Krize eurozóny a česká ekonomika Euro versus koruna Miroslav Singer guvernér, Česká národní banka

3 příčiny krize eurozóny 1. Strukturální nesourodost (dlouhodobá příčina) 2. Stávající institucionální rámec a dosavadní pravidla fungování unie 3. Nepříznivý fiskální vývoj (krátkodobá a střednědobá příčina)

1. Strukturální nesourodost - 1/2 Eurozóna není optimální měnovou oblastí: mezi zeměmi existují velké rozdíly v konkurenceschopnosti a tyto rozdíly se nesnižují. Např. země jako Řecko či Portugalsko mají pomalý růst, vysoké primární deficity, deficity zahraničního obchodu ….) Eurozóna sice podpořila vzájemný obchod, ale nepřinesla očekávanou lepší alokaci kapitálu. Kapitál začal proudit do ekonomik, které sice nabídly vyšší úrokový výnos, ale pouze za cenu vyššího rizika Toto riziko věřitelé (většinou banky zemí „jádra“ eurozóny) ignorovali, neboť předpokládali, že bude rizikovějším ekonomikám pomoženo;

Employment Cost Index (Index mzdových nákladů zaměstnavatelů) V důsledku reforem na trhu práce rostla cena práce v Německu dlouhodobě výrazně pomaleji než v jiných ekonomikách. Při prudkém nárůstu, který značí zvýšení inflačních tlaků je negativní zprávou pro všechny trhy, které v reakci na to oslabují. Mírný nárůst odpovídající výkonu ekonomiky je pro trhy zprávou pozitivní.

Reálné efektivní měnové kurzy Přibližně vyjadřuje cenu, za kterou je možné „průměrně“ směnit výrobky a služby z jedné země za výrobky a služby z jiné země (z jiných zemí).

Strukturální nesourodost - 2/2 Na úkor životní úrovně Němců odplýval kapitál do rizikového státního i soukromého dluhu Irska a jižního křídla eurozóny Pro přežití eurozóny ve stávající podobě jsou nezbytné rozsáhlé strukturální reformy v málo konkurenceschopných zemích Riziko strukturálních reforem: jsou politicky velmi nákladné a přinášejí výsledky až po několika letech Strukturální reformy jsou pro eurozónu podmínkou nutnou nikoliv však postačující

2. Institucionální rámec a pravidla 1/2 Špatný institucionální rámec: nedefinuje způsob řešení finančních krizí, nezná způsob, jakým by mohla nějaká země z eurozóny odejít (institut exitu je přitom základním mechanismem trhu) Stávající pravidla eurozóny byla opakovaně porušována a nerespektována (Pakt stability a růstu)

2. Institucionální rámec a pravidla 2/2 Politické elity EU nebyly na krizi připraveny: -názorové obraty o 180° (princip, že „země se vzájemně nezachraňují“) - bagatelizace problémů nebo jejich zastírání (měkké stress testy bank) -časté odsouvání problémů (kupování času místo skutečných řešení) -mnohá rozhodnutí byla činěna pod tlakem (vytváření záchran. fondů) -ve stavu nouze byla vynucována falešná solidarita s „hříšníky“ Víra, že členství v eurozóně povede po vstupu k větší disciplíně (politiků) se ukázala být iluzí

3. Nepříznivý fiskální vývoj Mnohé země nevyužily příznivé podmínky hospodářského růstu (dobrých časů) ke konsolidaci veřejných financí Ekonomiky eurozóny vstupovaly do krize: s určitou mírou strukturálních schodků (žití „nad poměry“) s relativně vysokou úrovní zadlužení Během krize: se prohloubila cyklická složka deficitů navíc byly poskytnuty prostředky na: např. sanaci bankovního sektoru, podporu reálné ekonomiky (např. šrotovné) Fiskální politiky mnoha zemí představovaly před krizí latentní problém; během krize se staly další příčinou poruch, místo aby hrály roli stabilizujícího nástroje

