Napoleon Bonaparte Lucie Totušková

Napoleon a ženy Napoleon Bonaparte se narodil 15.srpna 1769 v Ajacciu na ostrově Korsika ve Středozemním moři jižně od Francie. Bonapartové byli šlechtickou rodinou s dobrým postavením. Napoleon a ženy. Někteří historikové uvádějí, že Napoleon neměl rád ženy. Skutečností ale zůstává, že do styku s nimi přišel poněkud později, než bylo na tehdejší poměry zvykem. První zkušenost údajně získal na podzim roku 1787 za svého pařížského pobytu s náhodnou známostí z ulice. Jeho snoubenka Desiré Claryová se mu v roce 1794 zdála poněkud prostinká a naivní. Roku 1795 ho okouzlila krásná kreolka z Martiniku Josefina de Beauharnais, se kterou se oženil, i přesto, že byla o 6 let starší než on. Zatímco Napoleon sváděl bitvy s okolními mocnostmi, vedla je Josefina o svého muže s mladými ženami. Tušila, že jejich manželství dlouho nevydrží, protože nemůže dát svému muži syna. Napoleon věřil že mu Josefina nosí štěstí a proto velmi těžce nesl její nevěru. Po seznámení s madam de la Plaigne (1806) a s krásnou hraběnkou Walewskou (1807) bylo jasné, že král je schopen založit svůj rod,protože obě ženy mu daly syna. Napoleon se však roku 1810 oženil s rakouskou arcivévodkyní Marií Luisou, dcerou císaře Františka I. a Marie Teresie Neapolské. V roce 1812 se Napoleonovi narodil syn Napoleon-Francois-Joseph-Charles, princ parmský, zvaný Orlík (Aiglon).Toužebně očekávaný syn však nikdy na trůn neusedl a papírově vládl Francii je v období od do ,tedy 17 dní. Císař nechtěl svou mladou choť trápit dalšími porody, ale později měla ještě 2 (3?) nemanželské děti. Měl rád ženy přirozené a mírné, děsili ho fifleny a kokety. Neměl rád, když ženy ovlivňovaly muže a pletly se jim do jejich záležitostí.Nesnášel intrikánky a prostitutky. Napoleon dbal na jejich vzdělání a zakládal pro ně školy a spolky. Na otázku jakých žen si nejvíce váží, odpověděl, že těch které vychovaly nejvíce dětí. Napoleon Bonaparte se narodil 15.srpna 1769 v Ajacciu na ostrově Korsika ve Středozemním moři jižně od Francie. Bonapartové byli šlechtickou rodinou s dobrým postavením. Napoleon a ženy. Někteří historikové uvádějí, že Napoleon neměl rád ženy. Skutečností ale zůstává, že do styku s nimi přišel poněkud později, než bylo na tehdejší poměry zvykem. První zkušenost údajně získal na podzim roku 1787 za svého pařížského pobytu s náhodnou známostí z ulice. Jeho snoubenka Desiré Claryová se mu v roce 1794 zdála poněkud prostinká a naivní. Roku 1795 ho okouzlila krásná kreolka z Martiniku Josefina de Beauharnais, se kterou se oženil, i přesto, že byla o 6 let starší než on. Zatímco Napoleon sváděl bitvy s okolními mocnostmi, vedla je Josefina o svého muže s mladými ženami. Tušila, že jejich manželství dlouho nevydrží, protože nemůže dát svému muži syna. Napoleon věřil že mu Josefina nosí štěstí a proto velmi těžce nesl její nevěru. Po seznámení s madam de la Plaigne (1806) a s krásnou hraběnkou Walewskou (1807) bylo jasné, že král je schopen založit svůj rod,protože obě ženy mu daly syna. Napoleon se však roku 1810 oženil s rakouskou arcivévodkyní Marií Luisou, dcerou císaře Františka I. a Marie Teresie Neapolské. V roce 1812 se Napoleonovi narodil syn Napoleon-Francois-Joseph-Charles, princ parmský, zvaný Orlík (Aiglon).Toužebně očekávaný syn však nikdy na trůn neusedl a papírově vládl Francii je v období od do ,tedy 17 dní. Císař nechtěl svou mladou choť trápit dalšími porody, ale později měla ještě 2 (3?) nemanželské děti. Měl rád ženy přirozené a mírné, děsili ho fifleny a kokety. Neměl rád, když ženy ovlivňovaly muže a pletly se jim do jejich záležitostí.Nesnášel intrikánky a prostitutky. Napoleon dbal na jejich vzdělání a zakládal pro ně školy a spolky. Na otázku jakých žen si nejvíce váží, odpověděl, že těch které vychovaly nejvíce dětí.

