DUM - Digitální Učební Materiál 1 DUM - Digitální Učební Materiál   Název školy : Střední odborná škola obchodní s.r.o. Broumovská 839 460 01 Liberec 6 IČO: 25018507 REDIZO: 600010520 ___________________________________________________________________ Vzdělávací oblast : Český jazyk a literatura Název a číslo DUMu : ANTICKÁ LITERATURA VY_32_INOVACE_D1_01 Anotace : Interaktivní výklad: antická literatura – kultura, žánry, představitelé, díla Třída a datum ověření : 1. A; 2. 11. 2012 Autor : Mgr. Ludmila Muchová Registrační číslo : CZ.1.07/1.5.00/34.0701

ANTICKÁ LITERATURA Řecko a Řím

- antika = kultura starého Řecka a Říma, první ucelená kultura v Evropě - antiquus = starý, starobylý Antická literatura položila základ evropské vzdělanosti a také významným inspiračním zdrojem do dnešní doby Znamenala také výhodnou zeměpisnou spojnici – 3 světadíly.

Řecké umění a) Architektura Obr. č. 1- Hefaistův chrám v Athénách

Obr. č. 2- Dórský, iónský, korintský sloup Řecké umění a) Architektura Obr. č. 2- Dórský, iónský, korintský sloup

Řecké umění b) Sochařství Obr. č. 3- Myrón- socha Diskobola

Řecká literatura periodizaci tak, jak ji známe, předcházela prehistorická fáze – žádné písemné památky, pouze ústní lidová slovesnost : mýty (báje)  

1. archaické období (do 6. st.př.n.l.): - pro toto období byla charakteristická především epika s mytologickými prvky -typickým literárním útvarem byly eposy = rozsáhlé veršované epické skladby, buď oslavující hrdiny (eposy heroické) nebo odpovídající na otázky o vzniku vesmíru, člověka, lásky atd. (kosmogonické) -charakteristické rysy eposu: bohatá dějovost, četné básnické přívlastky a přirovnání, mytologický názor na svět: bohové žili v úzkém kontaktu s lidmi, byli antropomorfní (měli lidské vlastnosti – kladné i záporné, od lidí se lišili jen svou všemocností a nesmrtelností)

Homér: – slepý pěvec, neví se vlastně ani přesně, jestli žil (je polomytický), jsou mu připisovány dvě nejstarší památky řeckého písemnictví – eposy: Ilias: válečný epos, odraz skutečných událostí, líčí obléhání města Troja (Ilion), nepopisuje celou desetiletou bitvu, omezuje se jen na závěr boje Děj: Syn trojského krále Priama Paris odloudí spartskému králi Meneláovi ženu Helenu, Meneláos vyzve všechny řecké vládce k vojenské výpravě proti Troji; Řekové město oblehli, ale nemohli je dobýt, celých devět let se bojovalo se střídavými úspěchy. Pak došlo k roztržce mezi vůdcem řecké výpravy Agamemnónem a hrdinou Achileem, který proto odmítl dál bojovat. Teprve po zabití Achillova přítele Patrokla, který nastoupil do bitvy v Achilleově zbroji, Achilleus vstupuje znovu do bitvy, aby pomstil svého přítele, a zabíjí Hektora-Paridova bratra, sám pak umírá šípem Parida, kterému Afrodita prozradila jediné Achillovo zranitelné místo. Troja je nakonec dobyta Odysseovou lstí – dřevěným koněm, do kterého se řečtí bojovníci ukryli, ostatní předstírali ústup. Když Trojané zatáhli koně za hradby, vojáci v noci zaútočili a město dobyli.

