9.05 Vnitřní kanalizace podle současných předpisů odborný seminář VNITŘNÍ KANALIZACE PODLE SOUČASNÝCH PŘEDPISŮ Seminář je zaměřen na představení důležitých zásad pro řešení vnitřní kanalizace, retence a vsakování srážkových vod. Odborné přednášky jsou zaměřené na dodržení všech platných legislativních předpisů – zákonů, norem ČSN, EN, nařízení vlády a dalších. Program semináře: 9.00 Zahájení semináře 9.05 Vnitřní kanalizace podle současných předpisů Ing. Jakub Vrána, Ph.D., Ing. Wierzbická, Ing. Ošlejšková – VUT Brno 9.45 Přestávka – občerstvení 10.00 Výrobní program HL s návazností na ČSN a EN, projektování plochých střech a navrhování střešních a terasových vtoků, přivzdušňovací ventily, zpětné armatury proti vzduté vodě, řešení odvodnění podlah v dlažbě Ing. Jaroslav Maňas, Tom Zelený - HL 11.15 Vysoce odhlučněný vnitřní domovní odpad POLO-KAL 3S a POLO-KAL NG, speciální aplikace, POLO-UDS – podtlakové odvodnění plochých střech Otta Sálus - POLOPLAST 12.30 Diskuse 13.00 Závěr semináře V průběhu přestávky a po ukončení semináře jsou možné individuální konzultace se zástupci pořádajících firem

Vnitřní kanalizace podle současných předpisů Ing. Jakub VRÁNA, Ph.D. Ing. Helena Wierzbická Ing. Monika Ošlejšková Ústav TZB, Fakulta stavební VUT v Brně

Zákony a vyhlášky (právní předpisy) Zákon č. 150/2010 Sb. – novela zákona č. 254/2001 Sb. O vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon). Úplné znění vodního zákona – zákon č. 273/2010 Sb. Vyhláška č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby Vyhláška č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění vyhlášky č. 269/2009 Sb. Nařízení vlády č. 61/2003 Sb., o ukazatelích a hodnotách přípustného znečištění povrchových vod a odpadních vod, náležitostech povolení k vypouštění odpadních vod do vod povrchových a do kanalizací a o citlivých oblastech, ve znění nařízení vlády 229/2007 Sb. Nařízení vlády č. 416/2010 Sb., o ukazatelích a hodnotách přípustného znečištění odpadních vod a náležitostech povolení k vypouštění odpadních vod do vod podzemních

Základní české technické normy ČSN EN 476 Všeobecné požadavky na stavební dílce stok a kanalizačních přípojek gravitačních systémů ČSN EN 12056-1 až 5 Vnitřní kanalizace – Gravitační systémy ČSN EN 752 Odvodňovací systémy vně budov ČSN 75 6101 Stokové sítě a kanalizační přípojky (v revizi) ČSN 75 6760 Vnitřní kanalizace ČSN 75 6261 Dešťové nádrže ČSN 75 9010 Návrh, výstavba a provoz vsakovacích zařízení srážkových vod (návrh) Technická pomůcka TP 1.20 Hospodaření se srážkovou vodou v nemovitostech. ČKAIT, Praha 2010

Novinky v právních předpisech Novela zákona o vodách K provedení čistíren odpadních vod do kapacity 50 EO, jejichž podstatnou částí jsou výrobky označované CE postačí ohlášení vodoprávnímu úřadu. K vypouštění odpadních vod z čistírny přes půdní vrstvy do vod podzemních je nutné vyjádření hydrogeologa. Ukazatele a emisní standardy přípustného znečištění vypouštěných odpadních vod jsou uvedeny v NV č. 61/2003 Sb. a v NV č. 416/2010 Sb.

Požadavky vyhlášky č. 268/2009 Sb. Odvádění srážkových vod řešit přednostně vsakováním. Pokud není vsakování možné řeší se odváděním srážkových vod: do povrchových vod, a pokud to není možné do jednotné kanalizace Stavby musí být napojeny na kanalizaci pro veřejnou potřebu, pokud je to technicky možné a ekonomicky přijatelné. Pokud to možné není, je nutno realizovat zařízení pro zneškodňování nebo akumulaci odpadních vod.

