INVESTICE DO ROZVOJE VZDĚLÁVÁNÍ Nové modulové výukové a inovativní programy - zvýšení kvality ve vzdělávání Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem ČR ZŠ, Týn nad Vltavou, Malá Strana

Literatura 8.ročník Jaroslav Holub Karel Hynek Mácha Literatura 8.ročník Jaroslav Holub

Obsah Úvodní definice Vstup do života Mácha spisovatel Mácha poutník a výtvarník Máchova povaha Máchova podoba Předčasný konec životní pouti Máj Ukázky kreseb a maleb

Karel Hynek Mácha (16.11.1810 - 6.11.1836)   „ Nynější ale čas jinošství mého – je, co tato báseň, máj. Večerní jako máj ve lůně pustých skal; na tváři lehký smích, hluboký v srdci žal.“ básník a prozaik, zakladatel moderní české poezie - nejvýznamnější představitel českého romantismu - tvůrce nejslavnější básně českého romantismu, lyrickoepické skladby MÁJ

Vstup do života Karel Hynek Mácha se narodil v Praze na Újezdě. Máchův otec Antonín byl mlynář, který měl později na nynějším Karlově náměstí krupařský obchod, matka Marie Anna pocházela z rodu pražských hudebníků, její otec byl varhaníkem u sv. Mikuláše. Mácha byl pokřtěn jako Ignác (z Ignáce na Hynka si jméno změnil během studií), jméno Karel si připojil sám podle obrozeneckého zvyku. Studoval na piaristickém gymnáziu Na příkopě (1824-1830), pak na univerzitě filozofii a práva. Toto studium také roku 1836 úspěšně dokončil. Za studií hrál ochotnicky v Kajetánském divadle, kde se poznal s J. K. Tylem.

Mácha spisovatel Byl to básník, obdařen výjimečnou obrazností, psal zprvu básně německy - první vydal v roce 1829. První českou báseň, Svatý Ivan, publikoval v prosinci 1831. Za jeho života byl otištěn Máj, historická povídka Křivoklad a pár drobných básní. Úvahy o smrti prolínají jeho básnickou prózu Pouť krkonošská. Napsal také povídky Večer na Bezdězu, Marinka či román Cikáni, nedokončená zůstala povídková kniha Obrazy ze života mého. Pokoušel se psát i historická dramata a zachoval se po něm deník (částečně šifrovaný), který obsahuje postřehy z cest, intimní zápisky i popis vzniku Máje.

Mácha poutník a výtvarník Významnou vášní bylo pro ochotnického herce Máchu cestování. "Snad odlehlosť, snad vyvýšenost hor na růžovém nebi jest, co budí touhu moji," napsal jednou. Putoval na vrcholy hor, do lesů, na zříceniny, chodil ve dne i v noci, denně nachodil až 60 kilometrů. Vedle výletů například na Karlštejn, Kokořín, Housku, Bezděz či Křivoklát je známá jeho cesta do Krkonoš v létě 1833, kterou zachytil v povídce Pouť krkonošská, i cesta do Itálie z léta 1834. Na cestách kreslil (dochovalo se na 115 kreseb a akvarelů "hradů spatřených") a rozhlížel se: "Pozoroval jsem večery v tom samém počasu na Bezdězu a v Krkonoších, všady bylo jiné červeno i všady jiné barvy."

Máchova povaha Pražský rodák ve své tvorbě viděl svět často jako marný, beznadějný. V básni Těžkomyslnost napsal: "Věčné nic! v tvůj já se vrhu klín". Často se utíkal ke snům ("Sen jediný účinkuje snad na celé živobytí"; "Snad spaní je i život ten, jenž žiji teď; a příští den jen v jiný sen se změní"), ptal se, hledal. Známý je i jeho záznam z deníku: "Miluji květinu, že uvadne, zvíře, poněvadž pojde, člověka, že zemře a nebude, já miluju - já se kořím Bohu, poněvadž není." Panovačný, údajně dosti neskromný, vášnivý a zaujatý - takový byl podle vzpomínek Mácha. Osudný milostný vztah, plný žárlivosti a konfliktů, prožil s půvabnou, ale prý ne příliš vzdělanou dcerou knihaře Eleonorou "Lori" Šomkovou. Měl s ní syna Ludvíka, který ale zemřel předčasně v červenci 1837. Po jeho narození 1. října 1936 napsal: "Heslo mé teď: syn můj a příroda."