Napoleonův život Napoleon Bonaparte (15. srpna 1769 Ajaccio, Korsika – 5. května 1821 Longwood House na ostrově Svatá Helena) byl francouzský generál a císař (1804–1814 a 1815), jeden z největších vojevůdců v historii lidstva. Napoleon Bonaparte (15. srpna 1769 Ajaccio, Korsika – 5. května 1821 Longwood House na ostrově Svatá Helena) byl francouzský generál a císař (1804–1814 a 1815), jeden z největších vojevůdců v historii lidstva.

Mládí a kariéra v armádě Narodil se ve městě Ajaccio na Korsice jako syn Carla Bonaparta a jeho ženy Letizie Ramolinové. Studoval na vojenské škole v Brienne-le-Chateau a posléze na elitní École Militaire v Paříži. Před propuknutím francouzské revoluce sloužil ve Valence a Auxonne, po revoluci se vrací na Korsiku, kde spolu soupeří tři frakce (royalisté, revolucionáři a korsičtí nacionalisté). Bonaparte podporoval revolucionáře a získal si pozici podplukovníka dobrovolníků bojujících na jejich straně, po vygradování konfliktu se silnější stranou nacionalistů a jejich vůdcem Pasqualem Paolim ale musel z Korsiky uprchnout (červen 1793). Narodil se ve městě Ajaccio na Korsice jako syn Carla Bonaparta a jeho ženy Letizie Ramolinové. Studoval na vojenské škole v Brienne-le-Chateau a posléze na elitní École Militaire v Paříži. Před propuknutím francouzské revoluce sloužil ve Valence a Auxonne, po revoluci se vrací na Korsiku, kde spolu soupeří tři frakce (royalisté, revolucionáři a korsičtí nacionalisté). Bonaparte podporoval revolucionáře a získal si pozici podplukovníka dobrovolníků bojujících na jejich straně, po vygradování konfliktu se silnější stranou nacionalistů a jejich vůdcem Pasqualem Paolim ale musel z Korsiky uprchnout (červen 1793).

Napoleon císařem 2. prosince 1804 se Napoleon Bonaparte, doživotní konzul republiky, stal francouzským císařem Napoleonem I. 2. prosince 1804 se Napoleon Bonaparte, doživotní konzul republiky, stal francouzským císařem Napoleonem I. 2. prosince 2. prosince Obřadu se účastnil i papež Pius VII., kterého Napoleon pozval (nebo mu to spíše přikázal), aby přicestoval do Francie. Korunu si však císař vložil na hlavu sám. Obřadu se účastnil i papež Pius VII., kterého Napoleon pozval (nebo mu to spíše přikázal), aby přicestoval do Francie. Korunu si však císař vložil na hlavu sám.Pius VII.Pius VII.

