Kapitoly z rodinného a trestního práva přednáška 14. 5. 2009

Soudnictví ve věcech mládeže Nastudovat - 218/2003 Sb., zákon o soudnictví ve věcech mládeže!!! Obecný účel zákona je stanoven v § 1 odst. 2 ZSVM: projednáváním protiprávních činů, kterých se dopustili děti mladší patnácti let a mladiství, se sleduje, aby se na toho, kdo se takového činu dopustil, užilo opatření, které účinně přispěje k tomu, aby se nadále páchání protiprávního činu zdržel a našel si společenské uplatnění odpovídající jeho schopnostem a rozumovému vývoji a podle svých sil a schopností přispěl k odčinění újmy vzniklé jeho protiprávním činem; řízení musí být vedeno tak, aby přispívalo k předcházení a zamezování páchání protiprávních činů (cílem je efektivně začlenit mladistvého do společnosti, důraz je kladen na individuálně preventivní účel trestu).

Pojmy Trestný čin spáchaný mladistvým se nazývá proviněním. Protiprávní jednání dítěte mladšího 15-ti let se označuje jako čin jinak trestný. Mladistvým je ten, kdo v době spáchání provinění dovršil patnáctý rok a nepřekročil osmnáctý rok svého věku. Dítětem mladším patnácti let je ten, kdo v době spáchání činu jinak trestného nedovršil patnáctý rok věku. Mládeží se rozumí děti mladší patnácti let a mladiství.

Trestní odpovědnost mladistvých Relativní podmíněná trestní odpovědnost: mladistvý, který v době spáchání činu nedosáhl takové rozumové a mravní vyspělosti, aby mohl rozpoznat jeho nebezpečnost pro společnost nebo ovládat své jednání, není za tento čin trestně odpovědný (muselo by jít o nezralost podstatnou - v případě pochybností o rozumové a mravní vyspělosti mladistvého se k vyšetření jeho duševního stavu obligatorně přiberou dva znalci z oboru psychiatrie se specializací na dětskou psychiatrii). Čin, jehož znaky jsou uvedeny v trestním zákoně, není proviněním, jestliže je spáchán mladistvým a stupeň jeho nebezpečnosti pro společnost je malý.

Ukládání sankcí za provinění a činy jinak trestné Účelem opatření vůči mladistvému je především vytvoření podmínek pro sociální a duševní rozvoj mladistvého se zřetelem k jím dosaženému stupni rozumového a mravního vývoje, osobním vlastnostem, k rodinné výchově a k prostředí mladistvého, z něhož pochází, i jeho ochrana před škodlivými vlivy a předcházení dalšímu páchání provinění (oproti účelu trestu v TZ zdůrazněn výchovný a preventivní účel opatření). Při ukládání sankcí platí vztah speciality ZSVM vůči trestnímu zákonu a dalším předpisům (§ 74 tr. zák., § 3 odst. 1 ZSVM)

Opatření ukládaná mladistvým Zákon o soudnictví ve věcech mládeže umožňuje mladistvým uložit tři druhy opatření: Trestní opatření Výchovná opatření Ochranná opatření

Opatření ukládaná mladistvým ZSVM preferuje ukládání výchovných opatření. Trestní opatření lze použít pouze tehdy, jestliže zvláštní způsoby řízení a opatření, zejména obnovující narušené sociální vztahy a přispívající k předcházení protiprávním činům, by zřejmě nevedly k dosažení účelu tohoto zákona. Je upravena široká možnost odklonů od standardního procesu. Při ukládání opatření mladistvým spolupracuje orgán sociálně právní ochrany dětí a též probační a mediační služba.

Opatření ukládaná mladistvým Opatření uložené podle ZSVM musí přihlížet k osobnosti toho, komu je ukládáno, včetně jeho věku a rozumové a mravní vyspělosti, zdravotnímu stavu, jakož i jeho osobním, rodinným a sociálním poměrům, a musí být přiměřené povaze a závažnosti spáchaného činu. Politické, národní, sociální nebo náboženské smýšlení mladistvého nebo dítěte mladšího čtrnácti let, jeho rodiny nebo rodiny, v níž žije, anebo způsob výchovy mladistvého nebo dítěte mladšího čtrnácti let nemůže být důvodem k uložení opatření podle tohoto zákona (důraz na osobní poměry mladistvého a na důslednou individualizaci sankce za protiprávní čin). Základním kritériem jsou výchovné možnosti, možnosti nápravy této osoby a její poměry, dále též stupeň nebezpečnosti činu pro společnost.

