Centrální banka a monetární politika

Bankovní soustava a centrální banka Základem finančního systému tržní ekonomiky je bankovní soustava, ta se zpravidla skládá z: * centrální banky * značného počtu komerčních bank * dalších specializovaných finančních institucí Zvláštní postavení v bankovní soustavě má centrální banka, instituce zřízená státem. Přestože je stát zřizovatelem této banky, míra závislosti na vládní politice je velmi různá. V některých zemích je činnost centrální banky závislá na politice vlády (tak tomu bylo např. ve Velké Británii a Franci v 80. letech). V jiných zemích je centrální banka na činnosti vlády nezávislá (FED USA, Evropská centrální banka, ČNB).

Hlavní funkce centrální banky Centrální banka především: * reguluje nabídku peněz, * stanovuje podmínky poskytování úvěru * dozírá na činnost komerčních bank V souvislosti s ovlivňováním rozsahu nabídky peněz hovoříme o monetární neboli peněžní politice centrální banky. K ovlivňováním rozsahu nabídky peněz a zabezpečování stability měny využívá centrální banka následujících nástrojů:

Nástroje centrální banky Diskontní sazba – sazba, za kterou centrální banka půjčuje bankám některé úvěry (zvýšení diskontní sazby znamená zvýšení úrokové sazby a pokles čerpaných úvěrů) Úvěry centrální banky – úvěry, které centrální banka poskytuje bankám. Liší se technikou poskytování, splatností, úrokovou sazbou a účelem (zvýšení objemu poskytovaných úvěrů = zvýšení likvidních rezerv bank = zvýšení objemu poskytovaných úvěrů) Operace na peněžním (volném) trhu – spočívají v obchodech s cennými papíry mezi centrální bankou a bankami. Jejich dopad je jako u úvěrů (nákup cenných papírů od bank = zvýšení likvidních rezerv banky = zvýšení objemu poskytovaných úvěrů)

Nástroje centrální banky Povinné minimální rezervy - prostředky, které banky musí udržovat jako svůj neúročený vklad u centrální banky. Jejich výše je bankám stanovena v relaci k objemu primárních vkladů (zvýšení sazby povinných rezerv = nutnost k danému objemu vkladů držet vyšší objem rezerv = snížení objemu poskytovaných úvěrů, zvýšení povinně drženého objemu prostředků u centrální banky při nezměněném množství vkladů) Konverze a swapy cizích měn – nákup a prodej cizích měn za měnu tuzemskou, termínovaný prodej za předem stanovený měnový kurz

Nástroje centrální banky Pravidla likvidity – závazné relace mezi určitými položkami pasiv a aktiv banky. Úvěrové kontingenty a úrokové limity - úvěrové kontingenty předepisují v absolutním vyjádření maximální objem úvěrů. Úrokové limity předepisují maximální úrokové sazby z úvěrů.

Komerční banky Komerční banky mají povahu soukromých firem usilujících o maximalizaci zisku. Od firem v jiných odvětvích ekonomiky se odlišují mnohem vyšší mírou regulace ze strany centrální banky, případně jiných vládních institucí. Komerční banky vykonávají tři typy operací: * aktivní (poskytování úvěrů) * pasivní (přijímání vkladů a úvěrů, případně emise vlastních akcií) * zprostředkovatelské (převody bankovních či depozitních peněz z účtu na účet a různé další služby zákazníkům) Komerční banky vytvářejí své zisky především z rozdílu mezi přijímanými úroky z poskytovaných úvěrů a vyplácenými úroky z vkladů svých klientů. Tento rozdíl se nazývá bankovní rozpětí a slouží k pokrytí nákladů banky a k tvorbě zisku.

Komerční banky a povinné minimální rezervy Komerční banky drží část svých zdrojů v podobě rezerv, zbytek je použit na poskytování úvěrů, nákup cenných papírů apod. Rezervy drží jednak ve svých trezorech a jednak jako vklady (rezervy) u centrální banky. Tyto rezervy nepřináší bance téměř žádný zisk, je zde snaha o jejich minimalizaci. Rezervy jsou drženy z jednoduchého důvodu, slouží jako zdroj v potřebě vyšších výdajů, než je příliv nových depozit. Rozhodnutí o výši rezerv nezávisí na bance samotné, nýbrž na centrální bance. S cílem stabilizace bankovního systému zpravidla centrální banky určují závazné povinné minimální rezervy (PMR), a to podílem rezerv na daném typu depozit. Dále jsou PMR (respektive jejich změnou) využívány jako nástroj měnové politiky.