Všechny prostupy přípojek do stavby umístěné pod úrovní terénu musí být plynotěsné. Pokud je kanalizace pro veřejnou potřebu oddílná, musí být i vnitřní kanalizace oddílná. Napojení vnitřní oddílné kanalizace na jednotnou kanalizaci pro veřejnou potřebu musí být provedeno jednotnou kanalizační přípojkou. Větrací potrubí musí být vyvedeno nejméně 500 mm nad úroveň střešního pláště. Vyústění nad pochůzné střechy a terasy se řeší podle ČSN 75 6760. V záplavovém území a tam, kde je třeba stavby chránit proti zpětnému vzdutí v kanalizaci pro veřejnou potřebu při povodni nebo přívalovém dešti, musí být vnitřní kanalizace vybaveny zařízením proti zpětnému toku nebo uzávěrem.

Požadavky vyhlášky č. 501/2006 Sb. ve znění vyhlášky č. 269/2009 Sb. Odvádění srážkových vod se řeší přednostně vsakováním Pokud není vsakování možné řeší se odváděním srážkových vod: Zadržováním a regulovaným odváděním oddílnou kanalizací do povrchových vod nebo, pokud to není možné, regulovaným vypouštěním do jednotné kanalizace. Nejmenší vzdálenost studny od žumpy, malé čistírny nebo kanalizační přípojky činí: v málo propustném prostředí 12 m v propustném prostředí 30 m

Vsakování srážkových vod Podklady Podkladem pro návrh vsakovacího zařízení musí být: - výstupy geologického průzkumu pro vsakování, - znalost kvality srážkových povrchových vod (podle ploch, ze kterých odtékají). Výstupy geologického průzkumu pro vsakování musí mimo jiné obsahovat: - stanovení koeficientu vsaku (dříve součinitel filtrace), - doporučení vhodného typu vsakovacího zařízení, - doporučení pro provedení a umístění vsakovacího zařízení

Kvalitativní hledisko vsakování Podle ploch, ze kterých odtékají, se srážkové povrchové vody dělí na: - přípustné, které je možné vsakovat bez předčištění (např. ze zelených ploch, střech z inertních materiálů, málo frekventovaných komunikací a parkovišť pro motorová vozidla do 3,5 t), - podmínečně přípustné, které je nutné před vsakováním předčistit (např. z veřejných komunikací pro motorová vozidla, frekventovaných parkovišť motorových vozidel do 3,5 t a autobusů, komunikací v průmyslových a zemědělských areálech), - nepřípustné, které je možné vsakovat jen výjimečně po úpravě (např. z parkovišť nákladních aut, ploch opraven vozidel, šrotišť, ploch skládek).

Umístění vsakovacích zařízení a bezpečnost vsakování Při návrhu vsakovacích zařízení je nutné prověřit a dodržet: - vzdálenost od budov a hranic pozemků, - vzdálenost od studní, - vzdálenost od hladiny podzemní vody, - bezpečnost podzemních objektů proti vyplavení vztlakem.

Dimenzování vsakovacích zařízení Při dimenzování vsakovacích zařízení je nutné stanovit zejména retenční objem a dobu prázdnění vsakovacího zařízení. Pro odvodňované plochy do 3 ha je možné retenční objem Vvz [ m3] stanovit podle vztahu: kde: hd je úhrn srážky [mm] dané periodicity a doby trvání, Ared – redukovaný půdorysný průmět odvodňované plochy [m2] (Ared=A.ψ), Avsak - plocha propustného dna vsakovacího zařízení [m2] (zjednodušeně) Avz – plocha hladiny vsakovacího zařízení [m2] (uvažuje se jen u povrchových vsakovacích zařízení), f – součinitel bezpečnosti vsaku (f ≥ 2), kv – koeficient vsaku [m/s] uvedený ve výstupech geologického průzkumu tc – doba trvání srážky [min] dané periodicity

