Od středověku k renesanci Pokus vstoupit podruhé do téže řeky

Nová fáze - patristika

Architekt budoucnosti Aurelius Augustinus 354 – 430 Klasické vzdělání, příklon k manichejství, dvorním řečníkem 387 pokřtěn biskupem Ambrosiem, pak biskupem v Hippo Regiu (sev. Afrika) Pád Říma není koncem světa, nýbrž nástupem vyšší formy společnosti – Civitas Dei

Augustinova definice Aktivní účast ve třech sporech – manichejství, donatismus a pelagiánství. Manichejství – dualismus dobra a zla Donatismus – sociálně revoluční pojetí křesťanství Pelagius – optimistické učení o člověku, popírající prvotní hřích a Augustinovo učení o predestinaci

Komponenty Mysticismus – ne pouhá racionální evidence – „věřím, abych rozuměl“ Skepse – „mýlím se, tedy jsem“ Zlo je nedostatek dobra Predestinace Čas Otec západního křesťanství

Manichejství

Boží obec

Eschatologie

Charakteristika středověkého myšlení Supranaturalismus Dvě centra moci – dva meče Učení o trojím lidu – tu rege, tu ora, tuque labora

Antrop. pesimismus

Tomáš Akvinský Nejvýznamnější představitel scholastické filosofie Žádá pro teologii status vědy. Víra a rozum si nemohou protiřečit, protože obojí pochází od Boha. Liší se ovšem svou metodou. Víra je nad rozumem, nikoliv proti němu. Každé jsoucno má své místo a cíl (smysl, poslání)

Scholastická témata Odkud pochází zlo? Zlo je nedostatek dobra, je to „chybění“. Důkazy boží existence Pozdní scholastika – Vilém Occam – princip úspornosti – Occamova břitva. Je to zároveň kritika metafyziky – ne každému jazykovému vyjádření musí odpovídat něco reálného.

Vrcholná scholastika Svatý Tomáš Akvinský 1225 – 1274 Založeno na koncepci přirozené teologie (přibližně se kryjící s oblastí fyziky a přírodovědy) a zjevené teologie, která je vrcholem celé pyramidy, vychází Aristotelovy filosofie a Bible.

Reakce na scholastiku Roger Bacon 1214 – 1294 Duns Scotus 1270 – 1308 William Occam 1290 - 1349

Chiliasmus Víra v konec tohoto věku (světa) a příchod tisíciletého Kristova království. Dynamizující prvek. Rozvinuto v díle Jáchyma z Fiore, cisterciáckého mnicha z Kalábrie 1130-1202. Konec světa předpověděl na rok 1260

Spor o univerzálie Existence obecných pojmů – jasný a přehledný svět - realismus Způsobuje nehybnost, statičnost Opakem nominalismus – obecné pojmy jsou pouze jména, svět ztrácí jednotu a rozpadá se na jednotliviny Kompromisem konceptualismus

Povaha středověku Sounáležitost a soupeření – o krásnější a větší katedrálu. Středověký svět je krásně uspořádaný kosmos, ve kterém všechno a každý má své místo a svůj význam. Psychologický komfort – řád věcí je řádem božským, dobrým a nezměnitelným.

Renesance - znovuzrození Pokus o obnovení řeckých a římských idejí a metod myšlení Teocentrický názor nahrazen „člověkostředným“ Řečtí filosofové postaveni na úroveň Bible Individualismus a liberalismus

Nové pojmy, nové pohledy Renesance Humanismus Reformace Osvícenství Racionalismus Empirismus Vznik přírodních věd

Poslední fáze středověku Tomistická harmonie rozumu a víry Spor realismu s nominalismem Znovuobjevený Platon

Renesance Renesance – 14.,15.16. stol. znovuzrození, spojené s kulturními a politickými změnami a převraty. Objevitelské cesty, knihtisk, perspektiva v malířství, obchod a finančnictví, střelné zbraně a vojenská technika. Prolomení pnutí mezi dogmatem a rozumem, moc, bohatství a smyslnost shazuje pečeť hříchu. Vědomí vlastního Já.