Napoleonské války- Italské tažení O Itálii tvrdě soupeřila Francie s Rakouskem. Napoleon opakovaně kritizoval postup zdejšího velitele Schérera a v březnu 1796 ho nakonec vystřídal. Převzal v Nice kontrolu nad zdecimovanou armádou, která čítala pouhých mužů. V této době mu bylo teprve 26 let. 12. dubna porazil Rakušany u Montenotte a 21. dubna dobyl vojenské sklady Piemontu u Mondovy. Poté překročil řeku Pád a částí armády odlákal Rakušany. Sám vyrazil směrem k Milánu, 10. května porazil Rakušany u Lodi a vkročil do staré metropole v Lombardii. Zbytky Rakušanů, jimž velel Beaulieu hnal kolem Gardského jezera a zmocnil se tak celé Lombardské nížiny. Zde ho čekala pevnost Mantova. V tuto chvíli dorazily rakouské posily v čele s Würmserem, spojily se se zbytky Beaulieovy armády a vyrazily po obou březích jezera. Napoleon se zde dostal do úzkých, neboť mu bylo odříznuto spojení se zbytkem armády a byl donucen obklíčit Mantovu. 5. srpna byl zastaven rakouský postup u Castiglione. Napoleon se tak mohl soustředit na Würmsera a zatlačit jej do pevnosti. V listopadu poslalo Rakousko další dvě armády, ale Napoleon udělal úhybný manévr a v třídenní bitvě listopadu je zatlačil zpět. Poslední ofenzíva byla potlačena 2. ledna u Rivoli. Nakonec obsadil i Mantovu a ocitl se tváří v tvář armádě arcivévody Karla v průsmyku Semmering. Odtud mohl pokračovat až do Vídně, ale v dubnu byl vyjednán mír a tažení bylo ukončeno. O Itálii tvrdě soupeřila Francie s Rakouskem. Napoleon opakovaně kritizoval postup zdejšího velitele Schérera a v březnu 1796 ho nakonec vystřídal. Převzal v Nice kontrolu nad zdecimovanou armádou, která čítala pouhých mužů. V této době mu bylo teprve 26 let. 12. dubna porazil Rakušany u Montenotte a 21. dubna dobyl vojenské sklady Piemontu u Mondovy. Poté překročil řeku Pád a částí armády odlákal Rakušany. Sám vyrazil směrem k Milánu, 10. května porazil Rakušany u Lodi a vkročil do staré metropole v Lombardii. Zbytky Rakušanů, jimž velel Beaulieu hnal kolem Gardského jezera a zmocnil se tak celé Lombardské nížiny. Zde ho čekala pevnost Mantova. V tuto chvíli dorazily rakouské posily v čele s Würmserem, spojily se se zbytky Beaulieovy armády a vyrazily po obou březích jezera. Napoleon se zde dostal do úzkých, neboť mu bylo odříznuto spojení se zbytkem armády a byl donucen obklíčit Mantovu. 5. srpna byl zastaven rakouský postup u Castiglione. Napoleon se tak mohl soustředit na Würmsera a zatlačit jej do pevnosti. V listopadu poslalo Rakousko další dvě armády, ale Napoleon udělal úhybný manévr a v třídenní bitvě listopadu je zatlačil zpět. Poslední ofenzíva byla potlačena 2. ledna u Rivoli. Nakonec obsadil i Mantovu a ocitl se tváří v tvář armádě arcivévody Karla v průsmyku Semmering. Odtud mohl pokračovat až do Vídně, ale v dubnu byl vyjednán mír a tažení bylo ukončeno.ItáliiFrancieRakouskemSchéreraNice12. dubnaMontenotte21. dubnaPiemontuPádMilánu10. květnaLodiLombardiiBeaulieuMantova Würmserem2. lednaRivoliarcivévodyKarlaSemmeringItáliiFrancieRakouskemSchéreraNice12. dubnaMontenotte21. dubnaPiemontuPádMilánu10. květnaLodiLombardiiBeaulieuMantova Würmserem2. lednaRivoliarcivévodyKarlaSemmering

Plány na invazi do Británie Napoleon (jako ostatně většina Francouzů) považoval za svého úhlavního nepřítele Velkou Británii, která s nelibostí sledovala modernizaci a vzrůst konkurenceschopnosti francouzské ekonomiky, a tak se rozhodl, že ji musí porazit. Británie se však o plánované invazi dozvěděla a financovala vytvoření nové protifrancouzské koalice v čele s Rakouskem. To zaútočilo na Napoleona z východu a on musel odjet do války s Rakušany. Dříve než stačil dorazit k rakouským jednotkám, dostal zprávu, že spojené francouzsko- španělské loďstvo bylo rozdrceno v námořní bitvě u Trafalgaru admirálem Nelsonem. Napoleon (jako ostatně většina Francouzů) považoval za svého úhlavního nepřítele Velkou Británii, která s nelibostí sledovala modernizaci a vzrůst konkurenceschopnosti francouzské ekonomiky, a tak se rozhodl, že ji musí porazit. Británie se však o plánované invazi dozvěděla a financovala vytvoření nové protifrancouzské koalice v čele s Rakouskem. To zaútočilo na Napoleona z východu a on musel odjet do války s Rakušany. Dříve než stačil dorazit k rakouským jednotkám, dostal zprávu, že spojené francouzsko- španělské loďstvo bylo rozdrceno v námořní bitvě u Trafalgaru admirálem Nelsonem.námořní bitvě u TrafalgaruNelsonemnámořní bitvě u TrafalgaruNelsonem