Máchova podoba Donedávna nikdo netušil, jak básník vypadal. Jeho tvář zůstávala zahalena tajemstvím, jehož roušku strhl až prof. MUDr. Emanuel Vlček, DrSc., antropolog světového jména, který provedl rekonstrukci Máchovy podoby. Ke srovnání napomohl tvar Máchovy lebky a obličeje. Antropolog mohl číst nejen z odlitku lebky, ale vycházel i ze svědectví Máchových současníků. Je prokázáno, že básník byl kostnatý, vyšší, tmavý, štíhlý ,dlouhého obličeje, měl tmavomodré oči. Tvar lebky toto svědectví potvrzuje. Známe i výšku. Mácha měřil 175 cm. Při rekonstrukci obličeje pomohly jednak autentické zprávy o Máchově poranění a použit byl i Máchův autoportrét

Předčasný konec životní pouti Rok 1836 byl pro Máchu osudový. Ihned po vydání Máje vlastním nákladem 23. dubna 1836 (celkem 600 kusů) začaly mohutné odsudky, navíc jeho snoubenka čekala dítě. Mácha dostudoval práva a sehnal si práci: v září odjel do do Litoměřic, kde nastoupil jako advokátní praktikant. Po narození syna 1. října pomáhal 23. října hasit v Litoměřicích požár. Je možné, že se nakazil z vody používané při hašení. Mácha zemřel 6. listopadu 1836 asi ve tři hodiny ráno, podle úředních záznamů na cholerinu, mírnější verzi cholery. Pohřben byl 8. listopadu, tedy v den, kdy mělabýt jeho svatba s Lori. Šestý májový den roku 1939 není v ulicích k hnutí. V tichém vzdoru proti německé okupaci pohřbívá Praha básníka Máje. Už 1. října 1938, těsně po Mnichovu, byly Máchovy ostatky potají vyzvednuty z litoměřického hřbitova a v temné noci převezeny do Prahy. Z 5. na 6. května 1939 jsou uloženy ve vyšehradské kapli. Karla Hynka Máchu čeká po 103 letech druhý pohřební obřad. První pohřeb vůbec nebyl okázalý. 8. listopadu 1836, dva dny po smrti, bylo tělo 26tého koncipienta, zaměstnaného u místního advokáta Josefa Filipa Durase, spuštěno do hrobu. Na hřbitově bylo jen několik lidí, mezi nimi i Máchův bratr Michal, povoláním mlynářský tovaryš. Má skvělou paměť, kterou ještě na sklonku příštího století poslouží moderní vědě. Nedlouho předtím, 23. dubna 1836, se básník dočkal prvního vydání Máje v nákladu 600 výtisků. Těšil se na svatbu s Lori Šomkovou.

MÁJ Vysoko nad ostatním Máchovým dílem ční podle kritiků lyricko-epická báseň Máj, ve které se vedle oslavy májové přírody ptá po smyslu lidské existence. Báseň je rozdělena na čtyři zpěvy a dvě intermezza (mezihry) – podobná stavba jako divadelní hra, děj tvoří příběh zbojníka Viléma a jeho milé Jarmily. Vilém zabil svůdce své dívky, kterým byl ale Vilémův otec, jenž ho kdysi vyhnal z domu, a je proto zajat a odsouzen na smrt. Hlavní část básně tvoří Vilémovy úvahy o životě a smrti. Druhého dne za jarního rozbřesku je Vilém popraven. Když se Jarmila doví o Vilémově osudu, skočí do jezera. V poslední části skladby putuje krajem, kde se příběh odehrál, sám básník, který se na konci ztotožňuje s hlavními hrdiny ( zvoláním Hynku! – Viléme!! – Jarmilo!!! ). Kritika prohlásila Máj za nemravný, báseň o "ničem". Historik František Palacký Máchovi vyčítal nedostatečný smysl pro národní ideu, dramatik Josef Kajetán Tyl neslovanskost a nečeskost.

Ukázky Máchových kreseb a maleb Helfenburk Točník Karlštejn Žebrák Bezděz Valdštejn

Zdroje http://hrady.hyperlink.cz http://google.com http://www.macha.cz http://www.CeskeNoviny.cz