Hudební formy Opera Opereta Muzikál Kabaret Šanson Soundtrack

Opera: Hudebně dramatický útvar v němž je v jeden celek spojen projev dramatický, divadelní, hudební a výtvarný, popřípadě i taneční Mezi předchůdce opery patří např. pastorální hry se zpěvy (Hra pod loubím, Robin a Marion od Adama de la Halle) a další dramatické útvary spojené s hudbou a písněmi. Jako samostatná hudební forma vznikla kolem r. 1600 ve Florencii (snaha členů florentské cameraty)

První operou byla Perriho Dafné (r. 1598) První zachovanou operou je Euridice, rovněž od Perriho (r. 1600) Prvním významným operní skladatelem byl C. Monteverdi (Orfeo, r. 1607) Italští skladatelé (benátská škola, neapolská škola) a pěvci stáli v čele rozvoje opery (ovlivňovali její vývoj i v ostatních zemích) Ve Francii reprezentuje barokní operu J. B. Lully, později J. P. Rameau, v Anglii H. Purcel Opera vrcholného baroka (1630 – 1680) směšovala prvky vážné a komické Opera pozdního baroka (po r. 1680) se dělila na operu vážnou a operu komickou

Italská opera seria (vážná opera) se rozvíjela hlavně v období (1695 – 1760), představitelé neapolské školy se pokoušeli o její reformu (A. Hasse, …) První významnější komickou operu La serva padrona (Služka paní) vytvořil G. B. Pergolesi (r. 1733) Další představitelé komické opery byly (opera buffa – Itálie, opera comique – Francie, singspiel – Německo) V období hudebního klasicismu přispěl k vývoji opery svou reformou Ch. W. Gluck, později W. A. Mozart Ranný německý romantismus představovali C. M. Weber a H. Marschner V průběhu 19. stol. se rozvíjely jednotlivé národní školy (Česká, Polská, Maďarská, Ruská, …)

Ve 20. stol. pokračuje rozvoj operní tvorby Vytvářejí se zvláštní druhy opery: opera-oratorium (I. F. Stravinskij), minutová opera (D. Milhaud), rozhlasová a televizní opera (B. Martinů), džezová opera (E. Křenek, G. Gershwin), dětská opera (B. Britten) Jako námět se často objevuje společenská a sociální kritika (E. Křenek, …)

Představitelé opery 19. a 20. století: Čechy: B. Smetana, A. Dvořák, V. Novák, L. Janáček, A. Hába, I. Krejčí, E. Suchoň, … Polsko: S. Moniuszko Maďarsko: F. Erkel Rusko: M. I. Glinka, M. P. Musorgskij, N. A. Rimskij-Korsakov, D. D. Šostakovič, S. S. Prokopjev Německo: R. Wagner Itálie: G. Rossini, V. Bellini, G. Donizetti, G. Verdi, G. Puccini Francie: G. Spontini, G. Meyerbeer, Ch. Gounod, C. Debussy

Opereta: Vyvinula se v polovině 19. století Předchůdkyní byla komická opera a vaudeville Hudebně dramatický útvar zábavné hudby V operetě se střídá hudba s mluveným slovem Obsahově spočívá na humoru, vtipu, parodii, ironii a satiře Hudebně na celkovém melodickém charakteru a na lehce zapamatovatelných nápěvech

Představitelé operety: Čechy: O. Nedbal, R. Kubín, G. Dusík, K. Elbert, … Francie: J. Offenbach, F. Hervé, Ch. Lecocq Rakousko: J. Strauss ml., F. von Suppé, K. Millticker Maďarsko: F. Lehár, I. Kálmán Velká Británie: A. Sullivan USA: R. Friml (český skladatel) Rusko: J. S. Miljutin, D. B. Kabalevskij, D. D. Šostakovič, …

Muzikál: Slovo muzikál vzniklo zkrácením anglického slovního spojení musical comedy, které označovalo v 1. pol. 20. stol. revue s humoristickými a pěveckými čísly, jež mnohdy neměla souvislý děj Filmový žánr, který vychází z hudebního filmu a hudební i pěvecké složky v něm obsažené mají dramatickou platnost Např.: West side story, Hallo Dolly!, Starci na chmelu, Šakalí léta, Rebelové

