Mikroekonomie II Všeobecná rovnováha Ing. Vojtěch Jindra Katedra ekonomie (KE)

Předpoklady modelu všeobecné rovnováhy Existují dva spotřebitelé (preference vyjádřené indiferenčními křivkami) Existují pouze dva statky a spotřebitelé za ně utrácejí celý svůj příjem Existují pouze dvě firmy, které dané statky vyrábějí Na všech trzích je dokonalá konkurence a všechny subjekty mají dokonalé informace Cílem spotřebitelů je maximalizace užitku, cílem firem maximalizace zisku Ekonomika je uzavřená, neexistuje zde zahraniční obchod

Předpoklady modelu všeobecné rovnováhy Situace všeobecné rovnováhy předpokládá rovnovážný stav ve spotřebě a výrobě současně, k čemuž musí být splněny předpoklady efektivnost ve výrobě – využití všech výrobních faktorů bez možnosti lepšího přerozdělení (tzn. nelze vyrobit více jednoho statku, aniž bychom vyrobili méně ostatních) efektivnost ve směně – nelze přerozdělit danou zásobu statků tak, abychom zvýšili užitek jednoho spotřebitele a přitom se užitek ostatních nezměnil výrobně spotřební efektivnost, tzn. dosažení efektivní kombinace vyrobených statků - nesmí být možné změnit strukturu výroby tak, že se zvýší užitek jednoho spotřebitele, aniž se sníží užitek jiného. ekonomická efektivnost – zdroje ekonomiky jsou rozmístěny optimálním způsobem obecněji – jestliže existuje více prospěšných činností, můžeme situaci označit za efektivní, jestliže jedna z těchto činností nemůže být zvýšena bez současného snížení jiné činnosti.

Efektivnost ve výrobě Optimální výběr vstupů jednou firmou 1. alokační pravidlo - první podmínkou efektivnosti výroby je taková alokace fixního množství práce a kapitálu v rámci firmy, při níž je mezní míra technické substituce obou výrobních faktorů pro oba vyráběné statky stejná a oba výrobní faktory jsou zcela využity. Přesněji a názorněji je vyjádřené toto pravidlo graficky pomocí krabicového schématu a křivky hranice výrobních možností. Krabicové schéma výroby – ukazuje všechny možné způsoby alokace dvou výrobních faktorů mezi výrobu dvou produktů. Body, ve kterých se izokvanty dotýkají tvoří smluvní křivku (CC) – všechny body na této křivce představují efektivní alokaci práce a kapitálu.

Efektivnost ve výrobě

Efektivnost ve výrobě Hranice výrobních možností (PPF)– je křivka znázorňující alternativní kombinace dvou výrobků, které mohou být efektivně vyrobeny s určitým fixním rozsahem zdrojů. Technologický pokrok nebo změna výše zdrojů se projeví v posunu této křivky. PPC je křivka odvozená z CC. Křivka hranice výrobních možností – směrnice křivky hranice výrobních možností se nazývá mezní míra transformace produktu – vyjadřuje o kolik musí být snížena výroba jednoho statku, aby mohla být vyrobena dodatečná jednotka jiného statku směrnice je záporná, protože se vzdáváme jednoho statku, abychom mohli získat druhý

Efektivnost ve výrobě Růst MRTP a její tvar ovlivňují: klesající výnosy – jestliže jsou oba statky vyrobeny za podmínek klesajících výnosů, vzrůstající výstup statku X zvýší MCX, zatímco pokles produktu Y bude snižovat MCY specializované vstupy – konkávní tvar PPF může být vysvětlen i tím, že některé vstupy mohou být vhodnější jen pro výrobu jednoho statku. Ovšem tento předpoklad není v souladu s všeobecným předpokladem homogenity vstupů, takže v realitě sice často platí, ale neposkytuje všeobecné vysvětlení konkávnosti. rozdíly ve fondové náročnosti výroby statků – jestliže jsou oba statky vyráběny s různými proporcemi vstupů, bude PPF konkávní ( v případě homogenních faktorů, konstantních výnosů z rozsahu a stejné proporce vstupů by byla PPF konstantní)

Efektivnost ve výrobě

Efektivnost ve výrobě Alternativní náklady – vyjadřují skutečnost, že pro výrobu většího množství jednoho statku je nutné omezit výrobu statku jiného za předpokladu fixních výrobních faktorů. náklad na každou další jednotku je nejlépe měřitelný jako MRTP (X za Y) v odpovídajícím bodě PPF Zákon rostoucích alternativních nákladů – čím více je určitého statku vyráběno, tím vyšší jsou alternativní náklady těchto dodatečných jednotek statku. V případě konstantních alternativních nákladů je PPF přímkou

Efektivní rozmístění zdrojů mezi firmy 2. alokační pravidlo – druhou podmínkou efektivnosti výroby je taková alokace fixního množství práce a kapitálu mezi obě firmy, při níž je mezní produkt obou výrobních faktorů pro oba vyráběné statky stejný – přesun pracovníků bude pokračovat do té doby, dokud se MP, v tomto případě práce, nevyrovná)