Peněžní zásoba a její změny Suma peněz, kterou bankovní soustava vytvoří a kterou lidé a firmy drží jako peněžní zůstatky se nazývá peněžní zásoba. Její velikost vyjadřujeme jedním z peněžních agregátů – buď M1, nebo M2. Pro jednoduchost předpokládáme, že lidé a firmy drží peněžní zůstatky pouze v podobě bankovních vkladů. Bankovní vklady (depozitní peníze), mají podobu zápisu na bankovních účtech a jejich tvorba je založena na částečném krytí vkladů rezervami. Jestliže by komerční banky udržovaly stoprocentní krytí vkladů, nemohly by vytvářet bankovní peníze. Nabídka peněz by pak byla určena přímo centrální bankou a byla by totožná s peněžní zásobou. Pokud je krytí nižší než stoprocentní, je možné rozdíl mezi vklady a rezervami použít k poskytování úvěrů. Protože komerční banky z rezerv nedosahují zisk, mají zájem, aby rezervy ke vkladům byly co nejnižší.

Tvorba depozitních peněz Bankovní peníze jsou vytvářeny prostřednictvím multiplikované expanze bankovních vkladů. Komerční banky jsou povinny udržovat část vkladů ve formě zákonných rezerv u centrální banky. Výše těchto rezerv je dána poměrem ke vkladům. Zbývající část vkladů mohou komerční banky poskytovat na úvěr (případně vložit do cenných papíru apod.). Peníze, které jsou tímto způsobem vydány jednou komerční bankou, jsou použity na nákup statků a služeb nebo jsou do komerčních bank přímo ukládány. Pokud jsou použity na nákupy statků a služeb, jsou ukládány do komerčních bank firmami, jež tyto statky či služby prodaly. Ve většině případů peníze fyzicky bankovní soustavu neopouštějí, ale jsou převáděny mezi bankami z účtu na účet. Při tomto procesu dochází k růstu vkladů v celé bankovní soustavě. Celková velikost přírůstku nabídky bankovních peněz je dána povinnými minimálními rezervami.

Tvorba depozitních peněz Částečné krytí vkladů povinnými minimálními rezervami vytváří základ pro tvorbu bankovních peněz, které rozšiřují nabídku peněz. Teoreticky můžeme čistý přírůstek nabídky peněz vypočítat na základě přírůstku peněžní zásoby (přírůstku depozit) vynásobeného tzv. bankovním peněžním multiplikátorem, který je roven převrácené hodnotě povinných minimálních rezerv: D = 1/r * R kde: D – přírůstek depozit R – přírůstek rezerv r – míra povinných minimálních rezerv (rezervní poměr) 1/r – multiplikátor nabídky peněz

Tvorba depozitních peněz - příklad Komerční banky jsou povinny držet určitou výši povinných minimálních rezerv. Předpokládejme, že komerční banky zvýší rezervy o 1000 peněžních jednotek. Je-li sazba povinných minimálních rezerv r=2%, potom zbývající část peněz, která přišla bance, tedy 980 se přemění v jakákoli aktiva. Komerční banka je může poskytnout klientům v podobě úvěru. V tabulce je zobrazen proces tvorby bankovních depozit po ukončení prvního stádia. Aktiva Pasiva Rezervy 20 Depozita 1000 Půjčky 980 Celkem

Tvorba depozitních peněz - příklad Po prvním stádiu tento proces pokračuje stejným způsobem. To znamená, že se celá část zapůjčených peněz (980) objeví v bankách jako depozita. I tady drží banky z depozit (980) povinné minimální rezervy (19,6) a zbytek mohou půjčit (960,4), jak je zobrazeno v tabulce. Aktiva Pasíva Rezervy 19,6 Depozita 980 Půjčky 960,4 Celkem

Tvorba depozitních peněz - příklad Celý proces se zastaví vyčerpáním prvotního přírůstku peněz (1000) na tvorbu nových rezerv (přírůstek rezerv), což vidíme v tabulce. Stádium Nová depozita Nové úvěry Nové rezervy 1 1000 980 20 2 960,4 19,6 3 941,192 19,208 : Celkem 50 000 49 000 1 000

Tvorba depozitních peněz - příklad Pro kontrolu přírůstku depozit můžeme využít vztah: D = 1/r * R kde r = 2% R = 1000 D = 1 / 0,02 * 1000 = 50 000 Nová depozita vzrostla o 50 tis. peněžních jednotek.

Restrikce depozitních peněz Uvedený proces tvorby depozitních peněz funguje i v opačném směru, tj. jako multiplikovaná restrikce bankovních depozit (též destrukce, kontrakce). Jestliže např. centrální banka prodává vládní obligace v ceně 100, klesnou depozita bank v prvním stadiu o 100 a jejich rezervy centrální banka sníží též o 100 (to je hodnota prodaných obligací). Při rezervním poměru 10% je však přípustný pokles rezerv pouze o 10, proto musí banky v prvním stádiu této restrikce bankovních depozit tyto rezervy doplnit (o 90) např. tím, že k tomu využijí splátek poskytnutých úvěrů nebo prodají část svých cenných papírů. Důsledkem je restrikce nabídky peněz. Obdobné výsledky by mělo i zvýšení míry povinných minimálních rezerv.