Odyssea: mírový epos, není založen na líčení pravdivých událostí, líčí 10 leté putování ithackého krále Odyssea z Trojské války domů Děj: Odysseus se vrací z války domů, ale jeho cestu provází řada dobrodružství. Postupně ztratil všechno své mužstvo, setkal se s jednookým obrem Polyfémem, několik let trávil na ostrově bohyně Kirké, po mnohých útrapách se vrátil domů, kde z posledních sil vzdorovala svým novým nápadníkům Odysseova žena Penelopé. S pomocí svého syna Telemacha je Odysseus pobil a teprve pak směl užívat zaslouženého míru)  

V tomto období se setkáváme také s lyrikou. Lyrická poezie - člověk už nežil v uzavřené kmenové společnosti, a proto zatoužil zabývat se více sebou a svými problémy, měl potřebu zaujmout vlastní postoj k okolnímu světu, proto se začala více uplatňovat a) monodická lyrická poezie - projev 1 autora ve formě sólového zpěvu za doprovodu lyry Sapfó: básnířka žijící na ostrově Lesbos, skládala milostné písně; Obr. č. 4- Claude Ramey- Sapfó

Anakreon: anakreoniky = hravé básně oslavující lásku, ženy, víno a životní radosti   b) sborová - oslavné ódy na určité osoby – Pindaros

  Bajky - prozaické příběhy o zvířatech s lidskými vlastnostmi, ze kterých vyplývají mravní ponaučení Obr. č. 5- Ezop podle Velázqueze jejich vznik spojován s Aisópem neboli Ezopem; Ezop: propuštěný otrok, mrzák, byl zabit

Ukázka: Husy a jestřábi   Husy se pásly s jestřáby na jedné louce a spatřili lovce. Lehcí jestřábi se rychle zvedli a uletěli, ale vyplašené, nemotorně vzlétající husy myslivec postřílel. Nezakládej na sádlo, nýbrž na sílu. Pij hrdlo, jez hrdlo, plať hrdlo.

2. attické období (5. - 4. st. př.n.l.) - vznik městských států – Sparty a Athén - vrchol řecké otrokářské společnosti vlivem rozvoje věd se v této době rozvíjí dějepisectví, filosofie, charakteristickým rysem je vznik dramatu, divadlo mělo zpočátku funkci náboženskou, která postupně přecházela ve funkci zábavnou. Drama: tragédie - při závěrečných obřadech slavností zasvěcených bohu Dionýsovi přednášel sbor pěvců, oblečených do kozlích kůží, písně doprovázené tancem, tzv. dithyramby, z nichž se postupem času vytvořilo divadelní představení – tragedie (v původním smyslu tedy „tanec kozlů“); hrály se i 3 dny, jedno pásmo trvalo i několik hodin; psány vysoce uměleckým jazykem, zpracovávají nějaké vznešené téma, většinou mravní otázky spojené s tresty bohů, divák prožívá katarzi (očištění), jeden herec a sbor mu odpovídá, často tragická zápletka.  

AUTOŘI: Aischylos: - první světový dramatik, který ve svém díle řeší mravní otázky, uvedl na scénu druhého herce, řeší otázky viny a trestu, čerpal ze starých řeckých, napsal asi 90 her, z nichž se zachovalo jen 7, Oresteia: trilogie, hraje se dodnes, látka z okruhu trojských pověstí. Spoutaný Prometheus, Sedm proti Thébám, Peršané.   Sofoklés: - městský úředník, napsal asi 120 tragédií, Král Oidipus: myšlenka, že člověk nemá vzdorovat svému osudu a rozhodnutí Bohů. Antigona, Elektra. Euripidés: psychologické zpracování postav, kritizoval morálku a náboženství, uvedl do svých her i sympatické postavy otroků, zlidštění postav, napsal asi 90 her, dochováno 19; Médea: děj zpracovává tragédii ženy, která se pomstí nevěrnému manželovi několika vraždami, včetně vraždy vlastních dětí.

