Světové právní kultury

Světové právní kultury Kontinentální (románsko-germánská) právní kultura Angloamerická právní kultura (common law) Náboženské a tradiční právní kultury islámská indická čínsko-japonská africká

Kontinentální právní kultura Systém vzniklý na základě recepce římského práva Je založen na dominanci zákonného práva (ostatní prameny jsou sekundární) Charakteristická je osvícenská idea kodifikace

Kontinentální právní kultura Subsystémy: Francouzský (Code Napoleon) Rakouský (ABGB) Německý (BGB) Švýcarský (ZGB) Skandinávský (ovlivněn angloamerickým) Latinskoamerický Socialistický (do roku 1989)

Angloamerická právní kultura Vznikla v Anglii, cestou kolonizace se rozšířila do celé někdejší britské říše Zasahuje asi 1/3 světové populace USA, Kanada, Austrálie, Nový Zéland, Indie, Nigérie, Egypt Irsko, Malta, Kypr

Smíšené právní kultury Právní enklávy – území uvnitř státu patřící k jiné právní kultuře než zbylá většina (Skotsko, Louisiana, Quebec) Smíšené právní kultury – země, kde se rovnocenně prolíná kontinentální a angloamerická kultura (Izrael, JAR, Zimbabwe, Srí Lanka)

Vznik a vývoj anglického práva Král Jindřich I. (12. stol.) zavedl výlučné královské soudnictví pro určité věci – common law (společné právo) Writ (žalobní příkaz) – ve 13. stol. omezen jejich počet Equity – kancléřský soud rozhodoval na základě spravedlnosti - „Equity follows the law“ 1873 – obě soudní soustavy sloučeny do jedné

Precedenty – kdo je tvoří? Založeny na principu stare decisis Závazný a přesvědčivý precedens Závazné precedenty 1) tvůrce i vázaný jsou součástí stejné soudní soustavy 2) tvůrce stojí výše v systému než vázaný Přesvědčivé precedenty - ostatní

Precedenty – jaká část je závazná? Ratio decidendi – jádro rozhodnutí, musí být obecným pravidlem, je třeba jej hledat Obiter dictum – ostatní části rozhodnutí Odlišení (distinguishing) – pokud se skutkové okolnosti neshodují v relevantních aspektech, lze vytvořit nový precedens

Precedens a zákonné právo Zákon má přednost před precedenčním právem Zákonné právo hraje větší roli než dříve (oblast sociální a bezpečnostní) Dokud není zákon aplikován, považuje se za tzv. deklarovaný

Prameny anglického práva I. Zákony – Acts of Parliament – tvořeny zobecněním praxe a precedentů Ústava – není „psaná“ - soubor obyčejů, zákonů a precedentů, neexistuje ústavní soudnictví Nařízení vlády, vyhlášky ministerstev a další akty výkonné moci

Prameny anglického práva II. Obyčejové právo (custom) general custom – ústavní obyčeje local customs – místní obyčeje Právní literatura - jen několik málo významných historických právnických děl

Právo USA Ztratilo význam členění soudcovského práva na common law a equity Podíl a význam zákonného práva je v tomto právním okruhu větší Právo tvoří na dvou úrovních (federální, státní) Odlišnosti se projevují také v organizaci soudnictví, v právním myšlení

Struktura práva USA – zákonné právo Existují vedle sebe právní řád federace a právní řády 50 států Rozdělení pravomocí mezi státy a federací řeší Ústava USA delegované pravomoci - pravomoci federace pravomoci jednotlivých států společné pravomoci Kolizní právo – střet práva dvou států Přednost federálního práva před státním

Struktura práva USA – precedenty Rozhodnutí NS USA z roku 1938 - federální soudy musí aplikovat právo toho státu, které je pro danou věc rozhodné Omezená existence federálního common law Hrozba rozpadu práva USA – neoficiální unifikace práva jednotlivých států (sbírky soudcovského práva)

Prameny práva USA I. Ústava USA - 1787 - je nejstarší platnou ústavou na světě, rigidní, 27 dodatků Ústavy jednotlivých států Zákony - především veřejnoprávní otázky Akty výkonné moci - dekrety prezidenta, nařízení guvernérů, závazné předpisy federální i státní administrativy

Prameny práva USA II. Soudní rozhodnutí - flexibilnější postoj vůči precedentu Rušení existujících precedentů: norma, která je v precedentu obsažena, je v praxi nepoužitelná právní principy, ze kterých příslušný precedens vychází, se natolik změnily změnily se relevantní skutečnosti (skutkové okolnosti) Restatement of the Law (sbírky soudcovského práva)

