Miloš Múhlbacher Ras 01 Žízeň

Body přednášky: Pocity žízně Nadměrná žízeň Nemoci a projev žízně Závěr

Úvod: Žízeň je pocit před příjmem tekutin v organizmu. Na toto upozorňuje v centrální nervové soustavě hypotalamus, čili podvěsek mozkový a vysílá signály a hormony do mozku, poté se dostavuje pocit žízně. Ten probíhá tak, že se jedinec mermomocí musí napít a doplnit vodu do organismu, aby se mohly uvolňovat hormony (např. v pankreatu, či v jiných žlázách lidského těla) a také ji potřebuje pro přenos a rozpuštění minerálních stopových prvků, jako je například magnézium, selen, kalcium a také vitamínů do krevního řečiště.

Pocit žízně Pocit žízně je takový, že jedinec, který trpí žízní, říká, že má sucho v puse, dále pořád hledá vodu jazykem a sliní, má chuť doplnit tekutinu a je psychicky na tom hůře než byl v normálním stavu. Při dlouhodobé žízni se tento jedinec může dostat do takového stavu, že začíná kolabovat a může mít i halucinační projevy. O takového člověka se musíme postarat důkladněji, dát ho do chráněného místa a pomalu mu podávat v malém množství tekutiny a hlavní je zajistit tomuto jedinci klid a pocit opory v jeho těžkém stavu a zajišťovat funkce jeho organizmu, dokud se jeho stav neupraví do přijatelné míry.

Nadměrná žízeň Nadměrná žízeň se odborně nazývá polydipsie a může být projevem závažných onemocnění, typicky je to první příznak cukrovky (diabetes mellitus), při které bývá provázený polyurií (nadměrným močením) a únavou. Přijde li pacient k lékaři, na prohlídku a řekne, že má pořád žízeň a chodí pořád na záchod, lékař mu změří tlak a teplotu, zváží a zeptá se na pacientovu životosprávu, v poslední řadě se zeptá na jeho váhu, kterou porovná s výškou. Poté pošle pacientovu krev k laboratornímu vyšetření, k vyloučení diabetes mellitus, či jiného onemocnění (infekční choroby, virové, cizokrajné…). Cizokrajné nemoci by se v tomto případě, že má pacient se žízní a močením problémy a byl v cizí zemi, měl odkázat na odborníka, který ho vyšetří a eventuálně určí příslušnou diagnózu.

Nemoci s příznakem pocitu žízně….

Diabetes mellitus Nejčastějším příznakem a důvodem zvýšeného pocitu žízně je diabetes mellitus, cukrovka. Cukrovka je označována jako nemoc dnešní doby. Jsou dva typy cukrovky a to prvního typu a druhého typu, té se říká diabetes mellitus, to je chronické onemocnění látkové výměny, které se vyznačuje zvýšenou hladinou cukru v krvi. Rozlišujeme dva typy s různým vznikem: typ I a typ II. Oba typy mají společné to, že mohou způsobit různá onemocnění a pozdější škody, jako jsou např. makroangiopatie a mikroangiopatie (poškození cév), spojené s rizikem mrtvice, dále kardiovaskulární onemocnění jako srdeční infarkt, poškození nervů se ztrátou citlivosti, syndrom diabetické nohy, cerebrovaskulární komplikace, jakož i poruchy funkce ledvin, jež mohou končit dialyzační léčbou. Diabetes mellitus je velkou výzvou, počet nemocných neustále narůstá, přitom většina z nich trpí cukrovkou typu II. Mezi 40. a 60. rokem života je postiženo více mužů, poté přibývá podíl žen. Přitom ženy onemocní mnohem častěji cukrovkou typu II než muži.

Diabetes mellitus 1. typu Cukrovka typu I (dříve nazývána juvenilní diabetes) většinou začíná v mládí a vzniká na podkladě imunologického porušení ostrůvkových buněk pankreatu (slinivky břišní). Tyto ostrůvkové buňky produkují hormon inzulín, který je důležitý při zpracování glukózy z potravy. Porušením ostrůvkových buněk dochází k absolutnímu nedostatku inzulínu. Glukóza z potravy již nemůže být odbourána a hladina cukru v krvi stoupá. Léčba diabetu typu I spočívá v podávání inzulínu.

Diabetes mellitus 2. typu Cukrovka typu II, dříve také označovaná jako cukrovka dospělých nebo také stařecká cukrovka, se většinou rozvíjí ve vyšším věku. Buňky v těle, na nichž má inzulín působit, již na inzulín nereagují dostatečně a jsou vůči němu necitlivé. Tento relativní nedostatek inzulínu, nazývaný též inzulínová rezistence, je chápán jako důsledek trvale vysoké hladiny krevního cukru a inzulínu, což bývá např. u lidí s nadváhou. Léčba cukrovky typu II probíhá postupně: nejprve se pomocí diety a redukcí nadváhy zkouší snížit hladina krevního cukru. Nejsou-li dietetická opatření pro léčbu dostatečná, jsou podávány léky pro snížení krevního cukru a v pokročilém stádiu i inzulín.