Výpočet retenčního objemu se provede pro všechny úhrny srážek s periodicitou nejvíce 0,2 rok-1 a dobou trvání od 5 min do 72 h a navrhne se největší retenční objem vsakovacího zařízení. Pokud při přetečení vsakovacího zařízení hrozí zaplavení budov nebo velké škody na pozemku náležejícímu k budově nebo na pozemcích sousedních, uvažují se ve výpočtu srážek s periodicitou p = 0,1 rok-1. U odvodňovacích systémů navrhovaných ze sériově řazených retenčních a/nebo vsakovacích zařízení a u odvodňovaných ploch větších než 3 ha se doporučuje retenční objem vsakovacího zařízení stanovit deterministicky, pomocí dlouhodobé nestacionární simulace srážkoodtkokového děje s využitím závazných, místně platných hydrologických podkladů.

Při katastrofických srážkách může dojít k přetečení vsakovacích zařízení , a proto musí být z povrchových i podzemních vsakovacích zařízení umožněn odtok: na povrch terénu (např. do terénní prohlubně), což se u podzemních vsakovacích zařízení provede např. poklopem s otvory nebo mříží, přepadovým potrubím do vodního toku (se souhlasem správce vodního toku), přepadovým potrubím do kanalizace (se souhlasem provozovatele a/nebo vlastníka kanalizace). Přepadové potrubí, musí být zabezpečeno proti zpětnému průtoku např. zpětnou armaturou nebo umístěním přepadu ze vsakovacího zařízení neméně v úrovni terénu v místě napojení přepadového potrubí (přípojky) na stoku.

Doba prázdnění Tpr [s],která nemá překročit 72 h, se stanoví podle vztahu: kde Vvz je retenční objem vsakovacího zařízení [m3], f – součinitel bezpečnosti vsaku (f ≥ 2), kv – koeficient vsaku [m/s] uvedený ve výstupech geologického průzkumu, Avsak – plocha propustného dna vsakovacího zařízení [m2] (zjednodušeně)

Druhy vsakovacích zařízení Vsakovací zařízení lze rozdělit na povrchová nebo podzemní. K povrchovým vsakovacím zařízením patří: - mělké zatravněné terénní prohlubně (průlehy), - povrchové zatravněné vsakovací nádrže a příkopy. K podzemním vsakovacím zařízením patří: - podzemní prostor vyplněný štěrkem s drenážními trubkami, - podzemní prostor vyplněný plastovými bloky, - tunelové systémy (podzemní vsakovací tunely) - vsakovací šachty

Z každého vsakovacího zařízení musí být při přeplnění umožněn odtok vody, např. na povrch terénu, tak, aby nedošlo k zaplavení budov. Každé podzemní vsakovací zařízení musí být odvětráno.

Retence srážkových vod Omezení odtoku srážkových vod z budov a zpevněných ploch je možné pomocí vegetační střechy nebo retenční nádrže Vegetační střechy Snížení odtoku srážkové vody z vegetační střechy je závislé na tloušťce její propustné vrstvy. Čím větší je tloušťka propustné vrstvy nad hydroizolací, tím menší je odtok z vegetační střechy

Retenční nádrže Retenční nádrž je jímka, nacházející se obvykle pod úrovní terénu vně budovy (zakrytá nebo nezakrytá) nebo výjimečně uvnitř budovy, se škrceným odtokem. Odtok se škrtí těmito zařízeními: - potrubím malého průměru, - škrticím uzávěrem, - vírovým ventilem, - přečerpáním (obvykle nejméně dvěma čerpadly, jedno z čerpadel je 100% záloha).

Před zařízením pro regulaci (škrcení) odtoku by mělo být osazeno ochranné zařízení na zachycení nečistot (česle, koš). Pokud se přepadová hrana nebo odtok retenční nádrže nachází pod hladinou zpětného vzdutí ve stoce, do níž je retenční nádrž odvodněna, musí být na potrubí pro odtok vody a přepadovém potrubí osazena zpětná armatura. Odtok z retenční nádrže může být při dostatečném sklonu ke stoce nebo vodnímu toku řešen jako gravitační. Není-li možné gravitační odvodnění, řeší se odvodnění přečerpáním. Retenční nádrže uvnitř budovy musí být opatřeny přepadem.

