První opěrná soustava 1 (lebka, páteř, kostra hrudníku a končetin) Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky

KOSTRA ČLOVĚKA - SKELET Základní části Osová kostra Lebka Páteř Hrudník - žebra a hrudní kost Kostra končetin Horní končetiny Dolní končetiny Charakteristické znaky Dvojesovitě prohnutá páteř - základ vzpřímené postavy Mozková část lebky je větší než obličejová Na čelisti je nápadný bradový výrůstek (schopnost řeči) Horní končetiny jsou volné – umožňují činnost rukou (klíční kost) Dolní končetiny jsou uzpůsobeny k chůzi, kost stehenní je nejdelší kost v těle

SPOJENÍ KOSTÍ Nepohyblivé (pevné) Pohyblivé (kloubní) pomocí jiné pojivové tkáně vazivem (lebka) - švy v mládí chrupavkou (stydká spona, meziobratlové ploténky mezi těly obratlů) druhotně srůstem kostí (kost křížová, kost kostrční - srostlé obratle, kosti pánve) vklínění (upevnění zubu v čelisti) Pohyblivé (kloubní)

KLOUB Kloub je spojení dvou nebo více kostí dotykem na styčných plochách Skládá se z kloubní hlavice (vypouklá) a kloubní jamky (dutá)

KLOUB Styčné plochy jsou chrupavčité Po obvodu spojeny kloubním pouzdrem (vazivo) - ochrana kloubu, prostoupeno sítí vlásečnic a nervových vláken Vnitřní strana kloubního pouzdra produkuje kloubní maz Funkce kloubního mazu: zmenšuje tření na styčných plochách obsahuje výživné látky pro povrchové chrupavky zajišťuje pevné přilnutí kloubních ploch k sobě Zmenšená tvorba kloubního mazu vede k praskání v kloubech klouby jednoduché - spojení dvou kostí Klouby složené - spojení více kostí Do kloubů bývají vloženy chrupavčité destičky (menisky) = vyrovnání zakřivení styčných ploch Provádění složitých pohybů (ohyb, otáčení) - kolenní kloub

KLOUB Podle tvaru styčných ploch rozlišujeme: Kulovitý  kloub:  Hlavice  i  jamka jsou  částí  povrchu  koule  a  pohyb je možné provádět podle tří vzájemně kolmých os ve smyslu ohnutí, natažení,  odtažení,  přitažení  a otáčení.   (Příklad: ramenní kloub.) Elipsovitý kloub:  Styčné plochy se podobají rotačnímu elipsoidu a pohyb je prováděn podle dvou os. Základními pohyby jsou ohnutí, natažení a úklony. (Příklad: spojení týlní kosti a atlasu.) Sedlovitý kloub:  Plocha kloubní jamky se tvarem podobá koňskému sedlu; hlavice odpovídá posazení jezdce. Pohyb je možný podle dvou na sebe kolmých os. Sedlový kloub dovoluje ohnutí, odtažení, přitažení a  mírnou  rotaci.  (Příklad: připojení záprstní kosti palce ruky k jedné ze zápěstních kostí.)

KLOUB Válcovitý kloub: existuje ve dvou typech: Šarnýrový kloub má kloubní plochy, které jsou částí povrchu válce a pohyb se děje podle osy, která je kolmá k podélné ose kosti. Stabilita válcových ploch je zabezpečena silnými postranními vazy. V šarnýrovém kloubu jsou možné ohnutí, natažení. (Příklad: klouby mezi prstovými články.) Kolový kloub je kloubem, jehož hlavice je částí válce s osou otáčení shodnou s podélnou osou kosti. Jde tedy o jednoosý kloub s možností rotace. (Příklad: spojení hlavice vřetenní kosti a kosti loketní.) Kladkový kloub:  Hlavice kladkového kloubu má zpravidla vytvořenou vodící rýhu (rýhy), do které je vložena vodící hrana (lišta) vyčnívající z protější kloubní plochy ("jamky"). Kladce podobné plochy zamezují do stran. Pohyb je opět možný pouze kolem jediné osy (jde vlastně o modifikaci válcovitého kloubu !), ve smyslu  ohnutí, natažení. (Příklad: spojení pažní a loketní kosti.) Plochý kloub  nemá  v pravém smyslu slova hlavici a jamku. Obě kloubní plochy jsou téměř rovné a pohyb je obvykle omezen silnými vazy. Pokud je v plochém kloubu možný drobný posun, jde o klouzavý pohyb podél tří os. (Příklad: připojení  klíční kosti  k  lopatce.) 

KOSTRA LEBKY Chrání mozek, čidla zraku, sluchu, rovnováhy a čichu. Kosti lebky jsou spojeny nejčastěji švy. Kloubem je připojena dolní čelist. Zuby jsou do čelisti vklíněny. U novorozenců k sobě některé kosti nepřiléhají, jsou spojeny jen vazivovou blankou.

KOSTRA LEBKY

KOSTRA PÁTEŘE Je složena z obratlů. V obratlích je otvor, kterým prochází mícha. Mezi obratli jsou chrupavčité meziobratlové ploténky. Dělí se na: Část krční (složena z 7 obratlů). Část hrudní (složena z 12 obratlů). Část bederní (složena z 5 obratlů). Část křížová (složena z 5 obratlů, které srůstají v kost křížovou). Část kostrční (složena z 4 až 5 obratlů, které srůstají v kost kostrční). Dvojesovité prohnutí páteře se vytváří až po narození, na jeho vzniku se podílí lezení, sezení a nakonec chůze. Správnou pozici páteře a následně držení celého těla podporují svaly

KOSTRA PÁTEŘE

STAVBA OBRATLE

KOSTRA HRUDNÍKU Kostra hrudníku umožňuje dýchání a chrání orgány dutiny hrudní. Skládá se z hrudních obratlů, na které navazují žebra. V přední části je kost hrudní. Rozdělení žeber: 7 párů přirůstá přímo na hrudní kost 3 páry přirůstají k předchozím žebrům 2 páry jsou volné

KOSTRA HRUDNÍKU

Zdroj informací Černík, V., Bičík, V., Martinec, Z. Přírodopis 3 pro 8. ročník základní školy a nižší ročníky víceletých gymnázií. Praha: Libertas, a. s., 1. vydání. ISBN 80-85937-97-2 Jelínek, J., Zicháček, V. Biologie pro gymnázia. Olomouc: Nakladatelství OLOMOUC, 2004. ISBN 80-7182-177-2 Vlastní tvorba Obrázky byly vyhledány ve wikipedii jako Creativ Commons nebo Public Domain: Produnis. In:cs.wikipedia.org [online]. [cit. 2011-06-18]. Obrázek ve formátu jpg. Dostupné z:  http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Gelenke_Zeichnung01.jpg Lillyundfreya. In:cs.wikipedia.org [online]. [cit. 2011-06-18]. Obrázek ve formátu svg. Dostupné z: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/7/70/Human_skull_side_bones_numbered.svg In:cs.wikipedia.org [online]. [cit. 2011-06-18]. Obrázek ve formátu jpg. Dostupné z http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Gray_111_-_Vertebral_column-coloured.png In:cs.wikipedia.org [online]. [cit. 2011-06-18]. Obrázek ve formátu png. Dostupné z http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Brustwirbel_oben.png Patrick J. Lynch, medical illustrator. In:cs.wikipedia.org [online]. [cit. 2011-06-18]. Obrázek ve formátu svg. Dostupné z http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/2/2e/Thoracic_landmarks_anterior_view.svg