Obecná stavba a funkce GIT. Dutina ústní. Slinné žlázy. Zuby. Somatologie

Trávicí systém – systema digestorium GIT = gastrointestinální trakt Dutina ústní – cavitas oris Hltan – pharynx Jícen – oesophagus Žaludek – gaster, ventriculus Tenké střevo – intestinum tenue Tlusté střevo – intestinum crassum, colon Slinné žlázy – glandulae salivare Játra – hepar Slinivka břišní - pancreas

Stavba stěny GIT 1. sliznice – tunica mucosa Vystýlá vnitřní povrch trávicí trubice Někde je hladká (dutina ústní), někde je složená v řasy (žaludek), v tenkém střevě tvoří klky Dlaždicový epitel – vrstevnatý – dutina ústní, hltan, jícen Válcovitý epitel – zbytek GIT Ve střevě – mikroklky – zvětšení resorpčního povrchu

Stavba stěny GIT 2. podslizniční vazivo – tunica submucosa Řídké vazivo Připevňuje sliznici ke svalovině GIT Obsahuje krevní a mízní cévy a nervy Ochranná tkáň

Stavba stěny GIT 3. svalovina Nejsilnější vrstva GIT Převážně hladká svalovina – uspořádaná do 2 vrstev – vnitřní kruhová (cirkulární), zevní podélná (longitudinální) Jen žaludek má 3 vrstvy – navíc má vrstvu orientovanou šikmo Příčně pruhovaná svalovina – dutina ústní, část jícnu a konečník

Stavba stěny GIT 4. povrchová vrstva: Tunica adventicia – řídké kolagenní vazivo, pokrývá část GIT, která neprochází peritoneální dutinou Tunica seroza – peritoneum – lesklá, hladká blána, pokrývá povrch orgánů a stěny dutiny břišní, je tvořena dvěma listy navzájem v sebe přecházející - peritoneum viscerale – při přechodu z orgánů na zadní stěnu břišní se oba listy peritonea k sobě přikládají a vytváří tak závěsy (duplikatury) - peritoneum parietale – nástěnné, vystýlá dutinu břišní

Dělení orgánů dutiny břišní 1. orgány intraperitoneální: Kryté peritoneem Žaludek, játra, slezina, tenké střevo, převážná část tlustého střeva 2. orgány retroperitoneální: Uložené za dutinou peritoneální Ledviny, slinivka břišní, močovody, velké cévy

Dutina ústní – cavitas oris Předsíň dutiny ústní – vestibulum oris – ohraničená zevně rty a tvářemi, uvnitř zuby a dásněmi Vlastní dutina ústní – cavum oris proprium Svalové dno, na kterém je uložen jazyk Strop – měkké a tvrdé patro – palatum molle et durum Dutinou úžinovou přechází do hltanu Měkké patro vybíhá v čípek – uvula Patrová mandle – tonsilla palatina – lymfatická tkáň

Rty – labia, tvář - bucca Rty: Podklad – příčně pruhovaná svalovina – m.orbicularis oris Obkružují štěrbinu ústní Zevní stranu kryje tenká kůže bez pigmentu s potními a mazovými žlázkami Vnitřní stranu kryje sliznice s dlaždicovým nerohovějícím epitelem Tvář: Podklad – tvářový sval – m.buccinator

Jazyk - lingua Příčně pruhovaná svalovina uspořádána do vzájemně se proplétajících se jemných snopců Sliznice hřbetu jazyka vybíhá v papily - nitkovité – nejčetnější - houbovité – okraj a hrot - listovité – okraj - hrazené – řada ve tvaru písmene V V prohlubních některých papil jsou uloženy chuťové pohárky – sladká (hrot), kyselá (střední okraj), slaná (zevní okraje), hořká (kořen) Funkce: Rozmělňování a posun potravy, tvorba sousta Chuťové podněty Fonace – součást mluvidel

Zuby - dentes Seřazené do horního a dolního zubního oblouku Usazeny v zubních lůžkách – alveolech