Výchovná opatření Mají rozhodující význam z hlediska usměrňování způsobu života mladistvého a mají zajišťovat jeho výchovu. Jsou v zásadě nejmírnějším druhem opatření. Výchovnými opatřeními jsou: Dohled probačního úředníka (§ 16 ZSVM) Probační program (§ 17 ZSVM) Výchovné povinnosti (§ 18 ZSVM) Výchovná omezení (§ 19 ZSVM) Napomenutí s výstrahou (§ 20 ZSVM) Výchovná opatření lze ukládat buď samostatně nebo vedle ukládání jiného opatření (trestního nebo ochranného). Lze je uložit maximálně na dobu tří let. Výchovná opatření lze ukládat již v průběhu řízení, tedy před vlastním rozhodnutím o vině. Podmínkou uložení výchovných opatření v průběhu řízení je souhlas mladistvého, který může být kdykoliv až před pravomocným skončením věci odvolán. Jestliže se ukáže, že úplné nebo včasné plnění výchovného opatření je pro mladistvého nemožné nebo je nelze na něm spravedlivě požadovat, soud pro mládež a v přípravném řízení státní zástupce nařízené výchovné opatření zruší nebo změní. Výchovná opatření lze uložit i pachateli ve věku blízkém věku mladistvých.

Ochranná opatření Druhy ochranných opatření: Ochranné léčení – viz přednáška 30. 4. 2009 Zabrání věci – viz přednáška 30. 4. 2009 Zabezpečovací detence Ochranná výchova

Zabezpečovací detence § 72a TZ Soud uloží zabezpečovací detenci v případě uvedeném v § 25 odst. 2 TZ, nebo jestliže pachatel činu jinak trestného, který by naplňoval znaky zvlášť závažného trestného činu (§ 41 odst. 2), není pro nepříčetnost trestně odpovědný, jeho pobyt na svobodě je nebezpečný a nelze očekávat, že by uložené ochranné léčení s přihlédnutím k povaze duševní poruchy a možnostem působení na pachatele vedlo k dostatečné ochraně společnosti. Soud může uložit zabezpečovací detenci vzhledem k osobě pachatele a s přihlédnutím k jeho dosavadnímu životu a jeho poměrům i tehdy, jestliže pachatel spáchal úmyslný trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let, ve stavu vyvolaném duševní poruchou, jeho pobyt na svobodě je nebezpečný a nelze očekávat, že by uložené ochranné léčení s přihlédnutím k povaze duševní poruchy a možnostem působení na pachatele vedlo k dostatečné ochraně společnosti. (4) Zabezpečovací detence se vykonává v ústavu pro výkon zabezpečovací detence s léčebnými, psychologickými, vzdělávacími, pedagogickými, rehabilitačními a činnostními programy. (5) Zabezpečovací detence trvá, pokud to vyžaduje ochrana společnosti. Soud nejméně jednou za 12 měsíců a u mladistvých jednou za 6 měsíců přezkoumá, zda důvody pro její další pokračování ještě trvají. (6) Zabezpečovací detenci může soud změnit na ústavní ochranné léčení, pominou-li důvody, pro něž byla uložena, a jsou současně splněny podmínky pro ústavní ochranné léčení.

Ochranná výchova (§ 22 ZSVM) Soud pro mládež může mladistvému uložit ochrannou výchovu, pokud a) o výchovu mladistvého není náležitě postaráno a nedostatek řádné výchovy nelze odstranit v jeho vlastní rodině nebo v rodině, v níž žije, b) dosavadní výchova mladistvého byla zanedbána, nebo c) prostředí, v němž mladistvý žije, neposkytuje záruku jeho náležité výchovy, a nepostačuje uložení výchovných opatření. Pro posouzení splnění výše uvedených podmínek je důležitý stav v době rozhodování soudu po mládež. Podmínkou pro uložení ochranné výchovy je, že k dosažení účelu ochranné výchovy nepostačuje uložení ústavní výchovy. Ochranná výchova se vykonává v diagnostických ústavech, dětských domovech, dětských domovech se školou a výchovných ústavech. Ochranná výchova potrvá, dokud to vyžaduje její účel, nejdéle však do dovršení osmnáctého roku věku mladistvého; vyžaduje-li to zájem mladistvého, může soud pro mládež ochrannou výchovu prodloužit do dovršení jeho devatenáctého roku.

Trestní opatření = nejpřísnější druh opatření. Jejich podstatným rysem je způsobení určité újmy mladistvému, zahrnují v sobě negativní hodnocení spáchaného provinění a osoby mladistvého. Omezení ukládání trestních opatření: trestní opatření lze použít pouze tehdy, jestliže zvláštní způsoby řízení a opatření, zejména obnovující narušené sociální vztahy a přispívající k předcházení protiprávním činům, by zřejmě nevedly k dosažení účelu ZSVM = krajní prostředek k dosažení účelu. Z výše uvedeného vyplývá, že nepodmíněné odnětí svobody je možno uložit mladistvému pouze v závažných případech, kdy uložení jiného opatření již nepřichází v úvahu. ZSVM upravuje institut upuštění od uložení trestního opatření a podmíněného upuštění od uložení trestního opatření (ZSVM má ve srovnání s TZ více možností řešení trestněprávních následků provinění cestou pouhého projednání věci před soudem a neukládání sankce v podobě trestního opatření).

