Alexandr Makedonský(Veliký) a Helénistické Řecko

Alexandr Makedonský (Veliký) -narozen roku 356 př.n.l. v Pelle - jeho otec Filip II. Makedonský (sám Alexandr celý život věří, že je potomkem boha, v čemž ho utvrzuje jeho vlastní matka ) Stává se králem Makedonie a také jedním z nejúspěšnějších vojevůdců v celé historii díky velikému vlivu své matky je velice nábožensky založeným člověkem ve svých 13 letech je poslán k Aristotelovi, u něhož se vzdělává Aristotelova výchova probouzí v mladém Makedonci nemalý obdiv k řecké kultuře, dále pak o okolní svět, filosofii, matematiku a přírodní vědy

Alexandr Makedonský (Veliký) v roce 340 př. n. l. se Alexandr stává regentem v Makedonii, kvůli nepřítomnosti svého otce v roce 338 př. n. l. se osmnáctiletý Alexandr účastní své první skutečné bitvy proti Thébám, kde prokáže své skvělé schopnosti a odvahu po jedné ostřejší hádce se svým otcem se Alexandr obává, že bude vyloučen z následnictví a proto raději se svou matkou uprchne do Ilýrie ( návrat ani ne po půl roce) v roce 336 př. n. l. je zavražděn při svatbě své dcery Alexandrův otec Filip a Alexandr nastupuje po něm na Makedonský trůn

Alexandr Makedonský (Veliký) v prvních dnech své vlády nechává Alexandr popravit každého, kdo naznačuje, že má něco společného s vraždou svého otce v roce 336 si Alexandr zajistí v Korintu poslušnost řeckých obcí, které ho zpočátku považují za nezkušeného mladíčka a nakonec ho zvolí velitelem v chystané válce proti Persii thrácké a ilyrské kmeny se pokoušejí využít vzniklé situace a osvobodit se od makedonské nadvlády- vnikají vzpoury Alexandr je však rychle vyvede z jejich omylu a v roce 335 př. n. l. překročí Dunaj a účinně vzniklou vzpouru potlačí

Alexandr Makedonský (Veliký) -zatímco Alexandr potlačuje vzpouru na severu, Řekové se usnesou, že je na čase se od Makedonie odpoutat (v čele těchto lidí stojí Démosthenés, který jim namluvil, že Alexandr padl v boji) Alexandr se brzy o nové vzpouře dozví a vrací se i se svými vojáky zpátky do Řecka podaří se mu vzpouru potlačit a město Théby padne (za trest je nechá celé srovnat se zemí, ušetří pouze chrámy a dům básníka Pindara) když ostatní obce vidí, jak to s Thébami dopadlo, tak se vzdají

Alexandr Makedonský (Veliký) 1. větší vojenské střetnutí s Peršany u řeky Graníkos (vítěz: Makedonie-Alexandr veliký) 2. střetnutí u města Issu (vítěz: Makedonie- Alexandr Veliký) v lednu roku 332 př. n. l. začíná dobývat město Tyr, což mu trvalo sedm měsíců (díky dobrým přírodním podmínkám a udatnosti místních obránců ) v zimě 332/331 př. n. l. vstupuje Alexandr do Egypta a ve městě Héliopole se nechá prohlásit za faraóna (nevede tu žádné boje Egypt v něm vidí osvoboditele ) při odchodu zakládá naproti ostrovu Faros nejslavnější ze všech po něm pojmenovaných měst Alexandrii Egyptskou v květnu 331 př. n.l. obnovuje město Tyr bitva u Gaugamél (1. října 331 př. n. l. ) (vítěz Alexandr Veliký) – zbylé perské vojsko je úplně zničeno

Alexandr Makedonský (Veliký) dostává se bez odporu do města Babylon, kde je prohlášený králem Asie během zimy v roce 328 př. n. l. probodne kopím při hádce svého generála Kleitema , později si uvědomí svoji chybu a pokusí se o sebevraždu (tento čin považuje za svoji nevětší životní chybu) v roce 327 př. n . l. definitivně potlačuje povstání Sogdů v témže roce se žení s Róxanou,má však také milenku jménem Barsiné, jenž je matkou jeho nemanželského syna Hérakla 326. př. n. l. vpadne do Indie (na rozdíl od předchozích tažení je už velice krutý) bitva u Hydaspes (vítěz: Alexandr Veliký)-po téhle bitvě uzavírá se svým protivníkem příměří v červenci 326 př. n . l. se vojáci bouří a požadují návrat domů, Alexandr jim nakonec musí vyhovět v březnu 324 př. n. l. se žení s dvěma perskými princeznami: Stateirou (dcera Dareia III.) a Parysatidou (dceraArtaxerxe III.) v té době má už tři ženy