Tažení proti Rakousku Když zjistil, že Británii na moři neporazí, nenechal se odradit a pokračoval v plánu bleskového postupu do nitra Rakouska, což částečně zavinilo prohru s Brity. Se svou armádou obsadil opuštěnou Vídeň a spěchal za ustupující rusko-rakouskou armádou na Moravu. (Jelikož mělo Rakousko spojeneckou smlouvu s Ruskem, musel přispěchat car Alexandr I. na pomoc Habsburkům.) Na podzim roku 1805 došlo k střetu vojáků z řad armády Rusů a Rakušanů a z řad Francouzské armády čítající asi „jen“ mužů v bitvě u Slavkova, kde Napoleon především díky skvělé taktice a disciplíně své armády rozdrtil protivníky. Když zjistil, že Británii na moři neporazí, nenechal se odradit a pokračoval v plánu bleskového postupu do nitra Rakouska, což částečně zavinilo prohru s Brity. Se svou armádou obsadil opuštěnou Vídeň a spěchal za ustupující rusko-rakouskou armádou na Moravu. (Jelikož mělo Rakousko spojeneckou smlouvu s Ruskem, musel přispěchat car Alexandr I. na pomoc Habsburkům.) Na podzim roku 1805 došlo k střetu vojáků z řad armády Rusů a Rakušanů a z řad Francouzské armády čítající asi „jen“ mužů v bitvě u Slavkova, kde Napoleon především díky skvělé taktice a disciplíně své armády rozdrtil protivníky.1805bitvě u Slavkova1805bitvě u Slavkova Tato bitva bývá nazývána Bitva tří císařů, neboť je to jediná bitva v historii, které byli přítomni tři císaři: Tato bitva bývá nazývána Bitva tří císařů, neboť je to jediná bitva v historii, které byli přítomni tři císaři: ruský car Alexandr I. Romanov ruský car Alexandr I. Romanov rakouský císař František I. Habsbursko-Lotrinský rakouský císař František I. Habsbursko-Lotrinský císař Francouzů Napoleon I. Bonaparte císař Francouzů Napoleon I. Bonaparte Po vítězné bitvě císař Napoleon nocoval na Staré poště a zde přijal rakouského vyslance knížete Liechtensteina, aby dohodli schůzku o uzavření příměří mezi císařem Františkem I. a Napoleonem. Rusové se po této bitvě rychle stáhli a Rakousko muselo podepsat mír. Tím získal Napoleon neomezený vliv v severní Itálii a v Německu. V roce 1806 porazil i Prusko a z jeho záboru Polska vytvořil Varšavské velkovévodství. Změnil také mapu Německa: 1806 zaniká Svatá říše římská a Napoleon zde vytváří Rýnský spolek. Po vítězné bitvě císař Napoleon nocoval na Staré poště a zde přijal rakouského vyslance knížete Liechtensteina, aby dohodli schůzku o uzavření příměří mezi císařem Františkem I. a Napoleonem. Rusové se po této bitvě rychle stáhli a Rakousko muselo podepsat mír. Tím získal Napoleon neomezený vliv v severní Itálii a v Německu. V roce 1806 porazil i Prusko a z jeho záboru Polska vytvořil Varšavské velkovévodství. Změnil také mapu Německa: 1806 zaniká Svatá říše římská a Napoleon zde vytváří Rýnský spolek.1806 Nakonec byl k míru s Francií přinucen i Alexandr I. Nakonec byl k míru s Francií přinucen i Alexandr I.

Tažení proti Rakousku Když zjistil, že Británii na moři neporazí, nenechal se odradit a pokračoval v plánu bleskového postupu do nitra Rakouska, což částečně zavinilo prohru s Brity. Se svou armádou obsadil opuštěnou Vídeň a spěchal za ustupující rusko-rakouskou armádou na Moravu. (Jelikož mělo Rakousko spojeneckou smlouvu s Ruskem, musel přispěchat car Alexandr I. na pomoc Habsburkům.) Na podzim roku 1805 došlo k střetu vojáků z řad armády Rusů a Rakušanů a z řad Francouzské armády čítající asi „jen“ mužů v bitvě u Slavkova, kde Napoleon především díky skvělé taktice a disciplíně své armády rozdrtil protivníky. Když zjistil, že Británii na moři neporazí, nenechal se odradit a pokračoval v plánu bleskového postupu do nitra Rakouska, což částečně zavinilo prohru s Brity. Se svou armádou obsadil opuštěnou Vídeň a spěchal za ustupující rusko-rakouskou armádou na Moravu. (Jelikož mělo Rakousko spojeneckou smlouvu s Ruskem, musel přispěchat car Alexandr I. na pomoc Habsburkům.) Na podzim roku 1805 došlo k střetu vojáků z řad armády Rusů a Rakušanů a z řad Francouzské armády čítající asi „jen“ mužů v bitvě u Slavkova, kde Napoleon především díky skvělé taktice a disciplíně své armády rozdrtil protivníky.1805bitvě u Slavkova1805bitvě u Slavkova Tato bitva bývá nazývána Bitva tří císařů, neboť je to jediná bitva v historii, které byli přítomni tři císaři: Tato bitva bývá nazývána Bitva tří císařů, neboť je to jediná bitva v historii, které byli přítomni tři císaři: ruský car Alexandr I. Romanov ruský car Alexandr I. Romanov rakouský císař František I. Habsbursko-Lotrinský rakouský císař František I. Habsbursko-Lotrinský císař Francouzů Napoleon I. Bonaparte císař Francouzů Napoleon I. Bonaparte Po vítězné bitvě císař Napoleon nocoval na Staré poště a zde přijal rakouského vyslance knížete Liechtensteina, aby dohodli schůzku o uzavření příměří mezi císařem Františkem I. a Napoleonem. Rusové se po této bitvě rychle stáhli a Rakousko muselo podepsat mír. Tím získal Napoleon neomezený vliv v severní Itálii a v Německu. V roce 1806 porazil i Prusko a z jeho záboru Polska vytvořil Varšavské velkovévodství. Změnil také mapu Německa: 1806 zaniká Svatá říše římská a Napoleon zde vytváří Rýnský spolek. Po vítězné bitvě císař Napoleon nocoval na Staré poště a zde přijal rakouského vyslance knížete Liechtensteina, aby dohodli schůzku o uzavření příměří mezi císařem Františkem I. a Napoleonem. Rusové se po této bitvě rychle stáhli a Rakousko muselo podepsat mír. Tím získal Napoleon neomezený vliv v severní Itálii a v Německu. V roce 1806 porazil i Prusko a z jeho záboru Polska vytvořil Varšavské velkovévodství. Změnil také mapu Německa: 1806 zaniká Svatá říše římská a Napoleon zde vytváří Rýnský spolek.1806 Nakonec byl k míru s Francií přinucen i Alexandr I. Nakonec byl k míru s Francií přinucen i Alexandr I.

