Vzdělávání zdravotně postižených dětí Mgr. Vendula Baboučková Vzdělávání zdravotně postižených dětí

Vzdělávání zdravotně postižených dětí je jednou z nejúčinnějších metod kompenzace důsledků postižení. Právě nedostatečná úroveň vzdělání je překážkou při hledání pracovního uplatnění na trhu práce i výrazným limitujícím faktorem pro samostatnou výdělečnou činnost. Proto by rodiče těchto dětí měli od počátku usilovat o to, aby se jejich dětem dostalo možná nejlepšího vzdělání, pochopitelně s přihlédnutím k zdravotnímu stavu a schopnostem dítěte.

Je obrovským přínosem vývoje po roce 1989, že této oblasti je věnována náležitá pozornost. To se projevuje zejména ve vztahu k dětem s mentálním postižením a důrazem na integrované vzdělání. K zabezpečení těchto trendů vydalo MŠMT řadu předpisů od novel zákonů po metodické pokyny, které jsou v dané oblasti nejinstruktivnější

Právní úprava vzdělávání osob se zdravotním postižením Listina základních práv a svobod - každý má právo na vzdělání, školní docházka je povinná po dobu, kterou stanoví zákon Školský zákon - je kladen důraz na rovnost vzdělávacích příležitostí pro všechny a odstranění překážek, které by tomu bránily, respektování vzdělávacích potřeb jednotlivců při vzdělávání, kvalitu vzdělávacího procesu. Vyhlášky MŠMT

Zásady, na nichž je vzdělávání založeno rovný přístup občanů ke vzdělávání bez jakékoliv diskriminace, (je to i zdravotní stav) zohledňování vzdělávacích potřeb jednotlivce bezplatné základní a střední vzdělávání občanů EU ve školách zřizovaných státem, kraji a obcemi možnost každého vzdělávat se po dobu celého života vzdělávání je veřejnou službou

Zvláštní vzdělávací potřeby Dítětem, žákem a studentem se speciálními vzdělávacími potřebami je osoba se: zdravotním postižením – mentální, tělesné, duševní zdravotním znevýhodněním – dlouhodobá nemoc, lehčí poruchy učení či chování sociálním znevýhodněním – rodinné prostředí, nařízená ústavní výchova

Práva dětí, žáků a studentů se zvláštními vzdělávacími potřebami: obsah, formy a metody vzdělávání odpovídají jejich vzdělávacím potřebám a možnostem vytvoření nezbytných podmínek, které vzdělávání umožní poradenská pomoc školy a školského poradenského zařízení při hodnocení se přihlíží k povaze postižení nebo znevýhodnění ředitel školy může se souhlasem krajského úřadu zřídit funkci asistenta pedagoga

Žáci a studenti se zdravotním postižením a znevýhodněním Při přijímání ke vzdělávání a ukončování vzdělávání se stanoví vhodné podmínky, odpovídající jejich potřebám Délku vzdělávání může ředitel školy ve výjimečných případech jednotlivým žákům nebo studentům se zdravotním postižením prodloužit až o dva školní roky

Vyhlášky MŠMT vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami se uskutečňuje s pomocí podpůrných opatření, která jsou odlišná nebo jsou poskytována nad rámec individuálních pedagogických a organizačních opatření spojených se vzděláváním žáků stejného věku ve školách, které nejsou samostatně zřízené pro žáky se zdravotním postižením.

Mezi podpůrné prostředky řadíme: - kompenzační, rehabilitační a učební pomůcky, - poskytování pedagogicko-psychologických služeb, asistenta pedagoga, - snížení počtu žáků ve třídě nebo jinou úpravu organizace vzdělávání zohledňující speciální vzdělávací potřeby žáka.

Vyhláška upravuje, koho je potřeba považovat za žáka s těžkým zdravotním postižením: • s těžkým zrakovým postižením, • s těžkým sluchovým postižením, • s těžkou poruchou dorozumívacích schopností, • hluchoslepý, • se souběžným postižením více vadami, • s autismem, • s těžkým tělesným, • s těžkým či hlubokým mentálním postižením.

Integrace do základní školy  Dítě s mentální retardací Pro žáka s mentálním postižením je potřeba vytvořit individuální výchovně vzdělávací plán (IVVP nebo také zkráceně IVP). Obsah IVP musí být takový, aby žák měl šanci být při jeho plnění úspěšný. Obecně můžeme říci, že IVP musí odpovídat možnostem a schopnostem žáka, tzn. integrovaný žák s mentálním postižením může a pravděpodobně vždy bude absolvovat menší rozsah i obsah učiva.

K sestavení IVP je důležitá spolupráce se speciálním pedagogem a rodiči. Schvaluje jej ředitel školy. Spolupráci dnes nabízí speciálně pedagogická centra (SPC), není-li toto v dosahu pak pedagogicko-psychologické poradny (PPP). IVP lze v průběhu školního roku aktuálně upravovat. Spolužáci integrovaného žáka musí být seznámeni s tím, že výkon jejich spolužáka bude hodnocen dle jiných kritérií. I integrovaný žák s mentálním postižením musí mít šanci být úspěšný. Znamená to, že i když integrovaný žák nezná to, co znají jeho vrstevníci, může dostat dobré ohodnocení.