Humanismus Nalezené Já stojí nad troskami scholasticko-aristotelovského systému a před znovuoživenou záhadou přírody, které jsou dogmatické výklady těsné a nesluší jí. Odpověď je hledána v antice nezdeformované arabskými a scholastickými výklady, ovšem i v magii a atomismu

Reformace Zatímco renesance byla řešením noblesním a elitářským, lid se osvobodil v rámci reformace. Kritika církve, která se proměnila v světskou, právní, politickou a ekonomickou instituci, odmítnutí její autority a neomylnosti, uplatnění práva na individuální zbožnost, a bezprostřední styk s Bohem a řízení se vlastním svědomím.

Osvícenství Osvícenství je plodem vývoje, ve kterém se renesance přiklonila spíše ke katolicismu než k reformaci a do jisté míry zdemokratičtěla. Individualismus, světské myšlení, zájem o přírodní vědy, matematika, mechanika, autonomie rozumu, předpokládajícího, že problém lidstva je vyřešen odstraněním okovů dogmatu.

…na frontě filosofie Duns Scotus – 1266 – 1308 - modalita bytí, „bytí“ boha je jiné než „bytí“ člověka, svět není postaven do hierarchické soustavy, nýbrž je vyjádřen ve vztazích svobodné vůle Vilém Occam - 1285 – 1309 - oddělení rozumu a víry, poznání přírody nás nepoučuje ve věcech víry a naopak. Je klamné předpokládat, že existuje nějaký předem daný řád. Jsoucna nemají být rozmnožována

… na frontě náboženství Alighieri Dante 1265 – 1321 – Dante se nesnaží pochopit a odhalit moudrost boží, nýbrž snaží se nalézt a odvodit moudrost ve světě a ze světa. Svět je uvnitř člověka. Mikuláš Kusánský – 1401 – 1464 - neuchopitelnost analogie mezi bohem, přírodou a člověkem, mystika jedinou cestou

… na poli vědy a vědění Francis Bacon 1561 – 1626 – esej o idolech (modlách), ovládajících lidské myšlení. Problém však patrně bude v tom, že tyto systémové vlastnosti lidské mysli jsou jakožto systémové neodstranitelné Důraz na vědu, která je schopna člověku pomoci a poradit v obchodu a podnikání

Racionalismus Teze, že rozum je rozhodujícím činitelem, který organizuje i ostatní případně v jisté míře použitelné mohutnosti. Především Descartes a Leibniz

Empirismus Pojetí, považující za zdroj veškerého vědění i kriterium všech poznatků zkušenost neboli empirii. Rozšířena především v Anglii, souvisí i s povahou prostředí, ve kterém se pěstuje filosofické hledání a bádání.

Vznik přírodních věd Vítězství od dogmat osvobozeného rozumu, možnost experimentu, prověřování všech zděděných a posvěcených pravd o přírodě, kdy žádná před světlem rozumu neobstojí a všechno je jinak. Zde vzniká představa, že věda je budoucím ředitelem světa, jehož závěry budou každému patrny.

Vítězství mechaniky Poznání představuje moc, která může člověku zajistit vládu nad přírodou Varovné podobenství o čarodějově učni Atomizace přírody i člověka

Descartes a racionalismus Stanovení demarkační linie mezi duchovními a přírodními vědami – zamezuje uplatňování nevědeckých vlivů a představ v oblasti přírodovědy (proti „mosaické fyzice“) Jevy rozprostraněné a nerozprostraněné

Francis Bacon ještě jednou Vyházet teologické spisy a hledat vědění, dávající člověku moc. Jde o praktická řešení otázek lidského života, zásady mořeplavce, obchodníka, piráta. Oddělení víry od vědění Zavedl induktivní metodu Učení o idolech

Dobrá a špatná zpráva Augiášův chlév – po odstranění klamných a nepravdivých nánosů se objeví pevná půda, by přímo skála nezpochybnitelného vědění, přístupného a přesvědčivého. Uhasnou spory a sváry Přestane-li člověk věřit Bohu, nezačne „vědět“, nýbrž začne věřit čemukoliv.

…. Nedůvěra v jednu věc je obvykle založena na přílišné důvěře v jinou věc… brněnský myslitel František Vymazal Středověk byl ukřičen, ubit výsměchem a negací český filosof Emanuel Rádl