Indikativní plánování ve Francii Zuzana Fogašová, Miroslav Jindra, Alžběta Slavíková

Indikativní plánování Spojení liberální ekonomie s plánovanou ekonomií Vláda v plánech shrne své priority a cesty k jejich dosažení Vycházelo z praktických zkušeností Významné státní vlastnictví

Historie plánování Využívání meziodvětvových bilancí a národních účtů Vyjednávání a dohadování Cíle financovány ze státního rozpočtu 1947-1961 - na obnovu a modernizaci 1962-1975 - na podporu různých odvětví 1976-1988 - na modernizaci Francie a přípravu na vstup do jednotné Evropy Nakonec pokles účinnosti plánů a jejich postupné opouštění

Pierre Pascallon (1941) Profesor na Fakultě ekonomických a sociálních studií v Clermont-Ferrand Od roku 1979 ředitel Centra vysokých mezinárodních studií pro rozvoj

Co to je plánování? Stojí na myšlence socializace a kolektivizace Společnost není chápána jako soubor nezávislých jedinců Vyjádření společné vůle Plán je akt kolektivizace, která shrnuje rozhodnutí osob a jejich cílů v daném čase

Proč plánování v kapitalistické zemi? Protože zkušenosti ukázaly, že se nelze spoléhat jen na volný trh Transformace v intervencionistický a sociální kapitalismus Plán dá ekonomice sociální a solidární rozměr

Charakteristika Pierre Massé a Claude Gruson Ekonomické plánování se změnilo v plánování ekonomické a sociální Vytváření plánu ve spolupráci se všemi Plán umožňuje společnosti kontrolovat a konstruovat kolektivně svoji budoucnost

1. Plán 1947-1950 Plán modernizace Po konci 2. Světové válce – velké ztráty, zdevastovaná ekonomika, veřejný sektor roste Cíl: růst produkce o 25% oproti roku 1929, ustavení rovnováhy platební bilance, trvalý růst Snaha o rozvoj všech odvětví Program investic do 6 základních sektorů

2.Plán 1954-1957 masivní rekonstrukce hospodářství, příprava na větší evropskou integraci Cíl: zvýšit produkt o 25% k roku 1952, vyrovnání zahraničního obchodu Snaha o rozvoj vědeckého a technického výzkumu, specializaci a adaptaci průmyslových podniků, zvýšení kvalifikace pracovní síly, zvýšení organizace trhů

3.Plán 1958-1961 Otevření se zahraničí, Společný trh Cíl: plná zaměstnanost mladých lidí, ekonomická expanze, zvýšení produkce o 27% k roku 1956 Evropská konkurence a demografický růst

4.Plán 1962-1965 Náprava ekonomiky po krizi v letech 1957 a 1958, otevření se Evropě Plán modernizace se přeměnil v Plán ekonomického a sociálního rozvoje Cíl: roční růst 5,5%, rovnováha platební bilance, rozvoj zaostalých oblastí Podpora výzkumu, sociálně slabých

5.Plán 1966-1970 Otevření se evropskému trhu Cíl: konkurenceschopnost, růst 5% p.a., uvolnění podmínek pracovního trhu Snaha o renovaci a posílení průmyslu

6.Plán 1971-1975 Cíl: silný rovnov. růst, produkce o 6%, inflace do 3,2% ročně Podpora kolektivních zařízení výzkumu Rekonstrukce průmyslových podniků

Orgány zodpovědné za vypracování plánu Rozhodující orgány Vláda a premiér Meziministerský výbor plánování pro ekonomický a sociální rozvoj

Orgány koncepce Hlavní komisariát plánování (GGP) Ministerstva INSEE – národní institut statistiky a ekonomických studií pod ministerstvem ekonomiky a financí Ředitelství prognóz

Spojující organismy Komise modernizace Nejvyšší rada plánování ekonomického a sociálního rozvoje

Konzultační a poradní orgány Ekonomická a sociální rada Parlament

7. Plán 1976 – 1980 Ropné krize Pesimismus Programy z veřejných financí

8. Plán 1981 –1985 Nová vláda Nový makro model Vynechání přesných čísel a slibů

9. Plán 1984 - 1988 Nový způsob a techniky plánování Decentralizace Partnerství: stát + region Boj s inflací, růst produktivity, technologie, frank v EMS, finanční situace firem

10. Plán 1989 – 1992 Evropské dimenze /EÚ, EK/ Dlouhodobé perspektivy a směřování Změna financovaní

11. Plán 1992 – 2006 Krize plánování Přebudování plánů Plány hlavně pro regiony podle možností státu

Metody sestavování plánů 4. Plán Celková formalizace – vše v modelu Komplikované Nemožné - odmítnutí

5. Plán Diskrétní iterativní programování, iterační metoda Rozložení na malé díly Komplikované na realizaci a aplikaci Víceré nevýhody

Příklad metody 3 typy rovnováhy 3 kategorie pohledů, zobrazení Komplikované interakce, zpětné upravování, tabulky...

6. Plán Metoda fifi Makro model 1600 rovnic, 3500 údajů, 4600 příkazů Otevření se zahraniční konkurenci Celková E přes 3 velké bloky

Problémy Cíle plánů neboli výsledek dohody, mimo skutečný svět Statické plánování, krátkodobé Složení komisí, Rad

Regionální plánování Počátek ve 4. plánu, hlavně 5., 6. plánu Sladění + optimum regionu i státu Mnoho orgánů

Problémy metod Centralizace Slabé programovací nástroje, účetnictví Dopady plánů minimální, jen doplněk národního Nesladění státu a regionu

Výkon národního plánování PREMIÉR a ostatní ministři Ministr E. a F. Mezimin. Komise Bankovní systém SPOLUPRÁCE

Generální komisariát plánu Rozhýbání plánu Reprezentant se zastoupením v mnoha komisích

Financování Státní rozpočet FDES Bankovní instituce

Výkon Přímo Nepřímo selektivně a globálně

Metodika a změny 5. Plán 6. Plán Výrazná změna 4 pozorované hodnoty s indikátory a prahy problémy s interpretací 6. Plán Výrazná změna 3 typy indikátorů Projekce na rok, z dat minulých let

Realita KULT DÍLO VŠECH Od 5. plánu pochybnosti Není konkurence i po válce lepší? Málo účinné Ignorace plánu

Kritika plánování Zobecněná studie trhu Nástroj studie předpovědi Změnit regionální plány

Závěr – co zbylo Velké národní programy Střednědobé programy Otázky Děkujeme za pozornost