Kontinentální blokáda Byla vyhlášena 1806 v Berlíně. Byl to zákaz obchodovat s výrobky z Anglie nebo jejích kolonií. Platil pro všechny jím podrobené země (Německo, Rakousko, Rusko, Itálie, Prusko) a chtěl jí dosáhnout hospodářského kolapsu Británie. To se mu však nepodařilo, mimo jiné i proto, že Anglie v odvetu zakázala dovoz francouzského zboží. Byla vyhlášena 1806 v Berlíně. Byl to zákaz obchodovat s výrobky z Anglie nebo jejích kolonií. Platil pro všechny jím podrobené země (Německo, Rakousko, Rusko, Itálie, Prusko) a chtěl jí dosáhnout hospodářského kolapsu Británie. To se mu však nepodařilo, mimo jiné i proto, že Anglie v odvetu zakázala dovoz francouzského zboží.1806BerlíněNěmeckoRakouskoRuskoItálie PruskoBritánieAnglie1806BerlíněNěmeckoRakouskoRuskoItálie PruskoBritánieAnglie Kontinentální blokáda měla nepředvídaný pozitivní dopad na rakouské manufaktury, neboť se vlastně jednalo o superochranářské hospodářské opatření. Takto chráněné manufaktury se mohly rozvíjet bez anglické konkurence. Kontinentální blokáda měla nepředvídaný pozitivní dopad na rakouské manufaktury, neboť se vlastně jednalo o superochranářské hospodářské opatření. Takto chráněné manufaktury se mohly rozvíjet bez anglické konkurence. Kontinentální blokádamanufakturyhospodářské opatření manufakturyanglické konkurence Kontinentální blokádamanufakturyhospodářské opatření manufakturyanglické konkurence Kontinentální blokáda byla ale často porušována, oficiálně se k ní nepřipojilo Portugalsko - což dalo Napoleonovi roku 1808 důvod k invazi. V Evropě začalo ve velkém kvést podloudnictví a šmelina, a to za tichého souhlasu většiny monarchů, jejichž (i přes nesporně pozitivní dopad blokády na rozvoj kontinentálního průmyslu) země absence anglického zboží zprvu negativně poznamenala. Kontinentální blokáda byla ale často porušována, oficiálně se k ní nepřipojilo Portugalsko - což dalo Napoleonovi roku 1808 důvod k invazi. V Evropě začalo ve velkém kvést podloudnictví a šmelina, a to za tichého souhlasu většiny monarchů, jejichž (i přes nesporně pozitivní dopad blokády na rozvoj kontinentálního průmyslu) země absence anglického zboží zprvu negativně poznamenala. Kontinentální blokáda Portugalsko1808invazipodloudnictví a šmelinamonarchůkontinentálního průmyslu Kontinentální blokáda Portugalsko1808invazipodloudnictví a šmelinamonarchůkontinentálního průmyslu Napoleon sám, v zájmu své země, povolil dovoz malého a nezbytně nutného množství anglického zboží do Francie, ale zároveň musel francouzský dovozce vyvézt zpátky do Anglie zboží minimálně stejné hodnoty. Následkem pašování se na blokádě mnoho vlivných lidí francouzského císařství nezákonně obohatilo. Napoleon sám, v zájmu své země, povolil dovoz malého a nezbytně nutného množství anglického zboží do Francie, ale zároveň musel francouzský dovozce vyvézt zpátky do Anglie zboží minimálně stejné hodnoty. Následkem pašování se na blokádě mnoho vlivných lidí francouzského císařství nezákonně obohatilo.Franciefrancouzský dovozcefrancouzského císařstvíFranciefrancouzský dovozcefrancouzského císařství Napoleon takovéto prohřešky většinou tvrdě trestal - například maršálu Massénovi (poté, co ten odmítl věnovat 1 milion franků na pařížskou invalidovnu) nechal zabavit všechen jeho peněžitý majetek (3 miliony franků). Napoleon takovéto prohřešky většinou tvrdě trestal - například maršálu Massénovi (poté, co ten odmítl věnovat 1 milion franků na pařížskou invalidovnu) nechal zabavit všechen jeho peněžitý majetek (3 miliony franků).maršálu Massénovifrankůpařížskou invalidovnufrankůmaršálu Massénovifrankůpařížskou invalidovnufranků Na kontinentální blokádě nejvíc tratilo Rusko, jehož slabé hospodářství nemohlo nahradit ztráty plynoucí z ukončení dovozu anglického zboží, tak, jako zbytek Evropy. Výsledkem byl stále zřejmější ekonomický pokles, který cara Alexandra donutil kontinentální blokádu časem ignorovat. To prohloubilo vzájemnou krizi vztahů s Francií a nakonec vyústilo ve francouzskou invazi. Na kontinentální blokádě nejvíc tratilo Rusko, jehož slabé hospodářství nemohlo nahradit ztráty plynoucí z ukončení dovozu anglického zboží, tak, jako zbytek Evropy. Výsledkem byl stále zřejmější ekonomický pokles, který cara Alexandra donutil kontinentální blokádu časem ignorovat. To prohloubilo vzájemnou krizi vztahů s Francií a nakonec vyústilo ve francouzskou invazi.kontinentální blokáděRuskoanglického zbožícara Alexandra kontinentální blokádukontinentální blokáděRuskoanglického zbožícara Alexandra kontinentální blokádu