Stanovení retenčního objemu retenční nádrže Retenční objem retenční nádrže Vret [l] se stanoví podle vztahu: Kde i je intenzita srážky [l/s.m2] dané periodicity a doby trvání, Ared – redukovaný půdorysný průmět odvodňované plochy [m2] (Ared=A.ψ), Qo - povolený škrcený odtok srážkových vod z retenční nádrže [l/s], tc – doba trvání srážky [min] dané periodicity.

U povrchových (nezakrytých) retenčních nádrží je třeba k redukovanému půdorysnému průmětu odvodňované plochy přičíst také plochu hladiny retenční nádrže. Výpočet se provede pro všechny intenzity srážek s periodicitou nejvíce 0,2 rok -1 a dobou trvání od 5 min do 72 h a navrhne se největší retenční objem retenční nádrže. Pokud při přetečení retenční nádrže hrozí zaplavení budov nebo velké škody na pozemku náležejícímu k budově nebo na pozemcích sousedních, uvažují se ve výpočtu intenzity srážek s periodicitou p = 0,1 rok-1. Při výpočtu objemu retenční nádrže umístěné uvnitř budovy se ve výpočtu uvažují intenzity srážek s periodicitou p = 0,01 rok-1 (stoleté srážky).

Důležité zásady řešení vnitřní kanalizace Stanovení průtoku splaškových vod podle ČSN EN 12056-2 a ČSN 75 6760 Průtok splaškových vod Qww v l/s se vypočítá ze vztahu: Kde K je součinitel odtoku [l0,5/s0,5], Σ DU – součet výpočtových odtoků [l/s].

Pokud je průtok splaškových odpadních vod Qww menší než největší jednotlivá hodnota výpočtového odtoku DU obsaženého v součtu, uvažuje se, že průtok splaškových vod je roven největší jednotlivé hodnotě výpočtového odtoku (Qww= DUmax). Při stanovení průtoku splaškových vod v potrubí, jež odvádí splaškové vody ze dvou částí budovy, pro které platí odlišné hodnoty součinitele odtoku K, a průtok splaškových vod z obou částí budovy je přibližně stejný, se má uvažovat větší z hodnot součinitele odtoku K.

Připojovací a splašková odpadní potrubí Připojovací potrubí napojená na odpadní potrubí odbočkou s úhlem větším než 75°, musí mít mezi dnem připojovacího potrubí v místě připojení a hladinou vody v napojené zápachové uzávěrce svislou vzdálenost větší nebo rovnou světlosti (vnitřnímu průměru) připojovacího potrubí. Odbočky použité na připojovacím potrubí musí mít boční úhel připojení 45° až 60°. Odpadní vody proudící v potrubí nesmí zpětně zatékat do zápachových uzávěrek.

Pokud se na splaškovém odpadním potrubí použijí odbočky s úhlem větším než 68°, a je-li svislá vzdálenost mezi nimi menší než 250 mm, nebo se jedná o odbočky dvojité, smí být půdorysný úhel mezi připojovacími potrubími v místě napojení nejvíce: 180°, nemá-li jedno z takto napojených připojovacích potrubí jmenovitou světlost větší než DN 70, 135°, má-li nejméně jedno z takto napojených připojovacích potrubí jmenovitou světlost větší než DN 70.

Přivzdušňovací ventily Každá vnitřní kanalizace musí být opatřena alespoň jedním větracím potrubím vyvedeným nad střechu. Pokud je výše uvedená zásada splněna, smí se některé splaškové odpadní potrubí ukončit přivzdušňovacím ventilem. Pokud nelze u některého připojovacího potrubí dodržet mezní hodnoty pro použití nevětraných připojovacích potrubí, musí se takové připojovací potrubí opatřit přivzdušňovacím ventilem nebo větracím potrubím (což je složitější). Přivzdušňovací ventily se dimenzují výpočtem podle ČSN EN 12056-2

Provozní podmínky a označení přivzdušňovacích ventilů podle ČSN EN 12380 Určující faktor Umístění / rozsah Označení Ventil lze osadit pod hladinou vody v napojených zařizovacích předmětech ano A ne B Provozní teplota - 20°C až +60°C I 0°C až +60°C II 0°C až +20°C III Přivzdušňovací ventily s označením A III nebo B III se u nás nesmějí používat.

