Zpráva Radcliffovy komise (1959) 30. léta 20. století a zejména období po 2. sv. válce „KTP se přežila a patří minulosti“ J. M. Keynes Zpráva Radcliffovy komise (1959) - řada významných britských ekonomů (Alec Cainrncross) - množství peněz v oběhu má jen zanedbatelný význam, protože rychlost obratu peněz je proměnlivá a její kolísání nemá jasné hranice. KTP = totožnost bez reálného obsahu . Základní nástroj MP = regulace úrokových sazeb (současně ale také zpochybňují možnosti významného ovlivnění investic úrokovými sazbami).

Keynesovská ekonomie Ekonomické myšlení J.M. Keynese Keynesovská teorie ekonomického růstu R.F. Harrod (1900 – 1978), E.D. Domar ( 1914 – 1998) Ranní keynesovci (fiskalisté) Období po 2. světové válce a 50. léta Neokeynesovci „hlavní proud“ P.A.Samuelson (1915 - ), NC 1970 F. Modigliani (1918 -) NC 1985 Postkeynesovci: J. Robinsonová, S. Wietraub Nové keynesovství: J.E. Meade (1907 – 1995)NC 97 Nová keynesovská ekonomie: S. Fischer (1945) Neokeynesovsko-Phelps-Friedman-Lucasovská syntéza

Obecná charakteristika keynesovské ekonomie Do značné míry reakce na světovou hospodářskou krizi (1929 – 33, resp. 34) Heterogenní proud Vládnoucí paradigma (50. a 60. léta 20. st.) Makroekonomický přístup Agegátní příjmy = agregátní výdaje Peníze jako aktivum (nejsou neutrální) Neplatí tzv. Sayův zákon trhu Neplatí, že W/P je vyčisťující cenou na trhu práce

Neplatí, že IR je vyčisťující cenou na trhu kapitálu - S (kauzální závislost) se přizpůsobují I (multiplikátor) Problém koupěschopné poptávky Koupěschopná poptávka - determinanta agregátního výstupu a zaměstnanosti Neexistuje mechanismus, který by automaticky zajišťoval plnou zaměstnanost Odmítání hospodářského liberalismu Existuje propojení reálného a peněžního sektoru Existence nejistoty a očekávání

J. M. KEYNES (1883 - 1946) 1926 - Konec laissez faire 1936 - Obecná teorie zaměstnanosti,úroku a peněz Signál tzv. keynesovské revoluce Švédská (stockholmská) škola - K. Wicksel (1851 -1926) E.R. Lindahl G. Myrdal (NC 74) B.G. Ohlin (NC 77) M. Kalecki 1933: pokus o teorii konjunktury 1938 – 1940 : Cambridge 1940 – 1945: Oxford institut of Statistics

J. M. KEYNES (1883 - 1946) větší část akademické dráhy: neoklasický ekonom, liberál do poloviny 20. let: důraz na stabilitu kupní síly peněz, konkurenci a využívání tržního mechanismu nezaměstnanost ve VB ve 20. letech a krize 1929-33: rozchod s neoklasiky

J. M. KEYNES (1883 - 1946) ALE: nikdy úplně neopustil liberální filosofii neuvažuje státní zásahy do mie sféry neřeší dopady mae stimulace do mie sféry 1926: Konec lasissez faire 1930: Pojednání o penězích 1936: Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz 1940: Jak zaplatit za válku

1923 – TRAKTÁT O PENĚŽNÍ REFORMĚ čím je dána kupní síla peněz hlavní příčiny její nestálosti možnosti její stabilizace Východisko: upravená cambridgeská rovnice kvantitativní teorie peněz M = q.P kde q = počet jednotek spotřebních statků, na něž si domácnosti udržují zůstatky. Nejsou to fyzické, ale abstraktně konstruované jednotky. Jejich nestálost způsobuje nestabilitu reálných peněžních zůstatků. Závislost na změnách příjmů. q.P = reálné peněžní zůstatky, které si hospodářské subjekty drží jako určitých podíl svých příjmů (peněžních důchodů)

1930 – Pojednání o penězích přechod mezi oběma etapami nadále představa, že pro úspěšné fungování rozvinuté tržní ekonomiky je klíčovou záležitostí stabilita kupní síly peněz desagregace ekonomiky na spotřební a investiční sektor Východiska: neoklasická teorie cyklu jako jevu spojeného s peněžní nerovnováhou (Marshall, Wicksell) teorie nerovnováhy mezi produktem a agregátními výdaji (Tugan-Baranovský) teorie podspotřeby (Hobson)

