Název školy: Střední průmyslová škola, Ostrava - Vítkovice, příspěvková organizace Autor: Mgr. Vanda Malurová Datum: 13. dubna 2012 Název: VY_32_INOVACE_3.2.12 Číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0125 Téma: Zvukové prostředky a ortoepické normy v praxi - prezentace Anotace: Prezentace slouží vyučujícímu jako vizualizace výkladu o spisovné výslovnosti. Obsahuje vysvětlení základních pojmů, příklady k jednotlivým jevům a úkol pro samostatnou práci žáků.

Zvukové prostředky a ortoepické normy v praxi Ortoepie – spisovná výslovnost

ORTOEPIE – soubor pravidel, která vymezují mluvenou podobu jazyka LOGOPEDIE – zkoumá výslovnostní vady Normativní příručky: Výslovnost spisovné češtiny 1967, 1978. Hůrková, j.: Česká výslovnostní norma. 1995.

Výslovnost samohlásek Norma vyžaduje zřetelné rozlišení samohlásek krátkých a dlouhých. Rozdíl je významotvorný. dráha x drahá žila x žíla byt x být valí x válí dal x dál

Výslovnost samohlásek Nespisovná je příliš široká (otevřená výslovnost e [hala] místo hele i [bel] místo byl o [v naci] místo v noci – typická pro středočeské oblasti. Spisovná výslovnost má pouze jednu samohlásku i, i když se píše dvěma způsoby (i, y).

Výslovnost souhlásek Připouští se vynechání počátečního j u slovesných tvarů jsme, jste, jsem [sme, ste, sem] i středového j přijď, přijďte [přiď, přiďte], ALE v ostatních případech se zachovává [jdu, pij, pijte, šij, šijte, bij, bijte]. Nezjednodušujeme výslovnost souhláskových skupin: když, kdyby, tkanička, hřebík, však, matčin, předčasně, otci, jablko, deštník, babičce, předsíň.

Výslovnost stejných souhlásek jdoucích za sebou Většinou platí, že vyslovíme jako souhlásku jednu Anna, cenný, měkký – [ana, cený, měký]. Pokud by se změnil význam slova, vyslovíme zdvojeně: raci x racci, podaný x poddaný, nejasnější x nejjasnější. Výjimkou je slovo cvrččí – vyslovujeme zdvojeně, i když jiný význam neexistuje. Zdvojeně vyslovujeme hlásky na rozhraní slov ( tam měl, když šel) nebo na švu slov složených (půlletý).

Asimilace (spodoba) znělosti Podle účasti (kmitání) hlasivek dělíme souhlásky na: znělé: b, v, d, ď, z, ž, g, h neznělé: p, f, t, ť, s, š, k, ch. Tvoří dvojice, které se liší jen znělostí, jsou proto párové. Ostatní souhlásky jsou jedinečně znělé.

Asimilace (spodoba) znělosti Potkají-li se ve slově nebo na švu slov po sobě jdoucích 2 nestejné souhlásky (znělá + neznělá), celá skupina se vysloví buď zněle, nebo nezněle. Rozhodující je poslední souhláska ve skupině – tzv. regresivní asimilace znělosti. sbírat - b znělá, vyslovíme zněle [zbírat] zpívat – p neznělá, vyslovíme nezněle [spívat]

Asimilace (spodoba) znělosti Před v k asimilaci nedochází: svolat – [svolat], zvolat –[zvolat] s vámi –[s vámi], z vás – [z vás]. Skupina sh se v Čechách vyslovuje nezněle [na schledanou, schořel], ale na Moravě zněle [na zhledanou, zhořel]

Asimilace (spodoba) znělosti Znělá souhláska na konci slova před pauzou se vyslovuje nezněle: sud –[sut] led – [let] lev – [lef] leh –[lech] běž – [běš] lez – [les] dub – [dup]

Fonetický přepis Písemný záznam mluvené řeči Zapisujeme to, co slyšíme, bez ohledu na pravopis Uvádí se v hranatých závorkách Ú a ů přepisujeme vždy jedním znakem [ú] Nerozlišujeme y a i, zapisujeme vždy [i] Ě přepisujeme ve shodě s výslovností, vě jako [vje], mě jako [mňe] U di, ti ni měkkost vyjadřujeme háčkem u d, t, n

Zapiš výslovnost zkouška z tábora vztyčit způsob když svatba nikdy nehty hezky kletba

Řešení [skouška] [stábora] [vstičit] [spúsop] [gdiš] [svadba] [nigdi] [nechti] [heski] [kledba]

Děkuji za pozornost Vypracovala: Mgr. Vanda Malurová 13. dubna 2012 Zdroj: Langer, A.: Úspěch veřejné promluvy. Fortuna, 1993. http://is.muni.cz/elportal/estud/ff/js07/fonetika/materialy/ch05s01.html