VY_32_INOVACE_28-03 Antická filosofie Hérakleitos z Efesu
HÉRAKLEITOS Z EFESU (asi 535 př. K. - asi 475 př. K.) byl urozený občan z Efesu (další významné město na iónském pobřeží Malé Asie, nedaleko Milétu) samotář, který odmítal průměrnost, lid a demokracii ve svém učení používal nesrozumitelné aforismy (krátká rčení) za což získal přízvisko "temný filozof" společností označován za podivína, neoblíbený
jako filosof kritizoval své předchůdce a současníky včetně Homéra pravděpodobně napsal knihu, na kterou se tradičně odkazovalo jako O přírodě dochované fragmenty z této knihy jsou velmi obtížné a je těžké je interpretovat ve vysokém věku se údajně odloučil od lidí a žil v horách jako poustevník, kde se živil rostlinami
2 základní Hérakleitovy myšlenky Pantha rei vše se neustále mění, vše plyne, nic netrvá univerzální tok, vše jde dopředu jeden z nejznámějších výroků Hérakleita vystihuje tuto myšlenku: „Nelze vstoupit dvakrát do téže řeky.“
2 základní Hérakleitovy myšlenky Protikladné věci jsou identické každá věc obsahuje svůj protiklad, potřebuje ho pro své bytí „Totéž je, co je v nás živé a mrtvé, bdící a spící,…..“ přichází ze zákonem jednoty boje protikladů veškeré dění, veškerý vývoj se odehrává v polární souhře protikladných sil (jejich bojem vznikají a zanikají věci) tento neustálý boj utváří celistvost světa (pokud by zavládl klid a mír, nastane smrt)
Oheň a logos Oheň Logos je symbolem nepřetržité změny je proměnlivý vzněcující se a uhasínající lze považovat za prazáklad všeho (arché) Logos kosmický řád, pravidlo obsažené v podstatě světa skrze něj se uskutečňuje harmonická změna protikladů proces změny tudíž není náhodný změnou rozumíme přechod od jedné vlastnosti k opačné (boj protikladů)
Dialektika vývojová nauka díky myšlence spolupůsobení protikladů vytvořil model dialektického učení o vývoji považován za otce (zakladatele) této nauky myšlenku dialektického učení o vývoji později využívají další myslitelé jako Hegel, Spencer, Nietzsche nebo Darwin
Autor DUM: Mgr. Veronika Čadová Děkuji za pozornost. Autor DUM: Mgr. Veronika Čadová