Veřejná správa v EU Hlavní vývojové etapy Evropské integrace Od Maastrichtské smlouvy k Lisabonské dohodě

SHRNUTÍ PRVNÍCH FÁZÍ Motivy evropské integrace a poválečný vývoj Schumanova deklarace, ESUO, EHS, EUROATOM Období 60. let Druhé, třetí a čtvrté rozšíření ES (1973, 1981, 1986) Vznik ERDF, EMS, Přímé volby do EP Schengenská dohoda Jednotný evropský akt

Jednotný evropský akt přijat 1986, Lucemburk (platnost 1987) Reakce na eurosklerózu, ekonomické problémy Evropy Vytvoření jednotného vnitřního trhu (k r. 1992), nový impuls evropské integraci právní rámec politické spolupráce propojení Evropského parlamentu a Rady procedura spolurozhodování pro oblast vnitřního trhu hlasování na základě kvalifikované většiny hospodářská a sociální soudržnost spolupráce ve výzkumu, vědeckotechnickém rozvoji a ŽP hospodářská a měnová politika Založení Evropské Rady

Vývoj evropské integrace: 90. léta 1990: sjednocení Německa 1992: Maastrichtská dohoda – Smlouva o EU 1993: Kodaňská kritéria 1994 vznik Evropského hospodářského prostoru 1995 páté rozšíření EU 1996 ČR podává žádost o členství 1997 Amsterodamská smlouva 1997-1998 zahájení přístupových jednání 1999 zavedení Eura v bezhotovostním styku, vznik ECB

Maastrichtská smlouva 7.2.1992, Maastricht – Smlouva o EU vytvoření hospodářské a měnové unie společné občanství společná zahraniční a bezpečnostní politika Policejní a soudní spolupráce Cíle : Podpora trvale udržitelného hospodářského a sociálního pokroku Mezinárodní identita Ochrana práv a zájmů občanů EU Podpora spolupráce v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí

Maastrichtský chrám 3 základní pilíře EU 1.pilíř: tři původní společenství + evropské instituce cíle: hospodářská a měnová unie; společný trh; společná průmyslová, daňová a kulturní politika; regionální a sociální fondy; výzkum a technologický rozvoj prostředky: právní akty, nařízení, směrnice, doporučení a rozhodnutí Vytvoření jednotného vnitřního trhu. S vnitřním trhem úzce souvisí vytváření hospodářské a měnové unie. Do prvního pilíře dále náleží společné politiky v oblasti zahraničního obchodu, zemědělství a dopravy a patří sem i řada dalších, koordinovaných a tzv. podpůrných politik. První pilíř má tzv. supranacionální neboli nadnárodní charakter

Maastrichtský chrám 3 základní pilíře EU 2.pilíř: společná zahraniční politika, společná obranná politika, společná bezpečnost cíle: bezpečnost; lidská práva; demokracie; právní stát; mír prostředky: společné postoje a společné akce členských zemí Od vstupu Maastrichtské smlouvy v platnost (1993) Evropská unie vytváří Společnou zahraniční a bezpečnostní politiku (SZBP). Právním základem SZBP je Hlava V Smlouvy o EU. Podle článku 11 je cílem SZBP: zabezpečovat společné hodnoty, základní zájmy, nezávislost a integritu Unie, posilovat její bezpečnost, zachovat mír a posilovat mezinárodní bezpečnost, podporovat mezinárodní spolupráci a rozvíjet a upevňovat demokracii a právní stát, jakož i respektování lidských práv a základních svobod.

II. pilíř Druhý pilíř EU má mezivládní charakter, rozhodovací i výkonné pravomoci zůstávají v rukou členských zemí. Motivy pro vznik II. pilíře Amsterdamská smlouva ve snaze posílit koordinaci a prezentaci Společné zahraniční a bezpečnostní politiky EU vytvořila funkci Vysokého představitele pro SZBP, který pomáhá Radě s koordinací SZBP a může Unii zastupovat navenek. Od roku 1999 tento post zastává bývalý generální tajemník NATO Javier Solana.

