enzymy klinicko-biochemická diagnostika a metody stanovení Zdravotnická škola, Hradec Králové Stredná zdravotnícka škola, Bánská Bystrica enzymy klinicko-biochemická diagnostika a metody stanovení

historie první zmínky již v 18. století, byly spojovány s kvasnými procesy (název - fermenty) 1835, Berzelius – schopnost sladu štěpit škrob, první teorie katalýzy 1860, Pasteur – kvašení způsobeno fermenty, spojeno s buňkou en.wikipedia.org/wiki

historie 1878, F. W. Kühne zaveden výraz enzym (en zymé – řecky „v kvasnicích“ – odkud byly poprvé izolovány) 1926, J. Sumner prokázána bílkovinná povaha enzymů izolací ureázy ze sojových bobů (první enzym v krystalické podobě) en.wikipedia.org/wiki

historie rozvoj poznatků o struktuře enzymů nastal až v letech 1960-1970, kdy došlo k zdokonalení analytických metod (kapalinová chromatografie, rentgenová strukturní analýza) 1986 - i-RNA může mít enzymatickou (katalytickou) funkci (tzv. ribozymy) dnes jsou známy tisíce enzymů, v každé buňce je více než 3000 enzymů

struktura enzym biokatalyzátor - katalyzátor biochemické reakce v živých organizmech, jeho struktura je zakódována v DNA biomakromolekula - proteiny globulární struktura, Mr 104 – 106 jednoduché enzymy tvořené jen bílkovinou

struktura složené enzymy tvořené bílkovinnou (apoenzym) a nízkomolekulární částí (kofaktor) pevně vázaný - prostetická skupina slabě vázaný - koenzym kofaktory často tvořeny deriváty vitaminů (např. vit. B) příklady kofaktorů: NAD+, FAD, koenzym A kofaktory nedenaturují, určují, jaké atomy či skupiny se v reakci přenášejí metaloenzymy - v aktivním centru obsahují funkční kovové ionty (Mo, Cu, Zn, Fe ...)

struktura reakce se neúčastní celá molekula, jen část – nazývá se kofaktor reakce se neúčastní celá molekula, jen část – nazývá se aktivní centrum většinou 1 aktivní centrum + regulační místa substrát apoenzym aktivní centrum – prostorové uspořádání aminokyselin (jamka, štěrbina), kam se váže substrát, např. vodíkovými můstky kofaktory se váží také na aktivní centrum

srovnání s anorganickými katalyzátory stejné vlastnosti zvyšují rychlost snižují aktivační energii neovlivní rovnováhu odlišnosti účinnější (stačí menší látkové množství) specifita – enzymy katalyzují jen určitou reakci účinek enzymu lze regulovat pracují za mírných podmínek vnitřního prostředí organizmu

rychlost reakcí vyšší o 6-12 řádů enzymy - vlastnosti vysoká účinnost rychlost reakcí vyšší o 6-12 řádů vysoká specifita vzhledem k určitému substrátu - substrátová specificita (např. glukózooxidáza - GOD – katalyzuje jen oxidaci glukózy, ne jiného sacharidu) vzhledem k typu reakce – reakční specificita schopnost katalyzovat reakci v určitém místě substrátu – regiospecificita ovlivnění optické aktivity – stereospecificita Srovnání s anorganickými katalyzátory 1

enzymy - vlastnosti mírné reakční podmínky regulace účinku katalýzy teplota obvykle 20-40 °C tlak 0,1 MPa pH cca 7 regulace účinku katalýzy asociace (vznik multienzymových) komplexů Srovnání s anorganickými katalyzátory 1

názvosloví enzymů triviální – in přípona – asa (-áza) např. pepsin, fibrin přípona – asa (-áza) ke jménu příslušného substrátu (sacharasa/-áza) k označení reakce, tj. působení enzymu (reduktasa/-áza, transferasa/-áza) - asa nebo –áza !! Je to jedno, ale v textu to psát jednotně! Co znamená EC a ten čtyřmístný kód???

názvosloví enzymů klasifikace enzymové komise (EC- Enzyme Comission) uvádí označení každého enzymu čtyřmístným číselným kódem př. E.C. 1.1.1.27 znamená: 1 na 1. místě označuje enzym 1. třídy, tj. oxidoreduktáza 1 1 na 2. místě je podtřída způsobující oxidaci primární alkoholové skupiny 1 1 na 3. místě značí přítomnost pyridinového koenzymu 1 27 je pořadové číslo enzymu, tj. jedná se o laktát-dehydrogenázu 27 - asa nebo –áza !! Je to jedno, ale v textu to psát jednotně! Co znamená EC a ten čtyřmístný kód???

