Úvod do filosofického a etického myšlení 2013 Barbora Řebíková (rebbarbora@email.cz)

Co je filosofie? Co je etika?

Filosofie Etymologická pomoc Filosofové si často pomáhají etymologií a vykládají význam slov z jejich původu. filein a sofia. Filein sofia = milovat moudrost Nejen moudrost sofia ale i fronésis

sofia a fronésis chronos a kairos Sofia = teoretická moudrost. Schopnost správně přemýšlet o povaze věcí a světa. Rozvažuje o obecných věcech a vede k vědění. Fronésis = schopnost uvažovat o tom, jak máme jednat a proč, abychom měnili svět a sami sebe k lepšímu. (V Aristotelově etice – základní ctnost)

fronésis Fronésis se získává časem a zkušeností: „Mladí lidé mohou dosáhnout dokonalosti v geometrii a v matematice, ale zdá se, že prozíraví (fronimoi) být nemohou. Prozíravost se totiž týká jak obecných věcí, tak jednotlivých, a jednotlivé věci se poznávají zkušeností, která mladým lidem chybí, neboť vyžaduje jistý čas.“ (Aristoteles, Etika Nikomachova, 1142a)

filosofie Nikoli vlastnění, ale milování moudrosti. Vztahování se k ní, toužení a usilování o ní. Co to ale je? Co je to filosofie je otázkou proslulou a zároveň již filosofickou. „Jedna z nejsnazších možností, jak ji zodpovědět, tkví v prohlášení, že filosofie je to, co dělají filosofové a v poukázání na díla Platóna, Aristotela, Descarta, Huma, Kanta, Russella, Wittgensteina, Sartra a dalších slavných filosofů.“ (Nigel Warburton, Philosophy, Routledge1995)

...co filosofové dělají? Filosofie podobně jako věda je způsob přemýšlení o konkrétních otázkách a problémech a hledání správných řešení a odpovědí na ně. Ne všechny otázky a odpovědi však jsou filosofické (či vědecké). Jejich zásadní vlastnost tkví v užití logu (λόγος) a logických argumentů.

Logos x mythos Co to znamená užití logu a co mu předcházelo? Co je to logos? Se vznikem logu se pojí samotný počátek filosofie a vědy.

mythologie Před filosofií Mythos = slovo, vyprávění, řeč Logos = slovo, vyprávění, řeč Jaký je mezi nimi rozdíl? Různé výklady stejné skutečnosti...

oheň

mythos Oheň přinesl lidem Prométheus. Obětování kůže a kosti x maso. Zeus obelstěn a mstí se odebráním ohně. „Když mají mít lidé maso, ať je jedí syrové.“ Prométheus krade oheň bohům a přináší lidem. Trest – přikován ke skále. Osvobozen Héraklem. (Prsten).

logos C2H5OH + 3 O2 --------------> 3 H2O + 2 CO2

láska

mythos Erós přináší radost i žal, vládne nad vším a všude: vznáší se na zlatých křídlech ozbrojen lukem a šípy. Koho zasáhne svou střelou, ten podlehne lásce. Erós je roztomilý i ukrutný, veselý i potměšilý, lidé po něm touží, opěvují ho i proklínají. je primárním božstvem, které nejen ztělesňuje sílu erotické lásky, ale také naléhavý přírodní pud, první záblesk světla zodpovědný za počátek a pořádek všech věcí v kosmu

logos Láska, zamilovanost a volba partnera se děje na základě pohlavního výběru, jednoho z významných aspektů evoluce, jejíž existenci dnes vědci již nezpochybňují. Přitažlivost na základě konkrétního druhově odlišného znaku.

Mýtus Mythos x logos – různé způsoby uchopení skutečnosti Hlavním cílem nejstarších pokusů o výklad světa je popis vzniku světa, a to z jednoduchého a proto plně srozumitelného počátku.

Hésiodos -Theogonie „Jako první ze všeho se zrodil Chaos, potom Gaia s širokou hrudí, navždy pevné sídlo všech věcí, a mlžný Tartaros v prohlubni Země s širokými cestami, a Erós, který je nejkrásnější z nesmrtelných bohů, uvolňovatel údů, jenž si podmaňuje mysl i rozvážnou vůli v prsou všech bohů i lidí…“

Mýtický výklad světa „Nejprve byl Chaos a Noc a černý Erebos a širý Tartaros a nebyla Gé ani Aér ani Úranos. V bezmezných záhybech Erebu černokřídlá noc nejprve zrodila prvotní větrné vejce. Když se naplnila příslušná doba, vyklubal se z něho dychtivý Erós.“

Projevy mýtu v současném myšlení …jeden z mnoha příkladů – hledání druhé poloviny.