Obr. č.6 - Euripidés Obr. č. 8- Aischylos Obr. č.7- Sofoklés

b) komedie - vznikly podobným způsobem jako tragedie, ale z žertovných a satirických písní zpívaných při obřadech, psány lidovějším jazykem, zpracovávají „lehčí“ témata, slouží ke kritice společnosti a lidských nectností.   AUTOŘI: Aristofánés: - pozvedl řeckou komedii na vysokou úroveň, zkušený pozorovatel lidí své doby, ve výsměchu se nezastavil před nikým a před ničím, napsal asi 11 her - Lysistrata :děj podobný naší Dívčí válce, protiválečná satira. Ptáci, Vosy, Mír. Filosofie: Platón: ve svých spisech používal formu dialogu, Aristotelés: Platónův žák a pokračovatel, učitel Alexandra Makedonského Řečnictví: politické (Démosthénes), soudní, oslavné = epideiktické (Isokratés) Dějepis: Herodotos – otec dějepisu Thukydides – zakladatel pragmatického dějepisectví

3) helénistické období (do 1. st. př. n.l.) literatura ztrácí demokratický charakter, píše se pouze pro vysoce vzdělanou společnost, mizí závažná témata, motivy ze soukromého života, výrazný literární úpadek objevují se nové žánry - nová komedie: nemá politické pozadí, líčí každodenní obyčejné události, jednotlivé role nepředstavují jen bohy a panovníky, ale i lékaře, obchodníky, otroky: Menandros – Čí je to dítě?- zpracovává motiv odloženého a znovunalezeného dítěte   idyly – popis milostného vztahu v idylickém prostředí venkova (z řeckého eiddyllion- obrázek): Theokritos – idyly ze života pastýřů

4.období římské (1.st.př.n.l.- 5.st.n.l.) Longos – představitel dobrodružného románu: Daphnis a Chloe Lukianos – satirik, oslava rozumu a mravnosti  

Římské umění Obr. č. 9- Koloseum v Říme

Římské umění Obr. č. 10 Pantheon v Římě

Římské umění   Obr. č. 11- Titův vítězný oblouk

ŘÍMSKÁ LITERATURA – od 3. st.př.n.l. do 5.st.n.l. v době, kdy byla řecká kultura na vrcholu, byli předkové Římanů ještě polokočovným kmenem pastevců a lovců, proto Římané od Řeků, především zpočátku, část kultury přejímali význam římské kultury spočívá především v tom, že jejím prostřednictvím pronikla znalost řecké kultury do Evropy

1. archaické období (3. – 1. st. př.n.l.) překlady z  řecké literatury – nejstarší dochovanou památkou je pro školní účely pořízený překlad Homérovy Odyssey - nová komedie: Titus Plautus: - volí témata všedního života, hrou Komedie o hrnci inspiroval Moliéra k Lakomci (odb.klasicismu)  

Klasické, zlaté období (1. st. př.n.l. – počátek n.l.) - nejvýznamnější, rozvíjí se řečnictví – Cicero - vzor dokonalé latiny, největší řečník;   - Kato - řečník a filosof, bojoval za mravnost - Gaius Julius Caesar: Zápisky o válce Galské - poezie - Publius Vergilius Maro - jeden z největších římských básníků, dílo Aeneis: největší římský epos, téměř 10 000 veršů o zakladateli Říma - Publius Ovidius Naso- jeden z nejnadanějších autorů světové literatury, bohatý, slavný muž, ve vyhnanství stále toužil po své rodině a přátelích v Římě, psal prosebné, v hravé a rozkošnické podobě; Proměny: umělecky vyzrálé, častý motiv lásky, vyprávění mnoha řeckých a římských bájí, které jsou propojeny tím, že v každé z nich dochází k nějaké proměně Umění milovat: básnická sbírka o způsobech, jak si uchovat lásku