klasifikace enzymů dnes je známo přes 3000 různých enzymů, jsou klasifikovány podle reakcí, které katalyzují do 6 enzymatických tříd, jež jsou dále děleny na podtřídy, ty na skupiny a každý enzym má své pořadové číslo oxidoreduktázy katalyzují oxidačně-redukční procesy (tj. přenos kyslíku, vodíku, elektronů) transferázy katalyzují přenos funkčních skupin (např. -CH3, -NH2, glukózu, fosfát) z donorů na akceptory

klasifikace enzymů hydrolázy lyázy (syntázy) izomerázy za účasti vody štěpí vazby vzniklé kondenzací (hydrolytické štěpení vazby, např. rozklad peptidových, glykosidických, esterových, fosfodiesterových); příkladem jsou trávicí enzymy lyázy (syntázy) katalyzují odštěpení malých molekul, nebo naopak jejich vnášení (nehydrolytické štěpení vazeb) izomerázy uskutečňují vzájemné přeměny izomerů, přenos skupin atomů v rámci jedné molekuly ligázy (syntetázy) vznik energeticky náročných vazeb za současného rozkladu látky uvolňující energii, za rozpadu ATP

rozdělení enzymů - dle místa působení intracelulární většina – jsou uvnitř buňky, ve které vznikly působí uvnitř buněk, jsou obsaženy v cytoplazmě nebo buněčných organelách buněčné trávení – hydrolázy v lyzozomech mitochondriální enzymy – např. při reakčním cyklu kyseliny citronové (Krebsův cyklus), odbourávání mastných kyselin mikrosomální enzymy – v hladkém endoplazmatickém retikulu (detoxikační procesy) extracelulární jsou z buněk vylučovány do extracelulárních tekutin (např. trávicí šťávy)

rozdělení enzymů – dle formy výskytu rozpuštěné imobilizované fixované na biologické struktury, např. buněčné membrány asociované tvoří multienzymové komplexy nereaktivní proenzymy (zymogeny) jsou vyráběny a vylučovány v neaktivní formě, teprve v místě působení se proteinlýzou přemění na aktivní formu izoenzymy katalyzují stejnou reakci, ale liší se v primární struktuře bílkovinné části, tedy i fyzikálně-chemickými vlastnostmi odliší se od sebe elektroforeticky, termostabilitou a různým vlivem inhibitorů (např. tartarát u ACP) Tedy i fyzikálně-chemickými vlastnostmi,

teorie katalýzy I nekatalyzované reakce probíhají 104 až 106 krát pomaleji, důvodem je jejich vysoká aktivační energie E* (energie, kterou musí molekula dosáhnout, aby došlo k chemické reakci) katalyzované reakce - probíhají ve dvou stupních reakce substrátu s katalyzátorem (enzymem) za vzniku aktivovaného komplexu 1. S + E E-S rozpad aktivovaného komplexu na produkt a obnova původního katalyzátoru (enzymu) 2. P + E-S E

teorie katalýzy I dochází ke snížení aktivační energie a tím ke zrychlení reakce katalyzátory zvyšují rychlost reakce v obou směrech katalyzátor se při reakci nemění a nemá vliv na chemickou rovnováhu reakce rychlost enzymově katalyzované reakce závisí na: množství substrátu a enzymu fyzikálně-chemických vlastnostech prostředí přítomnosti látek ovlivňujících činnost enzymů (aktivátory a inhibitory)

teorie katalýzy II reakční koordináta nekatalyzovaná reakce aktivační energie nekatalyzované reakce E1* energie snížená aktivační energie při katalyzované reakci E2* substrát (výchozí látka) substrát (výchozí látka) DGreakce produkt G-reakcezměna Gibbsovy energie (vyjadřuje samovolnost reakcí za konst. teploty a tlaku)

teorie katalýzy II reakční koordináta nekatalyzovaná reakce volná energie (Gibbsova) změna Gibbsovy energie nekatalyzované reakce DG nekat.reakce změna Gibbsovy energie katalyzované reakce DG kat.reakce ES EP substrát (výchozí látka) substrát (výchozí látka) produkt ES - komplex enzym-substrát EP - komplex enzym-produkt

