Vybrané žánry odborného stylu: recenze, recenzní stať, teoretická stať ZUR594a Tvorba odborného textu

Recenze: základní vymezení cílem je zhodnocení určitého textu, tj. jeho obsahu, kvality zpracování a celkové významnosti v rámci příslušného oboru deskriptivní – kritická recenze nutno respektovat pravidla diskurzu, tj. pravidla žánru recenze (posudek, recenze, kritika jako hodnotící slohové útvary) pravidla odborného stylu (spisovnost, nociálnost etc.) pravidla periodika, v němž bude text publikován …

Recenze: struktura úvod: představení a zarámování autor: pozice v akademickém poli, výzkumné zájmy, dosavadní publikace (…) text: hlavní teze textu, téma, perspektiva; modelový čtenář kontext: teoretická a metodologická východiska, aktuální stav zkoumané problematiky jádro: obsah a struktura textu, kritické připomínky informační souhrn diskuze základních konceptů a argumentů vyjasnění případně nejednoznačné terminologie (sociální instituce; diskurz; dekonstrukce etc.) kritika a dokazování (citovat!)

Recenze: struktura (pokračování) jádro: obsah a struktura textu, kritické připomínky jedná-li se o překlad, pak možno vyjádřit se k úrovni překladatelovy práce a znalosti oborové terminologie (kritizovaný překlad Skeptiků a těšitelů Eca atp.) neodsuzovat téma samotné, soustředit se na jeho zpracování! závěr: zhodnocení knihy jako celku konzistentní s předchozí argumentací (doporučení)

Recenze: doporučený postup kroky poznámky v průběhu četby promyšlení struktury a argumentace recenze proces psaní proces škrtání a přepisování

Recenze: další poznámky typy textů k recenzování (studie, monografie, sborník, učebnice…) délka recenze (podle časopisu – hodně variabilní, zhruba 2-6 stran) název recenze (podle časopisu – někdy název, někdy jen bibliografický záznam recenzované knihy) kdo zadává recenze? editor čísla, redaktor rubriky: recenzní výtisky recenzent kdo píše recenze?

Recenze (příklady z Mediálních studií) Šimon Dominik: Zelinář před obrazovkou Štěpán Kučera: Rudá záře nad médii Ludmila Trunečková: Problematické titulky, problematické příklady …

Recenzní stať: základní vymezení principiálně podobné jako u recenze (hodnotící slohový útvar) klíčové rozdíly často hodnotí několik textů (tematicky a časově blízkých; zhodnocení celkové publikační činnosti jednoho autora) delší, argumentačně náročnější (neexistuje „deskriptivní recenzní stať“)

Recenzní stať: struktura úvod autor – text – kontext (viz recenze) větší důraz na obeznámenost se sekundární literaturou jádro informační souhrn, diskuze základních konceptů a argumentů (viz recenze) větší důraz na pečlivost argumentace a přesnost dokazování; zřetelně odlišovat popis, interpretaci, kritiku (?!) závěr zhodnocení knihy jako celku a jejího přínosu bibliografie

Recenzní stať: další poznámky pečlivě vybírat texty k recenzování („Čím je text známější, s tím větším objemem sekundární literatury je třeba se vyrovnat a tím obtížnější je přijít s něčím zajímavým nebo novým.“) kritika, nikoli popis

Recenzní stať (příklady z Mediálních studií) Petr Orság: Rádio Svobodná Evropa jako dočasně/trvale odkládané badatelské téma …

Teoretická stať: základní vymezení „Teoretická vědecká stať stojí na úplném vrcholu vědeckého snažení. Jestli teď očekáváte do kroků rozepsaný návod, jak se taková stať stvoří, musíme vás zklamat. Tato forma textu je pokládána za čisté umění, které, jak jistě víte, nemá závazná pravidla.“ (Šimek – Kubátová 2002: 8) „Badatel, jenž má předpoklady ke smysluplné teoretické práci (nevylučuji, že jím může být i student), sotva potřebuje obecné rady k tomu, jak má o výsledcích svého bádání informovat. Konkrétní struktura stati se navíc řídí především východisky a logikou teorie, o níž referuje. Jakožto žánr písemných prací studentů společenských věd připadá v úvahu původní teoretická stať jen zcela výjimečně. Je výsledkem náročné intelektuální práce, která předpokládá značný teoretický rozhled, zažité vědomosti a praktické zkušenosti.“ (Šanderová 2005: 84)

Exkurz: srovnání anglosaského a českého přístupu k odbornému stylu český/německý dovednost (skill) talent lineárnost digresivnost soutěž kooperace rovnostářský přístup hierachizovanost vědecké komunity úcta k empirickým údajům úcta k teorii čtenář autor

Teoretická stať: struktura úvod formulování a zdůvodnění zkoumaného problému kontextualizace, stanovení teoretické hypotézy jádro kritická analýza prací, na něž obhajovaná koncepce navazuje, a souběžné budování této (metoda – metodologie: dialektická metoda, kritická hermeneutika…) závěr diskuze: zvážit podmínky a rozsah platnosti, případně možnosti uplatnění obhajované koncepce

Exkurz: pojetí odborného stylu v české lingvistice I strukturalismus (F. de Saussure): jazyk jako systém, jehož jednotlivé části nelze zkoumat odděleně od funkcí, které v systému zastávají funkční lingvistika (Pražský lingvistický kroužek) funkční styl jako modifikace funkčního jazyka určená konkrétním cílem a způsobem realizace jednotlivého jazykového projevu B. Havránek: čtyři funkce (komunikativní, prakticky odborná, teoreticky odborná, estetická) a příslušné funkční jazyky v 50. l. rozšířeno a kanonizováno: styl prostěsdělovací, odborný; publicistický, administrativní, umělecký objektivní a subjektivní stylotvorné faktory; horizontální a vertikální členění textu; slohové postupy