Alexandr Makedonský (Veliký) smrtí svého přítele a vezíra Héfaistóna je Alexandr velice zarmoucen (existují dohady o jejich intimním vztahu) nechá mu vystavět monumentální hrobku a jeho osobního lékaře nechá ukřižovat v roce 323 př. n . l. se vrací do Babylonu a plánuje dobytí Arábie 10. nebo 11. června 323 př. n. l. Alexandr v městě Babylonu umírá je mu pouhých nedožitých 33 let svoji říši chtěl odkázat tomu nejsilnějšímu, jelikož neměl legitimního nástupce (podle pověstí se však tři měsíce po Alexandrově smrti narodil jeho první ženě Róxaně syn Alexandr IV.) po Alexandrově smrti země přestává existovat jako celek a rozděluje se na jednotlivá území- těm vládnou jeho generálové

Helénismus

Helénismus -Helénismus je novodobé označení období starověkých dějin antického Středomoří a území Předního východu ovládaných řecko-makedonskými dynastiemi přibližně od poloviny 4. století př. n. l. do konce 1. století př. n. l. Tato epocha byla významným způsobem spojena s osobností Alexandra Velikého a jeho politickým dědictvím, jak je v jednotlivých částech říše rozpadlé po Alexandrově smrti v roce 323 př. n. l. rozvíjeli diadochové. -(diadochové=nástupci Alexandra Velikého): Seleukos I. Níkátor zakladatel Seleukovské dynastie. Ptolemaios I. Sótér zakladatel Ptolemaiovské dynastie vládnoucí v Egyptě. Antigonos Monofthalmos nejstarší a dlouhou dobu nejmocnější ze všech diadochů, zakladatel Antigonovské dynastie. Lýsimachos vládl v Thrákii a Malé Asii, po jeho smrti si království rozdělili Seleukovci a Ptolemaiovci. Kassandros syn Antipatra, vládl v Makedonii. Démétrios I. Poliorkétés syn Antigona, nevládl samostatně žádnému většímu území. - Charakteristickým znakem helénistické doby se stala expanze řecké kultury včetně nové podoby obecného řeckého jazyka (koiné) daleko na východ a její střetávání s kulturami okolních starověkých národů, přičemž docházelo k jejich vzájemnému ovlivňování a přizpůsobování v duchu synkretismu a univerzalismu.

Helénismus -Helénizací, jejímž středisky se stala na ovládnutých územích programově zakládaná města zcela řeckého charakteru (např. egyptská Alexandrie), a s ní spojeným prolnutím řeckých a orientálních tradic došlo ke vzniku zcela nových forem politiky, vědy, umění a náboženství, které postupně zasáhly všechny oblasti každodenního života a které svou odezvu posléze nalezly i v rámci římského císařství. -Za první z helénistických států, přestože její území nikdy nebylo ovládnuto Alexandrem, bývá pokládána Bosporská říše. Nejvýznamnějšími helénistickými říšemi ovšem byla říše Seleukovců, ptolemaiovský Egypt a antigonovská Makedonie, jejichž mocenské střetávání a s ním spojená koaliční politika bylo určujícím prvkem dějin tehdejšího Středomoří. Kultura: Helénistická kultura vznikla mísením řecké kultury a kultur orientálních. - Literatura: Toto období se v literatuře vyznačovalo některými prvky, které se objevily již v Euripidově díle. Je to zejména obrat k vnitřnímu životu člověka – k psychice. Projevilo se to také zvýrazněním emocionality a snahou věrohodně přitom zachytit detaily každodenního všedního života.

