Historické přístupy k procesům globalizace -vnímání vývojových procesů probíhajících v určitých historických etapách, -geografické vnímání globalizace Bc. Jana Hazuková

Pojem GLOBALIZACE=,, SRŮSTÁNÍ SVĚTA´´ Sbližování kultur, ekonomik různých národů a států. Globální = souhrnný, týkající se celého světa Proces přirozený, nevyhnutelný, do jisté míry očekávaný. Pojem globalizace poprvé použil americký ekonom Theodore Levitt v roce 1985 k popisu vývoje světového hospodářství v období sedmdesátých let 20. století.

Vývojové etapy globalizace Globalizační tendence lze rozdělit do tří etap: 1) Půlstoletí do 1. světové války (19. stol.) 2) Poválečná fáze od 50. let do 80. let 20. stol. 3) Přelom 80. a 90. let 20. stol. do dnes

1)Půlstoletí do 1. světové války (19. stol 1)Půlstoletí do 1. světové války (19. stol.)- První globalizační století Za první globalizační století lze považovat 19. století do první světové války (období mezi rokem 1870-1914). Toto období se vyznačovalo rychlým růstem globální ekonomiky. Globální ekonomika byla poháněna: expanzí mezinárodního obchodu, zvýšenou kapitálovou mobilitou masivní migrací pracovní síly.

1)Půlstoletí do 1. světové války (19. stol 1)Půlstoletí do 1. světové války (19. stol.)- První globalizační století Vlna globální integrace byla umožněna: značným poklesem dopravních nákladů pokrokem v komunikačních zařízeních snižováním obchodních bariér.

1)Půlstoletí do 1. světové války (19. stol 1)Půlstoletí do 1. světové války (19. stol.)- První globalizační století Hlavním rysem tohoto období bylo uzavírání obchodních smluv, především mezi evropskými státy. Důsledkem byla reorganizace průmyslu v některých evropských státech, posílení konkurence a také růst produktivity zúčastněných ekonomik.

Meziválečné období - samostatný časový úsek V meziválečném období reagovaly vlády na zhoršenou ekonomickou situaci protekcionistickou politikou. Cílem této politiky měl být růst poptávky po domácí produkci. Zvýšení tarifů a restrikce dovozů mělo za následek: pokles objemu světového obchodu snížení kapitálových toků.

Meziválečné období - samostatný časový úsek Protekcionistická politika vedla : k prohloubení světové deprese přetrvávající nezaměstnanosti v mnoha zemích. Důsledkem meziválečného vývoje byl pokles celosvětového ekonomického růstu o jednu třetinu.

2)Poválečná fáze od 50. let do 80. let 20. stol. Úsilí směřovalo k upevnění mezinárodní ekonomické integrace. Vznikaly mezinárodní organizace. Docházelo k odstraňování meziválečných bariér (ty omezovaly obchod se zbožím, službami a také pohyb kapitálu). Pro obnovení globálního pořádku bylo důležitou podmínkou angažovanost USA a snaha evropských států obnovit obchod nejen v rámci Evropy. Po roce 1945-urychlení technologického pokroku (oblast komunikace a osobních počítačů), snižování dopravních i komunikačních nákladů.

3)Přelom 80. a 90. let 20. stol. do dnes Tato etapa se od předchozích dvou liší: Nové trhy (zahraniční směna i kapitálové toky jsou propojeny globálně a operuje se s nimi v reálném čase po 24 hodin denně) Nové nástroje (internet,…) Noví aktéři (Světová obchodní organizace, regionální bloky EU,…) Nová pravidla a normy (faktor demokratičnosti,…)

Paul Mason – dvě etapy globalizace Porovnává globalizaci ,, nedávnou ´´ (rok 1950) s globalizací na přelomu 19. a 20. století. Perioda globalizace po roce 1950 X Fáze silné globalizace na konci 19. století a začátkem 20. století

Politická a kulturní globalizace Pokud je globalizace spojována s politickou a kulturní nadstavbou hovoříme o jejím počátku již v antice, kdy řecká kultura a římská vojenská a politická moc ovládly téměř celý, tehdy známý, civilizovaný svět.

Ekonomická globalizace Pokud vážeme globalizaci na ekonomiku (procesy internacionalizace či ekonomické integrace), její počátek lze vztahovat k 16 - 17. století. Např. tehdejší objevitelské cesty daly vzniknout globálnímu koloniálnímu systému, zahrnujícímu většinu planety. V 18. století dochází k první průmyslové revoluci, která podnítila modernizaci infrastruktury (železnice, silnice, průplavy) a výroby. Léta 1870 - 1913 pak byla charakteristická absencí jakýchkoliv omezení na pohyb zboží, kapitálu nebo pracovních sil, zásahy státu byly redukovány na minimum. V této fázi globalizace byla hlavním hráčem určujícím pravidla světového hospodářství Velká Británie. V dalším období se ekonomická moc přesunula do Spojených států, jejichž vliv výrazně vzrostl zejména po pádu reálného socialismu a celosvětovém triumfu kapitalismu v 90. letech 20. století.

