Hodnoty, ideologie a sociální politika: Diskuse vybraných titulů z odborné literatury. Listopad 2004

Liberalismus „je vyjádřením politické teorie omezené vlády a odráží politickou senzitivitu moderního člověka odtrženého od tradic, zvyklostí, náboženství a předsudků a ponechaného ve světě bez jakýchkoli vodítek, kromě těch, které mu může poskytnout jeho rozum“ (Scruton, R) Klasičtí liberálové vždy důrazně prosazovali svobodu trhu, obranu individuální svobody a soukromých vlastnických práv.

Po druhé světové válce se v přístupu k roli státu, pojmu spravedlnosti a rozsahu redistribucí zformovaly dva rozdílné směry: Libertariánský liberalismus (Hayek, Nozick, Buchanan)- vládě přiznává omezené funkce (soudnictví obrana, policie), zdůrazňuje individuální práva, především na život, svobodu a vlastnictví a věří v neomezený systém laisses-faire. Neoliberalismus ( Rawlse, Dworkin) je umírněnější ve vztahu ke státu a jeho ingerencím do života společnosti

Konzervatismus „politický názor, který pramení z touhy uchovat věci tak, jak jsou“ (Scruton, R.)

Rozdíl mezi konzervatismem a liberalismem

Milton Friedman Fridrich von Hayek Robert Nisbet Manfred Spieker

Milton Friedman Narozen 1912 jako syn přistěhovalců z Ukrajiny, vystudoval Rutger University of New Jersey Studoval matematiku, pojistnou matematiku a ekonomii. Doktorát na Kolumbijské universitě. 1950 v Paříži spolupracuje na Marshalově plánu. Zabýval se monetární politikou (pohyblivými směnnými kurzy). Pracoval jako ekonomický poradce prezidenta Nixona (1968) a Regana (198O). 1976 M. Friedman obdržel Nobelovu cenu za ekonomii.

Kapitalismus a svoboda Milton Friedman Vztah mezi politickou a ekonomickou svobodou: - existuje blízké spojení mezi ekonomií a politikou - je možná pouze určitá kombinace politického a ekonomického uspořádání - společnost, která je socialistická, nemůže být zároveň demokratická ve smyslu záruky svobod jednotlivce Typ ekonomického uspořádání hraje při podpoře svobody dvojí roli: 1. Svoboda ekonomického uspořádání je součástí široce chápané svobody 2. Ekonomická svoboda je nepostradatelná pro dosažení svobody politické

Vztah mezi ekonomickou a politickou svobodou, tj Vztah mezi ekonomickou a politickou svobodou, tj. mezi trhem a demokracií. Ekonomické uspořádání může být prostředkem k dosažení cíle politické svobody. Konkurenční kapitalismus, který poskytuje ekonomickou svobodu, podporuje i svobodu politickou - je pro ni nezbytnou podmínkou. Historie ukazuje, že však není podmínkou dostačující (fašistické Německo, Itálie). Může existovat trh v nedemokratických společnostech a naopak může existovat demokracie při omezeném působení trhu?

Role vlády ochrana národa a jednotlivce před donucením vytvoření pravidel hry poskytnout prostředky pro pozměňování pravidel, pro interpretaci pravidel a zajištění dodržování pravidel

Friedrich von Hayek 1899 - 1992 1921 získal doktorát práv a 1925 doktorát politických věd 1929 habilitoval a přednášel ekonomii na vídeňské universitě Od roku 1931 přednášel na London School of Economics and Political Science, zde také získal profesuru a hodnost doktora věd v oboru ekonomie (pro britské čtenáře napsal Cestu do otroctví 1944) 1950 odešel do USA, do Chicaga, kde se stal profesorem společenských a morálních věd 1974 získal Nobelovu cenu za ekonomii společně s Gunarem Myrdalem za monetární teorii a analýzu souvislostí ekonomického, sociálního a institucionálního fenoménu.

Principy liberálního společenského řádu Friedrich von Hayek Dva typy chápání společnosti: 1. společnost jako organizace „typu armády“ - existence přesných pravidel 2. Společnost typu spontánního, na účelu nezávislého řádu, společnost jako tzv. katalaxe K pojmu spravedlnosti - neexistuje kritérium, podle kterého by mohla být stanovena pravidla sociální spravedlnosti. Hayek uznává jen spravedlnost ve smyslu univerzálních pravidel, platných pro všechny. Spravedlivé rozdělování - snaha o „spravedlivé“rozdělování musí směřovat k přeměně spontánního řádu na organizaci nebo -li totalitní řád.