Ukázka: Umění milovat A pak společně k cíli: Věř mi, že vrcholná rozkoš se nikdy uspíšit nemá, nýbrž průtahem dlouhým zvolna se přivábit má. Až pak nalezneš místa, jichž dotek ženu vždy blaží, nechť ti nebrání stud dále se dotýkat jich: uvidíš její oči, jak lesknou se kmitavým jasem, jako když od jasných vod slunka se odráží zář, a k tomu se přidruží vzdechy a líbezný šepot, vzlykání sladké a slova, k lásky jež se hodí hrám. Neopusť však svou paní, když větších jsi použil plachet, ať ona svou plavbu neskončí dříve než ty. Najednou spějte k cíli! To je teprve vrcholná rozkoš, jestliže, zmoženi stejně, leží pak žena i muž. Takový udržuj běh, když klidu ti po vůli přáno a když tě nenutí strach uspíšit tajný ten čin, není-li nebezpečný průtah, vší silou se do vesel opři, ostruhou pobídni koně, jenž už se do trysku dal.

3. Postklasické, stříbrné ( 1.st. n. l. – 6.st.n.l.) - je to období úpadku, píše se satira, zobrazující rozmařilý život aristokratických vrstev, bezohlednou touhu po rychlé kariéře, úplatkářství, podvody a intriky císařského Říma.   Gaius Petronius Arbiter: Satiricon Decimus Iunius Iuvenalis – satiry Marcus Valerius Martialis – epigramy Seneca: vychovatel císaře Nerona, donucen k sebevraždě: Šílící Herkules, Trojánky, Faidra. Obr. č. 12- Petronius

Markus Aurelius Antonius: římský císař a stoický filosof, Hovory k sobě V roce 395 n. l. se římská říše rozděluje na západořímskou a východořímskou. Zánik západořímské říše datujeme rokem 476 n. l.

Seznam použitých zdrojů SOCHROVÁ, Marie. Český jazyk a literatura. Praha:Fragment,2007,126s.ISBN 978-80-253-0468-6. POLÁŠKOVÁ, Taťána. Literatura: přehled středoškolského učiva, Třebíč:Petra Mrákotová, 2006,207s.ISBN 80-902571-6-X. HÁNOVÁ, Eva a kol.autorů,Odmaturuj z literatury1.Brno: Didaktis, 2004,208s.ISBN 80-7358-016-0. BAUER, Alois. Čeština na dlani. Olomouc: Rubico,2005,416s.ISBN 80-7346-042-4. MARTINKOVÁ, Věra. Čítanka 1.Praha: Tripolia, 2000,438s.ISBN 80-86448-14-2.

Seznam použitých zdrojů Dějiny umění: Dórský, iónský, korintský sloup. In: [online]. [cit. 2012-09-16]. Dostupné z: http://www.umeni.euweb.cz/obsah/recko/drskinskkorintsksloup.html Dórský řád: Hefaistův chrám v Athénách. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. 5. 7. 2012 [cit. 2012-09-16]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/D%C3%B3rsk%C3%BD_%C5%99%C3%A1d Antičtí sochaři: Myrón. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. 7. 2. 2012 [cit. 2012-09-16]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Myr%C3%B3n Sapfó. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. 17. 8. 2012 [cit. 2012-09-16]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Sapf%C3%B3 Ezop. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. 25. 6. 2012 [cit. 2012-09-16]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Ezop Aischylos. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. 21. 7. 2012 [cit. 2012-09-16]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Aischylos Starověcí řečtí dramatici: Aischylos. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. 21. 7. 2012 [cit. 2012-09-16]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Aischylos

Seznam použitých zdrojů Starověcí řečtí dramatici: Sofoklés. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. 21. 7. 2012 [cit. 2012-09-16]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Sofokl%C3%A9s Euripidés. [online]. [cit. 2012-09-16]. Dostupné z: http://www.ceskyjazyk.cz/zivotopisy/euripides.html Stavby v Římě: Pantheon. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. 15. 5. 2012 [cit. 2012-09- 16]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Pantheon Titův oblouk. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. 15. 2. 2012 [cit. 2012-09-16]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Tit%C5%AFv_oblouk Starověcí římští spisovatelé: Petronius. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. 1. 9. 2012 [cit. 2012-09-16]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Petronius