Deficity v eurozóně ( ) Zatímco v roce 2007 neplnily maastrichtské kritérium deficitu dvě země, v roce 2010 ho plnily jen tři

Dluhy v eurozóně ( ) Z devíti zemí, které v roce 2007 plnily maastrichtské kritérium dluhu, zbylo v roce 2010 pět

Dluhová krize a politika Doposud uskutečněná řešení problémů státních dluhů vyžadovala v oblasti politiky „pouze“ získat pro řešení (= úsporný program) občany dlužnické země Pro řešení dluhového problému eurozóny však bude třeba získat i voliče a instituce jiných než dlužnických zemí V zájmu problémových zemí není opustit eurozónu; naopak: členství v eurozóně zajišťuje elitám daných zemí získat prostředky, o kterých si mohou obyčejní členové EU jenom nechat zdát Měnové unie se rozpadají kvůli ztrátě politické vůle, nikoliv kvůli nedostatečným ekonomickým přínosům

Rizika budoucího vývoje Finanční: přetrvává zranitelnost finančního systému a vysoká volatilita na trzích; přetrvává nebezpečí nákazy Makroekonomická: Hospodářský růst: v posledních měsících zpomaluje; není ve světě rovnoměrný (vyspělé ekonomiky rostou pomalu a některé rozvíjející ekonomiky rychle); soukromá poptávka je nadále slabá; převažují špatné zprávy nad dobrými Cenový vývoj: ačkoliv inflační nákladové tlaky ustupují, inflace v EMU je nad cílem (implikuje pomalejší pokles sazeb ECB); pokud by ekonomika přešla do druhého poklesu, zesílily by deflační tlaky Jiná: nová (a nadměrná) regulace v EU; daň z fin. transakcí, apod. Velkým rizikem je absence důvěryhodného politického řešení dluhového problému eurozóny (i USA)

Pravděpodobné dopady případné krize na českou ekonomiku Hlavním kanálem šíření případné krize bude zahraniční obchod (značná otevřenost ekonomiky a vysoký podíl cyklicky citlivých oborů na vývozu představují slabé místo) Bankovní sektor v ČR je v dobré kondici (zátěžové testy ČNB) a měl by působit jako tlumič šoků Určitý pokrok ve fiskální konsolidaci snižuje možná rizika nákazy a zlevňuje náklady na obsluhu dluhu V případě druhého poklesu budou dopady na českou ekonomiku podobné dopadům z let

Zkušenost ČR s rozdělením měny Po celá desetiletí fiskální transfery mezi českými zeměmi a Slovenskem maskovaly výrazně horší výkonnost slovenské ekonomiky oproti české Rozdíl ve výkonnosti byl ještě prohlouben uzavřením zbrojního průmyslu v SR Po politickém rozdělení ČSFR (1. ledna 1993) začalo být zachovávání společné měny vystavováno tržním tlakům Po rozdělení měny (8. února 1993) byla brzy obnovena stabilita Slovenská koruna poměrně rychle depreciovala - v souladu s horšími fundamenty slovenské ekonomiky Náklady na rozdělení měny byly relativně nízké Poučení: Nedostatek politické vůle zachovat federální měnu měl na ni zásadní dopad

Shrnutí Přestože nejpalčivějším problémem se nyní jeví dluhová krize, hlavní problém eurozóny spočívá v její strukturální nesourodosti a v jejím nevyhovujícím institucionálním uspořádání Tyto skutečnosti byly v období rychlého růstu před krizí latentní, ale v průběhu krize začaly ohrožovat samu existenci eurozóny Nedojde-li k náhlému zvratu politické situace v zemích „jádra“ eurozóny nebo v Německu, bude krize řešena převážně na úkor fiskálně spořádaných zemí eurozóny a rovněž důvěryhodnosti ECB Vstup do EMU nebude pro ČR v nejbližších letech možný (fiskál) a pravděpodobně ani výhodný Úvahy o vstupu do EMU začnou být aktuální, až bude zřejmé, jakými pravidly se eurozóna vlastně řídí