Hlavní příčina nestálosti kupní síly peněz: Rozhodování domácností o rozdělování důchodu na výdaje na spotřebu a na úspory nezávisí na rozhodování o podílu spotřeby a investičních statků na reálném důchodu. Nutnost státních zásahů: peněžní a úvěrová politika zaměřená na regulaci úrokové míry veřejné výdaje

OTZÚP I. Veličiny keynesovského modelu základní (dané): množství a kvalifikace pracovních sil kvalita a množství výrobního zařízení úroveň techniky a technologie úroveň konkurence preference spotřebitelů sociální struktura

nezávisle proměnné závisle proměnné sklon ke spotřebě, sklon k úsporám sklon k likviditě sklon k investicím (ovlivněny psychologickými faktory, "3 velká zjednodušení" - Schumpeter) jednotka mzdy množství peněz závisle proměnné objem agregátního důchodu (výstupu) objem zaměstnanosti

Předpoklady keynesiánského modelu Existuje produkční mezera ( Y < Y*) dostatečná volná zásoba kapitálu nedobrovolná nezaměstnanost Agregátní nabídka je dokonale pružná Ceny jsou fixní CB kontroluje peněžní zásobu Uzavřená ekonomika

Podmínky rovnováhy na trhu statků Y = C + S Y = C + I tzv. příjmově výdajový přístup S = I S ÚSPORY S = Y – C C = Ca + cm . Y c = C/Y cm= dC/dY Pozn.: psychologický zákon

S = Sa + sm . Y s = S / Y sm = dS / dY s růstem důchodu rostou S, S = S (Y) INVESTICE porovnávání nákladů a očekávaných výnosů

Soukromý sektor není stabilní Náklady Výnosy IR MEI Na čem závisí MEI? Očekávání podnikatelů (sklon k investicím) Na ceně nabídky kapitálových statků Na nasycenosti ekonomiky kapitálem Soukromý sektor není stabilní

Čím je určena velikost úrokové míry? Na trhu peněz Podmínky rovnováhy na trhu peněz MS = a) dána exogenně MD = f(PY, IR)

IR I = I(IR) I = Io - b*IR IR b=0 IR b = I I

Neoklasická ekonomie: Keynesiánská ekonomie S (IR) = I (IR) Keynesiánská ekonomie S (Y) = I (IR)

Co zajišťuje rovnováhu mezi úsporami a investicemi ? Změny důchodu (výstupu) I<S AD<AS Y S I=S Jaká je vazba mezi investicemi a důchodem? Y= C + I Y = C + S dY = dC + dI dY = dC + dS /:dY dY = cm* dY + dI /:dY 1 = dC/dY + dS/dY 1 = cm+ dI/dY 1 = cm + sm (1 - cm) * dY = dI (1 - cm) = sm

= Kahn - Keynesův investiční multiplikátor >1 pro cm= 1 1/(1-cm) = nekonečno

Keynesova teorie preference likvidity Keynesova teorie MD Peníze – nejlikvidnější prostředek, který lze okamžitě a prakticky bez transakčních nákladů použít k transakcím Preference likvidity Peníze = aktivum Náklady příležitosti Obligace (výnos * likvidita)

Motivy preference likvidity Důchodový Spojený s podnikáním transakční MDt(PY) Opatrnostní Spekulační - spekulační MDs (IR)

IR´>IR´´ = MDS = 0 IR´<IR´´ = jako aktivum držíme pouze peníze (obligace = 0) Pro velmi malá IR … MDS = nekonečno Pro velmi velká IR… MDS = 0 MD = MDT(PY) + MDS (IR) MD = MD (PY, IR) + -

Důchodová rychlost obratu peněz v Keynesově teorii MD MD (PY, IR) = kPY Nelze ji považovat za konstantu Je rostoucí funkcí úrokové míry (procyklická proměnná)

Rovnováha na trhu peněz a determinace IR MS IR I L Y Účinnost měnové politiky (podmíněná) Zda růst MS povede k poklesu úrokové míry Zda na pokles úr. míry bude reagovat agregátní poptávka (citlivost I na IR) Regulace úrokové míry Stabilizace vývoje ekonomiky Stimulace koupěschopné poptávky

Pozdější keynesovci Rezervy vytvářené obchodními bankami Čerpání „diskontních úvěrů“ obch. bankami Komplikace: rychlost obratu peněz není konstantní MD není stabilní

Trh práce neoklasická ekonomie J. M. Keynes W/P je “vyčišťující cenou” na trhu práce Nezaměstnanost pro všechna L>L* dobrovolná J. M. Keynes 1.“klasický” postulát: LD = LD(W/P) platný 2.“klasický” postulát: LS = LS(W/P) neplatný: dělníci neomezují nabídku práce při nezměněných W a vzestupu cen zboží dělnické spotřeby

Nedobrovolná nezaměstnanost obecná hladina reálných mezd není přímo určována povahou mzdové dohody Nedobrovolná nezaměstnanost jestliže při malém vzestupu cen zboží dělnické spotřeby vzhledem k peněžní mzdě jak LD tak LS by byly větší než existující výše zaměstnanosti.