Španělská válka Napoleon zde zaznamenal velký neúspěch. Zemi sice dobyl, ale za cenu obrovských ztrát vojáků i peněz, neboť se zapletl do místní občanské války. Tohoto neúspěchu chtělo využít Rakousko, ale bylo poraženo (znovu to bylo Pyrrhovo vítězství) a muselo postoupit Francii další území. František I. musel dát Napoleonovi za ženu svou dceru Marii-Louisu Habsbursko-Lotrinskou (se kterou se mu narodil jeden syn - Napoleon II.). Napoleon zde zaznamenal velký neúspěch. Zemi sice dobyl, ale za cenu obrovských ztrát vojáků i peněz, neboť se zapletl do místní občanské války. Tohoto neúspěchu chtělo využít Rakousko, ale bylo poraženo (znovu to bylo Pyrrhovo vítězství) a muselo postoupit Francii další území. František I. musel dát Napoleonovi za ženu svou dceru Marii-Louisu Habsbursko-Lotrinskou (se kterou se mu narodil jeden syn - Napoleon II.). Pyrrhovo vítězstvíFrantišek I.Napoleon II. Pyrrhovo vítězstvíFrantišek I.Napoleon II.

Ruské tažení Francouzi v Moskvě. Francouzi v Moskvě. Kutuzov měl v plánu zastavit Napoleonův postup na Moskvu a velký důraz kladl na zálohy. 30. srpna ale Rusové ustoupili i od Carëva-Zajmišča. Ruská armáda dostala zálohy jen o mužích, což bylo málo. Nakonec se Kutuzov zastavil u Borodina. Byly zde vybudovány valy na obranu. 7. září proběhla bitva u Borodina. Kutuzov měl v plánu zastavit Napoleonův postup na Moskvu a velký důraz kladl na zálohy. 30. srpna ale Rusové ustoupili i od Carëva-Zajmišča. Ruská armáda dostala zálohy jen o mužích, což bylo málo. Nakonec se Kutuzov zastavil u Borodina. Byly zde vybudovány valy na obranu. 7. září proběhla bitva u Borodina. KutuzovNapoleonův30. srpnaBorodina7. záříbitva u Borodina KutuzovNapoleonův30. srpnaBorodina7. záříbitva u Borodina Byla nejkrvavější z bitev celého tažení, padl v ní mimo jiné generál Bagration. Na konci dne Francouzi ustoupili na svou původní pozici. Rusové ale druhý den nakonec opustili i tuto pozici, neboť utrpěli masivní ztráty a znovu jim bylo odmítnuto dát posily. Nakonec obě strany prohlásily bitvu za své vítězství. Ruské velení nyní řešilo otázku, zda má ponechat Moskvu nepříteli nebo ji bránit. Tuto otázku vyřešil Kutuzov, když dal rozkaz k ústupu a ponechal Napoleonovi Moskvu. 14. září ji Napoleon obsadil. Dodnes jsou dohady o tom, zda Moskvu zapálili Rusové či Francouzi pravdou ale je, že požár Moskvy byl na škodu Napoleonovi, který čekal že car uzavře mír. Kutuzov mezitím Napoleona nechal vyčkávat a 3. října se utábořil v Tarutinu. Nakonec Napoleon nevěděl, kde ruská armáda je, ale stále věřil že car uzavře mír - nesplnilo se to. Nakonec byla situace Francouzů každý den horší a horší, Rusové se totiž vzpamatovávali ze ztrát, které utrpěli. Byla nejkrvavější z bitev celého tažení, padl v ní mimo jiné generál Bagration. Na konci dne Francouzi ustoupili na svou původní pozici. Rusové ale druhý den nakonec opustili i tuto pozici, neboť utrpěli masivní ztráty a znovu jim bylo odmítnuto dát posily. Nakonec obě strany prohlásily bitvu za své vítězství. Ruské velení nyní řešilo otázku, zda má ponechat Moskvu nepříteli nebo ji bránit. Tuto otázku vyřešil Kutuzov, když dal rozkaz k ústupu a ponechal Napoleonovi Moskvu. 14. září ji Napoleon obsadil. Dodnes jsou dohady o tom, zda Moskvu zapálili Rusové či Francouzi pravdou ale je, že požár Moskvy byl na škodu Napoleonovi, který čekal že car uzavře mír. Kutuzov mezitím Napoleona nechal vyčkávat a 3. října se utábořil v Tarutinu. Nakonec Napoleon nevěděl, kde ruská armáda je, ale stále věřil že car uzavře mír - nesplnilo se to. Nakonec byla situace Francouzů každý den horší a horší, Rusové se totiž vzpamatovávali ze ztrát, které utrpěli.BagrationKutuzovNapoleonoviMoskvu14. záříNapoleonMoskvuMoskvyNapoleonoviNapoleona3. říjnaTarutinuNapoleoncarBagrationKutuzovNapoleonoviMoskvu14. záříNapoleonMoskvuMoskvyNapoleonoviNapoleona3. říjnaTarutinuNapoleoncar