Popis zubu: Korunka – corona dentis – volná část Krček – collum dentis – obklopený sliznicí Kořen – radix dentis – zapuštěn v alveolu

Stavba zubu: Sklovina – enamelum: Nejtvrdší tkáň lidského těla Kryje zub v rozsahu korunky Cement – cementum: Stavba obdobná kostní tkáni Kryje kořen zubu Zubovina – dentinum: Ohraničuje dutinu dřeňovou Velmi citlivá na vnější podněty Zubní dřeň – pulpa dentis: Řídké, bohatě cévně zásobené a inervované vazivo Ozubice – periodontium: Závěsný aparát – gingivodentální uzávěr Svazky kolagenních vláken

Typy zubů: I – řezák – dens incisivi C – špičák – dens canini P – třenový zub – dens premolares M – stolička - dens molares

Zubní vzorce: Definitivní chrup: Celkem 32 zubů I1 I2 C P1 P2 M1 M2 M3 – vzorec ¼ čelisti Mléčný chrup: Celkem 20 zubů i1 i2 c m1 m2 – vzorec ¼ čelisti

Funkce dutiny ústní: Posun mechanicky a částečně chemicky zpracované potravy Chuťové podněty Artikulace Žvýkání – masticatio: Žvýkací reflex má centrum v mozkovém kmeni Je spouštěn přítomností potravy v dutině ústní

Slinné žlázy: Malé – roztroušené ve sliznici celé dutiny ústní Velké – párové žlázy uložené mimo dutinu ústní Příušní žláza – glandula parotis: Uložená na zevní ploše žvýkacího svalu, před a pod boltcem ušním Ústí do dutiny ústní proti druhé horní stoličce Produkuje řídký vodnatý sekret Podjazyková žláza – glandula sublingualis: Leží na svalech spodiny dutiny ústní na boku jazyka Drobné vývody ústí na spodní straně a po stranách jazyka Podčelistní žláza – glandula submandibularis: Umístěna pod obloukem dolní čelisti Vývod ústí na slinné bradavce v blízkosti uzdičky jazykové Vylučuje hustší sliny

Slinné žlázy: Množství slin je asi 2 litry denně Stálá sekrece – z drobných slinných žlázek Nepodmíněná reflexní sekrece – spuštěná kontaktem sousta s mechanoreceptory a chemoreceptory Podmíněná reflexní sekrece – na základě vizuálních a čichových podnětů nebo představ jídla, zahájena aktivací centra v prodloužené míše a jiných částech CNS

Význam slin: Udržují stálou vlhkost Obalují mechanicky zpracované sousto hlenem Rozpuštěné části potravy dráždí chemoreceptory, navozují tím chuťový vjem Slinná amyláza – enzym ptyalin – zahajuje trávení cukrů Dezinfekční účinky – lyzozym Umožňují artikulaci

Hltan - pharynx Společný trubicový orgán dýchacího a trávicího ústrojí zavěšený na lebeční spodině Otvory souvisí s dutinou nosní, ústní a hrtanovou Nosohltan – pars nasalis pharyngis – choany(párový otvor do dutiny nosní), vyústění Eustachových trubic, nosní mandle Ústní část hltanu – pars oralis pharyngis – otvor do dutiny ústní, krční mandle, uvula Hrtanová část hltanu – pars laryngea pharyngis – vchod do hrtanu, epiglotis

Jícen - oesophagus Asi 25 cm dlouhý trubicovitý orgán Spojuje hltan se žaludkem Do dutiny břišní vstupuje otvorem v bránici – hiatus oesophagus

Polykání, polykací reflex Rozlišují se tři fáze – ústní, hltanová a jícnová Vytvořené sousto je jazykem vtlačeno do zadní části dutiny ústní, kde je dotykem sousta s patrovými oblouky vybaven složitý reflexní děj Polykací centrum je v prodloužené míše V jeho průběhu epiglotis uzavírá vchod do hrtanu Vytvořené sousto – 5g, 5 ml – je peristaltickými pohyby svaloviny jícnu posouváno do žaludku