Dej 2 Francie v době revoluce a napoleonských válek Centrum pro virtuální a moderní metody a formy vzdělávání na Obchodní akademii T. G. Masaryka, Kostelec nad Orlicí

Představitelé absolutismu Ludvík XVI. (1754–1793) francouzský král z rodu Bourbonů vládnoucí v letech 1774–1792, jeho manželkou byla Marie Antoinetta (dcera Marie Terezie), oba popraveni během Francouzské buržoazní revoluce

14. července 1789 Dobytí Bastily

Deklarace práv člověka a občana vydána 26. srpna 1789 francouzským Ústavodárným národním shromážděním a představuje první krok k vytvoření první francouzské ústavy

Prohlášení práv člověka a občana Představitelé francouzského lidu, ustanoveni v Národním shromáždění, domnívajíce se, že nevědomost, zapomenutí nebo pohrdání lidskými právy jsou jedinými příčinami veřejných neštěstí a zkorumpování vlád, rozhodli se vyložit v slavnostní Deklaraci přirozená, nezcizitelná a posvátná práva člověka za tím účelem, aby tato Deklarace, neustále jsouc před očima všem členům lidské společnosti, uváděla jim stále na paměť jejich práva a jejich povinnosti; aby činy zákonodárné moci a činy výkonné moci mohly být v každé chvíli porovnávány s účelem každé politické instituce a byly v důsledku toho chovány ještě více v úctě; aby požadavky občanů, když se budou napříště zakládat na jednoduchých a nepopíratelných zásadách, směřovaly vždy k zachování ústavy a ku blahu všech.

V důsledku toho Národní shromáždění uznává a vyhlašuje, za přítomnosti a pod záštitou Nejvyšší Bytosti, tato práva člověka a občana: Lidé se rodí a zůstávají svobodnými a rovnými ve svých právech. Společenské rozdíly se mohou zakládat pouze na prospěšnosti pro celek. Účelem každého politického společenství je zachování přirozených a nezadatelných práv člověka. Tato práva jsou: svoboda, vlastnictví, bezpečnost a právo na odpor proti útlaku. Princip veškeré svrchovanosti spočívá v podstatě v národě. Žádný sbor, žádný jednotlivec nemůže vykonávat moc, která by z něj nebyla výslovně odvozena. Svoboda spočívá v tom, že každý může činit vše, co neškodí druhému. Proto výkon přirozených práv každého člověka nemá jiných mezí než ty, které zajišťují ostatním členům společnosti užívání týchž práv. Tyto meze mohou být ustanoveny pouze zákonem. Zákon má právo zakazovat pouze činy škodlivé společnosti. Nikomu nemůže být bráněno v tom, co není zakázáno zákonem, a nikdo nemůže být nucen činit něco, co zákon nenařizuje. Zákon je vyjádřením všeobecné vůle. Všichni občané mají právo účastnit se osobně nebo prostřednictvím svých zástupců při jeho vytváření. Zákon má být stejný pro všechny, ať už poskytuje ochranu, či trestá. Všichni občané, jsouce si před zákonem rovni, mají stejný přístup ke všem hodnostem, veřejným úřadům a zaměstnáním, podle svých schopností a jen na základě rozlišení, která vyplývají z jejich ctností a z jejich nadání.

Každý člověk může být obžalován, zatčen nebo uvězněn pouze v případech stanovených zákonem a pouze způsoby, které zákon předepisuje. Ti, kteří vyžadují, vyhotovují, vykonávají nebo dávají vykonávat svévolné příkazy, mají být potrestáni; ale každý občan předvolaný nebo vzatý do vazby na základě zákona musí okamžitě poslechnout, jinak se stává vinným pro odpor. Zákon má stanovit pouze tresty, které jsou nezbytně a zřejmě nutné; každý může být potrestán pouze na základě zákona, schváleného a vyhlášeného před spáchaným činem a zákonně prováděného. Každý člověk je pokládán za nevinného až do té doby, kdy je prokázána jeho vina; jestliže se pokládá za nezbytné zatknout jej, každá přísnost, která by nebyla nutná k zajištění jeho osoby, má být přísně potlačena. Nikomu se nesmí dít újma pro jeho názory, i náboženské, ledaže by jejich projev rušil pořádek stanovený zákonem. Svobodné sdělování myšlenek a názorů je jedním z nejdrahocennějších práv člověka, každý občan může tedy svobodně mluvit, psát, tisknout, jest se mu však zodpovídat za zneužívání této svobody v případech zákonem stanovených. Záruka práv člověka a občana vyžaduje existenci veřejné moci; tato moc je tedy zřízena ve prospěch všech a ne tedy k osobnímu užitku těch, kterým je svěřena. K vydržování veřejné moci a k úhradě správních výdajů je zapotřebí společných daní; mají být rovnoměrně rozvrženy na všechny občany podle jejich majetkové schopnosti.

