LORD WALTER RUNCIMAN Walter lord, *19.11.1870 - †13.11.1949, britský konzervativní politik a loďařský magnát. V letech 1915-1940 působil jako zahraniční politický poradce mnoha koaličních a konzervativních vlád, úzce spolupracoval s A. N. Chamberlainem, a vůdčí představitel tzv. clivedenské skupiny. Proslul svými pronacistickými sympatiemi a svou misí v Československu v srpnu - září 1938.

18. srpna se na zámku Červený Hrádek nacistického důvěrníka Maxe Hohenloheho Runciman poprvé sešel s K. Henleinem a K.H. Frankem. Před zámkem se sešla organizovaná manifestace sudetských Němců, kteří provolávali: "Wir wollen heim ins Reich!". 30. srpna 1938 prezident Beneš předložil Sudetoněmecké straně nový tzv. třetí plán, který SdP i Runcimanova mise odmítly jako nedostatečný. Runciman se ve dnech 1.-3. září několikrát sešel s Benešem a přesvědčoval ho o nutnosti vypracování nového plánu, který by vycházel ze sudetoněmeckých karlovarských požadavků. Československá vláda nakonec 5. září 1938 přijala tzv. čtvrtý plán, který v podstatě splňoval všechny původní Henleinovy požadavky - tzv. 8 karlovarských bodů, které K. Henlein přednesl 1. dubna 1938:

Mise britských diplomatů vedená lordem Walterem Runcimanem byla do Prahy vyslána 3. srpna 1938. Měla na místě zhodnotit situaci a zprostředkovat jednání mezi Sudetoněmeckou stranou a československou vládou. Fakticky misi řídil silně proněmecky orientovaný Frank Ashton-Gwatkin. Československá vláda s příjezdem mise souhlasila, 4. srpna 1938 byl Runciman přijat prezidentem Benešem. Sudetoněmecká strana se na jednání s Runcimanem velmi dobře připravila, vznikly dva centrální štáby (politický v čele s K.H. Frankem a společenský v čele s Oldřichem Kinským, který Runcimana uvítal na svém zámečku v Tokáni 13. srpna 1938), které měly koordinovat program pro britské hosty.

* 1. úplná rovnoprávnost Němců s Čechy * 2. uznání německé národní skupiny za právnickou osobu * 3. přesné ohraničení německého území v ČSR * 4. plnou národní samosprávu tohoto území * 5. zákonnou ochranu Němců žíjících mimo toto území * 6. odčinění hospodářských a národněpolitických křivd způsobených Němcům od roku 1918 * 7. výhradní jmenování německých státní a veřejných zaměstnanců na německém území * 8. plnou svobodu přiznání se k německému národu a německému světovému názoru

LORD WALTER RUNCIMAN

KARLOVARSKÝ PROGRAM Karlovarský program je program (požadavky na československou vládu), který vyhlásil Konrad Henlein na sjezdu Sudetoněmecké strany v Karlových Varech 24. dubna 1938. Tomuto datu předcházelo připojení Rakouska k Říši (13. března), které vyvolalo opojné nadšení naprosté většiny sudetských Němců. 28. března se pak Hitler setkal s Henleinem a domluvili se na dalším postupu ohledně Československa.

"Wir müssen also immer so fordern, dass wir nich zufriedengestellt werden können," zněla jejich slova. "Musíme tedy považovat vždy tolik, abychom nemohli být nikdy uspokojeni. Bezprostřední události, které karlovarskému sjezdu předcházely, pak byly Vůdcovy narozeniny (20. dubna) a 22. dubna začala němecá armáda připravovat plán „Grün“, vojenské zničení Československa. Obsahoval 8 bodů a vycházel z jeho porady s Adolfem Hitlerem 28. března v Berlíně.