Diabetes mellitus,u doktora

Diabetes insipidus Diabetes insipidus je zajímavá nemoc, která má svůj původ v narušení tvorby nebo účinku antidiuretického hormonu. Nemoc může být bez správné léčby i smrtelná a není špatné její podstatu alespoň zjednodušeně pochopit. K tomu je nicméně nutná znalost problematiky antidiuretického hormonu. Antidiuretický hormon, neboli jiným názvem vasopresin se tvoří v našem mozku v hypothalamu. Odtud se mozkovou tkání dostává do zadního laloku hypofýzy (podvěsek mozkový), kde se skladuje, a odkud se vylučuje do krve. Antidiuretický hormon umí dvě základní věci: Za prvé umí zužovat cévy a tím zvyšovat krevní tlak a za druhé působí na ledviny a umožňuje v nich zpětné vstřebávání vody do organismu. Jak jistě víme, v ledvinách se filtruje krev od nečistot. Odfiltrovaná tekutina (moč) se pak odvádí mikroskopickými ledvinnými kanálky do velkého močovodu a odtud do močového měchýře. Antidiuretický hormon umí působit na stěnu oněch mikroskopických kanálků, otevře tam speciální transportní otvory pro molekuly vody (akvaporiny) a to umožní, aby voda z přefiltrované tekutiny prošla stěnou kanálků zpět do krve. Umožňuje tak koncentrovat moč a chrání naše tělo před velkými ztrátami vody.

Diabetes insipidus Diabetes insipidus má dvě formy. Ta první je snadno pochopitelná – jedná se o poškození hypothalamu z jakékoliv příčiny (úraz, krvácení, infekce, nádor), což má za následek zastavení produkce antidiuretického hormonu. Prostě antidiuretický hormon nemáme. Vzhledem k tomu, že tato forma nemoci má původ v mozku, říkáme ji centrální forma. Asi u 1/3 nemocných s centrální formou příčinu prostě nejsme schopni odhalit. Hypothalamus se zdá být v pořádku, ale antidiuretický hormon přesto nevyrábí. Druhou možností je vrozená vada, kdy akvaporiny v ledvinných kanálcích nejsou schopny na antidiuretický hormon zareagovat. Antidiuretický hormon se v hypothalamu tvoří normálně, ale je to k ničemu – prostě neúčinkuje. Vzhledem k tomu, že porucha je mimo mozek, říkáme této formě periferní forma.

Diabetes insipidus . V obou případech je důsledek víceméně stejný. Nutné je však dodat, že narušení funkce akvaporinů nebývá až tak závažné a projevy periferní formy nemoci nebývají proto tak silné. Projevy vycházejí z funkce antidiuretického hormonu, zejména na jeho vliv na ledviny. Člověk ztrácí močením velké množství vody, u centrální formy se může jednat o více než deset litrů za den! Výsledkem je přirozeně těžká dehydratace a může dojít i ke smrti postiženého. Periferní forma bývá méně závažná, i když i zde dochází ke ztrátě cca 4 litrů vody denně. Ztráty tekutin bývají spojené s žízní, únavou, motáním hlavy a poruchami vědomí. Na tom se u centrální formy nemoci také spolupodílí tendence k nízkému krevnímu tlaku vlivem nedostatku antidiuretického hormonu.  

rabies

Rabies - vzteklina Mezi další onemocnění, ke kterému připadá v úvahu je vzteklina. Vzteklinu může člověk získat od zvířete, ať z lesa, nebo hospodářského, které na člověka přenese vir vztekliny. Na začátku fáze vztekliny, symptomy jsou nevolnost, bolení hlavy a horečka, zatímco v pozdějších etapách to zahrnuje akutní bolest, prudké pohyby, nekontrolovaná vzrušení, deprese a neschopnost polknout vodu (od této doby hydrofobie jména). V závěrečných stadiích, pacient začne mít období mánie a letargii, a bezvědomí. Smrt obecně nastává kvůli dýchací nedostatečnosti.

Různé další onemocnění.. Mezi onemocnění cizokrajného původu, při kterých se projevuje žízeň je malárie, tyfus, různé horečky jako je u různých chřipek a virových a bakteriálních onemocnění. V nedlouhé době sem patřilo BSE, čili nemoc šílených krav a poté ptačí chřipka a v dnešní době prasečí chřipka přivlečená asi z Mexika. Tyto nemoci jsou vážné, jen už na prasečí chřipku zemřelo spousty lidí. Nejhůř jsou na tom lidé se zdravotními problémy, obézní a ve třetím věku života. Máme vakcíny, ale málo a lidé jim nevěří a teď je otázka, zda vůbec pomůžou, když gen prasečí chřipky může zmutovat ještě v nebezpečnější a neovladatelný vir. Takto jsou popsány nejčastější nemoci, při kterých se projevuje jako symptom pocit žízně a které jsou nejčastější a které lékaře hned napadnou, když pacient prohlásí, že má žízeň. Zvýšená žízeň ale může být i normální reakcí organismu na zvýšené ztráty tekutin při zvýšené fyzické práci či při pobytu v horku nebo v prostředí, kde je suchý vzduch.  

Závěr, aneb konec prezentace Člověk denně vyloučí v průměru asi dva a půl litru vody. Pro zachování vyrovnané vodní bilance tak musí organismus přijmout odpovídající množství tekutin. Přibližně 900 ml vody získáváme jako součást konzumovaných potravin. Zbytek, tedy minimálně jeden a půl litru, musíme denně vypít. Přitom nezapomínejme na úskalí tzv. nárazové konzumace. Ta může způsobit převodnění, což je stav, kdy jsou nadměrně zatíženy ledviny a také další orgány.

Požitá literatura http:/Příznaky.vitalon.cz http:/femina.cz

Konec prezentace. Děkuji za pozornost 