Zrod filosofie Překonání mytického výkladu světa Racionální výklad světa pomocí logu Logos – předmětné myšlení Předmět – před-metá výsek skutečnosti a nikoli její celek jako mýtus. logos, postupně ohraničené oblasti otázek, jasné metody hledání odpovědí - věda Rozkouskování skutečnosti

...jiné počátky filosofie Kierkegaard: filosofie vznikla ze zoufalství Martin Buber: filosofie začínám tam, kde je otřesen náš každodenní život vpádem nějaké nečekané události např. katastrofy, havárie, války, ztráty, nemoci atd. a kdy si začínáme klást otázky o sobě a o světě. (Proč jsem a žiji? Jak bych se měl chovat a proč bych se měl chovat dobře atd.) Nemoc „nečekaná událost“, „počátek filosofie“ se týká lidí, se kterými se denodenně setkávají lékaři, zdravotní sestry a další ošetřující personál. I lidé těchto profesí by se proto měli se základy filosofie seznámit.

Problém uvádění do filosofie Překonání mýtu, vznik logu (a pojmů) Při uvádění do filosofie stojí ten, kdo se pokouší do ní uvést někoho jiného před nelehkým úkolem. Problém spočívá v tom, že ve filosofii svým způsobem už všichni jsme. Všichni používáme logos a pojmy (spravedlnost, statečnost, moudrost, dobro a zlo a mnohé další) Tyto pojmy mají dlouhou tradici a historii užívání. Řecké dědictví pojmového myšlení je vlastní každému myslícímu Evropanovi. Jak se tedy z filosofie vymanit, opustit filosofické myšlení a spolu s někým do něj teprve vstoupit?

přístupy Dějinný – dějiny filosofie, antika – současnost, přehled autorů, děl, myšlenek Systematický – zaměření na konkrétní téma či problém, přehled řešení napříč dějinami

Filosofie x věda Vědy se postupně vydělily z filosofie. Původně filosofické otázky či problémy přebrala věda, která neustále zlepšovala metody k dosažení cílů. Vědy si postupně skutečnost rozdělily. Filosofie nadále nemá co říci k vědeckým definicím a postupům, ani to není v jejích silách. Zodpovídání vědeckých otázek náleží pouze vědě.

Filosofie x věda Věda však nedokáže svými prostředky odpovědět na to, co být má a co ne. A to ani v doméně vědy.

Embryologie ...nám řekne, co embrya jsou a jak vznikají

Embryonální technologie technické dovednosti, které jsou výzkumníci schopni s embryi provádět. Mohou vytvořit embryo v laboratoři technikami IVF či klonováním. Mohou udržet embrya v laboratoři živé, nebo je mohou zamrazit.

Filosofie - „Embryonální“ etika Rozdíly mezi technickou nemožností a morální nemožností. Morální správnost. Morální filosofie nemůže říci, co embryo biologicky je a ani nemůže říci, co všechno je technicky s embryem možné dělat. Odpovídá však na otázky, co by se dělat mělo a co ne a to i v doméně vědy.

Velmi speciální otázka Velký pokrok věd – schopnost měnit směr lidského vývoje. Můžeme plánovat pohlaví našich potomků. Můžeme je testovat na přítomnost či absenci vybraného genu a do života „poslat“ pouze embrya s „dobrými“ geny. Umíme izolovat lidské kmenové buňky, které umí vytvořit téměř jakoukoli tělní tkáň. Umíme klonovat za účelem získání geneticky shodných kmenových buněk. Umíme mnoho věcí. Otázkou zůstává, zda je také smíme. Abychom v této oblasti uměli rozhodnout, zda smíme to, co umíme, musíme se dostatečně orientovat nejen v oblasti biologie, ale také filosofie a etiky.

... Mnohé otázky nejsou pouze vědecké, biologické, lékařské, ale také zároveň náboženské a filosofické. Odpovědi nemají dopad pouze na vývoj vědy nebo lékařský výzkum, ale v podstatném smyslu na celou lidskou společnost a její kulturu.

... Filosofie rozšiřuje náš pohled na skutečnost a umožňuje nám ji lépe vidět a chápat. Tím sice znesnadňuje naše rozhodování, ale napomáhá k rozhodování správnému.