Integrovaný žák nemusí hned od začátku povinné školní docházky zvládat běžný školní režim, tj. sedět v lavici od zvonění do zvonění. Zpočátku pro něj může být problémem i vydržet být čtyři hodiny denně ve škole. Proto je možné do IVP zapracovat možnost sníženého počtu hodin školní docházky (na určité období). Vhodné je také ve spolupráci s vedením školy vymezit v ZŠ prostory, kde by mohl žák v případě potřeby pod vedením dospělé osoby - člena výchovně-vzdělávacího týmu - zvolnit tempo výuky, relaxovat či samostatně trénovat náročný prvek učiva.

Dospělá osoba, která by měla být součástí výchovně-vzdělávacího týmu, se nazývá "asistent třídního učitele", nebo "třídní asistent", případně jen "asistent učitele". Není vhodné slučovat či zaměňovat tuto funkci s funkcí osobního asistenta, jehož působnost lze zařadit pod resort sociálních věcí a nesouvisí s potřebou podpory při plnění povinné školní docházky. Tuto podporu by měl zajistit resort školství. Kompetence (úkoly) asistenta učitele nejsou prozatím jasně vymezeny. Každé dítě, respektive kolektiv dětí, má své speciální potřeby. Různé jsou rovněž možnosti a schopnosti jednotlivých učitelů.

Přestože určité vymezení hranic role učitele a asistenta učitele bude nutné definovat, bylo by dobré, kdyby zůstaly volnější s důrazem na řídící roli učitele. Poté bude možné více využívat potenciál obou pracovníků k efektivnímu vzdělávání, k jejich spolupráci. Problematika zajišťování asistence ve škole u dětí se zdravotním postižením je v současné době značně složitá (nesystémové řešení). Jednání o této problematice stále aktuálně probíhají.

Další problematika o integraci žáka s mentálním postižením do ZŠ se dotýká například o vlivu celkového klimatu školy, nezbytnost osvěty mezi pedagogickým sborem a vrstevníky integrovaného žáka atd. Podpora "zvenčí" dodává aktérům integrace elán a energii. Podporu mohou zprostředkovat (např. metodické vedení a osvětu mají v náplni práce) speciálně pedagogická centra, dále pedagogicko-psychologické poradny, ale i členové občanských aktivit (např. spolupracovníci organizací sdružující rodiče dětí s postižením apod.).

Stanovisko k problematice integrace V současné době je zařazení (integrace) mentálně postižených žáků do běžné základní školy stále častěji diskutovaným problémem. Jedná se o nový způsob výchovy a vzdělání postižených dětí, který ustupuje o dřívější segregace. Mnozí z rodičů rádi využijí možnosti sami rozhodnout o způsobu vzdělávání svých dětí, a to buď ve speciálních školách nebo v běžných školách. Při svém rozhodování mají možnost vyžádat si odbornou pomoc speciálních pedagogů a psychologů

Jestliže využijí práva (v současné době není stále legislativně uzákoněno) integrovat své dítě do běžné školy, měli by si uvědomit, že škola není povinna postižené dítě přijmout (viz integrace zrakově postižených dětí, která je již zákonem schválena). Se zařazením musí souhlasit učitelé, kteří se budou na integrovaném způsobu výuky podílet a konečné rozhodnutí je na řediteli školy.

Pro integraci mentálně postiženého dítěte je důležité diagnostikovat stupeň mentálního postižení. Do běžných ZŠ jsou většinou integrování žáci s IQ 85 – 70 a maximálně žáci s diagnózou lehké mentální retardace (IQ 70 - 50). Většinou jsou žáci s podprůměrným intelektem vzdělávání ve zvláštních školách, asi jen 15% je schopno zvládnout běžnou základní školu, a to v případě, že mají dobré podmínky ze strany školy a rodičů. Rovněž žáci s lehkou mentální retardací jsou vzděláváni ve zvláštní škole.

Úspěch společné výchovy a vzdělávání dětí postižených a zdravých významně podmiňuje učitel, zejména tím, že vytvoří vztahy vzájemné tolerance, porozumění a pomoci. Děti by měly být upozorněny na formy chování a způsoby komunikace s postiženým žákem, rovněž na to, že potřebuje zvýšenou individuální pomoc učitele či třídního asistenta, při níž musí využívat speciálně pedagogické metody a odlišné techniky práce. Integrovaný způsob výchovy a vzdělávání vyžaduje od učitele základní školy získání alespoň základních informací o specifice vývoje mentálně postižených dětí (sociální chování, nižší regulace emocí, řečové problémy aj.) a o metodice jejich výuky.

Nástup postiženého dítěte by měl být projednán s určitým časovým předstihem, který umožní, aby se učitel seznámil blíže s problematikou výchovy a vzdělávání postiženého dítěte, se zásadami a metodami práce s ním. Rovněž k navázání kontaktu s rodiči dítěte a projednání spolupráce mezi nimi, která je nezbytně důležitá pro úspěšnou integraci. Jedná se o vzájemnou informovanost nejen mezi učiteli a rodiči, ale i mezi spolužáky.