Právo Kanady, Austrálie a Nového Zélandu Parlamentní monarchie s federativním uspořádáním (pouze Nový Zéland je unitárním státem), ve kterých hlavu státu (britského monarchu) zastupuje generální guvernér Základem právního systému těchto zemí jsou ústavy (Austrálie 1901, Kanada 1982, Nový Zéland nemá psanou ústavu)

Islámské právo Šaría – „cesta“, je souborem Bohem zjevených pravidel, které musí zbožný muslim dodržovat, má-li náležitě plnit všechny své povinnosti Fikh – „porozumění záležitostem náboženského zákona“, ve skutečnosti je to islámská právní věda Islámské právo je ve svém jádru neměnné a nezměnitelné Usiluje o regulaci veškerého lidského chování

Princip personality a teritoriality v islámském právu Islámské právo jakožto právo určité náboženské skupiny vychází z principu personality, vztahuje se na všechny muslimy Jsou-li islámské moci podřízeni i nemuslimové, zejména křesťané a židé, vztahují se na ně buď zvláštní normy nebo jsou podřízeni jurisdikci vlastních, tj. rabínských nebo církevních tribunálů Teritoriální prvek však má určitý význam – nelze např. trestně stíhat muslima za trestný čin spáchaný mimo území islámského státu

Právo šíitské a sunnitské Souvisí s prvním rozštěpením obce věřících (umma) nedlouho po Mohamedově smrti Spor se vedl o otázce nástupnictví v čele obce – zda jím má být člověk volený (sunnité) nebo nástupnictví náleží nejbližšímu rodinnému příslušníkovi z Prorokovy rodiny (šíité) Šíité dnes tvoří asi 7% z celkového počtu muslimů (Írán, Irák)

Další rysy islámského práva Vzhledem množství právních norem zpracovávaných učenými právníky je islámské právo z velké části výsledkem práce právní vědy, nikoliv produktem činnosti zákonodárce Islámské právo postrádá členění na jednotlivé oblasti či kategorie práva O islámském právu můžeme mluvit též jako o přirozeném právu sui generis

Prameny islámského práva - Korán Korán je svatým písmem muslimů a obsahuje sbírku textů, přednášených Mohamedem v průběhu jeho prorocké činnosti Korán je rozdělen na 114 kapitol, zvaných súra a 6236 veršů, zvaných ája Pouze necelá desetina z cca 6200 veršů se vztahuje k právním otázkám

Prameny islámského práva - Sunna Výraz sunna označuje stezku, vyšlapanou cestu, přeneseně pak zaužívaný způsob chování, jde o soubor Prorokových výroků a jeho chování v určitých situacích Slovo hadís označuje konkrétní zprávu o činech a výrocích Proroka, sunna je celým souborem těchto tradic Hadísy jsou rozdělovány do mnoha kategorií dle obsahu, způsobu předání atd. Každý se dělí na dvě části – tvoří jej isnád, tj. řetěz tradentů, kteří zprávu jeden druhému postupně předali, a matn, tzn. samotné sdělení, zpráva, svědectví

Sekundární prameny islámského práva Idžmá je třetím hlavním pramenem islámského práva - je definován jako jednomyslná shoda učenců v jakékoliv otázce, ohledně jejíhož řešení bylo dosaženo konsensu Qijás (analogie) je čtvrtým nejdůležitějším pramenem islámského práva - představuje rozšíření významu normy na nový případ, který má s prvotní normou stejnou podstatu

Další prameny islámského práva Urf – termín označující zvykové právo, opakující se, stálou kolektivní praxi Idžtihád – představuje v islámském právu osobní názor, resp. kvalifikované použití vlastního úsudku Fatva – je forma nábožensko-právního prohlášení islámských duchovních, které zdůvodňuje či posvěcuje z náboženských pozic určité jednání či politiku, je závazná jen v šíitské větvi islámu Zákon – uznán jako pramen práva v rámci sekularizace politických režimů

Povinnosti člověka vůči Bohu Tyto normy samy o sobě či svými důsledky prolínají i do práva, jde zejména o 5 pilířů víry: Vyznání víry – „není boha kromě Alláha a Mohamed je Posel Boží“ Modlitba – nahrazuje bohoslužbu (páteční polední modlitba) Almužna - forma náboženské daně, jež je určena na obecně prospěšné a dobročinné účely Půst - během ramadánu, od svítání do soumraku je zakázáno jíst, pít, kouřit nebo se oddávat smyslové rozkoši Pouť do Mekky - alespoň jednou za život; platí pro každého, kdo je tělesně i duševně zdráv a má potřebné prostředky

Suverenita Boha Politická doktrína realizovaná v islámských teokraciích Podle této politické doktríny je to Bůh a nikoliv lid, kdo dodává legitimitu vládě a jejím zákonům Vůle Boha je interpretována z Koránu islámskými učenci Např. Írán (Rada dohlížitelů)