Efektivní volba struktury produktu firmy 3. alokační pravidlo – třetí podmínkou efektivnosti výroby je taková struktura výroby obou statků, při níž je mezní míra transformace produktu u obou firem stejná. Pro určení efektivní struktury výroby a tedy odvození společensky efektivního bodu na křivce hranice výrobních možností musíme do analýzy zahrnout spotřebu, resp. preference dvou spotřebitelů

Efektivnost směny Rozdělení fixního množství statku je (Paretovsky) efektivní, jestliže jeho přerozdělením nemůže být ani jednomu spotřebiteli polepšeno, aniž by současně nebyl poškozen jiný spotřebitel. Nezbytnou podmínkou takového rozdělení je MRSC mezi jakýmikoliv dvojicemi statků musí být pro všechny spotřebitele stejná (v případě rohového řešení se nemusí MRSC při efektivní alokaci rovnat) Krabicové schéma směny – znázorňuje všechny možné způsoby rozdělení dvou statků mezi dva spotřebitele. Každý bod v tomto schématu představuje alokaci dvou výrobků mezi oba spotřebitele.

Efektivnost směny smluvní křivka směny (CC) – množina bodů, které představují efektivní alokaci dvou výrobků mezi dva spotřebitele. Body v nichž se dotýkají jejich indiferenční křivky. Sklon v těchto bodech je dán mezní mírou substituce, takže platí MRSC(A) = MRSC(E)

Výrobně spotřební efektivnost Podmínkou výroby správné kombinace statků je rovnost MRSC pro oba statky a MRPT pro tyto statky – neboli poměr, v jakém jsou směnitelné ve spotřebě se musí shodovat s poměrem, v jakém, jsou směnitelné ve výrobě, čili MRSC = MRPT.

Dosahování všeobecné rovnováhy Pokud dojde k vychýlení relativní ceny z rovnovážného stavu – znázorněno na krabicovém schématu zdrojů, nebude v ekonomice efektivně alokovaný kapitál a práce, tzn. bude buď převis kapitálu a nedostatek práce, nebo naopak, takže dojde ke změnám cen w a r, čili bude se měnit poměr w/r, dokud nedojde k efektivní alokaci (bod B). Totéž lze zobrazit na krabicovém schématu neefektivní alokace produktů.

Dosahování všeobecné rovnováhy Cenový mechanismus v dokonalé konkurenci přivádí ekonomiku zpět do rovnovážného stavu.

Efektivnost a spravedlnost Není jisté, zda bude efektivní alokace zároveň společensky žádoucí. Možnost volby mezi různými efektivními alokacemi zdrojů vede k tomu, že každý spotřebitel může preferovat jinou alokaci zdrojů. Neexistuje univerzálně přijatelné kriterium pro společensky žádoucí alokaci, je třeba provést srovnání mezi spotřebiteli. Alokace může být označena za ekonomicky efektivní – když není možné přerozdělit tak, aby se někomu polepšilo a jinému pohoršilo spravedlivou – když je spojena se spravedlivým rozdělováním příjmů a bohatství Teorie společenského blahobytu – nalezení těch alokací, které jsou současně efektivní a spravedlivé. Společenský blahobyt (SW) zahrnuje: celkové množství produktů a služeb způsob, kterým jsou rozdělovány zdraví společnosti množství volného času stupeň znečištění prostředí politickou stabilitu množství vodních srážek a jiné relevantní faktory alternativně je to funkce užitku všech spotřebitelů

Kritéria společenského blahobytu Kritérium ekonomické efektivnosti – každá změna která někomu prospívá, aniž by poškozovala kohokoli jiného bude zvyšovat společenský blahobyt Kritéria spravedlnosti – základ pro společenskou volbu mezi těmito efektivními alokacemi, při nichž jednomu členu společnosti může být polepšeno pouze za současného zhoršení situace. Lze tedy sestrojit křivku hranice dosažitelného užitku (UPF – utility possibility frontier), která znázorňuje různé kombinace užitku dvou spotřebitelů, které jsou dosažitelné za předpokladu fixního množství spotřebovávaných produktů

Kritéria společenského blahobytu S použitím této křivky lze společenské optimum chápat jako problém nalezení kritéria pro volbu bodu na této křivce. Všechny body pod křivkou jsou neefektivní – lze zvýšit užitek (např. v případě bodu C může být užitek jednoznačně zvýšen např. posunem na kterýkoliv bod na oblouku C1 - C2)

Konflikt mezi efektivností a spravedlností Pro určení bodu, který je z hlediska společnosti nejspravedlivější použijeme společenské indiferenční křivky, resp. křivky společenského blahobytu – spojuje dvě kombinace užitku dvou spotřebitelů, které představují stejnou úroveň společenského blahobytu. Bod B je bodem blaženosti – je maximem společenského blahobytu, kterého lze dosáhnout. Za určitých okolností může být to, co je obětováno z pohledu efektivnosti kompenzováno zvýšením spravedlnosti (posun z M do L’)