Etika - filosofická disciplína

Co je to etika? Etymologie: éthos se týká zvířat a označuje „místo jejich pastvy nebo stáj, jakož i způsob jejich života a chování“. Přeneseno na člověka znamená éthos místo bydlení, určené společenstvím nebo původem. Vztah ke společenskému mravu a nakonec způsob jednání, postoj a smýšlení osob. Zvyk. Latinské mos, od něhož je odvozeno slovo ,morálka‘, znamená původně ,vůle‘. mos nakonec, tak jako étos, znamená také osobní způsob života, smýšlení, charakter a mravní chování jedince.“ České slovo mrav pochází ze základu nrav, což bylo něco, co se „obecně líbí a co je vhodné“.

Přesto se už pohybujeme v oblasti etiky. Je etika souborem norem (hotových výpovědí o tom, co má být a o tom, co být nemá)? O etice se často soudí, že je souborem norem, čili již hotových výpovědí o tom, co má být a co být nemá. Toto vodítko však často k dispozici nemáme a teprve ho hledáme. Přesto se už pohybujeme v oblasti etiky. Předběžná definice: etika je úvaha resp. rozprava o tom, co má být.

Lékařská etika V lékařství můžeme na jedné straně uvažovat o technické proveditelnosti a na straně druhé o etické možnosti každého zákroku. (příklad: těžce poranění a znetvoření vojáci. Trvalé následky a znetvoření jim po „vyléčení“ neumožňují komunikaci, či ji zásadně omezují. Nemohou se opět skutečně vrátit do života)

... Je správné těmto lidem zachraňovat život? Je možné se vůbec ptát na to, zda měl lékař zachraňovat ohrožený život? Pokud lékaři mohou předvídat, jak strastiplný život pacienti povedou, mají pomáhat takový život zachovat? Je lékař oprávněn posuzovat hodnotu něčího života? V době, kdy se věnoval těžkému případu mohl zachránit více životů (princip spravedlnosti, utilitarismus). Které jednání je etické a proč? Jak si má počínat ošetřující personál?

... Tyto otázky jsou předmětem etiky, konkrétně lékařské etiky. Etika tedy není soubor platných norem, ale starostí a usilováním o konání dobra. Je to tedy rozprava o tom, co má být, motivovaná starostí o nejvyšší dobro.

Technické vs. etické Jak otázky technické, tak otázky etické směřují k tomu, „jak si počínat“. Technické řeší, jak zastavit krvácení, jak upéct chleba, postavit dům, zahnat smutek, vykrást banku apod. I etické otázky řeší, „jak si počínat“. Jak by si měl počínat vojenský lékař a ošetřující personál, jak si počínat v naléhavých případech, v kritických a krizových situacích apod. Jaký je v nich tedy rozdíl?

Obojí směřuje k dosažení cíle, ale... Technické uvažování pojímá cíl jako neproblematický a jako účel jednání, bez zkoumání toho, zda je tento cíl opravdu tím, co „má být“. Kriticky ho neprozkoumává a nezdůvodňuje. Je zaměřeno především na provedení a nikoli na cíl. Etické uvažování nahlíží cíl jako nesamozřejmý a poměřuje je jej vždy vyšším cílem, jímž je „dobro o sobě“ (nepotřebuje být dále zdůvodňováno) Zopakujme si tedy, že etika je: rozprava o tom, co má být, motivovaná starostí o nejvyšší dobro a nikoli soubor jasně daných (technických) postupů a návodů. Jde o kritické zkoumání těchto cílů a jejich poměřování dobrem!

Otázkou je, co je tímto „nejvyšším dobrem“? Je stejné pro člena teroristické organizace, duchovního vůdce, pacienta, vězně, členku řádu Voršilek z Jiřetína pod Jedlovou, člena protivládních vzbouřenců v Sýrii? Pojetí dobra může být ovlivněno zájmy a ideologiemi. Je proto vždy zapotřebí očišťovat naše pojetí dobra od nánosů zájmů, ideologií, kulturních vlivů, vlivu rodiny, náboženství, školy, přátel, politických stran, reklam apod. Filosofický pojem dobra vyžaduje kritické zkoumání a velké myšlenkové úsilí. Etika je ustavičným hledáním správných odpovědí, hledáním toho, co „má být“. Ustavičné přehodnocování a změna naivního myšlení v myšlení kritické.

Odvaha k etice Přehodnocování vlastních pozic (které někdy považujeme za neotřesitelné a dobře zdůvodněné a jindy jejich zdůvodnitelnost pouze cítíme) vyžaduje odvahu změnit názor, otevřít se jiným myšlenkách, ochotu kriticky myslet a promýšlet, hledět na věci nikoli ve vlastním zájmu, ale v zájmu dobra, chuť diskutovat a uplatnit právo na změnu názoru, právo na to mýlit se a právo na to říci ne špatnému jednání. Pokud toto ne! směřuje např. k nadřízenému vyžaduje etické jednání i velkou dávku osobní statečnosti.

