Potřeba informace v podniku
Dílčí architektury IS 1. Procesní architektura Cílem návrhu procesní architektury je co nejrychlejší reakce podniku na externí události při nízké spotřebě podnikových zdrojů. Východiskem návrhu procesní architektury je určení klíčových externích událostí, které představují podstatné vazby podniku s okolím. Nástrojem je kontextový diagram, na něj navazuje hrubé schéma procesů a vazeb, které se v další fázi ještě detailizují. Procesní architektura je návrhem budoucího stavu procesů ve firmě a nástrojem mohou být i procesní diagramy.
Dílčí architektury IS 2. Funkční architektura Navazuje na architekturu procesní. Je to návrh hierarchického rozpadu požadovaných funkcí a služeb IS. Nejnižší úroveň funkční hierarchie, která je viditelná uživatelům, popisuje elementární funkce (transakce), které mají uživatelé IS/IT ještě k dispozici. Nástrojem je DFD a slovní popis funkcí (minispecifikace).
Dílčí architektury IS 3. Datová architektura Je návrhem datové základny IS. Vychází z analýzy potřebných datových objektů a jejich vazeb. Na základě datové architektury se navrhují datové entity, jejich vazby a atributy . Nástrojem je entitně-relační diagram, ERD. Je finalizována návrhem datových souborů a jejich fyzickým uložením.
Dílčí architektury IS Pozn. Pro formalizované definování logické struktury dat se často využívá Backus-Naurovy syntaxe v následující podobě identifikátor struktury = logická struktura Syntaktické znaky používané pro specifikaci logické struktury mají následující význam + logická spojka "a" (and), {X} X je opakující se substruktura, [X] X=X1X2…X a je variantní substruktura a znak "" představuje logickou spojku "nebo" (X) X je nepovinná substruktura. Příklad logické struktury datového toku: OBČAN=Příjmení+Jméno+Rod.číslo+{DÍTĚ}+(Telefon)+[MUŽŽENA], kde DÍTĚ, MUŽ a ŽENA jsou substruktury, jejichž obsah se definuje stejným způsobem.
Dílčí architektury IS 3. Datová architektura Grafická část ERD obsahuje dva základní prvky: entity a vazby. Entita jako abstrakce množiny prvků se stejnou logickou strukturou (musí mít název) Vazby definují souvislost mezi objekty Vazby unární, binární, n-ární Vazby supertyp/subtyp
Dílčí architektury 4. Softwarová architektura Je definována množinou programových jednotek - modulů a vazeb mezi těmito moduly. Vazby jsou dány voláním modulů a předávanými daty. Každý modul je popsán funkcemi, které zajišťuje, V/V a řídícími daty, algoritmem přechodu vstupních dat na výstupní, vývojovým prostředím (pgmovací jazyk), provozním prostředím (OS, SŘBD, ..).
Softwarová architektura Existují čtyři typy SW architektur: Lineární - cílová fce systému je dosažena sekvenčním uspořádáním elementárních funkcí, využívá se zřídka. Hierarchická - vazby jednotlivých funkcí systému jsou reprezentovány stromovým grafem, každá elementární funkce je využita vždy právě v jedné funkci vyšší úrovně, přehledná ale nákladná architektura. Síťová - neplatí závazná pravidla podřízenosti a nadřízenosti, nedefinuje žádná pravidla pro vztahy mezi jednotlivými částmi, kterákoliv komponenta může využívat služeb jiných komponent. Předností je otevřenost pro přidávání nových funkcí (flexibilita). Je vhodnější pro tvorbu rozsáhlého systému než předchozí hierarchická architektura.
Softwarová architektura Vrstvená - funkce jsou uspořádány do několika vrstev tak, že funkce vyšší vrstvy mohou využívat pouze funkcí podřízených vrstev. Silně vrstvená architektura - je povoleno používat jen funkcí vrstvy bezprostředně podřízené. Slabě vrstvená architektura - vyšší funkce může využívat i funkcí nižších než bezprostředně podřízených vrstev.
Softwarová architektura Použití: Univerzálně jsou použitelné pouze vrstvená a síťová architektura. Lineární a hierarchická pouze pro specifické aplikace. Síťová je preferována v případech, kdy dáváme přednost nízkým nákladům provozu před nízkým nákladem tvorby, údržby a užití. V ostatních případech je vhodnější vrstvená architektura. Vrstvená architektura je vhodná zejména pro použití v distribuované nebo kooperativní technologické architektuře.
Dílčí architektury 5. Hardwarová architektura Určuje typy , počty a vzájemné vazby hardwarových komponent.