Zhroucení impéria Napoleon se nevzdával, urychleně svolával jednotky odevšad, odkud to jen šlo a verboval nové vojáky. Ze svých zbylých spojenců (hlavně - Poláci a Sasko) ždímal též co se dalo a postavil nové vojsko. To však již bylo kvalitativně i kvantitativně jen stínem bývalé Velké armády a početní převaha nepřátel byla zdrcující. Napoleon velmi obratně manévroval a způsoboval nepřátelům řadu dílčích porážek, ale prostá přesila jej i přesto zatlačovala pouhým počtem a hrozbami obchvácením a obklíčením. Nakonec se jeho vojska střetla s nepřátelskou koalicí v tzv. Bitvě národů u Lipska (1813). S armádou početně výrazně slabší, trpící vyčerpáním a nedostatkem výcviku podstatné části vojáků už neměl moc šancí, nemluvě o tom, že i kdyby vyhrál, nejspíše by dosáhl pouze odkladu konce. V průběhu bitvy navíc změnily strany některé německé státy, jejichž armády nebyly zrovna nejspolehlivější. Napoleonova vojska byla rozdrcena a zatlačena na ústup (říjen 1813). Ani teď se nechtěl vzdát, na jaře 1814 svedl na francouzském území řadu menších mistrovsky vedených bitev, ale vojska jeho nepřátel táhnoucí na Paříž neměl šanci zastavit. Okupována byla 31. března Napoleon nejprve abdikoval ve prospěch svého nezletilého syna (6. dubna), ale takový postup byl odmítnut, musel tedy abdikovat znovu, zcela bez podmínek (11. duben) a byl poslán do vyhnanství na ostrov Elba. Napoleon se nevzdával, urychleně svolával jednotky odevšad, odkud to jen šlo a verboval nové vojáky. Ze svých zbylých spojenců (hlavně - Poláci a Sasko) ždímal též co se dalo a postavil nové vojsko. To však již bylo kvalitativně i kvantitativně jen stínem bývalé Velké armády a početní převaha nepřátel byla zdrcující. Napoleon velmi obratně manévroval a způsoboval nepřátelům řadu dílčích porážek, ale prostá přesila jej i přesto zatlačovala pouhým počtem a hrozbami obchvácením a obklíčením. Nakonec se jeho vojska střetla s nepřátelskou koalicí v tzv. Bitvě národů u Lipska (1813). S armádou početně výrazně slabší, trpící vyčerpáním a nedostatkem výcviku podstatné části vojáků už neměl moc šancí, nemluvě o tom, že i kdyby vyhrál, nejspíše by dosáhl pouze odkladu konce. V průběhu bitvy navíc změnily strany některé německé státy, jejichž armády nebyly zrovna nejspolehlivější. Napoleonova vojska byla rozdrcena a zatlačena na ústup (říjen 1813). Ani teď se nechtěl vzdát, na jaře 1814 svedl na francouzském území řadu menších mistrovsky vedených bitev, ale vojska jeho nepřátel táhnoucí na Paříž neměl šanci zastavit. Okupována byla 31. března Napoleon nejprve abdikoval ve prospěch svého nezletilého syna (6. dubna), ale takový postup byl odmítnut, musel tedy abdikovat znovu, zcela bez podmínek (11. duben) a byl poslán do vyhnanství na ostrov Elba.obchvácenímobklíčenímu Lipska1813 Paříž31. března dubnavyhnanstvíElbaobchvácenímobklíčenímu Lipska1813 Paříž31. března dubnavyhnanstvíElba