Helénismus - Próza: V této době se vytvořila zábavná próza, román, novela a dobrodružný román. U většiny příběhů převažovaly milostné náměty. rozvoj naukové prózy – hlavními osobnostmi tohoto vědeckého ruchu byli Eratosthenés (správce alexandrijské knihovny ve 3.století př.n.l), Zénodotos (zakladatel řečnické gramatické školy v Alexandrii, Archimédés (matematik) a Aristarchos ze Samu (matematik a astronom) Polybios – nejlepší dějepisec helénského období. Sepsal rozsáhlé dílo Dějiny (40 knih, zachovalo se 5). Zpracoval v nich dějiny řecko-římského světa a zvláště Říma od 1. punské války (264–241 př. n. l.) do roku 144 př. n. l. nejvýznamnějším z helenistických filosofů, kteří hleděli především k morálce, byl Epikúros

Helénismus Poezie: Nejrozšířenějším lyrickým druhem se stal epigram. Elegie se plnila epickým obsahem a stávala se výpravnou. Co se týče epického básnictví, znamením doby byla epická báseň menšího rozsahu = epyllion (eposek), v němž byla popisována nějaká epizoda z řeckého bájesloví. Epyllion vznikl z nechuti k rozvláčným eposům. Bukolická poezie (búkolis = pastýř) čerpala náměty z přírody a ze života na venkově. Navazovala na starou lidovou pastýřskou píseň doprovázenou hrou na flétnu. Žánrové typy byla idyla, ekloga a pastorála. Theokritos ze Syrákús (300–260 př. n. l.), poslední velký básník řecké antiky, literárně zpracoval motivy pastýřských písní v bukolských básních. Psal epigramy a epylia. Jeho dílem jsou Pastýřské idyly, sbírka 30 idyl, v nichž líčí výjevy ze života pastýřů a rolníků, které však idealizuje. V některých idylách předvádí pod maskou pastýřů své přátele a sebe. byl básník a učenec. Byl nejvýznamnějším představitelem tzv. Alexandrijské moderny. Kallimachos z Kyrény Doporučoval skládat básně menšího rozsahu a sám tvořil epylia, epigramy, elegie a hymny. Zabýval se katalogizováním alexandrijské knihovny. Jeho nejdůležitějším dílem jsou Příčiny (pověsti o vzniku různých slavností, obřadů, názvů, měst a svatyní). Apollonios z Rhodu – řecký učenec a správce alexandrijské knihovny. Vedle básní o původu měst je jeho hlavním dílem epos Argonautika, jímž chtěl oživit tradici homérského eposu, prostředky helénistického učeného básnictví. Zejména detailním líčením psychologických procesů.

Helénismus Drama: Nová komedie – Tragédie nevytvořila nic nového, pokračovala ve svém úpadku. Komedie se obrátila k látkám ze všedního života a stala se kosmopolitní. Vytvořily se ustálené veseloherní typy (zamilovaný mladík, chytrý otrok, hetéra, vychloubavý voják…). Okruh témat se zaměřil na soukromý život (osobní, milostné a rodinné problémy). Zakladatelem nové komedie byl Menandros. Hlavními představiteli jsou Menandros, Filemón a Dífilos. Menandros (342–293 př. n. l.) napsal přes 100 komedií, které byly psány pro tři herce. Jeho díla měla jednoduchý děj ze všedního života s milostnými a majetkovými zápletkami. V jeho komediích hrají obyčejní lidé a mají dobrý konec. Menandros chtěl nejen bavit, ale i vychovávat. Většinou idealizuje skutečnost. Jeho hry volně zpracovali Plautus a Terentius. Jeho díla jsou: Hledá se otec, Komedie pro všední den, Ostříhaná (Ustřižená kštice), Spor o dítě (Čí je to dítě?), Škarohlíd, Takový protiva (Dědek), Zmýlená neplatí a Smírčí soud. Ve Sporu o dítě říká ústy otroka, že nikoli bozi, nýbrž povaha člověka je strůjcem jeho osudu.Tento příběh je vybudován na motivu odloženého a znovu nalezeného dítěte. Dědek zase ukazuje příběh nerudného starce a nalezení jeho pozitivního vztahu k lidem. Ve Smírčím soudu hrdina podezřívá ženu, že mu zatajila když se brali, že už není panna. Zjišťuje, kdo je otcem dítěte, ale nakonec zjistí, že je jím on, protože před 9 měsíci znásilnil mladou dívku, svoji ženu.

Alexandrie - knihovna (tisíce svazků, shořela) Helénismus Filosofie: - centra filosofie= Athény - Akademie, Peripatetická škola Alexandrie - knihovna (tisíce svazků, shořela) - směry helénistické filosofie= kynismus stoicismus skepticismus epikureismus eklekticismus novoplatónismus