Dílčí architektury 6. Technologická architektura Rozhoduje o technologickém řešení aplikace. Propojuje SW, HW a datovou architekturu a definuje způsob zpracování jednotlivých aplikací, vnitřní stavbu aplikací a uživatelské rozhraní aplikací. Klasifikace technologické architektury podle metody zpracování, podle uspořádání PC, podle vrstev.
Typy technologické architektury Podle metody (režimu) zpracování (určuje, jakými podněty jsou jednotlivé funkce aplikace startovány, jaká je doba odezvy funkcí a jaký vztah má zpracování funkcí k fcím reálného světa) Dávkové zpracování - Interaktivní zpracování - Řízené událostmi - V reálném čase -
Technologické architektury podle metody zpracování Dávkové (jednotlivé požadavky na zpracování a související vstupní data jsou shromážděna v dávce před odstartováním aplikace, která po svém spuštění zpracuje najednou všechny shromážděné požadavky Př.: sběr a doručování poštovních zásilek, účetní závěrka) Výhody (snadná programová realizace, malé nároky na počítačové zdroje) Nevýhody (dlouhá a nezaručená doba odezvy bez komunikace s uživatelem) Interaktivní (uživatel je v přímém kontaktu s počítačem a jeho požadavky na zpracování jsou vyřizovány okamžitě a s garantovanou dobou odezvy a jsou realizovány jednou transakcí) Výhody (uživatelsky příjemnější) Nevýhody (náročné na tvorbu, náročné na potřebu počítačových zdrojů)
Technologické architektury podle metody zpracování Aplikace řízené událostmi (startovány událostmi (datové, časové, mimořádné), které nastávají v reálném světě) Př. automatické vystavení objednávky (datová), pravidelné automatické odesílání údajů (časová) Výhody (zvyšují automatizaci a tím obvykle i efektivnost podnikových procesů). Aplikace pracující v reálném čase Př. přímé řízení strojů a celé výrobní linky počítačem
Typy technologické architektury Podle uspořádání PC (z hlediska rozmístění) Centralizované zpracování (1 hlavní počítač, na který jsou napojeny neinteligentní terminály) Decentralizované zpracování (samostatné počítače bez vazeb) Distribuované zpracování (několik serverů s připojenými koncovými stanicemi) Kooperativní zpracování (distribuované + Internet)
Typy technologické architektury Podle vrstev (vrstva datová, funkční a prezentační nebo komunikační), základní rozdíl mezi následujícími architekturami je v tom, zda jsou tyto vrstvy odděleny do samostatných programů, či nikoliv. monolitická architektura – všechny vrstvy jsou řízeny jedním programem dvouvrstvá architektura - lehký nebo těžký klient, třívrstvá architektura (typická architektura pro celopodikové rozlehlé aplikace dynamického charakteru).
Výhody třívrstvé architektury Vyšší pořizovací ale nižší provozní náklady Menší údržba Neexistují redundantní údaje Neexistuje redundantní podniková logika Jednoduché přizpůsobení potřebám zákazníka Jednoduchý a rychlý a bezpečný přechod na vyšší verze – vysoká flexibilita Každou vrstvu lze udržovat samostatně Každá vrstva může být vyvíjena v jiném vývojovém prostředí Ideální pro tvorbu otevřených, distribuovaných a flexibilních IS
Třívrstvá architektura pozn. 3 vrstvy z pohledu WEB Databáze Aplikační (business logika) Windows klient nebo Browser klient
Klient/server architektura Speciální případ vrstvené architektury. Princip je umožnit více uživatelům pracovat nad společnými daty a rozložit zpracování na více počítačů. Podoby klient/server architektury Distribuovaná prezentace Distribuovaná data Distribuovaná data a aplikační logika Internet a Intranet Viz obr.
Architektura IS/IT Další dimenze architektury: organizační personální metodická ekonomická Architektura může obsahovat dále vazby mezi bloky (každá vazba je určena obsahem, formátem, periodicitou..).
Architektura IS/IT Architektura IS/IT by měla podporovat následující vlastnosti IS/IT: strategická orientace, adekvátní funkční spektrum, integrovanost, otevřenost, jednoduchost, flexibilita, udržovatelnost, efektivní provozuschopnost: přijatelná doba odezvy, funkční spolehlivost, bezpečnost dat před výpadkem systému, ochrana dat před neautorizovaným užitím.
Architektura IS/IT Základním problémem v řešení IS/IT je najít takové vztahy mezi jednotlivými architekturami, které povedou ke zvýšení kvality a výkonu celého IS. Chyby nejčastěji znamenají: neúměrnou složitost systému, prodlužování vývoje a řešení systému, prodlužování doby odezvy, snižování flexibility vzhledem k novým uživatelským požadavkům, snižování spolehlivosti, zvyšování rizika výpadů ...