... V dnešní době, v době rozkladu velkých ideologií a nástupu individuálního egoismu a individuální svobody může toto usilování a starost o dobro chybět. Naší povinností je tuto starost a úsilí opět probouzet.

Rozdíl mezi etickým a morálním jednáním V humanitních oborech a filosofii vládne terminologická nejednotnost. (Rozdíl mezi vědou a filosofií) Zkusme však přesto zavést určité jednoznačné a konkrétní určení toho, co znamená etické a co morální. Morální jednání můžeme nahlížet jako to, které je ve shodě s naším svědomím, jako etické pak to, které směřuje k dobru. Jednání, které se „subjektivně“ shoduje se svědomím, ještě nemusí „objektivně“ směřovat k dobru. (právo satí či korida ukazují, že to, co může být vnímáno jako morální jednání v rámci určité skupiny není jednáním směřujícím k obecnému dobru. Indové i Španělé jsou přesvědčeni, že konají správnou věc.)

Etické vs. morální V aplikaci „morálního“ jednání (skupinová morálka) Členové jedné skupiny, rodiny, kmene či národa, cítí povinnost chovat se k sobě navzájem určitým způsobem, nekrást, nelhat, nezabíjet, ale jejich morálka je již nemusí zavazovat k tomu, aby se tímto způsobem chovali i ke členům jiné skupiny, tř. jinému kmeni, národu.. (etnické konflikty, Hutuové a Tutsiové – ve Rwandě bylo v roce 1994 během 100 dní vyvražděno cca 0,5 milionů Tutsiů a umírněných Hutuů, válka na Balkáně..)

Kde hledat odpovědi? Pokud se ptám „jak mám jednat“, odpověď mohu hledat u autorit, ptát se po společenském konsenzu a po morálce určité společnosti či kultury. Tuto otázku však kladu i sám sobě a svému svědomí. Mnohdy mohu cítit, že normy, které společnost považuje za morální nesměřují k dobru – upalování a nerovnoprávnost žen, týrání zvířat... Pojem dobra není tvořen libovůlí, ani většinovým názorem. Vyžaduje hledání, úsilí a odvahu! (od lékaře očekáváme vyšší bioetickou odpovědnost než od neinformovaného pacienta apod) (Rozdíl mezi legitimním a legálním - vnitřní normy a vnější normy – heteronomní a autonomní morálka)

Historie lékařské etiky: zrod etického vědomí z otřesu

...

moudrost x inteligence ...

... Podnětem k ustavení lékařské etiky jako oboru a předmětu výuky, byla otřesná zjištění o chování nacistických lékařů za druhé světové války. Lékaři prováděli pokusy na vězních koncentračních táborů. „Z metodologického hlediska šlo o zcela racionální výzkumné projekty, např. o sledování reakcí organismu na mimořádné fyzikální a toxické vlivy. Některé výsledky těchto pokusů se staly dokonce praktickým přínosem (např. hibernace v chirurgii)

Norimberský tribunál Norimberský tribunál se zabýval kauzou nacistických lékařů až v roce 1947. Hlubokou konsternaci působila sebeobhajoba lékařů: dovolávali se běžné utilitaristické morálky, jejíž klíčovou hodnotou je užitečnost: maximální prospěch pro maximum lidí. Z výsledků pokusů budou přece těžit celé generace! Tím byl zaskočen nejen tribunál, ale i celá evropská kultura (se svým morálním pluralismem, do jehož palety patří i morální utilitarismus vedle jiných –ismů). Otřesená veřejnost, včetně té lékařské, neměla pohotově pádný rozumový protiargument, intuitivně však cítila potřebu širšího kontextu nazírání, v němž by nepřijatelnost očividného zla byla přesvědčivě zdůvodněna. Tímto kontextem se měla stát - lékařská etika jakožto soustavně pěstovaný diskurs (= rozprava) vycházející ze starosti o dobro. Jeho cílem mělo být formulování takových zásad, které by byly vodítkem profesionální morálky, poučené hrůzami nacismu. Tak tehdy rozhodly lékařské stavovské organizace svobodného světa.

Čtyři principy lékařské etiky Tento otřes vedl k ustavení čtyř základních zásad lékařské etiky: 1. nonmaleficence, 2. beneficence, 3. autonomie 4. spravedlnost

(rebbarbora@email.cz) … Děkuji za pozornost Barbora Řebíková (rebbarbora@email.cz)