Ekonomická globalizace Ekonomická teorie umožňuje zobecnit tento konkrétní historický vývoj procesů ekonomické integrace na sled tří základních etap: etapu internacionalizace (spojenou hlavně s rozvojem exportu a volného obchodu), etapu transnacionality (spojenou hlavně s vývozem kapitálu) etapu soudobé (vlastní) globalizace (spojenou s formováním celosvětové výrobní a informační sítě).

Technická globalizace V “technickém” pohledu, blízkém některým marxistickým přístupům, figuruje globalizace jako forma rozvoje výrobních sil, silně vázána na nové komunikační a informační technologie. Počátky globalizace se zde datují většinou do 80. let 20. století. Vyskytuje se i jiné datování, a to od 60. let 20. století, které upozorňuje na dopady nových technologií. Rozdíly v datování zde plynou z toho, zda nástup globalizaci spojíme s přínosy vědeckotechnické či informační revoluce.

Etapy dle J. Kellera Podle něho je globalizace někdy mylně datována příliš brzy (antika, 19. století), jindy zase příliš pozdě. Ve skutečnosti nutno však odlišit dvě fáze globalizace: první fáze globalizace - Začíná po 2. světové válce (1939 - 1945) a v 50. a 60. letech 20. století probíhá v režii západních států, ty se orientují na vývoz zboží a dovoz surovin z rozvojových zemí, to zajišťuje zaměstnanost ve vyspělých zemích, což umožňuje financování sociálního státu. druhá fáze globalizace - Začíná po roce 1970 a v 70. a 90. letech 20. století probíhá již ne v režii západních států, nýbrž v režie nadnárodních společnosti. Ekonomický vývoj zde působí proti zájmům sociálního státu, korporace praktikují přesuny výroby do třetích zemích, kde jsou nízké mzdy, dožadují se daňových prázdnin a různých dotací, postupně tak soukromý zájem pohlcuje veřejný sektor.

Geografické vnímání globalizace Globalizace je dlouhodobý proces změn v geografické organizaci společnosti. Globalizační proces spočívá: Ve vytváření samotného globálního Ve vytváření nových vztahů mezi globálním a lokálním, regionálním, národním, mezinárodním.

Geografické vnímání globalizace V důsledku globalizace jsou výroba a služby prostorově reorganizovány a funkčně integrovány na světovém měřítku. Globalizace přispívá k určité globální homogenizaci, nevede však vždy k univerzalizaci. Formy, rychlost i charakter globalizace se tak mohou ve specifických místních podmínkách a za současného působení rozmanitých vlivů z regionálních a národních kontextů značně lišit.

Makrogeografické dopady globalizace Vytváření nové hierarchie světových měst, propojených aktivitami nadnárodních společností v oblasti výrobních služeb. Intenzifikace ekonomické provázanosti vyspělých zemí. Nová prostorová dělba práce mezi vyspělými zeměmi světového jádra a nově industrializovanými zeměmi světové semiperiferie. Prohlubující se izolace zemí světové periferie.

Geografické vnímání globalizace Téměř všechna místa na zeměkouli jsou v současnosti nějakým způsobem globalizací ovlivněna, ale mnoho z nich je pouhým příjemcem vlivů globalizace. Aktéři, kteří se aktivně podílejí na utváření globalizace jsou lokalizováni v největších světových metropolích.

Nová mezinárodní dělba práce Významný geografický dopad globalizace. Odvozena z dělby práce uvnitř NNS – Vzniká tak, že se zavedené jednoduché rutinní výroby a služby, které jsou náročné na množství pracovníků, přesouvají do regionů v rozvojových zemích, s nižšími náklady na pracovní sílu. V různých regionech světa má odlišné dopady. - Na jedné straně dochází ve vyspělých zemích světového jádra v důsledku přemisťování primárních výrob do rozvojových zemí k deindustrializaci, která má vliv na růst nezaměstnanosti. Na druhé straně se ve vyspělých zemích koncentrují ředitelství NNS, oddělení výzkumu, vývoje a technologicky náročná odvětví.

Nová mezinárodní dělba práce USA Západní Evropa Japonsko Světové jádro Sídlo a vedení Globální služby Globální obchod Výzkum Střední Evropa Světová semiperiférie Montážní provozy Kompletace Vývoj a řízení Jižní Amerika Jížní Asie Jihovýchodní Asie Světová periférie Výroba

LITERATURA: LEHMANNOVÁ, Z. A KOL: Aktuální otázky globalizace. SIRŮČEK, P.: Nové aspekty globalizace aneb megatrendy 2000 – 2010 ADDY, T.: Globalizace ekonomiky. Nová rizika, nové výzvy, nové aliance ODKAZY: http://clanky.rvp.cz/clanek/c/G/532/inspirace-k-realizaci-prurezoveho-tematu-vychova-k-mysleni-v-evropskych-a-globalnich-souvislostech-t.html/ http://cs.wikipedia.org/wiki/Globalizace