Karel IV Karel IV

Životopis Český a německý král, římský císař Karel IV. se narodil 14.5.1316 v Praze, jako nejstarší syn Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny. Dostal jméno běžné u Přemyslovců – Václav. Pocházel z dynastie Lucemburků. Jako malý čelil Karel rozporům svých rodičů, které zapříčinily, že byl malý princ odloučen od matky a ukrýván na hradě Loket a poté na Křivoklátě. V roce 1323 ho otec předal na vychování francouzskému dvoru. Ve Francii na pařížské univerzitě studoval Karel svobodná umění a učil se vladaření.Uměl číst a psát, to nebylo v té době u panovníků běžné. Ovládal latinu, francouzštinu, italštinu a němčinu. Po francouzském králi Karlu IV., který byl jeho kmotrem, přijal jméno Karel. Ještě jako hodně mladý se Karel oženil se stejně mladou Blankou z Valois. Jejich sňatek byl předem domluven. Ve Francii a v Lucembursku strávil Karel sedm let. Poté spravoval severoitalské državy svého otce. Česká šlechta požadovala v roce 1333 po Janu Lucemburském, aby se Karel ujal vlády v zemi. Král jim vyhověl a synovi udělil titul moravského markraběte. Svého syna příliš v lásce neměl, bál se jeho silné konkurence. Po svém příchodu do Čech se Karel setkal se zuboženým královstvím. Pražský hrad se nedal obývat. Těšil se na setkání s matkou, kterou od dětství neviděl. Ta však zemřela před Karlovým návratem do Čech. Díky funkci správce byl Karel dobře připraven vládnout zemi. V červenci 1346 byl zvolen za německého krále a 26. listopadu v Bonnu korunován. V roce 1346 padl jeho otec v bitvě u Kresčan a on se ujal vlády. O rok později byl arcibiskupem Arnoštem z Pardubic korunován na krále. Jeho hlavu zdobila nová svatováclavská koruna, kterou nechal pro tento účel zhotovit. Při korunovační jízdě do Říma byl zde 5. dubna Karel korunován na římského císaře ve Svatopetrské bazilice.

Král Římský a Český Na konci října 1333 se Karel vrátil do Čech a spravoval České království místo nepřítomného otce - stalo se tak z popudu šlechty. Od ledna 1334 byl moravským markrabětem. Od počátku čtyřicátých let byl Karel favoritem papežské kurie na hodnost římského panovníka proti císaři Ludvíku Bavorovi – i proto papež Klement VI. povýšil pražské biskupství 30. dubna 1344 na arcibiskupství(prvním arcibiskupem se stal Arnošt z Pardubic). 21. listopadu 1344 byla zahájena stavba metropolitní katedrály sv. Víta. Dne 11. července roku 1346 byl Karel hlasy pěti kurfiřtů zvolen u Rhens na Rýně římským vzdorokrálem a 26. listopadu 1346 v Bonnu korunován.Českým králem se Karel stal smrtí svého otce 26. srpna 1346 a korunován byl společně s Blankou arcibiskupem Arnoštem z Pardubic 2. září 1347. K této příležitosti dal Karel zhotovit novou královskou svatováclavskou korunu, později se podílel na formulování korunovačního řádu. Jako český panovník Karel téměř ve všem navazoval na přemyslovskou tradici a po desetiletích rozbrojů uklidnil rivalitu mezi králem a šlechtou. České země vnímal jako nejstabilnější součást říše. Příbuzenstvo otec Jan Lucemburský matka Eliška Přemyslovna I. m.Blanka z Valois II. m.Anna Falcká III. m.Anna Svídnická IV. m.Alžběta Pomořanská syn Václav IV.syn Zikmund Lucemburský dcera Anna Lucemburská dceraKateřina Lucemburská bratr Jan Jindřichnevlastní bratr Václav Český. Po náhlé smrti císaře Ludvíka Bavora 11. října 1347 ztratil Karel svého rivala. Bavorův syn Ludvík Braniborský sice v boji pokračoval, zajistil zvolení anglického krále Eduarda III. jako římského vzdorokrále, ale jeho boj byl marný. Eduard III. brzy na říšský trůn rezignoval. Od roku 1349 byl Karel uznáván jako jediný římský panovník. Dne 26. března 1348 bylo zahájeno společné zasedání říšského a českého sněmu – první generální sněm. Pod vedením Karla IV. 7. dubna 1348 přijal mnoho zásadních rozhodnutí. Byla potvrzena privilegia Českého království, jako „zvlášť vznešeného článku Říše římské“, v originále ipsum regnum Boemie Romani regni membrum fore nobilius. Poprvé byl užit pojem „země Koruny české“, čímž bylo odstraněno staré pojetí jako osobního majetku panovníka a přílišná personalisace v jeho osobě. Napříště měla především země krále, nikoliv pouze král zemi. K zemím Koruny české náleželo Království české, Markrabství moravské, nově slezské knížectví a Horní Lužice; od roku 1368 Dolní Lužice a 1373 Braniborsko.

Cesta do Francie Šedesátá léta znamenala mocenskou expanzi do zemí braniborských. Není docela pravda, že Karel IV. nikdy nevedl válku. Roku 1371 se markrabě Ota Braniborský po boku polského krále Kazimíra a uherského krále Ludvíka I. pustil do sporu s císařem. Ten proti Otovi vytáhl se silnou armádou a donutil jej vzdát se jakýchkoliv nároků na Braniborsko. Za to byla Otovi dána určitá kompenzace, např. titul arcikomorníka Svaté říše římské. Roku 1373 se tedy završilo letité úsilí Karla IV. o získání země pro Lucemburky, konkrétně syna Zikmunda. V závěru života podnikl Karel IV. spolu se svým nejstarším synem Václavem cestu do Francie. Hovořil zde s králem Karlem V. o rozdělení sfér vlivu v Evropě a také v neposlední řadě o přesídlení papeže z Avignonu zpět do Říma. V plánu bylo, že polská koruna by měla v budoucnu připadnout Zikmundovi Lucemburskému (ten ovšem nakonec získal uherský trůn).

Sňatky a Potomci 1. srpna 1348 Karlovi zemřela první žena Blanka. V březnu 1349 uzavřel sňatek s Annou Falckou a připojil tak Horní Falc (Nové Čechy), ta však zemřela již 2. února 1353. Dne 27. května 1353 se Karel oženil s Annou Svídnickou, díky které připojil Horní a Dolní Lužici a která mu porodila prvního syna, budoucího krále Václava IV. Anna Svídnická zemřela při porodu 11. července 1362. Karel IV. se počtvrté oženil 21. května 1363 s Alžbětou Pomořanskou.

Znak Císařský znak Karla IV.: český lev v římskoněmecké orlici

Korunovační klenoty České korunovační klenoty (Svatováclavská koruna pochází z roku 1346, žezlo a jablko byly vyrobeny v první polovině 16. století)

Zlatá bula Karla IV.

Nechal postavit: Před 650 lety nechal postavit Karlštejn Karlův most

Rodina

Konec