Subpolární a polární oblasti

Subpolární oblasti lemují obě polární oblasti v pruzích širokých většinou od 500 do 1500 km. rovnoběžkou a jižním polárním kruhem. Mísí se v nich vlastnosti obou pásů sousedních,polárního a mírného. subarktická subantarktická

Subarktická oblast (na severní polokouli) jižní hranici tvoří rozhraní lesotundry a tajgy Vyznačují se dlouhou a chladnou zimou s krátkým a poměrně teplým létem (to díky dlouhé letní době slunečního svitu), s velkými rozdíly teplot. Na Sibiři až mínus 78°C. V létě zem roztává do hloubky až dvou centimetrů a povrch je bahnitý. Srážek je málo a přicházejí hlavně v létě

Lesotundra je krajina, v níž smíšené lesy (břízy, borovice a modříny) přechází ve skupiny bříz a jehličnatých stromů.Ta přechází posléze v křovinatou tundru (třeba keříkové vrby a břízy), pak tundru bylinnou (vlochyně, borůvky), mechovou a lišejníkovou. V tundře žije sob, polární liška, lumík a bělokurové.

-Tundra

Tajga je oblast na severu Evropy a Asie, zvláště na Sibiři. Prostírá se na jih od tundry. Člení se na tajgu temnou (jehličnany) a na tajgu světlou, kde jsou listnáče a stromy opadající v zimě. Ze zvířeny zde žije los, jelen, liška, srnec, vlk, rys, kuna lesní, jezevec, medvěd hnědý, veverka, četní pěvci, tetřev, tetřívek a datel. V tajze se těží dřevo a loví kožešinová zvěř.

-Tajga

Subantarktický pás (Na jižní polokouli) Probíhá subpolární pás pouze oceánem a na pevninu skoro nezasahuje. Leží ne něm jen několik souostroví. Jižní Georgie, Kergueleny a Crozetovy ostrovy a jiné.

Kanada Velkou část, kde zasahuje subarktický pás je Kanada, která zaujímá téměř celou polovinu severoamerického kontinentu a zasahuje daleko do ostrovního světa kolem severního pólu. Podnebí je převážně studené kontinentální, na západě mírné. Roste zde mnoho květin a v početných národních parcích se uchovala fauna a flora.

Představitelem subantarktického území na jižní polokouli je např Představitelem subantarktického území na jižní polokouli je např. Jižní Georgie. Tento ostrov pod britskou korunní kolonií ležící na jihu Atlantského oceánu má hornatý povrch a je zčásti zaledněný. V současnosti je obýván jen výzkumníky. Dříve byl významný chovem velryb.

Polární oblasti       Oblasti trvale neosídlené, zato překypující endemickými druhy živočichů a neobvyklými přírodními úkazy. Zaplujme nyní do hlubin trvale zaledněných krajů severního a jižního polárního kruhu, kde jsou léta krátká a zimy dlouhé a nesmírně chladné, s teplotami někdy -50°C.

Polární oblasti jsou tak mrazivé proto, že slunce v těchto zeměpisných šířkách nikdy nevystoupí dostatečně vysoko nad obzor, takže se jeho paprsky jen letmo dotknou země a jejich energie se rozplyne. V zemi věčného ledu nastávají v létě dny, kdy slunce nezapadá, a v zimě naopak dny, kdy vůbec nevyjde. Přesně na polárním kruhu, na 66°33'03'' severní šířky, tyto jevy nastávají vždy v jednom dni v roce. Na pólech mizí slunce v zimě slunce pod obzorem na půl roku, zato v létě zůstává po dobu šesti měsíců nad ním. V zimě svítí na pólu pouze měsíc .

Polární záře Podivuhodný úkaz polární záře byl dlouho obestřen tajemstvím. A přece již v 18. století Halley tušil, že existuje souvislost mezi touto září a magnetickými bouřkami. Nyní víme, že záře jsou způsobovány elektrickými výboji ionizovaného plynu ve výškách 100 až 1000 km.       Polární záře tvoří částice o velké energii ze slunečního větru, vtahované zemským magnetickým polem do polárních oblastí. Vysokou rychlostí (2000 km/s) pronikají sluneční elektrony a protony jako střely vrchní vrstvou zemského ovzduší a narážejí na molekuly kyslíku a dusíku. Ze zasažených atomů vyrážejí elektrony, nebo je elektricky vzbuzují. Při návratu do normálního stavu vydávají molekuly světlo.

Arktida (severní polární oblast)       Arktis - severní arktická polární oblast - má název z řečtiny, neboť leží pod severním souhvězdím Velkého medvěda (medvěd je řecky arktos). Hranicí Arktidy je klimatická hranice - červencová izoterma 10°C, která zhruba souhlasí se severní hranicí lesa čili s rozmezím tundry a tajgy. Takto vymezená Arktida má rozlohu 26,4 mil. km2, a z toho asi 18,5 mil. km2 je moře a 7,9 mil. km2 ostrovy a pevniny.

První poznání Arktidy patří Vikingům, kteří v letech 870 až 930 osídlili Island.       Zvířena je na souši chudá druhy i počty v kontrastu s bohatostí moře. Uveďme si například medvěda ledního, lišku polární, mrože, tuleně kroužkovaného, běluhy, chaluhy, alkouny, velrybu grónskou, narvala, husu sněžní. Arktida je osídlena jen řídce v okrajových oblastech Eskymáky, Laponci, Něnci, Jakuty, Čukči, přistěhovalými bělochy a jinými, kteří se živí rybolovem, lovem zvěře, chovem sobů, a těžbou nerostů. Nejsevernějším sídlem je kanadský Alert na Ellesmerově ostrově.

Antarkdita je kontinent rozprostírající se na jižním pólu Země

Geografie Téměř celý kontinent leží na jih od jižního polárního kruhu. Antarktidu můžeme rozdělit na dvě části: Východní Antarktidu, rozlohou větší a chladnější a Západní Antarktidu s členitějším pobřežím. Mezi nimi se napříč kontinentem táhne Transantarktické pohoří. Většinu povrchu tvoří věčný led s tloušťkou okolo 3 km. Kdybychom led odstranili, kontinent by se změnil v souostroví.

Klimatické poměry Antarktida je nejchladnější kontinent. Teploty se ve vnitrozemí v zimě (červenec) pohybují kolem -60°C, dosahují i -90°C, v létě (leden) kolísají mezi -10°C a -40°C. Východní Antakrtida je obecně chladnější. Antarktida se vyznačuje extrémně nízkými srážkami s ročním úhrnem 166 mm (na Antarktickém poloostrovu však až několik metrů). Srážky jsou téměr výhradně sněhové. Při pobřeží vanou silné katabatické větry. Směrem do vnitrozemí se rychlost větru snižuje.

Rozloha: 13,2 mil. km2 Plocha zaledněného území: 13 802 000 km2 Střední výška: 2 000 m n.m. Nejvyšší naměřená teplota: argentinská polární stanice Esperanza, +14°C Nejnižší naměřená teplota: ruská polární stanice Vostok -89,4°C

Smolentsevá Ekaterina 5.C