Stavba sportovního tréninku Seminář trenérů Troja 22.11.2014

Tréninkový proces Základem jsou procesy: Adaptace organismu a osobnosti sportovce na zatěžování Motorické učení, osvojování a zdokonalování sportovních dovedností Výchova člověka a sportovce Základním prvkem je trenér, který plní funkci projekční a plánovací, organizační, realizační, komunikační a výchovnou. Velmi důležitou stránkou trenérské činnosti je komunikace trenér – sportovec. Tato vzájemná interakce může být buď motorem, nebo brzdou tréninkového procesu.

II. Proč tréninkový plán? Chci vychovat kvalitní závodníky Chci, aby trénink nepoškodil zdraví sportovce Chci, aby sportovní růst korespondoval s mentálním růstem a naopak Chci, aby trénink mě i svěřence bavil Z těch bodů vyplývá nutnost dodržovat základní principy sportovního tréninku: Princip jednoty všestrannosti a specializace Princip systematičnosti Princip postupně zvyšujícího zatížení Princip cykličnosti

1.Princip jednoty všestrannosti a specializace Všestrannost tvoří základ pro sportovní výkonnost Specializace vede k vzestupu výkonnosti Vzájemný poměr je důležitý v dané etapě sportovního tréninku – strategie dlouhodobé koncepce sportovního tréninku Všestrannost a specializaci lze chápat jako jednotu dvou vzájemně se podmiňujících a doplňujících kvalit

2.Princip systematičnosti Plynulost tréninkového procesu Nepřetržitost tréninkového procesu – celoroční zatěžování Tréninkové jednotky spolu vzájemně souvisí Intervaly mezi tréninky se řídí poznatky o superkompenzaci

Frekvence zatěžování se musí řídit principy superkompenzace – zvýšená úroveň energetického potenciálu, po energetickém výdeji nastává obnova, která převyšuje počáteční stav a vytváří výhodné podmínky k dalšímu zatížení. Využívaní superkompenzace je především v kondiční přípravě. Lze ji využít i v přípravě na sportovní výkon, ale velmi těžko (laboratorně) lze stanovit přesný čas počátku nástupu superkompenzace, a proto se využívá velmi zřídka. Zatěžování působí i na psychiku, a proto ani znalost zákonitosti superkompenzace nemůže nahradit tvůrčí činnost trenéra.

3.Princip postupně se zvyšujícího zatížení Adaptační pochody závisí na účinnosti podnětů U mládeže musíme respektovat „citlivá“ období Nutnost zvyšovat zatížení (při stále stejném zatížení a současném růstu výkonnosti dochází ke stagnaci) Růst zatížení probíhá vlnovitě v závislosti vztahu objemu a intenzity tréninku Zatížení zvyšujeme jak v objemu, tak v intenzitě Výkonnost v čase zaostává za dynamikou objemu zatížení

ATP-CP zajišťuje pohybovou činnost maximální intenzity po dobu 10-20s intenzita zatížení změna intenzity (nasazení) vyvolává odpovídající změny v úrovních energetického výdeje, který je při pohybové činnosti zajišťován štěpením ATP (kyselina adenosyntrifosforečná), jejíž množství musí být stále doplňováno a k tomu dochází štěpením složitějších sloučenin cukru a tuku Tři způsoby obnovy ATP: ATP-CP zajišťuje pohybovou činnost maximální intenzity po dobu 10-20s LA systém (štěpení glykogenu bez přístupu kyslíku), produktem je přítomnost laktátu v krvi, zajišťuje intenzivní pohybovou činnost do 2-3min 02 systém obnovuje množství vydané energie oxidativním štěpením cukrů a tuků, zajišťuje pohybovou činnost delší než 2-3min, intenzita nižší až nízká, doba činnosti dlouhá

Dělení tréninkového zatížení Intenzita zatížení Anaerobně – alaktátové zatížení – max. intenzita Anaerobně – laktátové zatížení – submax. intenzita Aerobně – anaerobní zatížení – střední intenzita Aerobní zatížení – nízká intenzita Objem zatížení Vnější (doba trvání, počet opakování, rychlost pohybu, odporem, obsahem) Vnitřní (tepová frekvence, spotřeba kyslíku, intenzita energetického výdaje) Velikost zatížení lze chápat jako navzájem se ovlivňující a dohromady vytvářející charakter zatížení tyto veličiny: intenzita cvičení, doba trvání cvičení, počet opakování cvičení, interval odpočinku, způsob odpočinku  

