11. Schopnosti, temperament, charakter bývají chápány jako složky tradičně pojímané struktury osobnosti – v tomto smyslu jim bude věnována pozornost v psychologii osobnosti mohou být také připomínkou nutnosti přemýšlet o psychických procesech v jejich celistvosti členění psychického dění na dílčí procesy (poznávací, emocionální a motivační) je jen abstrakcí, která má didaktickou povahu. Neustále si musíme uvědomovat provázanost dílčích psychických procesů.
Schopnosti Schopnosti můžeme dělit na schopnosti psychické a fyzické, na schopnosti obecnější (ke skupině činností) a specifické (k velmi speciálním činnostem). Typičtější je dělení Vernonovo na schopnosti obecné (např. inteligence), skupinové (např. hudební schopnosti) a specifické. Guilford provedl faktorovou studii schopností a získal tak tři dimenze: percepční schopnosti psychomotorické schopnosti inteligence.
Inteligence Inteligence: obecná schopnost Inteligence: globální schopnost myslet racionálně, jednat účelně a efektivně reagovat v daném prostředí Inteligence je a hypotetický, abstraktní konstrukt.
Inteligence – entita nebo přírůstek Reveun Feuerstein – testování inteligence – zjistit ne do dítě dovede, ale co se dokáže s pomocí různě variovaných instrukcí naučit; metoda instrumentálního obohacování překážky,které způsobují, že se lidé s mentální retardací chovají méně inteligentně impulzivita neschopnost rozeznat problém (vnímání rozporu) útržkovité chápání skutečnosti (bez kontextu,souvislostí) nedostatky při srovnávání (více hledisek,špatně u abstraktního porovnávání, lépe zvládají osobně důležitý materiál) nepřiměřená prostorová orientace (špatně strukturují podle obvyklých způsobů – např vpravo, vlevo; problémy při vizualizaci) pasivní přístup k prostředí (netroufají si odvozovat/vyvozovat) Společný je nedostatek zdůvodněných zkušeností (dostatek vysvětlujících informací) – bez nich se nelze ze zkušenosti poučit.
Inteligence – základní strukturní teorie Spearmanova teorie 2 faktorů – obecný G-faktor a speciální faktor specifický pro danou činnost teorie 7 skupinových faktorů (Thurstone) (faktor verbální, početní, pamětní, prostorový, mechanický, mentální produktivity, induktivní) teorie struktury intelektu (Guilford) – kombinace tří kritérií: intelektových operací, výsledků intelektových činností a obsahů, ichž se intelektová činnost týká
Druhy inteligence Thorndike – 3 druhy (abstraktní, praktická, sociální) fluidní a krystalizované inteligence (Cattell) 7 odlišných inteligencí (Gardner) (jazyková, hudební, logicko-matematická, prostorová, tělesně-pohybová, intrapersonální, interpersonální) triarchická teorie (Sternberg) (komponentová-analytická, zkušenostní-tvořivá, kontextová – praktická)
Měření inteligence nejčastěji používané testy - Wechsler, Stanford – Binet, v současnosti řada dalších*. inteligenční koeficient (IQ) porovnává výsledek testu dané osoby (skóre) s normami odpovídající populační skupiny. IQ = mentální věk/chronologický věk x 100 *např. Test struktury inteligence I-S-T 2000 R, Ravenovy matice, Test kognitivních schopností TKS, Terman-Merrill III.revize
Měření inteligence – normální rozložení skórů Gaussova křivka
Měření inteligence – příklady položek Wechslerova testu v Aj
Měření inteligence 3 požadavky pro psychologické testy: Standardizace—stanovení populačních norem a jednoznačného způsobu zadávání a vyhodnocování testu Reliabilita—míra konzistence testových skórů (nemůže část testu měřit něco jiného než zbytek) a stability výsledků testu v čase Validita—schopnost testu měřit to, k čemu byl sestaven (prediktivní, souběžná, přírůstková)
Hodnoty IQ