KRIZE KEYNESOVSKÉ EKONOMIE Přelom 60. A 70. Let Vyčerpání faktorů příznivých pro keynesovskou stabilizační HP Konkrétní projevy: zpomalení tempa růstu krize 1974-75 (vysoká inflace) „revoluce proti daním“ Poznámka: průměrné tempo růstu HDP a cenové hladiny (7 nejvyspělejších zemí) 1960 -1973: 4,9% a 4,1% 1974 -1979: 2,7% a 9,7%

„BÍLÁ MÍSTA“ KEYNESOVA TEORETICKÉHO SYSTÉMU Makroekonomická teorie de facto bez mikroekonomických základů chybí vlastní teorie cen chybí vlastní teorie mezd (později tzv. Phillipsova křivka, od 70. let její selhávání)

HLEDÁNÍ VÝCHODISEK Z KRIZE NOVÉ KEYNESIÁNSTVÍ J.E. Meade (1907-1995) - NC 1977 1982: Staglaflation (1) Wage fixing 1983:Staglation (2) (Vines,J. Maciejowski, J.) Demand Management Stagflace - monopolní praktiky odborů růst cen materiálových vstupů stimulace poptávky decentralizace regulace mzdových sazeb

POSTKEYNESOVSKÁ EKONOMIE NOVÁ KEYNESOVSKÁ EKONOMIE 1.PROUD: J. YELLEN, G. AKERLOF,G. MANKIW,A. OKUN,R.J. GORDON, O. BLANCHARD vysvětlení nedobrovolné nezaměstnanosti a investičních cyklů z mikroekonomického chování ekonomických subjektů v podmínkách nedokonalé konkurence nepružnosti mezd J. Yellen (teorie efektivnostních mezd) G. Mankiw (náklady jídelníčku)

2. Proud 2. Pol. 70. Let Stanley Fisher neokeynesiánsko-friedman-phelps-lucasovská syntéza není zde místo pro keynesiánskou teorii efektivní poptávky (spíše strana nabídky) jakási nová syntéza mezi neokeynesovskou a novou klasickou ekonomií

SPOLEČNÉ RYSY kritika keynesovské ekonomie kritika keynesovské hospodářské politiky oživení liberalismu Stabilita soukromého sektoru efektivnost působení tržního mechanismu

DŮSLEDKY KRIZE KEYNESOVKÉ EKONOMIE Kritika keynesovského přístupu a jeho odmítnutí hledání východisek z krize NEOKONZERVATIVNÍ PROUD MONETARISMUS EKONOMIE STRANY NABÍDKY NOVÁ KLASICKÁ MAKROEKONOMIE TEORIE REÁLNÉHO PODNIKATELSKÉHO CYKLU TEORIE VEŘEJNÉ VOLBY

NEOKEYNESIÁNSTVÍ (NEOKLASICKÁ SYNTÉZA) Neoklasický model Keynesovský model S = f (IR) S = f (Y) I = f (IR) I = f (IR) MD = kPY MD = kPY + L (IR) Y = f (L) Y = f (L) L = f (W/P) L = f (W)nepružnost Ld = f (W/P) Ld = f (W/P)

NEOKEYNESIÁNSTVÍ (NEOKLASICKÁ SYNTÉZA) J. R. Hicks (1904 - 1989) 1936 - Economic Journal - seminář v Ekonometrické společnosti 1937 Pan Keynes a „klasikové“ (Mr. Keynes and the „Classics“) časopis Econometrica model SILL IR determinována na trhu peněz determinuje objem důchodu dokud neznáme objem důchodu, nemůžeme určit MD na trhu peněz

1953 - Průvodce ke Keynesovi (A Guide to Keynes) model IS-LM A. H. Hansen (1887 - 1989) kritická recenze na OT 1953 - Průvodce ke Keynesovi (A Guide to Keynes) model IS-LM I = f (Y,IR) S = f (Y,IR) M = L (Y, IR) I = S io- bIR = Sa - smY,

