Evropa Rozdělení kontinentu
Rozdělení kontinentu EVROPA světadíl velkých kontrastů: horkého pobřeží Středomoří chladný sever populace velké rozdíly: rozdílné jazykově-kulturní kořeny fyzickogeografické a socioekonomické rozdíly rozdíly byly impulsem pro rychlý kulturně-hospodářský rozvoj
Geografické hledisko litosférické desky nejohroženější místa - jih kontinentu – naráží do sebe euroasijská a africká deska (Gibraltarský průliv až po Turecko) Zemětřesení a sopečné erupce jsou na zemském povrchu zcela nepravidelně, nejčastěji však na okrajích litosférických desek.
Historie litosférické desky
Evropa geologie Evropský štít (nejstarší a nejstabilnější část pevniny – starohory), obklopen horskými masivy Prvohory Kaledonské vrásnění Hercynské vrásnění Třetihory Alpinské vrásnění (nejmladší) Alpy, Pyreneje, Apeniny, Karpaty S – Evropa – tektonicky rozlámána a ovlivněna ledovcem Zemětřesení okraje pevniny (sever + Středomoří – Itálie, Island, (Etna, Stromboli, Hekla, Vesuv)
Zalednění Evropy pevninské ze Skandinávie horské z Alp finská jezerní plošina, fjordy - Norsko
Socioekonomické hledisko Evropa po staletí ve středu dění šířila myšlenky do celého světa, ale i podmaňovala politicky vybudovala obrovské koloniální říše (v polovině 20. stol. rozpadly) význam E zeslábl
Socioekonomické hledisko Historie v Evropě mnohdy protichůdné směry (slučování území ve velké říše x rozdělování velkých celků na malé národnostní státy) 1.pol. 20.stol. – soupeření států (především Ruska a Německa) určování charakteru uspořádání kontinentu po 2.svět. válce světadíl rozdělil na ZÁPAD (pod vlivem USA) a VÝCHOD (pod vlivem Sovětského svazu) 90. léta 20. stol. – rozpad „socialistické soustavy“ návrat k přirozenému histor. vývoji Dnes v E 44 samostatných států, převládají republiky, z minulosti uchovalo 11 monarchií