Vyhnanství na Elbě a stodenní císařství V roce 1814 byl protifrancouzskou koalicí donucen vzdát se trůnu a byl vykázán na ostrov Elba. Na francouzský trůn byl dosazen mladší bratr Ludvíka XVI. - Ludvík XVIII. Nebyl však oblíben, čehož Napoleon využil. Roku 1815 se tajně vylodil v zálivu Golfe Juan, jednotky vyslané k jeho zadržení se k němu spontánně přidávaly, takže se zcela bez boje opět trůnu zmocnil. Hlavní podíl na vítězném tažení měl tehdy admirál Ney, který se k Napoleonovi nakonec přidal. V roce 1814 byl protifrancouzskou koalicí donucen vzdát se trůnu a byl vykázán na ostrov Elba. Na francouzský trůn byl dosazen mladší bratr Ludvíka XVI. - Ludvík XVIII. Nebyl však oblíben, čehož Napoleon využil. Roku 1815 se tajně vylodil v zálivu Golfe Juan, jednotky vyslané k jeho zadržení se k němu spontánně přidávaly, takže se zcela bez boje opět trůnu zmocnil. Hlavní podíl na vítězném tažení měl tehdy admirál Ney, který se k Napoleonovi nakonec přidal.Ludvíka XVI.Ludvík XVIII.Ludvíka XVI.Ludvík XVIII.

Konec života na ostrově sv. Heleny Napoleon Bonaparte se vzdal Velké Británii v naději na politický exil, ale britská vláda rozhodla o jeho deportaci na ostrov Svaté Heleny, kde strávil zbytek svého života jako zajatec Britů. Na tomto ostrově 5. května 1821 zemřel.Na tomto ostrově také sehrál svou 3. a poslední šachovou partii. Napoleon Bonaparte se vzdal Velké Británii v naději na politický exil, ale britská vláda rozhodla o jeho deportaci na ostrov Svaté Heleny, kde strávil zbytek svého života jako zajatec Britů. Na tomto ostrově 5. května 1821 zemřel.Na tomto ostrově také sehrál svou 3. a poslední šachovou partii.1821

Legenda o Napoleonově výšce Legenda o Napoleonově výšce Navzdory tradičnímu zobrazení Napoleona Bonaparte není pravdou, že byl nějak zvláště malý. Po jeho smrti v roce 1821 byla zaznamenána jeho výška - 5 stop a dva palce. Šlo však o v té době používané palce francouzské, v přepočtu na palce britské jeho výška činila 5 stop a 6,5 palce. Napoleon tedy byl vysoký 168 centimetrů, byl tedy vyšší než průměrný Francouz 19. století. Ke špatným převodům se ještě přidal nesprávný výklad Napoleonovy francouzské přezdívky. Nefrankofonní země překládají petit jednoduše jako malý, ačkoliv přezdívka vznikla na základě Napoleonova úzkého přátelství se svými vojáky. A nakonec, Napoleon býval vždy obklopen svou elitní gardou, jejíž členové vždy měli minimálně šest stop Navzdory tradičnímu zobrazení Napoleona Bonaparte není pravdou, že byl nějak zvláště malý. Po jeho smrti v roce 1821 byla zaznamenána jeho výška - 5 stop a dva palce. Šlo však o v té době používané palce francouzské, v přepočtu na palce britské jeho výška činila 5 stop a 6,5 palce. Napoleon tedy byl vysoký 168 centimetrů, byl tedy vyšší než průměrný Francouz 19. století. Ke špatným převodům se ještě přidal nesprávný výklad Napoleonovy francouzské přezdívky. Nefrankofonní země překládají petit jednoduše jako malý, ačkoliv přezdívka vznikla na základě Napoleonova úzkého přátelství se svými vojáky. A nakonec, Napoleon býval vždy obklopen svou elitní gardou, jejíž členové vždy měli minimálně šest stop