mechanizmus působení enzymu teorie komplementarity (zámek a klíč) tato teorie byla formulována r. 1894 Fisherem, dnes již neplatí, uvádí se jen pro zjednodušení účinnost enzymu podmíněna aktivním centrem aktivní centrum svým tvarem a funkčními skupinami umožňuje vazbu určitého substrátu enzym (zámek), substrát (klíč) aktivní centrum umožní účinnou orientaci reagujících látek

mechanizmus působení enzymu teorie indukovaného přizpůsobení (induced fit) – Koshland, 1959 aktivní centrum tvaruje se až v kontaktu se substrátem je tvarově poměrně přizpůsobivé jeho tvar přesně odpovídá typu substrátu, katalyzované reakce a obsahuje přesně rozmístěné reakční skupiny přirovnává se k „ruce v rukavici“ (tj. změna tvaru rukavice)

faktory ovlivňující enzymatické reakce teplota se vzrůstající teplotou roste i aktivita enzymů až do teplotního optima (lidské enzymy 37 °C), při vyšší teplotě dochází k inaktivaci a degradaci pH enzymy mohou přijímat nebo odevzdávat protony, proto jejich aktivita závisí na pH; největší aktivita je v oblasti tzv. pH optima, které je charakteristické pro konkrétní enzym u většiny enzymů je pH optimum 5-7 (u některých enzymů se může tato hodnota lišit, např. pepsin 1-2, trypsin 8-11) množství enzymu a substrátu fyzikálně-chemické vlastnosti prostředí, ve kterém reakce probíhá, a přítomnost modifikátorů

oblast destrukce enzymu faktory ovlivňující enzymatické reakce - teplota teplotní optimum rel. aktivita oblast destrukce enzymu 10 20 30 37 40 50 60 t [°C]

faktory ovlivňující enzymatické reakce - pH -AMS pepsin ACP ALP relativní aktivita 2 4 6 8 10 12 14 pH

efektory (modifikátory) jedná se o látky ovlivňující enzymatickou aktivitu aktivátory – pozitivní efektory látky zvyšující enzymatickou aktivitu; mohou to být organické látky nebo anorganické ionty (Ca2+, Mg2+, Zn2+) tyto ionty nejsou pevně vázané na enzym, jako je tomu u metaloenzymů

efektory (modifikátory) inhibitory – negativní efektory látky snižující enzymatickou aktivitu kompetitivní inhibitory (soutěživé - vratné) - struktura inhibitoru je podobná substrátu, inhibitor tedy konkuruje substrátu v reakci nekompetitivní inhibitory (nevratné)- vážou se mimo aktivní centrum a změní tak jeho vlastnosti (tvar, rozmístění funk. skupin), funkční skupiny jsou trvale zablokovány (kationty těžkých kovů, katalytické jedy) akompetitivní inhibitory – vážou se až po vazbě enzymu na substrát, ten se pak nemůže rozpadnout na produkt a enzym

kinetika enzymatických reakcí I [ ] m K S + = V × max v závislost rychlosti enzymatické reakce na koncentraci substrátu Vmax. maximální rychlost KM Michaelisova konstanta ½ Vmax. [S] koncentrace substrátu Rovnice Michaelise a Mentenové: ověřovali štěpení sacharózy pomocí fruktofuranózy – efekt konst. konc. S za změn množství enzymu a konst. množství enzymu za změn S; rovnice vyjadřuje závislost rychlosti enzymatické reakce na koncentraci substrátu (dosáhne-li substrát dostatečné koncentrace, aby vznikl komplex ES, je další krok určující rychlost reakce necitlivý k dalšímu zvyšování množství S (Vmax – enzym nasycen S)

kinetika enzymatických reakcí II rychlost enzymatické reakce závisí na koncentraci substrátu (za konstantní koncentrace enzymu) Michaelisova konstanta Km (mol/l) udává koncentraci substrátu, při níž je rychlost reakce poloviční limitní rychlosti reakce (Vmax) tato konstanta nezávisí na koncentraci enzymu je mírou afinity daného enzymu k substrátu (čím je Km nižší, tím je afinita E k S vyšší) je to hodnota rozpadu komplexu ES závisí na koncentraci substrátu, pH, teplotě a modifikátoru slouží pro odhad koncentrace substrátu užívaného při stanovení enzymů

kinetika enzymatických reakcí III saturační graf v0 kinetická rovnice 0. řádu kinetická rovnice I. řádu [S] při nízké konc. S nepracují všechna aktivní centra enzymu a v0 roste s rostoucí konc. S až do obsazení všech aktivních center, poté reakční rychlost závisí na rychlosti vzniku a uvolnění P, tedy k měření katalytické aktivity se používá koncentrace substrátu v nadbytku