Výpočet odtoku dešťových (srážkových) vod Odtok dešťových vod Qr [l/s] se stanoví podle vztahu: Qr = i . A . C kde i je intenzita deště [l/s.m2], A – půdorysný průmět odvodňované plochy [m2], C – součinitel odtoku dešťových vod.

Intenzita deště Intenzita deště se pro střechy a plochy ohrožující budovy zaplavením uvažuje hodnotou i = 0,03 l/(s.m2). Pro ostatní plochy se intenzita deště uvažuje hodnotou podle ČSN EN 752 a ČSN 75 6101. Pro dimenzování bezpečnostních přepadů střech je třeba uvažovat intenzitu pětiminutového deště s periodicitou p = 0,01 rok-1 (stoletý déšť). Pokud je střecha odvodněna jen jedním střešním vtokem, uvažuje se pro bezpečnostní přepad intenzita deště i = 0,08 l/(s.m2). Pokud je střecha odvodněna dvěma a více střešními vtoky uvažuje se pro bezpečnostní přepad intenzita deště i = 0,08 – 0,03 = 0,05 l/(s.m2)

Intenzita deště podle ČSN EN 752 a ČSN 75 6101 Doporučené četnosti a periodicity návrhových dešťů podle ČSN EN 752 Druh lokality Četnost výskytu návrhových dešťů Periodicita návrhových dešťů p [rok-1] Orientační rozsah intenzit patnáctiminutových (neredukovaných) dešťů i [l/s.ha] Venkovská území 1 x za 1 rok 1 98 až 144 Obytná území 1 x za 2 roky 0,5 133 až 200 Městská centra, území průmyslová a drobných provozů 1 x za 5 let 0,2 170 až 235 Vhodné pro vnitřní kanalizaci Podzemní dopravní zařízení a podjezdy 1 x za 10 let 0,1 202 až 275 U vnitřní kanalizace použít hodnotu 300 l/(s.ha)

Bezpečnostní přepady střech Šířka bezpečnostního přepadového otvoru Lw [mm] v atice střechy se pro zvolenou výšku h [mm] stanoví podle vztahu: kde Qo je průtok přepadem [l/s], který se stanoví jako odtok dešťových vod Qr

Výpočet průtoku v jednotné kanalizaci Svodné potrubí, které odvádí společně splaškové a dešťové vody se dimenzuje na průtok v jednotné kanalizaci Qrw [l/s] podle vztahu: Qrw = 0,33 . Qww + Qr + Qc + Qp Kde Qrw je průtok splaškových odpadních vod[l/s], Qr – odtok dešťových vod [l/s], Qc – trvalý průtok [l/s], Qo – čerpaný průtok [l/s] (pokud trvá déle než 5min). Pokud je průtok Qrw menší než průtok Qtot podle ČSN EN 12056-2, dimenzuje se svodné potrubí na průtok Qtot.

Pokud dešťové vody odtékají z retenční nádrže, je vhodné vztah pro výpočet průtoku v jednotné kanalizaci Qrw upravit do tvaru: Qrw = Qww + Qr + Qc + Qp

Ochrana proti zpětnému vzdutí ze stokové sítě Zařízení, jež se nacházejí pod hladinou zpětného vzdutí ve stoce, na kterou je nemovitost připojena, nesmí umožňovat zaplavení budovy vzdutou vodou. Pokud nejsou k dispozici žádné údaje, považuje se za hladinu zpětného vzdutí úroveň terénu v místě napojení kanalizační přípojky na stoku. Ve svažitém území se postupuje individuálně.

Kanalizačním potrubím chráněným proti zpětnému vzdutí se nesmí odvádět odpadní vody z ploch, zařizovacích předmětů a zařízení, která jsou nad nejvyšší hladinou zpětného vzdutí ve stoce. Ochrana proti zpětnému vzdutí se provádí čerpací stanicí odpadních vod se smyčkou na výtlačném potrubí nebo zpětnou armaturou. Také drenáže pro odvodnění základů budovy, pokud jsou výjimečně napojeny na vnitřní kanalizaci, je třeba zabezpečit proti vniknutí vzduté vody. Vhodné je pro tento účel použít zpětnou armaturu typu 0.