Druhy trestních opatření a) obecně prospěšné práce (§ 26 odst. 1 ZSVM), b) peněžité opatření (§ 27 ZSVM), c) peněžité opatření s podmíněným odkladem výkonu (§ 28 ZSVM), d) propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, e) zákaz činnosti (§ 26 odst. 2 ZSVM), f) vyhoštění (§ 26 odst. 3 ZSVM), g) domácí vězení (nové trestní opatření od 1. 1. 2010), h) zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce (nové trestní opatření od 1. 1. 2010), i) odnětí svobody podmíněně odložené na zkušební dobu - podmíněné odsouzení (§ 33 ZSVM), j) odnětí svobody podmíněně odložené na zkušební dobu s dohledem (§ 33 ZSVM), k) odnětí svobody nepodmíněné (§ 31 ZSVM).

Trest odnětí svobody Trestní sazby odnětí svobody stanovené v trestním zákoně se u mladistvých snižují na polovinu, přičemž však horní hranice trestní sazby nesmí převyšovat pět let a dolní hranice jeden rok. V případě, že mladistvý spáchal provinění, za které trestní zákon ve zvláštní části dovoluje uložení výjimečného trestu, a stupeň nebezpečnosti takového provinění pro společnost je vzhledem k zvlášť zavrženíhodnému způsobu provedení činu nebo k zvlášť zavrženíhodné pohnutce nebo k zvlášť těžkému a těžko napravitelnému následku mimořádně vysoký, může soud pro mládež uložit mladistvému odnětí svobody na pět až deset let, má-li za to, že by odnětí svobody v rozmezí uvedeném výše k dosažení účelu trestního opatření nepostačovalo. Soud může mimořádně snížit výměru trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby, pokud vzhledem k okolnostem případu nebo vzhledem k poměrům mladistvého za to, že by použití trestní sazby odnětí svobody stanovené trestním zákonem bylo pro mladistvého nepřiměřeně přísné a že lze účelu trestního opatření dosáhnout i odnětím svobody kratšího trvání. Trestní opatření odnětí svobody je vykonáváno ve věznicích, a to odděleně od ostatních odsouzených nebo ve zvláštních odděleních pro mladistvé. Mladistvý může být na návrh státního zástupce nebo ředitele věznice propuštěn i dříve než vykoná polovinu trestního opatření. V případě podmíněné odsouzení a podmíněného odsouzení s dohledem soud stanoví zkušební lhůtu na jeden rok až tři léta a současně může uložit i výchovná opatření. I v případě, že odsouzený zavdá příčinu k nařízení výkonu trestního opatření, lze ponechat podmíněné odsouzení v platnosti za současného stanovení dohledu nad mladistvým, nebo při přiměřeném prodloužení zkušební lhůty nebo při uložení dalšího výchovného opatření.

Opatření ukládaná dětem mladším 15 let V řízení o činu jinak trestném, kterého se dopustila osoba mladší 15 let, se postupuje podle občanského soudního řádu. Takto se postupuje i v případě mladistvého, který není pro nedostatek rozumové a mravní vyspělosti za trestný čin trestně odpovědný. Dětem mladším patnácti let, které se dopustí činu jinak trestného, může soud pro mládež uložit, a to zpravidla na základě výsledků předchozího pedagogicko-psychologického vyšetření, jen tato opatření: a) výchovnou povinnost, b) výchovné omezení, c) napomenutí s výstrahou (opatření ad a), b) a c) bude možné ukládat až od účinnosti novely,tj, od 1. 1. 2010), d) zařazení do terapeutického, psychologického nebo jiného vhodného výchovného programu ve středisku výchovné péče, e) dohled probačního úředníka, f) ochrannou výchovu.

Ochranná výchova Ochrannou výchovu soud pro mládež uloží dítěti, které spáchalo čin, za nějž trestní zákoník dovoluje uložení výjimečného trestu, a které v době spáchání činu dovršilo dvanáctý rok svého věku a bylo mladší patnácti let. Ochranná výchova může být uložena též dítěti, které v době spáchání činu bylo mladší patnácti let, odůvodňuje-li to povaha spáchaného činu jinak trestného a je-li to nezbytně nutné k zajištění jeho řádné výchovy. Uložení ochranné výchovy není vyloučeno ani u dítěte mladšího 12 let.

Řízení ve věcech mládeže Soudnictví ve věcech mladistvých a ve věcech posuzování činů jinak trestných spáchaných dětmi mladšími patnácti let vykonávají soudy pro mládež (jedná se o specializované senáty na soudech). Řízení koná zpravidla soud, v jehož obvodu mladistvý bydlí. Společné řízení proti mladistvému a dospělému, lze konat pouze výjimečně, je-li to pro všestranné a objektivní objasnění věci nutné. Mladistvý musí mít obhájce od okamžiku, kdy jsou proti němu použita opatření podle tohoto zákona nebo provedeny úkony podle trestního řádu, včetně úkonů neodkladných a neopakovatelných, ledaže nelze provedení úkonu odložit a vyrozumění obhájce o něm zajistit. Nestanoví-li ZSVM jinak, nikdo nesmí jakýmkoli způsobem zveřejnit žádnou informaci, ve které je uvedeno jméno, popřípadě jména, a příjmení mladistvého, nebo která obsahuje informace, které by umožnily tohoto mladistvého identifikovat. Hlavní líčení a veřejné zasedání ve věcech mladistvých je neveřejné. Pouze na žádost mladistvého může být hlavní líčení konáno veřejně.