Základy přírodních věd Chemie - názvosloví

Názvosloví anorganických sloučenin Názvosloví dvouprvkových sloučenin Názvosloví oxidů Názvosloví peroxidů Názvosloví bezkyslíkatých kyselin Názvosloví bezkyslíkatých solí Názvosloví hydridů Názvosloví interhalogenových sloučenin Názvosloví víceprvkových sloučenin Názvosloví hydroxidů Názvoslový kyslíkatých kyselin Názvosloví kyslíkatých solí Názvosloví hydrogensolí Názvosloví směsných a podvojných solí Názvosloví komplexních sloučenin 50g

Obecná pravidla Součet oxidačních čísel ve sloučenině je nula Pokud se jedná o elektroneutrální molekulu U iontů je roven náboji Fluor má vždy oxidační číslo -I Vodík má běžně oč +I (vyjímka – vazba s elektronegativnějším prvkem –I) Kyslík má zpravidla oč –II (výjimku tvoří peroxidy -I, ozonidy,…) Halogeny, mají oxidační číslo –I (vyjímka vazba s O, N, elektropozitivnější halogen) Kovy mají ve sloučeninách jen kladná oxidační čísla s výjimkou některých komplexních sloučenin

Obecná pravidla Kovy I.A skupiny (alkalické kovy) mají oxidační číslo I (vyjímka alkalidy) Kovy II.A skupiny (kovy alkalických zemin) mají oxidační číslo II Kovy III.a skupiny mají oxidační číslo III Maximální kladné oxidační číslo je rovno číslu A skupiny,ve které prvek leží U dvouprvkových sloučenin má kladné oxidační číslo prvek s nižší elektronegativitou a záporné oxidační číslo prvek s vyšší elektronegativitou.

Elektronegativita

Obecně Číslovkové předpony: 1 mono, 2 di, 3 tri, 4 tetra, 5 penta, 6 hexa, 7 hepta, 8 okta, 9 nona, 10 deka, 11 undeka, 12 dodeka Oxidační číslo kation, oxid kyselina anion, sůl I -ný -ná -nan II -natý -natá -natan III -itý -itá -itan IV -ičitý -ičitá -ičitan V -ičný, -ečný -ičná, -ečná -ičnan, -ečnan VI -ový -ová -an VII -istý -istá -istan VIII -ičelý -ičelá -ičelan

Názvosloví binárních slouřenin Podstatné jméno –ID + přídavné jméno – přípona Podstatné jméno př. Oxid, sulfid, hydroxid, nitrid, karbid, peroxid, hydrid,… Př.: Oxid siřičitý SO2 Sulfid železitý Fe2S3 Oxid olovičitý PbO2 Karbid hlinitý Al4C3 Oxidační číslo Koncovka I ný II natý III itý IV ičitý V ičný/ečný VI ový VII istý ičelý

Oxidy Ox.číslo Koncovka Obec.vzorec Příklad vzorec oxid I -ný M2O K2O draselný II -natý MO CaO vápenatý III -itý M2O3 Fe2O3 železitý IV -ičitý MO2 SiO2 křemičitý V -ečný (-ičný) M2O5 P2O5 fosforečný VI -ový MO3 SO3 sírový VII -istý M2O7 Cl2O7 chloristý VIII -ičelý MO4 OsO4 osmičelý

Oxidy Př. Cl2O5 – oxid chlorečný CrO3 – oxid chromový TeO3 – oxid telurový Cl2O7 – oxid chloristý HgO – oxid rtuťnatý Al2O3 – oxid hlinitý oxid manganičitý MnO2 oxid fosforitý P2O3 oxid nikelnatý NiO tetraoxid didusičitý N2O4 oxid cesný Cs2O oxid rutheničelý RuO4

Oxidy oxid bromistý Br2O7 oxid chromový CrO3 oxid fosforečný P2O5 oxid hlinitý Al2O3 oxid manganistý Mn2O7 oxid sírový SO3 oxid dusičný N2O5 oxid uhličitý CO2 oxid osmičelý OsO4 oxid sodný Na2O dekaoxid tetrafosforečný P4O10 Li2O oxid lithný GeO2 oxid germaničitý P4O6 hexaoxid tetrafosforitý As2O5 oxid arseničný K2O oxid draselný SnO2 oxid ciničitý Sb2O5 oxid antimoničný SeO3 oxid selenový As4O6 hexaoxid tetraarsenitý I2O7 oxid jodistý RuO4 oxid rutheničelý

Oxidy Oxid siřičitý SO Oxid sírový S2O Oxid sirný SO3 Oxid sirnatý SO2 2 – 3 – p2 – 1

Halogenidy Slouženina (F, Cl, Br, I, At) a dalšího prvku Oxidační číslo halogenu –I Obecný vzorec je MXn, kde n= 1 až 8 n udává přímo oxidační číslo prvku M AlBr3 - bromid hlinitý BeCl2 - chlorid berylnatý CrF6 – fluorid chromový AlI3 – jodid hlinitý

Sulfidy – binární sloučenina síry (obdoba oxidů) Síra má OČ –II Co2S3 - sulfid kobaltitý Hydridy Binární sloučenina vodíku S I.A a II.A skupinou obdobně jako u oxidů CaH2 – hydrid vápenatý S III.A jednoslovný název se zakončením –an Sulfan (H2S), alan (AlH3), boran (BH3) Kovové – proměnlivé složení, neuvádí se koncovka Např. hydrid titanu, hydrid palladia,… Triviální názvy hydridů Např. voda(H2O), amoniak(NH3), peroxid vodíku(H2O2), chlorovodík (HCl), fluorovodík(HF), kianovodík(KCN),…

Nitridy (N –III) – binární sloučeniny dusíku Peroxidy Sloučenina dvou atomového kyslíku 02 a dalšího prvku. Většinou s prvky z 1.A skupiny Kyslík má v peroxidech oxidační číslo –I Na2O2 – peroxid sodný, Li2O2 – peroxid litný Nitridy (N –III) – binární sloučeniny dusíku nitrid barnatý - Ba3N2 Karbidy (C –IV) – binární sloučeniny uhlíku karbid křemičitý - SiC

Hydroxidy Skupina OH Oxidační číslo vždy –I (OH)-I Obecný vzorec M(OH)r kde r= 1 až 4 Př. NaOH – hydroxid sodný Be(OH)2 – hydroxid berylnatý KOH – hydroxid draselný Fe(OH)2 – hydroxid železnatý

Bezkyslíkaté kyseliny Binární sloučeniny vodíku – vodný roztok Název – kyselina xxx-ová Kyselina fluorovodíková HF Kyselina sirovodíková H2S Kyselina chlorovodíková HCl Kyselina jodovodíková HI

Kyslíkaté kyseliny Základní vzorec: HxAyOz (A – kyselinotvorný prvek) H2SO4 – kyselina sírová Pokud existuje více kyselin se stejným OČ u H nebo kyselinotvorného prvku – přidáváme číslovkovou předponu U H – trihydrogen, tetrahydrogen,… U kys.tvor. prvku difosforečná, triželezitá,…

Kyslíkaté kyseliny H2Se kys. selenovodíková HClO3 kys. chlorečná HBrO2 kys. bromitá H5P3O4 pentahydrogentrifosforná kyselina fluorovodíková HF Kyselina bromná HBrO Kyselina chloritá HClO2 Kyselina tetrahydrogendifosforečná H4P2O7