Role státu úkolem vlády - snaha o zachování tržního řádu, především podmínek, aby byla zajištěna míra konkurence potřebná pro efektivní usměrňování trhu „Vláda by měla být poslušna stejných pravidel jako každý soukromý občan a neměla by mít monopol na jednotlivé služby.“

Robert Nisbeth narozen 1913 - 1996 vystudoval univerzitu v Berkely Věnoval se převážně univerzitní dráze s výjimkou období let 1942 - 1946, kdy sloužil v armádě přednášel na University of California

Konzervatismus: Sen a realita Robert Nisbeth 1. Neslučitelnost svobody a rovnosti Názor na svobodu a rovnost jsou považovány v konzervativismu za neslučitelné. Důvod: Obě hodnoty mají protichůdný účel. Svoboda: jejím smyslem je ochrana individuálního a rodinného vlastnictví Rovnost: smyslem je přerozdělení nestejně rozdělených hodnot nebo statků. Pokusy o eliminaci této různosti prostřednictvím zákona a státních zásahů vedou k omezování svobody všech zúčastněných, hlavně pak těch nejsilnějších a nejschopnějších.

3. Vztah konzervatismu a liberalismu 2. Chápání svobody Základ konzervativního pojetí svobody – existence zprostředkujících společenských skupin a komunit, které tvoří součást společenského řádu – vystupují jako prostředníci mezi jednotlivcem a vyšší politickou mocí. 3. Vztah konzervatismu a liberalismu Liberalismus je podle konzervativců jakýmsi trojským koněm totalitarismu, protože svou podporou osvobozeneckých skupin působí proti tradičním autoritám a společenským rolím, čímž oslabuje tradiční společenskou strukturu.

4. Názory na rovnost a přerozdělování Ostré odmítnutí rovnosti – většina forem rovnosti ohrožuje svobodu jednotlivců a skupin Přerozdělování – má zhoubný účinek na různorodost společnosti

Manfred Spieker Narozen 1943 v Mnichově německý křesťanský sociolog Přednáší na univerzitě v Osnabrück systematickou teologii a křesťanskou sociální vědu

Katolická sociální nauka a sociální tržní hospodářství Mnfred Spieker Antropologický přístup k chápání člověka – „vidí v člověku bytost, v níž se spojuje individualita a socialita, samostatnost a sociální vazba, bytost, která je jedinečná, nedisponovatelná, rozumová, mravně odpovědná, která je obrazem Božím, a přesto ambivalentní, tedy náchylná k dobru i zlu. Bytost, která je konstruktivní i destruktivní“.

Tři principy křesťanské sociální vědy: Princip solidarity Princip subsidiarity Princip obecného blaha Pozn.:obecné blaho-souhrn politických a sociálních podmínek, které umožňují a usnadňují individuální rozvoj.

HOSPODÁŘSTVÍ Je chápáno jako instituce ekonomická i mravní Má-li být mravně ospravedlněno potřebuje antropocentrickou orientaci, tj. člověk je původcem, středem i cílem veškerého hospodářského života

Role státu Zajištění svobody těch, kteří se účastní hospodářského procesu ve prospěch obecného blaha. Zajištění ochrany práce. Zajištění právních podmínek soutěže a sankce za jejich nedodržení. Podpora rozvoje individuálního života občanů systémem sociálních dávek, nesmí však podrývat soukromou iniciativu výrobců a daňových poplatníků (zásahy státu slučitelné s trhem)

Koncept sociálního tržního hospodářství – trh nemůže být ponechán sám sobě, potřebuje stát. Úkoly státu: Zabezpečení svobody soutěže Význam etiky účastníků soutěže Zajištění sociální spravedlnosti

Literatura: Čabanová, B.: Sociální spravedlnost a solidarita IZPE 2005 Hayek, F.: Principy liberálního společenského řádu Friedman, M.: Kapitalismuz a svoboda Nisbet, R.: Konzervatismus a svoboda Spieker, M.: Katolická sociálnínauka a sociální tržní hospodářství Hayek, F.: Cesta do otroctví Scruton, R.: Slovník politického myšlení Večeřa, M.: Sociální stát - východiska a přístupy Filippi - Codaccioni, A.: Dějiny 20. století Čabanová, B.: Sociální spravedlnost a solidarita IZPE 2005