BODY KARLOVARSKÉHO PROGRAMU 1. Nastolení úplné rovnoprávnosti sudetoněmecké národnostní skupiny s českým národem. 2. Uznání sudetoněmecké národnostní skupiny jako právní osoby za účelem zachování tohoto rovnoprávného postavení ve státě. 3. Stanovení a uznání sudetoněmeckého územního osídlení. 4. Vytvoření sudetoněmecké samosprávy na územích osídlených sudetskými Němci ve všech oblastech veřejného života, jež se týkají zájmů a záležitostí sudetoněmecké národnostní skupiny. 5. Ustavení zákonných ochranných opatření pro ty sudetské Němce, kteří žijí mimo území souvisle osídlená sudetskými Němci. 6. Odstranění křivd spáchaných na sudetských Němcích od roku 1918 a náhradu škod, které těmito škodami vznikly. 7. Uznání a realizaci zásady, podle níž v německých oblastech měli pracovat němečtí veřejní zaměstnanci. 8. Plná svoboda přiznání se k německé národnosti a k německému světovému názoru

Tyto požadavky československá vláda pod tlakem událostí 5 Tyto požadavky československá vláda pod tlakem událostí 5. září 1938 v podstatě přijala, když předložila „Návrh o postupu jednání ohledně úpravy národnostních otázek.“ S tímto souhlasil jak britský vyjednavač lord Runciman, tak vyjednavači SdP. Avšak cílem Hitlera ani Henleina nebylo řešení sudetoněmecké národnostní otázky, ale rozbití Československa a jeho úplné ovládnutí. Proto už za pouhé dva dny přišla ostravská provokace, poté přerušení jednání ze strany Henleina a rozhlasový projev Hitlera, který vyprovokoval ozbrojený puč sudetských Němců v Československu.

ČSR VE 30 LETECH České země a Slovensko s Podkarpatskou Rusí se na poč. 2. pol. 30. let také ocitly před volbou východiska z krize, zejména s ohledem na nebezpečného souseda – nacistické Německo. Nacistické Německo si zařadilo ČSR jako objekt svého útoku (na 2. místě). V životě naší republiky to bylo cítit a uvnitř země to motivovalo k oživení určitých nacistických a protirepublikových sil. Začala se integrovat česká pravice – ne plně fašistická, ale fašizující. Když se r. 1934 spojila Kramářova Národně socialistická strana s politickým sdružením Jiřího Stříbrného, došlo k vytvoření Národního sjednocení. Širšího ohlasu se mu nedostalo a v následujících volbách r. 1935 propadlo.

V zahraničně-politickém smyslu ČSR díky Benešovi bylo spoluaktérem a účastníkem obranných paktů: sovětsko-francouzského - v červnu 1935 se Beneš vydal do Moskvy a v Kremlu přidružil naši zemi k této dohodě. Beneš si ale neuvědomil, že naši zemi v obraně před jedním totalitním režimem spojil s jinou totalitou. 19. a 26. května 1935 proběhly volby, ve kterých henleinovci prokázali velký nárůst hlasů. Nakonec v nich zvítězila agrární strana a spolu s ostatními českými stranami vytvořila vládu. Před Vánocemi r. 1935 z důvodu nemoci a stáří odchází z prezidentského úřadu T.G.Masaryk. Na post prezidenta doporučí Beneše (1. kandidát). Druhým kandidátem byl Bohumil Němec – pravicový kandidát. 18.12.1935 byl zvolen Beneš. Demokratická kontinuita země zůstává zachována. Uvnitř země samotné je ale organizován boj proti fašismu.

Vznikly zde některé separatistické tendence slovenské v režii luďáků a Hlinky, které byly pro ČSR velmi nebezpečné. Projevily se např. r. 1933, když se konaly oslavy 1100 výročí založení prvního kostela na Slovensku – Pribinova chrámu v Nitře. Hlavní nebezpečí číhalo ze strany sudetských Němců, kteří v duchu Hitlerova programu v dubnu 1934 založili SdP (=Sudetendeutsche Partei), která se pustila do nacizace českého pohraničního území. Zpočátku předstírala loajalitu, ale tajně poměry v pohraničí rozrývala a hlavně využívala velmi dramatického průběhu krizových let v českém a moravském pohraničí, kde byla bída a nezaměstnanost největší (ne kvůli tomu, že tam žili Němci, ale protože tam bylo naše nerostné bohatství a zpracovatelský průmysl). Na druhé straně v předválečném ČSR byl dostatek demokratických sil k tomu, aby byly Masarykovy filozofie uchovány.

MAPA ČSR