1 2 FUNKČNÍ VARIANTA GENU ANXA11 SNIŽUJE RIZIKO ONEMOCNĚNÍ SARKOIDÓZOU: POTVRZENÍ VÝSLEDKŮ CELOGENOMOVÉ ASOCIAČNÍ STUDIE. Sťahelová A. 1, Mrázek F. 1, Kriegová E. 1, Hutyrová B. 2, Kubištová Z. 1, Kolek V. 2, Petřek M. 1 1 Laboratoř imunogenomiky a proteomiky, Ústav imunologie 2 Klinika plicních nemocí a tuberkulózy Lékařská fakulta UP a Fakultní nemocnice, Olomouc, ČR. Conclusions Grantová podpora: IGA MZ ČR NR/ a MSM Pacienti a metody 1) Studovaná populace Pacienti se sarkoidózou: N=245 Diagnóza sarkoidózy byla stanovena podle mezinárodních doporučení („ATS/ERS/WASOG statement on sarcoidosis“) Podskupiny podle RTG stádia plicního postižení (RTG stádia I.-IV.) a přítomnosti Löfgrenova syndromu Kontrolní populace (zdraví jedinci): N=254 Všichni jedinci zařazení do studie (pacienti i kontroly) byli nepříbuzní, české národnosti. 2) Genetická analýza Typizace polymorfismu ANXA11 rs C/T (R230C) provedena metodou qRT-PCR s využitím „TaqMan“ sond (Obr 1.) 3) Statistická analýza Soulad distribuce ANXA11 genotypů s Hardy-Weinbergovým zákonem ověřen pomocí „χ2 goodness-of-fit“ testu, srovnání frekvencí ve studovaných skupinách provedeno χ2 testem. Frekvence alely ANXA11 rs *T byla signifikantně nižší u pacientů se sarkoidózou (35%) oproti kontrolní skupině (42%, p=0,04; OR = 0,77; Obr. 2). „Ochranný“ efekt alely ANXA11*T byl úměrný počtu jejích kopií v genotypu („gene-dose effect“, Obr. 3). Alela ANXA11*T byla méně četná u pacientů s postižením plicního parenchymu (RTG stádia II- IV) ve srovnání s pacienty s izolovaným postižením hilových uzlin (RTG stádium I; p=0,01; Obr.4). „Protektivní“ efekt alely ANXA11*T byl patrný i při subanalýze podle LS: výskyt homozygotů TT byl častější mezi pacienty s prognosticky příznivějším LS (21%) ve srovnání s pacienty bez zámek LS (7%, p=0,02; OR = 0,31; 95%CI = 0,11-0,84). Úvod Výsledky V celogenomové asociační studii (GWAS) v německé populaci byla nedávno popsána asociace variant genu ANXA11 (annexin A11) s vnímavostí k sarkoidóze (1) Cílem této práce bylo potvrdit souvislost „klíčového“ funkčního polymorfismu ANXA11 rs se sarkoidózou a ověřit tak výsledky GWAS v české populaci. Zajímalo nás také, zda uvedená varianta může souviset s charakterem klinické manifestace nemoci. (1) Hofmann S. et al., Nature Genetics 40, , Sarkoidóza je systémové granulomatózní onemocnění, jehož příčina není známa. Onemocnění nejčastěji postihuje mediastinální lymfatické uzliny a plicní parenchym. Plicní postižení je klasifikováno podle RTG nálezu. Akutní forma nemoci s příznivou prognózou se označuje jako Löfgrenův syndrom (LS). Epidemiologické studie a přímé důkazy z poslední doby svědčí pro účast genetických faktorů při rozvoji onemocnění sarkoidózou. Závěry Naše data potvrdila nálezy z celogenomové studie v německé populaci, že alela ANXA11 rs *T snižuje riziko onemocnění sarkoidózou. Ochranný efekt uvedené genové varianty vzrůstá s počtem jejích kopií v genotypu („gene-dose effect“). Na základě našich výsledků navíc usuzujeme, že tato alela může onemocnění směrovat k prognosticky příznivějším formám (bez postižení plicního parenchymu). Mechanismus, jakým se gen ANXA11 a jeho varianty uplatňují u sarkoidózy, bude nepochybně předmětem dalšího výzkumu. Východiska a cíle