32 - Informace Sekvence „symbolů“ s nějakým významem. Jsou uchovávány v paměti.

33 - Elementární schéma komunikace Komunikací rozumíme výměnu informací systémem: Adresant/odeslání informace - komunikační kanál – přijetí informace/adresát zakódování - transfer - dekódování

34 - Elementární množství informace Nejmenší množství informace. Reprezentováno odpovědí na Ano/Ne otázku. (TRUE, FALSE, 1, 0) Pokud se na informaci díváme jako na veličinu, jednotkou takovéto veličiny je bit. Jeden bit teda obsahuje tolik informace, kolik se vejde do zodpovězení jedné Ano/Ne otázky.

35 - Jak udělat Možná? Např. vzít více bitů a určit možnosti větvění na základě inputu: 00 - Ne 01 - Možná (příp. spíše ne) 10 - Možná (příp. spíše ano) 11 - Ano

36 - Větší jednotky informací 1 B = 8 bit 1 kB = 10^3 B 1 MB = 10^3 kB = 10^6 B, atd. 1 KiB = 1024 B (2^10) atd. Pozn.: Počet všech kombinací 0 a 1, jenž je možné zakódovat do n bitů informace, je 2^n.

37 - Digitální reprezentace informací Na nejnižší (strojové) úrovni je dána posloupností 0 a 1. Této úrovni díky operačnímu systému a instrukcím rozumí procesor. Na vyšších úrovních (tj. na úrovních vybudovaných na nižších úrovních) je dána většími celky s určitým významem, jež jsou zakódovány v kratších posloupnostech 0 a 1. Těm rozumějí programy či uživatelé. Př.: ASCII kódování znaků, RGB kódování barev, PCM kódování zvuku, atd.

38 - Rychlost zápisu informací (transfer rate) Informace se po přenosu musí do paměťového média adresáta zapsat. Rychlost zápisu udává počet bitů, B, kB,... zapsaných za 1 sekundu. 1 B/s = 8 bit/s 1 MB/s = 1000 kB/s, atd. Pozor! 8 Mbit/s = bit/s = 1 MB/s. Z dosud uvedených pamětí je nejrychlejší (a zároveň nejmenší) procesorová paměť, pak operační paměť (středně velká), pak disky (největší).

39 - Organizace paměti v IT Informace jsou organizovány do větších celků - souborů (files) - podle jejich sounáležitosti. Soubory jsou dále (většinou opět podle sounáležitosti) organizovány do větších celků - adresářů/složek (directories). S. a a. vytvářejí stromovou strukturu. Od souborů a adresářů rozlišujeme odkazy (shortcut, link, symbolic link), což jsou pouhá návěstí odkazující na konkrétní soubor či adresář, a speciální soubory. De facto jsou ale všechny vyjmenované entity souborem (např. adresář je de facto soubor obsahující odkazy na soubory „v něm obsažené“).

40 - Hierarchie IT Hardware Data Software – - programy – - operační systémy

41 - Operační systém Program, jenž zabezpečuje komunikaci mezi uživatelem a jeho daty, včetně možnosti tato data ukládat (organizace disků - souborové systémy), zpracovávat (spouštět programy), zobrazovat, atd. Působí tedy jako organizátor veškerého hardwaru, softwaru a dat pro potřeby uživatele.

42 - Souborový manažer (file manager) Program, sloužící pro organizaci paměti na diskových jednotkách.

43 - Plain-text soubory Soubory, v nichž bity lze „rozškatulkovat“ do větších pravidelných celků a tyto celky určitým způsobem kódují znaky. Jedná se teda o soubory obsahující pouhý (plain) text. Podle toho, kolik bitů kóduje jeden znak a jaká tabulka se při tom použije rozlišujeme druhy kódování (ASCII, Unicode, UTF-8, UTF-16,...) Tyto soubory lze snadno otevřít v běžných programech a upravovat je. Často mívají příponu.txt.

44 - Binární soubory Soubory, které nejsou plain-textem, jejich obsah je tedy kódován do posloupnosti 0 a 1 speciálním způsobem. Umí s nimi pracovat pouze specializované programy a každý program má binární soubor svého typu. Pokud je tím specializovaným programem OS, jedná se o (spustitelné) programy. Přípony např..exe (spustitelný program),.doc,.xls,...

45 - Jak vzniká program Je zapotřebí OS a na něm speciální spustitelný program: kompilátor. Programátor (člověk) sepíše algoritmus jako posloupnost příkazů v konkrétním programovacím jazyce do plain-text souboru, který se taky označuje program. Tento program (plain-text) zpracuje kompilátor, jehož outputem je program ve smyslu spustitelného binárního souboru přináležejícího příslušnému programu -- plain-textu. (Pokud v dalším mluvíme o programech, máme na mysli binární spustitelné soubory.)

46 - Programy v OS Windows Nejčastěji se distribuují ve formě programů-tzv. instalatérů (installer, přípona.exe). Po spuštění instalatéru následuje instalace programu do OS -- nejčastěji do složky „Program Files“ na systémovém disku. Instalace spočívá v nakopírování dat programu do jeho složky a v zavedení konfiguračních souborů do tzv. „Windows registry“ plus vytvoření odkazů. (Tyto registre nemají kromě názvu nic společného s registry procesorovými.) Výčet všech takto nainstalovaných programů plus možnost jejich odebrání (uninstall) se nachází v položce „Přidat nebo odebrat programy“ v Ovládacích panelech. Programy se spouští buďto odkazem anebo přímo příslušným.exe souborem.