Exkurz: pojetí odborného stylu v české lingvistice II funkce odborněsdělná: formulování přesného, jasného a relativně úplného sdělení s dominující pojmovou složkou objektivní stylotvorné faktory veřejnost – soukromost připravenost – spontánnost mluvenost – psanost spisovnost – nespisovnost monologičnost – dialogičnost situační zakotvenost – nezakotvenost stylové normy kompozice slovní zásoba: terminologie

Exkurz: pojetí odborného stylu v české lingvistice III vnitřní diferenciace: vědecký/teoretický, prakticky odborný, učební, populárně naučný, esejistický slohové útvary hledisko výkladového slohového postupu: dizertace, studie, článek, úvaha, esej situační: referát, koreferát, přednáška hodnotící: posudek, recenze, kritika

Další doporučení pro psaní odborných textů odborný styl x publicistický styl spisovnost:bez výjimek… terminologie distinktivní rys odborného stylu x doklad diskutabilní praxe přivlastňování si symbolické moci („Je to úkol omezit na minimum náš tzv. vědecký žargon a umožnit ostatním rozumět našemu poli a naší práci. Je to skryté chlubení, jako bychom tím chtěli říci, že vlastníme vědění, které je příliš hluboké, než aby ho bylo možné jasně a jednoduše vyjádřit. To je velmi důležité a souvisí to s existencí otevřené společnosti a demokracie. Ty nemohou prospívat, jestliže se věda stane exkluzivní doménou specialistů, kteří se tak stanou jakýmisi novodobými šamany." (J. Musil in Čmejrková et al. 1999: 216) speciální termíny, zkratky, akronymy vysvětlovat termíny povahy standardní – termíny pracovní

Další doporučení pro psaní odborných textů metafory ozvláštňují text x simplifikují text a zatemňují význam opatrně s lexikalizovanými metaforami (nemístné ontologické metafory, personifikace, synekdochy…) nominalizace a pasivizace prostředek zhuštění x snížení srozumitelnosti (deagentizace  depersonalizace  falešná „objektivizace“?!) syntaktické kalky opakování slov, zoufalé kumulování žurnalismy a jiná nepříliš vhodná slova

Příklady, na co si dát pozor při psaní lexikalizované metafory: „důvěra veřejnosti ve vědce je na bodě mrazu“; „ale ruku na srdce…“ další nevhodné metafory (ontologické m., příp. personifikace v kategorizaci Lakoffa a Johnsona): „jádrem knihy je samotná etnografie“; „úvodní kapitola nastavuje agendu celé knihy“; „solidarita má však u monoteistických náboženství dlouhé kořeny“; „koncept reprezentace mluví o tom, jak se propojuje jazyk a kultura“; „modalita textu odkrýva presvedčivosť autorov“ nominalizace: „Akademická žurnalistika pak používá žánry především jako nástroj pedagogický, kdy se cílem vzdělávání stává zvládnutí novinářských postupů adekvátních k danému žánru.“ pasivizace: „při hlubším zamyšlení se ukazuje“; „cieľová skupina sa tak sekundárne rozširuje aj na veřejnost“ syntaktické kalky: „jak to přijde, že přes krizi důvěry…“; „kniha je o tom, že…“; „Sněhurka chce být zabita svou macechou“ nemístné opakování (tj. bez přidání nové informace): „Jak je vidět na první pohled, jedná se o název delší, a nutno říci, že dlouhý zbytečně. Dvojí označení teorie (anglické a české) je dle mého názoru nadbytečné.“; „V běžném jazyce se význam slovního spojení sledování televize soustřeďuje kolem samotné aktivity, tedy sezení před televizorem a dívání se na něj, popř. s doplňkovými aktivitami akcesorické povahy, tedy aktivitami přímo či nepřímo navázanými na ‚sezení a dívání se‘.“ nevhodná slova (pracovní termíny): „text je přeložen čtivě a uživatelsky vhodně“

Další doporučení pro psaní odborných textů subjektivizace textu ich-forma vs. autorský plurál argumenty pro a proti (vyjádření pokory x samolibosti) používané pro obhajobu/kritiku obou lze říci, že psaní v ich-formě je častější v sociálních a humanitních vědách (x přírodní vědy) a v kvalitativních výzkumech (x kvantitativní) – neplatí stoprocentně modalita, subjekt vědce psaní jako dovednost (skill) – psaní jako talent: naučit se dobře psát = hodně a pravidelně číst a psát

Teoretická stať: příklady Nedim Karakayli: Reading Bourdieu with Adorno …

Literatura Čechová, Marie – Krčmová, Marie – Minářová, Eva. 2008. Současná stylistika. Praha: Lidové noviny. Čmejrková, Světla – Daneš, František – Světlá, Jindra. 1999. Jak napsat odborný text. Praha: LEDA. Lakoff, George – Johnson, Mark. 2002. Metafory, kterými žijeme. Brno: Host. Šanderová, Jadwiga. 2005. Jak číst a psát odborný text ve společenských vědách. Praha: SLON. Šimek, Dušan – Kubátová, Helena. 2002. Od abstraktu do závěrečné práce: jak psát (a možná i napsat) závěrečnou práci ve společenskovědních oborech. Olomouc: Univerzita Palackého. http://libguides.usc.edu/print_content.php?pid=83009&sid=2274305 http://libguides.usc.edu/print_content.php?pid=83009&sid=2279355 http://libguides.usc.edu/print_content.php?pid=83009&sid=2279364