Meziplanetární hmota Petr Scheirich

Rozdělení

Původ: vznik Sl. soustavy

Vznik Sluneční soustavy

Komety Krátkoperiodické: P<200 let (400 let – Ikeya-Zhang) Dlouhoperiodické: – většinou jen jeden zaznamenaný průlet

Krátkoperiodické komety Komety typu Halley – původ v Kuiperově pásu (?) – za Neptunem Komety Jupiterovy rodiny – ??? Původ v Trojanech ??? Nízké sklony drah k ekliptice

Dlouhoperiodické komety Náhodné sklony drah (přilétají ze všech směrů) Afelia se kupí okolo hodnoty 50 000 AU Mnohé mají hyperbolické dráhy – to ovšem neznamená, že by přilétaly z mezihvězdného prostoru  J.H. Oort 1950: Oortovo mračno – kulová obálka ve vzd. 50 – 100 tis. AU okolo Sl. soustavy. Odhad: 1012 kometárních jader o celk. hmotnosti 50 MZ.

Původ Kuiperova pásu a Oortova oblaku Oortův oblak – smetiště z dob vzniku sluneční soustavy: gravitační vliv vznikajících velkých planet vyhodil malá ledová tělesa na výstředné dráhy, které se vlivem slapových sil centra naší Galaxie a blízkých hvězd cirkularizovaly ve vzdálenostech ~ 100 000 AU

Struktura komety Jádro – soustředěna veškerá hm. Rozměry do desítek km. Většinou nepozorovatelné. Koma = „atmosféra“ komety. Rozměry řádově 105 km, na obloze několik úhl. minut. Složení: řídké plyny a prach CO, CN, CH, NH, NH2, OH, H2S, O, C, CS, H2O, HNC, H2CO, CH3CN, C2, C3 Chvost – viditelná délka 106 – 108 km, skutečná délka meziplan. rozměrů.

„Geologie“ komet Borelly – Deep Space 1 - 2001 Wild 2 – Stardust - 2004 Tempel 1 – Deep Impact - 2005

Planetky Hlavní pás – nejpočetnější skupina (co do počtu objevů) – „kobliha“ mezi Marsem a Jupiterem (2,1 – 3,27 AU). Ceres – 1801. Celkem 16 planetek s Ø nad 240 km. Dnes registrováno asi 250 000 planetek. Trojané – v blízkosti libračních center soustavy Slunce-Jupiter (Lagrangeovy body) – 60° před a za J. Blízkozemní planetky – přibližují se, nebo kříží dráhu Země. Největší: Ganymed – 41 km Potenciálně nebezpečné asteroidy (PHA): na vzd. menší než 0,05 AU (20x vzd. Měsíce) s velikostí > 150 m

Velikosti největších planetek

Počty planetek

Prostorová hustota planetek

Fotogalerie planetek Ceres – HST Juno – Hooker Telescope

Fotogalerie planetek Geographos - Arecibo

Fotogalerie planetek Mathilde - NEAR Ida a Dactyl - Galileo

Fotogalerie planetek – Eros

Kuiperův pás a Kentauři Obří ledová tělesa – kometární jádra –, která zbyla po vzniku Sluneční soustavy Největším členem Kuiperova pásu je 2003 UB313 Kentauři obíhají mezi drahami velkých planet – původně objekty Kuiperova pásu, jejichž dráhy změnilo gr. působení planet

Největší tělesa Kuiperova pásu Ve srovnání s naším Měsícem

Fotogalerie Kentaurů a KBO „Kentaur“ Phoebe (Cassini)

Fotogalerie Kentaurů a KBO „KBO“ Triton (Voyager 2)

2003 VB12 (Sedna)

2003 UB313

Meteority Hlavní typy meteoritů: kamenné - chondrity - achondrity železokamenné železné Chondrit Olivínové krystaly v pallasitu Hlavní minerály: olivín [FeSiO4, MgSiO4], pyroxeny [(Mg,Fe)SiO3, Ca-Mg-Fe (SiO3) či (SiO6)] křemičitanové čediče, Fe, Ni, C, …

Meteority

Kolik máme planet? Co je to k čertu planeta??? Současná definice: „Planety jsou Merkur, Venuše, Země, Mars, Jupiter, Saturn, Uran, Neptun, Pluto“ = definice výčtem. Pluto je „divná“ planeta – protažená a skloněná dráha, obíhá mezi podobně velkými, nebo dokonce většími tělesy.

Která z definice je „hezčí“?

Která z definice je „hezčí“?

Přiklad z historie… Definice planet v roce 1807: Merkur, Venuše, Země, Mars, Vesta, Juno, Ceres, Pallas, Jupiter, Saturn, Uran.