Maastrichtský chrám 3 základní pilíře EU 3.pilíř: justice a vnitřní politika cíle: volný pohyb osob; spolupráce při udělování azylu, v imigrační politice, celní politice, právu, v boji proti drogám, mezinárodní kriminalitě a terorismu; spolupráce v občanských a trestních záležitostech prostředky: společné postoje, mezinárodní smlouvy, Europol, Evropský policejní úřad Třetí pilíř, jehož právní základ tvoří Hlava VI Smlouvy o EU, pomáhá při vytváření Evropské unie jako prostoru svobody, bezpečnosti a práva. Jeho jádrem je policejní a soudní spolupráce v trestních věcech a spolupráce při předcházení a potírání rasismu a xenofobie. Negativní jevy, na které EU v rámci třetího pilíře zaměřuje svoji pozornost, zahrnují organizovanou i neorganizovanou kriminalitu, obchod s lidmi, trestné činy proti dětem, obchod s drogami, obchod se zbraněmi, korupci a další.

III. pilíř třetí pilíř má mezivládní charakter a také v jeho rámci je nejdůležitějším orgánem Rada ministrů. Prostředky, kterými zde Unie dosahuje svých cílů, tvoří spolupráce policejních, celních a justičních orgánů členských zemí, spolupráce prostřednictvím agentur Europol a Eurojust a postupná harmonizace trestního práva. Motivy pro vznik 3. pilíře

Nové oblasti spolupráce koordinace politiky v oblasti obchodu, cel, posilování konkurenceschopnosti, výzkumu, sociálních aspektů, turistiky, civilní obrany, energetiky, ekologie Transevropské sítě Veřejné zdraví Rozvojová spolupráce Ochrana spotřebitele vzdělávání

Maastrichtská smlouva harmonogram zavádění eura a budování měnové unie Vznik EMI – ECB, ESCB Maastrichtská kriteria

Maastrichtská smlouva Posílení pozice Parlamentu – právo spolurozhodovat s Radou ZVýboru regionů, posílení role Regionální politiky Subsidiarita prohloubení pojmu občanství EU: právo volit a být volen petiční právo právo odvolání k euro-ombudsmanovi Sociální charta 1993: od 1.1. – začíná fungovat jednotný vnitřní trh

Kodaňská kritéria 22.6.1993 – kritéria pro všechny nové země žádající o členství: stabilní demokratický systém institucí založený na úctě k lidským právům přátelské vztahy a spolupráce se sousedními státy plně rozvinuté tržní hospodářství plně začleněná legislativa EU (Acquis communautaire) do národní legislativy

Vývoj evropské integrace 1997: Amsterodamská smlouva – revize Maastricht.smlouvy, zdůraznění sociální politiky, začlenění Sociální charty cíle: přiblížit se k občanům, důraz na zaměstnanost a práva jednotlivce odstranit překážky volného pohybu a posílit bezpečnost zajistit, aby hlas Evropy bylo více slyšet ve světě zajistit větší efektivitu institucí EU návrh Agendy 2000

Amsterodamská smlouva koordinace postupů podporujících: zaměstnanost posílení sociální politiky, životní prostředí, veřejné zdraví, spolupráci v boji proti drogám, terorismu a kriminalitě, harmonizaci přistěhovalecké, vízové a zahraniční politiky Mechanismus konstruktivní neúčasti Posílená spolupráce

Agenda 2000 zveřejněna 15.7.1997 schválena Berlín, 1999 „Agenda 2000, za silnější a širší Unii“ soubor reforem – modernizace klíčových politik a příprava rozšíření EU reakce na žádosti o rozšíření

Agenda 2000 hlavní body: perspektivy rozvoje EU a jejích politik po roce 2000 vliv rozšíření na EU jako celek finanční rozpočet po roce 2000 beroucí v úvahu možnost budoucího rozšíření

Smlouva z Nice podepsána 26.2.2001, Nice reforma orgánů EU v souvislosti s rozšířením základ pro vytvoření „konsolidovaných“ znění Smlouvy o EU a Smlouvy o ES Změna počtů a hlasování E. institucí institucionální reforma – příprava na rozšíření: - rozšíření principu většinového hlasování na 29 oblastí - hlasování v Radě ministrů EU: počet hlasů adekvátní podílu obyvatelstva na celkové populaci EU + 3 velké státy mohou přehlasovat ostatní - počet komisařů v EK: velké státy se vzdají 2. komisaře, celkem max. 27 komisařů; po dalším rozšíření další negociace - posílení pravomocí předsedy EK (možnost odvolávat komisaře) - počet poslanců EP 720, později 736 Eurojust

Smlouva z Nice ne zásadní posuny v hospodářské oblasti co do stupně integrace nový strategický cíl EU pro příští desetiletí: stát se nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější znalostní ekonomikou + udržitelný růst + více a lepších pracovních míst + větší sociální soudržnost: - modernizace evropského sociálního modelu - informační společnost: akční plán „e-Europe“ - vytvoření evropského výzkumného prostoru - dokončení vnitřního trhu