vyjádření množství enzymu v biologickém materiálu nepřímé stanovení katalytická koncentrace mkat/l stanoví se produkt enzymatické reakce většina klinicky významných enzymů

vyjádření množství enzymu v biologickém materiálu přímé stanovení hmotnostní koncentrace mg/l stanoví se molekula enzymu jako antigen (imunochemicky) jen některé enzymy v extrémně malých koncentracích (např. tumorové markery) stanoví se i molekuly, které ztratily katalytickou aktivitu (např. CK-MB)

katalytická aktivita enzymu zavedená jednotka katal, 1 kat [mol/s] jeden katal představuje katalytickou reakci enzymu, při které se za jednu sekundu přemění jeden mol substrátu (v praxi se používají mkat, nkat), u tělních tekutin je aktivita enzymu vztažena na 1 litr tekutiny, tj. mkat/l mezinárodní jednotka IU (international unit) 1IU [1mkat/min.] 1[mkat] = 60 [IU]

metody stanovení katalytické koncentrace enzymu kinetická metoda (předpokladem je lineární přírůstek produktu či úbytek substrátu) průběžně se měří [S], popř. [P], např. po 10 s řada měření zjistí se v0 z kinetické křivky přesná metoda reakce měření reakce měření reakce měření reakce měření

metody stanovení katalytické koncentrace enzymu metoda konstantního času (end point) měří se [P] po proběhnutí reakce jedno měření zjistí se průměrná rychlost [P]/ t méně přesná metoda reakce měření

měření katalytické aktivity katalytická aktivita se nejčastěji měří spektrofotometricky v závislosti na čase se sleduje A (absorbance) produktu (která je přímo úměrná jeho koncentraci, viz Lambert-Beerův zákon) při měření je důležitá temperace (teplota se musí pohybovat v teplotním optimu enzymu) [ ] kat t l A c = D × e

využití enzymů v klinické biochemii enzym jako indikátor patologického stavu při poškození buněk se zvyšuje aktivita intracelulárních enzymů v extracelulární tekutině enzymy jako analytická činidla Př: glukózaoxidáza pro stanovení koncentrace glukózy lipáza pro stanovení triacylglycerolů ureáza pro stanovení močoviny

klinicky významné enzymy

laktátdehydrogenáza (LD) oxidoreduktáza katalyzuje reakci přeměny kys. pyrohroznové (pyruvátu) na kys. L-mléčnou (laktát) (tj. poslední rovnice anaerobní glykolýzy) LD má 2 podjednotky H (heart) a M (muscle), je to tetramer, tvoří 5 izoenzymů: LD1 (4 podjednotky H) LD2 (3H 1M) LD4 (1H 3M) LD5 (4 podjednotky M) LD3 (2H 2M) typ enzymu:

laktátdehydrogenáza (LD) lokalizace: v buněčné cytoplazmě všech tkání vysoká aktivita v játrech (LD5), ledvinách, srdci (LD1), kosterním svalstvu (LD5), erytrocytech a nádorových buňkách klin. význam: infarkt myokardu, nádorové onemocnění, jaterní onemocnění, hemolytická anemie, leukemie fyziol. hodnoty: do 4,2 kat/l (37 °C) biol. materiál: krevní sérum hemolýza interference:

alaninaminotransferáza (ALT) typ enzymu: transferáza katalyzuje přenos aminoskupiny na 2-oxoglutarát za vzniku pyruvátu a glutamátu lokalizace: cytoplazmatický enzym játra, ledviny, srdce, kosterní svalstvo, pankreas, slezina a plíce klin. význam: poškození jater (hepatopatie)- infekční virová hepatitida, infekční mononukleóza (až 20x vyšší aktivita), chronická onemocnění jater poškození svalstva (úrazy, záněty) dekompenzované srdeční vady

alaninaminotransferáza (ALT) fyziol. hodnoty: muži <0,75 kat/l ženy <0,58 kat/l biol. materiál: krevní sérum interference: hemolýza

aspartátaminotransferáza (AST) typ enzymu: transferáza katalyzuje přenos aminoskupiny na 2-oxoglutarát za vzniku oxalacetátu a glutamátu lokalizace: 65 % v cytoplazmě (cytoplazmatický izoenzym) 35 % v mitochondriích (mitochondriální izoenzym) játra, srdce, kosterní svalstvo, ledviny, erytrocyty

