Tato prezentace byla vytvořena v rámci projektu Orbis pictus 21. století
VLASTNÍ A NEVLASTNÍ VODIVOST POLOVODIČŮ OB21-OP-EL-ZEL-KRA-U-1-003 Ing. Petr Krajča
Poznámka na úvod: Pod pojmem vodivost chápeme elektrickou vodivost, tedy schopnost daného materiálu (látky) vést elektrický proud.
polovodiče jsou látky, které mají měrný odpor 10-4 – 106 Wm atomy polovodičů jsou v krystalu vázány kovalentní vazbou u polovodičů rozlišujeme dva základní typy vodivosti vlastní vodivost nevlastní vodivost
vlastní vodivost při teplotě T=0K je čistý polovodič izolantem při teplotě vyšší může polovodič vést elektrický proud
vlastní vodivost Získá-li elektron dostatečnou energii k překonání vazebních sil, odpoutá se od jádra atomu a pohybuje se prostorem krystalové mřížky. Na jeho místě vznikne prostor s kladným nábojem, tzv. kladná díra. Rekombinace – jev kdy volný elektron zapadne do kladné díry.
nevlastní vodivost typu N Do struktury čistého polovodiče (Si) je přidán atom pětimocného prvku (As). Kovalentní vazby se účastní pouze čtyři elektrony, pátý elektron se může volně pohybovat v krystalové mřížce. Volné elektrony vytvářejí nevlastní vodivost typu N.
nevlastní vodivost typu P Do struktury čistého polovodiče (Si) je přidán atom trojmocného prvku (B). Kovalentní vazba nenastane. Pokud toto místo zaplní elektron sousedního křemíku, vznikne zde nepohyblivý záporný iont. V tomto případě mluvíme o nevlastní vodivosti typu P.
Shrnutí vodivost polovodičů vlastní nevlastní vodivost typu N
Děkuji za pozornost Obrázky - www.cs.wikipedia.org