Genetické vlivy versus vlivy prostředí – korelační studie zhruba 70-75% variance v inteligenci je připisováno dědičným vlivům, 25-30% vlivům prostředí
Inteligence – kulturní vlivy některé etnické skupiny mohou v testech vytvořených v jiných kulturách selhávat – například: projevy praktické inteligence v Čechách a v prostředí aboriginců v Austrálii selhávání může vytvořit hrozbu stereotypizace – např. zařazování romských dětí do zvláštních škol (dnes základní školy praktické)
Temperament jedna z dimenzí (konstitutivních složek) osobnosti, souvisí s emocemi, případně s emoční a snahovou (motivačně podmíněnou) vzrušivostí – charakterizuje dynamiku psychické činnosti („temperamentum“ správný poměr mísení tělesných šťáv, mnemotechnicky i „ tempo“, „tempera“ – zabarvení) vrozené obecné vlastnosti duševní dynamiky – projevují se s impulsivitě, síle a rychlosti duševních procesů relativně formální charakteristika – není vázána na zážitkový obsah
Temperament Allport: temperament zahrnuje vnímavost k emocionální situaci, obvyklou sílu a rychlost odpovědi, kvalitu převládající nálady a všechny zvláštnosti fluktuace a intenzity nálady Eysenck: více či méně stabilní a setrvávající systém afektivního chování
Čtyřkomponentová teorie temperamentu Hippokrates –humorální teorie, systematické zpracování Galén charakteristiky komponent dle Rempleina popis komponent podle Eysencka ©John Wiley & Sons, Inc. 2008 Carpenter/Huffman: Visualizing Psychology
Morfologické teorie temperamentu Ernst Kretschmer (1888 – 1964) předpoklad souvislosti tělesné stavby a disponovanosti k určitému prožívání a chování a predisponovanosti k určitému typu duševní choroby: Temperametovým (a tělesným) typům odpovídají při nadměrné zátěži vyšší pravděpodobnosti rozvoje určité duševní poruchy : pyknik - cyklotýmní temperament - maniodepresivní porucha astenik/leptosom - schizotýmní temperament - schizofrenní psychózy atletik - viskózní resp. epitýmní temperament - epilepsie William H. Sheldon Typy nazývá viscerotonní somatotonní cerebrotonní. (Tyto tři typy odpovídají Kretschmerově cyklotýmii, epitýmii a shizotýmii.) spíše historické přístupy, přesto dobře strukturují každodenní zkušenosti
Některé současné teorie temperamentu A.H.Buss, R.Plomin – vývojově interakční teorie temperamentu utváření temperamentových dispozic závisí na interakci s okolím a příležitostech ke vzniku určitého chování 4 základní složky aktivita emocionalita sociabilita impulsivita např. introverze=nízká sociabilita, nízká impulsivita; agresivita = vysoká aktivita, emocionalita a impulzivita
Charakter a postoje propojení poznávacích, emočních a motivačních procesů při strukturování zkušenosti a vytváření souboru postojů a morální struktury osobnosti stabilizovaný soubor postojů tvoří jeden z výchozích stupňů rozvoje charakteru postoj = získaná a relativně ustálená komplexní tendence k myšlenkové, citové a akční odezvě na určité objekty, osoby, sociální skupiny, problémy, situace či hodnoty systém postojů jedince = osobní pojetí světa předsudky = převzaté, tradicí udržované iracionální postoje
Charakter charakter Allport: CH = zhodnocená osobnost v čistě psychologickém smyslu = individuální zvláštnost člověka „morální charakter“ = pohotovost jednat dle určitých etických principů řada současných psychologů charakter považuje za etickou kategorii (osobnost z pohledu morálních kritérií) Allport: CH = zhodnocená osobnost Krueger: CH = zdroj odpovědného jednání a hodnocení; širší a podrobnější pohled na člověka než obsahuje jeho pouhé „jáství“ charakter jako soustava vztahů k sobě a ke světu soustava dominujících vlastností soustava zásad a způsobů jejich naplňování