Použití zpětných armatur Zpětnou armaturu na ochranu proti zpětnému vzdutí je možné podle ČSN EN 12056-4 použít pokud: - je možné vést svodné potrubí ve sklonu ke stoce, - místnosti chráněné proti zpětnému vzdutí mají méně důležité využití (v případě jejich zaplavení nedojde k ohrožení cennějších věcí ani k ohrožení zdraví obyvatel), - je malý počet uživatelů zařizovacích předmětů chráněných proti zpětnému vzdutí a tito uživatelé mají k dispozici jeden záchod umístěný nad hladinou zpětného vzdutí, - při uzavření zpětné armatury není nutné používání zařizovacích předmětů nacházejících se pod hladinou zpětného vzdutí.

Typy zpětných armatur a jejich použití Rozdělení zpětných armatur a jejich použití Typ zpětné armatury podle ČSN EN 13564-1 Provedení zpětné armatury Použití zpětné armatury podle ČSN 75 6760 Zpětná armatura určená do ležatého potrubí obsahující pouze automatický uzávěr Pro dešťovou vodu, šedou vodu a vodu z drenáží 1 Zpětná armatura určená do ležatého potrubí s automatickým a nouzovým uzávěrem. Pro dešťovou vodu a šedou vodu 2 Zpětná armatura určená do ležatého potrubí se dvěma automatickými uzávěry a jedním nouzovým uzávěrem. Pro dešťovou, šedou i černou vodu.

Typ zpětné armatury podle ČSN EN 13564-1 Provedení zpětné armatury Použití zpětné armatury podle ČSN 75 6760 3 Zpětná armatura určená do ležatého potrubí s automatickým uzávěrem uváděným v činnost cizí energií (např. elektrickou) a s nouzovým uzávěrem, který je na nouzovém uzávěru nezávislý. Pro dešťovou, šedou i černou vodu. 4 .Zpětná armatura, která je součástí podlahové vpusti nebo odpadní armatury zařizovacího předmětu, s automatickým a nouzovým uzávěrem. Pro dešťovou a šedou vodu 5 Zpětná armatura, která je součástí podlahové vpusti nebo odpadní armatury zařizovacího předmětu, se dvěma automatickými uzávěry a jednom nouzovým uzávěrem. Pro dešťovou, a šedou vodu.

Odvodnění klimatizačních zařízení Odvodňovací potrubí klimatizačních zařízení, ve kterých se nevytváří podtlak, může být napojeno na vodní zápachovou uzávěrku používaného zařizovacího předmětu nebo samostatnou vodní zápachovou uzávěrku s přídavnou zápachovou uzávěrkou mechanickou. Potrubí pro odvodnění klimatizačních zařízení, v nichž se vytváří podtlak nebo jsou napojena na zápachovou uzávěrku zař. předmětu pod hladinou vody, popř. samostatnou zápachovou uzávěrku, se přeruší kalichem nebo se opatří odbočkou otevřenou do volného prostoru tak, aby z ní kondenzát při běžném provozu nemohl vytékat. Zápachová uzávěrka na vnitřní kanalizaci nesmí zároveň sloužit k zamezení sání z kondenzátního potrubí při podtlaku v klimatizačním zařízení. K tomuto účelu musí být osazena druhá vodní uzávěrka.

Mezi dvěma zápachovými uzávěrkami musí být potrubí přerušeno kalichem nebo je třeba kondenzátní potrubí ukončit ve výši 40 mm nad mříží vpustí nebo odvodňovanou plochou. Nejmenší průměr kanalizačního potrubí podle ČSN EN 12056-2 je DN 30, což odpovídá DN/OD 32 nebo DN/ID 25. Menší průměry se mohou použít jen pro potrubí omezené délky v místě napojení na klimatizační zařízení. Potrubí pro odvádění kondenzátu nesmí být napojena na dešťová odpadní potrubí.

DĚKUJI ZA POZORNOST