Všichni občané mají právo určit sami nebo prostřednictvím svých zástupců potřebnost veřejných daní, svobodně k nim dát souhlas, kontrolovat jejich používání, určit jejich kvótu, základ, způsob jejich vybírání a dobu jejich trvání. Společnost má právo žádat na každém veřejném úředníkovi počet z jeho činnosti. Společnost, ve které záruka práv není zajištěna a ve které rozdělení moci není zavedeno, nemůže o sobě říkat, že má ústavu. Protože vlastnictví je nedotknutelným a posvátným právem, nikdo ho nemůže být zbaven kromě případu, kdy by to vyžadovala zákonně zajištěná veřejná nezbytnost, a pod podmínkou spravedlivého a předchozího odškodnění.

Představitelé revoluce Georges Jacques Danton 1759 –1794 Maximilian Robespierre 1758–1794 významný jakobín a představitel jakobínského revolučního a politického teroru, původně advokát, poté, co ztratil podporu veřejnosti, zatčen a popraven vůdčí osobnost rané fáze revoluce, stal se nepohodlným, když ho odsoudili, vykřikl:"Robespierre, popraviště tě volá...Půjdeš za mnou!...“

Maratova smrt; obraz od Jacquese-Louise Davida Jean-Paul Marat (1743–1793) francouzský politik, lékař a publicista, patřil mezi jakobíny, zavražděn v lázni

poprava M. Robespierra karikatura jakobínského teroru s typickým nástrojem poprav - gilotinou

Napoleon Bonaparte francouzský generál a císař (1804–1814 a 1815), jeden z největších vojevůdců v historii lidstva

Napoleon Bonaparte

Horatio Nelson v r. 1805 potvrdil nadvládu Británie na moři vítězstvím v bitvě u Trafalgaru, kde porazil spojené francouzsko-španělské loďstvo, v bitvě zemřel britský admirál, velitel britské flotily získal Velké Británii námořní převahu ve Středozemním moři

Bitva tří císařů u Slavkova r. 1805

Alexandr I. Ruský car vládnoucí v letech 1801–1825

Napoleon Bonaparte přijímá pruskou královnu v r Napoleon Bonaparte přijímá pruskou královnu v r.1807 (u příležitosti podepsání mírové smlouvy mezi Francií a Pruskem), zleva ministr Talleyrand, Napoleon, car Alexander I., královna a král Fridrich Vilém III. Pruský

František I. 1792–1835 král uherský a český, v letech 1804–1835 císař rakouský a jako František II. v letech 1792–1806 poslední císař Svaté říše římské národa německého, celá jeho vláda byla poznamenána dvěma muži – ministrem Klemensem Václavem Lotharem Metternichem a manželem dcery Marie Luisy Napoleonem Bonapartem

Marie Luisa Habsbursko-Lotrinská (1791-1847), v 19 letech v r. 1810 byla provdána za francouzského císaře Napoleona I. Bonaparta, byla jeho 2. manželkou a porodila mu jediného syna Napoleona II. - Františka vévodu Zákupského

Michail Illarionovič Kutuzov (1747 -1813), významný ruský vojevůdce r. 1812 svedl s Francouzi u Borodina největší a nejkrvavější jednodenní bitvu napoleonských válek, zúčastnilo se jí celkem na čtvrt miliónu vojáků, skončila nerozhodně, Napoleon o svém vítězství nepochyboval a uchýlil se do Moskvy, která byla ale předem vyrabována a podpálena, Napoleonovo vojsko nechal Kutuzov vyhladovět a Napoleon se vrátil zpět do Francie jen s 10 000 vojáky

Bitva národů- bitva u Lipska 1813 památník bitvy rozhodující a největší bitva napoleonských válek, spojené armády Rakouska, Pruska, Ruska a Švédska v ní rozdrtily podstatně slabší armádu francouzského císaře Napoleona, ten krátce poté rezignoval a byl umístěn ve vyhnanství na ostrově Elba

Arthur Wellesley, 1. vévoda z Wellingtonu (1769 –1852) britský maršál v čele spojených armád porazil Napoleona v bitvě u Waterloo v Belgii

Ostrov Sv. Helena Napoleonova posmrtná maska císař Napoleon podepsal abdikaci a bylo rozhodnuto o jeho internaci na ostrově Svaté Heleny, zde r. 1821 zemřel

Vídeňský kongres 1814-15 Restaurace - snaha vrátit situaci do doby před Francouzskou revoluci a obnovit feudální pořádky, uspokojit územní požadavky vítězných velmocí a na trůny dosadit původní panovnické rody pod řízením rakouského císaře, uherského a českého krále Františka I., který byl zastoupen ministrem zahraničí Metternichem

Dej 2 Francie v době revoluce a napoleonských válek Centrum pro virtuální a moderní metody a formy vzdělávání na Obchodní akademii T. G. Masaryka, Kostelec nad Orlicí Použity materiály, obrázky z www stránek: Sochrová, Marie: Dějepis I v kostce pro střední školy, FRAGMENT, Havlíčkův Brod 1997 „cs.wikipedia.org“ „commons.wikimedia.org“ „obrázky.cz“