Rychlost světla a její souvislost s prostředím Jak byla změřena rychlost světla ? První, kdo přišel s myšlenkou konečné rychlosti světla, byl Francis Bacon. Ve své práci Novum Organum Scientiarum tvrdil, že „blikající hvězdy“ už dávno nemusí existovat, přestože stále pozorujeme jejich světlo. Jako první se pokusil změřit rychlost světla Galileo Galilei.

Galileo Galilei Galileo Galilei. Se svým asistentem vylezli na dva kopce vzdálené asi 2 km a pomocí luceren chtěli změřit dobu letícího paprsku. Galilei vyslal paprsek – odkryl lucernu. Jakmile ho jeho asistent uviděl, měl také odkrýt lucernu. Z doby letu paprsku tam a zpět chtěl Galileo zjistit rychlost světla.  Princip jejich pokusu je správný, ale doba reakce obou pozorovatelů byla delší než doba letu paprsku.

Jak byla změřena rychlost světla? Současná hodnota rychlosti světla byla určena metodou poprvé použitou v roce 1970 a zásadním způsobem zvětšila přesnost měření. Metoda je založena na měření frekvence a vlnové délky helium-neonového laseru, jehož záření je stabilizováno methanem.

Infračervené záření

Infračervené záření Infračervené záření našlo uplatnění v elektronice a sdělovací technice. Příkladem mohou být různé senzory a čítače (např. senzor u automaticky otevíraných a zavíraných dveří) nebo dálkové ovládání. Ovladač obsahuje generátor impulsů, které nesou zakódovaný pokyn k příslušné činnosti, např. ke změně hlasitosti zvuku. Impulsy jsou vysílány do prostoru polovodičovou diodou, která vyzařuje infračervené záření. Signál je přijímán čidlem zabudovaným v čelní stěně ovládaného zařízení.

Infračervené záření Infračervené záření má výrazné tepelné účinky, pro člověka je sice neviditelné, ale registrujeme je jako tepelný vjem Pro infračervené záření platí stejné zákony jako pro světlo.

Infračervené záření Infračervené záření vyzařují všechna tělesa. I naše tělo září, v porovnání se Sluncem ovšem na větších vlnových délkách. Lidské oko není citlivé na tyto vlnové délky, protože samo lidské tělo, tedy i nitro oka, září a oko by bylo oslepeno svým vlastním zářením. Některé druhy hadů mají vedle „obyčejných“ očí i detektory infračerveného záření. Uvádí se, že tyto detektory jsou citlivější než jakékoliv jiné detektory infračerveného záření vyrobené člověkem.

Ultrafialové záření Vlnová délka ultrafialového záření leží za oblastí viditelného světla, tedy nad (ultra = nad) fialovým světlem. Přirozeným zdrojem ultrafialového záření je Slunce. Část záření o vlnové délce kratší než 200 nm je absorbováno kapičkami vodní páry, molekulami kyslíku a především ozonem. Právě množství ozonu značně ovlivňuje pohlcování UV záření. Proto je množství UV záření závislé na nadmořské výšce – každých tisíc metrů stoupá jeho množství o 15 %. Jeho výskyt ovlivňuje také roční období, denní doba a geografická šířka. Čím výše stojí slunce na obloze, tím více dopadá UV záření na Zemi

Ultrafialové záření Mezi umělé zdroje ultrafialového záření patří elektrický oblouk UV je jedním z činitelů nezbytných pro život člověka: ovlivňuje příznivě některé reakce nervového systému, zvyšuje odolnost k tělesné zátěži, je potřebné pro tvorbu vitamínu D. UV neproniká do hloubky tkání, kritickým orgánem jsou proto kůže, oční spojivky, rohovka, u dlouhovlnného UVA také oční čočka. 

Ultrafialové záření Účinek na člověka závisí na vlnové délce a dávce záření. Lidské tělo se nadměrným účinkům brání vytvářením ochranné pigmentové vrstvy v pokožce, která znemožňuje jeho pronikání do větších hloubek pod povrch těla.

Ultrafialové záření UV záření ničí řadu mikroorganismů, proto se používá k sterilizaci, např. pitné vody. Řada látek toto záření intenzívně pohlcuje (např. obyčejné sklo). Naopak voda, obzvlášť mořská UV záření dobře propouští, což vysvětluje růst řas a jiných vodních zelených rostlin.