aspartátaminotransferáza (AST) klin. význam: onemocnění srdce - nekrózy provázející infarkt myokardu onemocnění jater- infekční hepatitida (AST<ALT), toxická forma hepatitidy (AST>ALT) onemocnění kosterního svalstva: úrazy, degenerativní svalové onemocnění poměr AST/ALT – tzv. De Ritisův koeficient pro infarkt myokardu - do 0,7 (nekomplikovaný lehký průběh) - nad 0,7 – nekróza, dále tento poměr určí závažnost léze hepatocytů fyziol. hodnoty: <0,58 kat/l (37 °C) biol. materiál: sérum, krevní plazma interference: hemolýza

g-glutamyltransferáza (GMT) katalyzuje přenos -glutamylového zbytku na jiný peptid typ enzymu: lokalizace: játra, epitel žlučových cest, ledvinové tubuly klin. význam: jaterní onemocnění (poruchy cytoplazmatické membrány), výrazné zvýšení aktivity GMT při poškození jater alkoholem (cirhóza, steatóza jater) maligní nádorová onemocnění – karcinomy pankreatu, jater fyziol. hodnoty: <1.20 kat/l biol. materiál: krevní sérum, plazma (protisrážlivé činidlo EDTA)

kreatinkináza (CK) transferáza katalyzuje vratnou fosforylaci kreatinu typ enzymu: transferáza katalyzuje vratnou fosforylaci kreatinu za vzniku kreatinfosfátu a ADP (dle potřeb organizmu) je aktivována Mg 2+ ionty izoenzymy CK: tvořen ze dvou podjednotek: svalové M (muscle) mozkové B (brain) CK-MM: svalový, obsažen v kosterním svalstvu CK-MB: srdeční (myokardní) hlavně v srdci CK-BB: mozek u zdravých osob v séru 95 % CK-MM a 5 % CK-MB (CK-BB) se nevyskytuje lokalizace: cytoplazma a mitochondrie buněk kosterního svalstva, srdce a mozku

kreatinkináza (CK) klin. význam: onemocnění srdce: infarkt myokardu: po 4-8 hod. dochází ke zvýšení aktivity CK-MB (důsledek nekrózy srdečního svalu) k normálním hodnotám se vrací po 3-5 dnech; pro diagnózu IM nemá význam celková aktivita CK, protože převládá CK-MM, stanovuje se proto CK-MB onemocnění svalů: úraz, zánět - zvýšená aktivita CK-MM onemocnění CNS: aktivita CK-BB se zvyšuje úměrně s poškozením CNS fyziol. hodnoty: ♂ <3.2 kat/l (37 °C) ♀ <2,4 kat/l (37 °C) CK-MB 6 % celkové aktivity CK biol. materiál: krevní sérum, plazma (heparin) biologický CK-MB mass (g/l) – hmotnostní koncentrace celého proteinu, na rozdíl od běžného principu stanovení katalytické konc. CK MB je stanovení hmotnostní koncentrace CK MB mass v plazmě specifické právě pro izoenzym CK MB stanovováno u infarktu myokardu

alkalická fosfatáza (ALP) typ enzymu: hydroláza v alkalickém prostředí katalyzují hydrolýzu organických monoesterů kyseliny fosforečné ALP má 3 izoenzymy: placentární střevní izoenzym v játrech, kostech a ledvinách lokalizace: izoenzymy ALP se nacházejí ve všech tkáních, jsou složkou buněčných membrán klin. význam: produkován osteoblasty při kostní mineralizaci cholestáza - při stagnaci žluči (uzavření žlučových cest), ALP ve žluči až 100x vyšší než v séru nádorová onemocnění jater – výskyt atypických forem ALP zánětlivá střevní onemocnění kosterní procesy spojené s vyšší aktivitou osteoblastů fyziol. hodnoty: děti (1-10 let) 1,10-6,20 kat/l děti (10-15 let) 1,40-7,50 kat/l dospělí 0,70-2,20 kat/l biol. materiál: krevní sérum, plazma (heparin)

