala pouze přiměřené živobytí.

Tato více morální než ekonomická teorie plně odpovídá křesťanské ideologii, která odsuzuje "dělání peněz z peněz" a zakazující pod přísnými tresty úrok, považovaný za těžký hřích (vymáhání úroků je jakousi loupeží na dlužníkovi).

Tomáš AKVINSKÝ 1225-1274 katolický teoretik, který působil v Paříži a Římě a je uctíván jako světec (Doctor angelicus). nejvýznamnější myslitel středověku, jehož filozoficko-teologický systém byl výrazně ovlivněn Aristotelem

encyklopedický spis: Summa theologiae - kromě základních teologických otázek feudální ideologie se zabývá i stěžejními problémy politickými, právními a ekonomickými. http://cs.wikipedia.org/wiki/Summa_Theologiae Z ekonomických otázek, které byly součástí jeho učení, lze uvést především hledání spravedlivé ceny a řešení problematiky obchodu a úroku

Dokázal odlišit pojmy podnikatelský zisk a úrok. Zisk považoval za opodstatněnou odměnu za práci a podstupované riziko, existence úroku byla podle něj morálně nepřípustná. Vycházel z Aristotelovy koncepce sterility peněz, tzn. že peníze považoval stále pouze za prostředek směny. Tvrdil, že jelikož se peníze na rozdíl od výroby zboží nemohou zvětšit, nelze z peněžní půjčky požadovat úrok. Vedle toho však zároveň tvrdil, že odměna za vypůjčení statku přinášejícího užitek je morální. Nepochopil tedy ještě tu skutečnost, že hlavním motivem úvěru je právě možnost získat takovýto statek.

Vymezil hranice mezi vírou a rozumem, pokusil se je vzájemně uvést do harmonie. Pravda je podle něj jen jedna, ale vedou k ní dvě cesty, cesta rozumu a cesta víry, tj. cesta zjevené pravdy, která je poznatelná lidským rozumem podobně jako pravdy přírody (tj. přirozeného světa).

Scholastikové tedy nadále nedokázali u peněz rozlišit funkci oběživa a funkci kapitálu. Z toho vyplývá i jejich snaha nadále rozlišovat přirozené používání peněz (jako oběživa) ve směně a nepřirozené používání peněz jako kapitálu /jako lichvu/.

Starověké a středověké ekonomické myšlení přineslo ekonomické teorii cenné poznatky, které byly významné pro vznik ucelené vědecké teorie klasické anglické ekonomie.

Děkuji za pozornost