Vývoj evropské integrace 2000: summit Evropské rady – Nice (dohody o rozšíření EU o státy střední a východní Evropy) 2001: příprava EU na rozšíření 2002: od 1.1. – 12 států – zavedení eura (1.4. 2002)

Smlouva o ústavě pro Evropu 2002 – 2003 Evropský konvent – formulace návrhu přijata v Bruselu, 17.-18.6.2004 podepsána v Římě 29.10.2004 2005 ztroskotal ratifikační proces (zamítnutí v referendech ve Francii a Nizozemí) ani mezinárodní smlouva, ani ústava nebyla nikdy ratifikována --- Lisabonská smlouva

Výhrady vůči Ústavní smlouvě délka, nepřehlednost zrušení principu jednomyslnosti přednost před právem členských zemí přeměna na evropský superstát demokratický deficit nedostatečná rovnováha mezi mocí zákonodárnou, výkonnou a soudní obranná politika ekonomická politika

Vývoj evropské integrace 2004: od 1.5. 2004 – rozšíření EU o 10 nových členů (ČR, Estonsko, Kypr, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Malta, Polsko, Slovensko, Slovinsko) 2007: rozšíření EU o Rumunsko a Bulharsko vstup Slovinska do měnové unie Německé předsednictví: zahájení diskusí o Lisabonské smlouvě

Lisabonská smlouva podepsána 13.12.2007 nutná ratifikace všemi 27 státy platnost od 1. 12. 2009 mění stávající zakládající smlouvy EU (tj. Smlouvu o EU a Smlouvu o založení ES) aniž by je nahrazovala

Obsah Lisabonské smlouvy EU získá právní subjektivitu snížení počtu eurokomisařů na 2/3 počtu člen. států předseda Evropské rady volený na 2,5 roku „ministr zahraničí“ – spojení funkce úřadu vysokého představitele pro zahr. a bezp. politiku a komisaře pro zahraniční vztahy snížení počtu poslanců EP na 751 (max. 96, min. 6 na 1 zemi) hlasování kvalifikovanou většinou v radě ministrů: min. 55% MS s min. 65% obyv. EU rozšíření oblastí s hlasováním kvalifikovanou většinou (jednomyslnost zůstává: zahr. politika, daně, sociální politika, změny smluv EU)

Obsah Lisabonské smlouvy princip oboustranné flexibility možnost vystoupit z EU rozšíření pravomocí Evr. soudního dvora a EP v rámci spolurozhodování o přijímání nové legislativy zvýšení práva národních parlamentů požadovat u EK změnu návrhů, u kt. je pochybnost o překročení pravomocí

Lisabonská smlouva Demokratičtější a transparentnější Evropa: posílená úloha Evropského parlamentu (spolurozhodování s Radou) větší zapojení národních parlamentů silnější hlas pro občany (1 mil.občanů – předkládání návrhů) rozdělení pravomocí vystoupení z EU (poprvé v historii)

Lisabonská smlouva Efektivnější Evropa: efektivní rozhodování (rozhodování kvalifikovanou většinou) stabilnější a efektivnější institucionální rámec (např.předseda Evropské rady) vyšší akceschopnost EU v zájmu kvality života občanů EU (např. boj proti terorismu a trestné činnosti, bezpečnost)

Lisabonská smlouva Evropa práv a hodnot, zajišťující svobodu, solidaritu a bezpečnost: účinnější prosazování demokratických hodnot EU zakotvení Listiny základních práv posílení svobody občanů EU solidarita mezi členskými státy (např. teroristický útok, pohromy) větší bezpečnost pro všechny

Lisabonská smlouva Evropa jako globální aktér: soudržnost evropské politiky vnějších vztahů funkce představitele pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Evropský útvar pro vnější činnost právní subjektivita - posílení vyjednávací pozice na mezinárodní scéně posílení spolupráce – i menší skupina států

Lisabonská smlouva zahrnuje Smlouvu o EU (SEU) Smlouvu o fungování EU (SFEU) Protokoly, přílohy, prohlášení Listina základních práv EU

Shrnutí evropských integračních procesů Tendence o prohlubování ekonomické i sociální integrace, reakce na ekonomické problémy a vnější ohrožení Rozšiřování evropského prostoru – hranice ? politická unie hospodářská a měnová unie jednotný vnitřní trh celní unie zóna volného obchodu