kyselá fosfatáza (ACP) typ enzymu: hydroláza katalyzuje v kyselém prostředí odštěpení fosfátu z organic. esterů kyseliny fosforečné, ACP má pH optimum 5-6 izoenzymy - dle rezistence k tartarátu tartarát stabilní – kostní a trombocytární izoenzymy tartarát labilní – prostatický izoenzym lokalizace: nejvyšší aktivita ACP je v prostatě, kostech, játrech, slezině, erytrocytech a trombocytech klin. význam: karcinom prostaty: zvýšená aktivita prostatického ACPp metastáze zhoubných nádorů do kostí rozsáhlé trombózy a embolie zvýšená aktivita příštitných tělísek produkován osteoklasty při kostní resorpci fyziol. hodnoty: ♂ <108 nkat/l (37 °C) ♀ < 92 nkat/l (37 °C) prostatický izoenzym ACPp ♂ <43 nkat/l (37 °C) biol. materiál: krevní sérum, plazma (EDTA), kostní dřeň (stabilizace séra na pH 6 – 10% kys.octovou nebo NaHSO4)

a-amyláza (a-AMS) hydroláza typ enzymu: hydroláza katalyzuje (za přispění vody a aktivací ionty Ca2+ a Cl-) štěpení -1,4-glukosidických vazeb škrobu a glykogenu lokalizace: pankreat (pankreatický izoenzym) slinné žlázy (slinný izoenzym) klinický význam: akutní zánět pankreatu, zánět příušních žláz, onemocnění jater, nádorová onemocnění, ledvinové nedostatečnosti fyziol. hodnoty: v séru: 0,47-1,67 kat/l v moči: <7,67 kat/l pankreatický izoenzym v séru: 0,22-0,88 kat/l v moči: <5,8 kat/l biolog. materiál: krevní sérum, plazma (heparin), moč interference: hemolýza

lipáza (LPS) hydroláza typ enzymu: hydroláza katalyzuje hydrolýzu triacylglycerolů v tenkém střevě na 1. a 3. uhlíku glycerolu, nutná přítomnost žluči a iontů Ca2+ sekreční enzym lokalizace: pankreatická lipáza – vylučována pankreatem do duodena jaterní lipáza lipoproteinová lipáza – tvořená v cévním endotelu lipáza – citlivá na hormony v tukových tkáních klin. význam: onemocnění pankreatu fyziol. hodnoty: v séru <3,2 kat/l (turbidimetrické stanovení) v séru <1,00 kat/l (fotometrické stanovení) biol. materiál: krevní sérum, plazma

cholinesteráza (CHS) hydroláza typ enzymu: hydroláza skupina enzymů hydrolyzujících štěpení esterů cholinu lokalizace: vzniká v hepatocytech, je ukazatelem proteosyntézy klin. význam: snížená aktivita: onemocnění jater (např cirhóza) nedostatek bílkovin v potravě (proteinová malnutrice) otravy organofosfáty zvýšená aktivita: nekrotický syndrom fyziol. hodnoty: v séru: 87-190 kat/l biol. materiál: krevní sérum, plazma

dynamika enzymatických aktivit při infarktu myokardu 1 10 100 relativní aktivita (koncentrace) myoglobin CK AST LD 1 2 3 4 5 6 7 8 9 dny po IM 10 pro srovnání je uveden plazmatický myoglobin užívaný pro včasný záchyt IM

1. Bílkovinná část enzymu se nazývá (8) 2. Nebílkovinná část enzymu se nazývá (8) 3. Nebílkovinná část enzymu vázaná slabou vazbou se nazývá (7) 4. Nebílkovinná část enzymu vázaná pevnou vazbou se nazývá (11) . . . . . . skupina 5. Biokatalyzátory se též nazývají (6) 6. Funkční část enzymu se nazývá (7) ……. centrum 7. Látky urychlující reakci se nazývají (10) 8. Látky zpomalující či zastavující reakci se nazývají (10) 9. Jedna z druhů inhibicí (12) 10. Jednotka aktivity enzymu definovaná jako přeměna 1 molu látky za sekundu se nazývá (5) 11. Jednotka aktivity enzymu vztažená na objem tekutiny (6) 12. Jedna z metod stanovení enzymů (8) 13. Jedna z metod stanovení enzymů (9) 14. Enzymy přenášející aminoskupinu na ketokyseliny se nazývají (12) 15. Zkratka ALT je (6) ……aminotransferáza 16. Zkratka AST je (8) ……aminotransferáza Y m P R O S T E I C K Á N D A Z M H L B V l / t Í F a k 0.  17. Zkratka konstanty, která udává koncentraci substrátu, při níž je rychlost reakce poloviční limitní rychlosti reakce (2) 18. Při koncentracích vyšších než Michaelisova konstanta se reakce chová jako reakce - kolikátého řádu(1),tj. rychlost reakce se stává nezávislá na koncentraci substrátu