4.Princip cykličnosti Cyklem označujeme uzavřený tréninkový celek, kde řešíme jeden či více úkolů, které spolu úzce souvisí, z hlediska časového průběhu rozlišujeme tyto cykly: Makrocykly – dlouhodobé cykly, základní je roční, je členěn na přípravné období, hlavní závodní období, přechodné období Mezocykly – střednědobé cykly, většinou čtyři týdny, ale mohou být delší, či kratší, roční cyklus má zpravidla 13 mezocyklů Mikrocykly – krátkodobé cykly, nejčastěji týdenní, nebo na VT kratší (2-4 dny) nebo delší (až 12 dní), rozeznáváme tyto typy: všeobecně rozvíjející, specificky rozvíjející, stabilizační, předzávodní, soutěžní, regenerační, kontrolní

III. Etapy sportovního tréninku Etapa sportovní předpřípravy Etapa základního tréninku Etapa specializovaného tréninku Etapa tréninku maximální sportovní výkonnosti

IV. Druhy tréninkových plánů Perspektivní tréninkový plán Roční tréninkový plán Operativní tréninkový plán (mezocykly, mikrocykly) Konspekt tréninkové jednotky

1. Perspektivní tréninkový plán Plány talentovaných skupin mládeže (4-8 let) Plány vrcholových sportovců (čtyřleté, dvouleté) Základní rámcové charakteristiky: prognóza vývoje sportovních odvětví a sportovního výkonu popis současného a cílového stavu trénovanosti cíle a úkoly vytvoření etap vývoje rámcové ukazatele zatížení v jednotlivých etapách tréninkové prostředky a jejich vzájemné poměry regenerační opatření materiální a technické předpoklady výchovné úkoly a sociální rozvoj sportovce

2.Roční tréninkový plán Vychází z perspektivního plánu, musí být komplexní a vyvážený. Musí vycházet z analýz uplynulého období Obsahuje: Charakteristiku sportovce Cíl a úkoly Soutěže Členění ročního cyklu (přípravné, závodní, přechodné období) Rámcový plán zatěžování Rámcový plán výchovného působení Kontrolní činnost Materiální a technické zajištění

3.Operativní tréninkový plán Navazují na roční plány a rozpracovávají ho v mezocyklech (3-6 týdnů) a mikrocyklech (1-3 týdny) OTP v mezocyklu obsahuje: charakteristiku mezocyklu cíle a úkoly dynamiku zatěžování rozložení tréninkových prostředků v jednotlivých mikrocyklech výchovná opatření kontrolní činnost materiální a technické zabezpečení

OTP v mikrocyklech obsahuje: Charakteristiku mikrocyklu Cíl a úkoly v jednotlivých dnech Rozložení tréninkových prostředků a dynamiku zatěžování podle tréninkových dnů a jednotek včetně regenerace Výchovná opatření Kontrolní činnost Materiálně technické zabezpečení tréninkového procesu

Typy mikrocyklů všeobecně rozvíjející speciálně rozvíjející vylaďovací stabilizační soutěžní regenerační kontrolní

4.Tréninková jednotka Základní organizační celek tréninkového procesu, kde se uskutečňují v konkrétní podobě dlouhodobé tréninkové záměry. Úkoly jednotlivých jednotek jsou odvozeny od úkolů jednotlivých mikrocyklů a mezocyklů. Tréninková jednotka ovlivňuje sportovce komplexně (tělesná cvičení, psychické schopnosti, osobnost člověka) TJ. dělíme na tři části: přípravná, hlavní, závěrečná

1.Přípravná část 15 – 30 min. Psychologická příprava – seznámení s úkolem a obsahem tréninku=mobilizace vlastností a schopností sportovce ke zvládnutí úkolu Příprava pohybového aparátu – cvičení na uvolnění a protažení svalů, šlach a kloubů. Cvičení vyvolávající odezvu v srdečně oběhovém a dýchacím systému, prokrvení svalových tkání atd.

2.Hlavní část, délka podle obsahu 45 – 120 min. řeší úkoly dané mikrocyklem cvičení by měla dodržovat obecnou zásadu pro stavbu hlavní části a měla by být řazena: cvičení náročná na koordinaci cvičení rozvíjející rychlostní a rychlostně silové schopnosti cvičení silová a to buď rychlostní nebo vytrvalostní cvičení rozvíjející vytrvalostní schopnosti

3.Závěrečná část 10 – 20 min. Zajišťuje plynulý přechod od vysokého zatížení k postupnému zklidňování a návrat všech funkcí k normálnímu stavu Náplň vychází z obsahu hlavní části (psychické uklidnění, uvolnění, protažení) Struktura by měla být pestrá a zábavná