Albánie, Bosna a Hercegovina, Černá Hora, Srbsko a Kosovo Kandidátské země: Chorvatsko, Turecko, Makedonie Potenciální kandidátské země: Albánie, Bosna a Hercegovina, Černá Hora, Srbsko a Kosovo

Nejdůležitější dokumenty EU Římské smlouvy Schengenské dohody Jednotný evropský akt Maastrichtská smlouva Kodaňská kritéria Amsterodamská smlouva Agenda 2000 Smlouva z Nice Evropská ústava Lisabonská smlouva

Současné integrační procesy a výzvy Podpora politické integrace Podpora ekonomické integrace

Politická integrace Federalizace Evropská armáda Evropské ministerstvo zahraničí Evropská víza Přímá volba prezidenta Vytvoření evropské vlády Nové způsoby hlasování Dobrovolné členství

Ekonomická integrace Fiskální smlouva (VB, ČR) Postavení ECB, vytvoření bankovní unie Evropský stabilizační mechanismus (ESM): na pomoc zemím eurozóny, které mají problémy s plněním závazků, záchranný fond Společné pojištění vkladů Evropské ministerstvo hospodářství Evropský sociální fond Centrální rozpočet eurozóny

Polemika Rychlé integrační kroky x postoje občanů, demokracie Otázka národní suverenity Dvourychlostní Evropa (vysoká míra integrace x prohlubování jednotného trhu a snižování administrativních překážek) nerovnoměrné vymáhání pravidel jednotného trhu složitost právních předpisů, kdy některé činnosti upravuje až 27 různých pravidel

Ekonomické priority v oblasti zaměstnanosti a ekonomického růstu Evropská strategie zaměstnanosti Vyhlášena v r. 1997. Od r. 1998 vypracovávají členské země Národní programy reforem (the National Reform Programmes) – jak je evropská strategie zaměstnanosti implementována na národní úrovni. Komise NRP zkoumá, sepisuje tzv. Progress Report a pak ve spolupráci s Radou Joint Employment Report. Národní programy reforem jsou od roku 2000 nahrazeny OMC (open method of coordination).

2000: Lisabonská strategie Evropská sociální politika 2000: Lisabonská strategie Cíl: „Učinit z EU nejkonkurenčnější a nejdynamičtější znalostní ekonomiku na světě, schopnou trvale udržitelného ekonomického růstu, s více a lepšími pracovními příležitostmi a větší sociální soudržností“ v roce 2010 pomocí… …přípravy přechodu ke znalostní ekonomice a společnosti (informační a komunikační technologie, výzkum a vývoj, vzdělávání, inovační procesy) … modernizace Evropského sociálního modelu, investic do lidských zdrojů a potírání sociálního vylučování … uplatňování vhodných makroekonomických nástrojů. Jejím přijetím začíná nové období v evropské SP – poprvé se sociální témata (zaměstnanost, důchody, sociální inkluze) staly top agendou na evropské úrovni.

Kvantitativní cíle v oblasti zaměstnanosti Do roku 2010: Zvýšit míru zaměstnanosti na 70%, Zvýšit míru zaměstnanosti žen na 60%, Zvýšit míru zaměstnanosti osob v předdůchodovém věku (50-64 let) na 50%. Hodnocení: v průměru členských zemí EU nebyly tyto cíle naplněné (výjimkou Skandinávské země).

Pokračování Götteborský summit v roce 2001 přijal širší interpretaci trvale udržitelného rozvoje, spočívající na ekonomickém, sociálním a ekologickém pilíři. Cíl trvale udržitelného rozvoje byl nadřazen předchozím cílům Lisabonské strategie. Hlavním nástrojem Lisabonské strategie je tzv. otevřená metoda koordinace (open method of coordination). Má tři fáze: Domluva společných cílů a indikátorů; Překlad cílů EU do národních strategií a příprava národních politik; Analýza národních politik na úrovni EU, shrnutí a doporučení ve společné zprávě.

Strategie „Evropa 2020“ zvýšení zaměstnanosti populace v aktivním věku (až k 75% úrovni); zajištění investic do oblasti vědy, výzkumu a inovací ve výši 3% HDP; průmyslová politika redukce emisí CO2 o 20%; zvýšení zapojení mladé generace do vysokoškolského studia (až na 40%) Program pro nové dovednosti a pracovní místa snížení počtu Evropanů žijících pod oficiální hranicí chudoby o 20 miliónů lidí.