Žánr hudebního divadla, v němž spolupůsobí hudba, zpěv, dramatický text a tanec Vyvinul se ze specifických amerických tradičních hudebně tanečních výstupů a žánrově se ustálil na začátku 20. stol. (USA) V Evropě pak částečně nahradil novostí tanečních rytmů a závažností témat, čerpajících děj ze současnosti, starší operetu Hlavními přestaviteli počátků muzikálu byli: I. Berlin, G. Gershwin, R. Rodgers, C. Porter, J. Kern, J. Herman, L. Bernstein, J. Kander, později např. Andrew Lloyd Webber

Muzikál je film nebo divadelní představení, ve kterém hrají výraznou složku herectví, hudba a tanec Muzikálový herec = dobrý činoherec, zpěvák a tanečník zároveň Muzikál může být: A) celo zpívaný B) střídá se v něm zpěv a mluvené slovo C) celo tančený (podobá se baletu)

Šanson: Kabaretní nebo náladová píseň z konce 19. a z 20. stol. V originále chanson Pochází z Francie (truvéři), 13. stol. Má jednoduchou melodii a rytmus, text bývá často humorný, satirický a často frivolní Nejprve býval šanson jednohlasý, od 13. stol. též vícehlasý Formou šansonu byly ballade, rondeau a virelai a kanzona (instrumentální)

V 19. stol. vznikla v kabaretech moderní forma (nalezla uplatnění zejména v zábavném průmyslu) Posun nastal i v textu, jenž se vyvinul od jednoduchých popěvků v poeticky hodnotná básnická díla (textaři byli většinou přední básníci) V Čechách lze rozvoj šansonu datovat od 30. let 20. stol.

Představitelé šansonu 13. století: Orlando di Lasso Johannes Ockeghem Josquine Desprez

Představitelé šansonu v 19. století: Édith Piaf Lucienne Boyer Charles Trenet Yves Montand Charles Aznavour Jacques Brel Gilbert Bécaud

Představitelé šansonu v Čechách: KarelHašle r Jaroslav Ježek Hana Hegerová (nejvýznamnější) Radůza Sestry Steinovy Martina Trchová Jana Husáková Ester Kočičková

Kabaret: Vznikl v 80. letech 19. stol. v Paříži (Francie) Původně jeviště nebo scéna, na které herci nebo autoři předváděli literární, hudební a jiná díla malých forem Postupně se kabaret zformoval ve svébytný žánr zábavného divadla Program kabaretu se skládá z jednotlivých čísel, která jsou nejčastěji spojena osobou konferenciéra Je pro něj vedle montáže příznačná i možnost improvizace, či aktualizace výchozího textu

U nás byl první kabaret U bílé labutě (r. 1906) Největší význam však měla Červená sedma J. Červeného (1909 – 1922) a kabaret v Lucerna-baru

Soundtrack: Hudba, která je začleněna do filmového díla, v němž má platnost dramatického prostředku se značnou emotivní působivostí na diváky V období němého filmu byla představení doprovázena hudbou reprodukovanou nebo klavíristy či orchestru (ilustrativní charakter) Od r. 1908 začíná být komponována hudba speciálně pro film (pouze v některých případech) Od r. 1920 (počátek zvukového filmu) byla již většinou komponována hudba k určitému filmu, někdy se rovněž využívá hudba archívní

Častá bývá stabilní spolupráce režiséra s hudebním skladatelem Jako soundtrack se označuje zaznamenaný zvuk doprovázející vizuální médium, např. film, televizní pořad či počítačovou hru Název pochází z anglického sound track – zvuková stopa, zkracováno též na OST podle anglického original sound track – původní zvuková stopa V užším smyslu pak obvykle jde o doprovodnou hudbu, tedy soubor skladeb, které se ve filmu či pořadu objevují Soundtrack k úspěšným titulům bývá vydán i samostatně na Audio CD

Ke komerčně úspěšným titulům se někdy vydávají i další hudební alba obsahující i písně, který se ve filmu nevyskytují, pouze jím byly inspirovány apod. V angličtině se taková alba označují jako „music from and inspired by.“ Existují také alba prezentovaná jako soundtrack, přestože žádný odpovídající film neexistuje Takovýmto „soundtrackem“ k fiktivnímu filmu je např. album Original Soundtracks 1 od skupiny U2, vydané v r. 1995 (pod pseudonymem Passengers), či Crushing Bliss z r. 2004 od Romana Holého a Ondřeje Brouska

Seznam autorů: Luboš Fišer Jerry Foldsmith Petr Hapka James Horner Zdeněk Liška Ennio Morricone Randy Newman Michael Nyman Zbigniew Preisner Nino Rota

Howard Shore Alan Silvestri Karel Svoboda Jaroslav Uhlíř Vangelis

Děkuji za pozornost 