Vývoj peněžní zásoby Vývoj peněžní zásoby závisí významně i na poptávce po úvěru. Je-li poptávka po úvěru nízká, vznikají u bank vyšší než povinné minimální rezervy a multiplikační efekt je nižší než ten, který jsme teoreticky stanovili na základě povinných minimálních rezerv (a naopak). Procesy tvorby a rozkladu bankovních peněz mají úzkou vazbu na peněžní a úvěrovou politiku centrální banky a jsou rovněž závislé na vývoji národního hospodářství a na tvorbě ekonomických zdrojů.

Charakteristika monetární politiky Měnová (monetární) politika je představována opatřeními, kterými je ovlivňován vývoj peněžního trhu, a to nejčastěji nabídky peněz (peněžní zásoby). O těchto opatřeních rozhodují a uskutečňují je monetární autority, což je zpravidla centrální banka. Hlavními podmínkami pro uplatnění efektivních monetárních zásahů v tržní ekonomice jsou: * rozvinutý peněžní oběh * úvěrový systém * trh kapitálu * institucionální předpoklad - centrální banka je většinou ve vlastnictví státu, jde o svrchovanou banku, jenž má specifické cíle a funkce

Cíle monetární politiky Mezi konečné cíle monetární politiky, tak jako i v případě fiskální politiky, patří: * nízká inflace, * nízká zaměstnanost, * vyrovnaná obchodní bilance jinak řečeno jde o zajištění makroekonomické stability a rovnovážného ekonomického růstu Centrální banka však nemůže tyto cíle monetární politiky ovlivňovat přímo, nemůže např. bezprostředně vytvářet nová pracovní místa. Centrální banka může makroekonomické veličiny ovlivňovat prostřednictvím peněžního trhu, na kterém působí prostřednictvím svých nástrojů. Do vazby mezi konečnými cíly monetární politiky a nástroji monetární politiky proto vstupují tzv. zprostředkující cíle.

Zprostředkující cíle monetární politiky Zprostředkující cíle monetární politiky se vyznačují tím, že : * jsou ovlivnitelné pomocí nástrojů centrální banky * jejich vývoj je úzce spojen s konečnými cíly * jejich vývoj je operativně zjistitelný Zprostředkujícími cíly monetární politiky v tradičním pojetí jsou: * peněžní zásoba * úroková míra * měnový kurz

Dva základní typy monetární politiky Rozeznáváme dva základní typy monetární politiky: * expanzivní monetární politika zvyšuje peněžní zásobu a snižuje úrokovou míru. Tím dosáhne snížení nezaměstnanosti, zvýšení inflace a zlepšení obchodní bilance * restriktivní monetární politika snižuje peněžní zásobu a zvyšuje úrokovou míru. Tím dosáhne snížení inflace, zvýšení nezaměstnanosti a zhoršení obchodní bilance Je nutno konstatovat, že monetární politika není schopna dosáhnout současně všech svých konečných cílů, tj. snížení inflace, snížení nezaměstnanosti a zlepšení obchodní bilance.

Expanzivní monetární politika Původně byla ekonomika v rovnováze v bodě E, na úrovni potenciálního produktu a při cenové hladině P0. Expanzivní měnová politika se projeví v posunu křivky agregátní poptávky z AD do AD´ a ekonomika nalézá novou krátkodobou rovnováhu v bodě F. Dlouhodobě se však vrací na potenciální produkt do bodu G při vyšší cenové hladině P1.

Restriktivní monetární politika Ekonomika byla původně v rovnováze v bodě E, na úrovni potenciálního produktu a při cenové hladině P0. Restriktivní monetární politika se projeví v posunu křivky agregátní poptávky z AD do AD" a ekonomika nalézá novou krátkodobou rovnováhu v bodě H. Dlouhodobě se však vrací na potenciální produkt do bodu J při cenové hladině P2

Krátkodobé a dlouhodobé efekty monetární politiky Expanzivní monetární politika sníží nezaměstnanost a zlepší obchodní bilanci jen krátkodobě, ale dlouhodobě nezaměstnanost a obchodní bilanci neovlivní. Dlouhodobým důsledkem expanzivní monetární politiky je pouze zvýšení inflace. Restriktivní monetární politika zvýší nezaměstnanost a zhorší obchodní bilanci jen krátkodobě, ale dlouhodobě opět nezaměstnanost ani obchodní bilanci neovlivní. Dlouhodobým důsledkem restriktivním monetární politiky je pouze snížení inflace.

KONEC