MS = MD MB . mm = MDa + myY - mIRIR KDE: MB = měnová báze mm = peněžní multiplikátor Mda = autonomní poptávka po penězích my = citlivost MD na změny důchodu mIR = citlivost MD na změny úrokové míry

F. MODIGLIANI (1918) 1944 - stať Preference likvidity a teorie úroku a peněz (úplný keynesovský model, doplnění ISLM o stranu nabídky: keynesovskou produkční funkci neoklasický trh práce. možnost automatického obnovování rovnováhy při plné zaměstnanosti bariéry nastolování rovnováhy past na likviditu nízká citlivost investic na úrokovou míru nepružnost mezd směrem dolů

DALŠÍ VÝVOJ KEYNESOVSKÉ TEORIE MD Kritika: jednotlivý hospodářský subjekt drží pouze peníze nebo pouze obligace existují jenom 2 alternativní formy aktiv (peníze a obligace) existence MDS je empiricky neprokazatelná (teoretická konstrukce) totéž platí i pro IR*

Zdokonalení keynesovské T MD Odmítnutí keynesovské teorie MD a její nahrazení alternativní teorií (monetaristé) Zdokonalení keynesovské T MD Tobinův model optimální struktury portfolia Baumolův a Tobinův model MDT

Tobinův model optimální struktury portfolia Tobin, J: Liquidity Preference As Behaviour Toward Risk. Review of Economic Studies, 25, 1958, s. 68 - 75 Předpoklady : M = je dána P = je dána Jednotlivý hospodářský subjekty drží současně i peníze i obligace Peníze - nulový výnos Obligace - nenulový výnos - nulové riziko - nenulové riziko

I1, I2 indiferenční křivky r očekávaná výnosnost portfolia (při dané běžné výnosnosti obligace) W celková peněžní částka, kterou má daný subjekt pro spekulační účely 0R množina přípustných portfolií (úsečka výnosnosti při výnosové míře r1 a investované částce W, trajektorie příležitostí) S optimální kombinace držby obligací a peněz při dané užitkové funkci W = M + O m = M/W … podíl peněz v portfoliu b = B/W … podíl dluhopisů v portfoliu

BAUMOLŮV A TOBINŮV MODEL MDT W. J. BAUMOL: THE TRANSACTION DEMAND FOR CASH „An Inventory Theoretical Approach“. Quarterly Journal of Economics, 66, 1952, s. 545-556 TOBIN, J.: THE INTEREST ELASTICITY OF TRANSACTION DEMAND FOR CASH. Review of Economics and Statistics. 38. 1956, s. 241-247

BAUMOLŮV A TOBINŮV MODEL MDT Předpoklady: MS = dána P = konst MDS = 0 Měsíční příjem pana XY = 1000 pen. Jednotek Měsíční výdaje pana XY na spotřebu = 1000 p.j. 1000 1.1. 1.2. 1.3. 1.4. t

Měsíční průměrná držba peněz v hotovosti (MDT) Náklady spojené s držbou celého důchodu v hotovosti po dobu 1 měsíce

= náklady obětované příležitosti Příklad: Pro IR = 12% p.a. = náklady obětované příležitosti Pan XY konvertuje polovinu svého měsíčního příjmu do 14 denních dluhopisů

měsíční průměrná držba v hotovosti n - počet transakcí pokles TC1

Příklad: Růst TC ALE POZOR pan XY musel: podniknout navíc 1 cestu do banky resp. ještě zaplatit poplatky spojené s konverzí transakční náklady na jednu transakci = tc. Růst TC

Příklad: tc = 0,25p.j. Minimalizace TC2: derivace podle n; =0

Pravidlo druhé odmocniny

MDT I. Roste s růstem důchodu (méně než proporcionálně = důchodová pružnost transakční MD < 1 úspory z rozsahu portfolia) II. Roste s růstem tc (opět méně než proporcionálně) III. Klesá s růstem úrokové míry (opět méně než proporcionálně) MDT je závislá na IR

Příklad: Jiná forma výpočtu: Na základě Baumolova-Tobinova vzorce vypočtěte výši průměrné měsíční držby peněz pana XY, jestliže víte, že jeho měsíční důchod činí 1 000 p. j. a usiluje o minimalizaci nákladů spojenou s jeho držbou v penězích. Náklady na jednu transakci 0,3 p. j., úroková míra z obligací činí 12 % p. a. (x pro dané období 10 % => 120 % !) Jiná forma výpočtu: