Etopedická diagnostika Hradec Králové 2012

Anotace předmětu 1. Etopedie a etopedická diagnostika – definování a obecné vymezení pojmů 2. Cíle, postupy a struktura etopedické diagnostiky 3. Model komplexní diagnostické činnosti v diagnostickém ústavu 4. Odborná činnost etopeda ve školských zařízeních pro výkon ústavní a ochranné výchovy 5. Problematika přístupu k nejčastějším poruchám chování a emocí v praxi etopeda ve školských zařízeních a seznámení s příslušnou kazuistikou

Literatura DRTÍLKOVÁ, Ivana. Hyperaktivní dítě. 2.vyd. Praha: Galén, 2007. 83 s. ISBN 978-80-7262-447-88 DUNOVSKÝ, J., DYTRYCH, Z., MATĚJČEK, Z.: Týrané, zneužívané a zanedbávané dítě. Praha: Avicenum ,Grada , 1995. ISBN 80-7169-192-5 JANSKÝ, P.: Problémové dítě a náhradní výchovná péče ve školských zařízeních. Hradec Králové: Gaudeamus, 2004. ISBN 80-7041-114-7 PREKOPOVÁ, Jiřina, SCHWEIZEROVÁ, Christel. Neklidné dítě. 2 vyd. Praha: Portál, 2008. 160 s. ISBN 978-80-7367-351-2 TRAIN, Alan. Nejčastější poruchy chování dětí. 1. vyd. Praha: Portál, 2001. 198 s. VÁGNEROVÁ, M.: Psychopatologie pro pomáhající profese. Praha: Portál, 1995. ISBN 80-7178-214-9 VÍTKOVÁ, M. Integrativní speciální pedagogika. Brno: Paido 2004. ISBN 80-7315-071-9 VOJTOVÁ, V. Přístupy k poruchám emocí a chování v současnosti.1. vyd. Brno: vydavatelství Masarykovy univerzity, 2005, 94 s. ISBN 80-210-3532-3 ŽÁČKOVÁ, Hana, JUCOVIČOVÁ, Drahomíra. Neklidné a nesoustředěné dítě ve škole a v rodině: základní projevy ADHD, zásady výchovného vedení, působení relaxačních technik, dospívání hyperaktivních dětí. 1. vyd. Praha: Grada, 2010. 240 s. ISBN 978-80-247-7

1. Etopedie a etopedická diagnostika definování a obecné vymezení pojmů etopeie, etopedická diagnostika legislativa - Zákon č. 109/2002 Sb., vč. Novelizací JANSKÝ, P.: Problémové dítě a náhradní výchovná péče ve školských zařízeních. Hradec Králové: Gaudeamus, 2004. ISBN 80- 7041-114-7 Janský, P. Etopedie a etopedická diagnostika, 2010. Materiál pouze pro studijní potřeby studentů UHK

Etopedie Specifická část SP, která řeší poruchy chování a emocí – od r. 1969 – subdisciplína speciální pedagogiky, zabývající se rozvojem, edukací jedinců (klientů, etopatů) s poruchami chování a emocí Cílem je reedukace a socializace (resocializace) a účelem změny chování Metody: psychoterapie provázení přijetí Význam: ochránit společnost ochránit jedince před společností

Etopedie Bio-psycho-socio-spirituální model + ekonomické zvážení situace Formy: školská zařízení ÚV, OV, PO věznice činnost šk. metodiků prevence, výchovných poradců, neziskovek, SVP, soc. pracovnic, kurátorů

Etopedie - historie Původní vymezení předmětu péče etopedie, mající svůj název odvozen od slova éthos, tedy mrav, byla edukace a reedukace dětí mravně narušených, tj. dětí, jejichž problémy byly charakterizovány narušeným vztahem k mravním hodnotám, k morálce. Toto vymezení bylo evidentně užší a více korespondovalo s výchovně podmíněnými poruchami chování než současné vymezení etopedie v praxi, vztahující se obecně k projevům sociální narušenosti, neboť ta v sobě obsahuje příliš širokou škálu nežádoucích projevů, odchylek a poruch zcela odlišné etiologie, neodpovídající vždy možnostem a zákonnému vymezení školských zařízení.

Etopedie - historie 1. pol. 20. st. – pedopatologie - výchova mravně vadných – Od r. 1948 – defektologie (nápravná pedagogika, léčebná pedagogika (součást psychopedie) – mládež obtížně vychovatelná Odr. 1963 – speciální pedagogika – psychopedie Od r. 1969 – speciální pedagogika - etopedie

Etopedie –cílové skupiny Jedinci s poruchou chování a emocí 1. s problematikou závislostních látek 2. sociálně ohrožení – pod hranicí živ. minima, s nedostat. vzděláním, minority 3. osoby nesvéprávné 4. osoby antisocial. orientované 5. agresoři a oběti 6. jedinci se školní nezralostí

Nejčastější klienti DÚ, SVP Děti s asociálními poruchami chování (záškoláctví,krádeže, alkohol, drogy…) Děti s problematickým začleněním do kolektivu Děti z nevhodného rodinného prostředí Děti týrané, sexuálně zneužívané

Eto diagnostika Etopedická diagnostika probíhá v několika etapách a úrovních, s cílem stanovit optimální rehabilitační (reedukační, kompenzační, resocializační) program a reálnou prognózu vývoje ve vztahu k osobnostním charakteristikám jedince a situačnímu kontextu (tj. strategie řešení). (Janský, 2010) Probíhá např. ve školských zařízeních pro výkon ústavní a ochranné výchovy, především v diagnostických ústavech

Eto diagnostika Etopedická diagnostika je komplexní vysoce odborná činnost, kterou provádí příslušně kvalifikovaný speciální pedagog- etoped. Etopedické hodnocení je termín, kterým v této práci vymezuji především celkovou obsahovou strukturu závěrečného písemného sdělení etopeda ve výstupní zprávě o dítěti - součástí etopedického hodnocení je i etopedická diagnóza, využívající poznatků celého pedagogického týmu, včetně psychologů. Etopedické hodnocení obsahuje etopedickou diagnózu, k čemuž využívá, interpretuje a zpracovává údaje zjištěné také z psychologického vyšetření. Etopedické posouzení zachycuje pouze dílčí aspekty etopedické diagnostiky nebo etopedického hodnocení a je nedílnou součástí práce všech pedagogů.

Eto diagnostika Dle rozsahu sledovaných cílů lze vymezit diagnostiku globální, zjišťující nejvýznamnější charakteristiky osobnosti vzhledem k problému reedukace a resocializace (charakterové a temperamentové vlastnosti, sociabilita, emotivita..), diagnostiku parciální – indikovanou, zaměřenou na parciální projevy (agresivita, impulzivita, úzkostnost…) diagnostiku diferenciální, odlišující jednotlivé symptomy v rámci různých diagnóz ( mentální retardace – autismus, agrese reaktivní - proaktivní….) Dle zaměření na etiologii nebo na projevy problému lze vymezit diagnostiku kauzální (zaměřenou na odhalování příčin) diagnostiku symptomatickou (zaměřenou na odhalování symptomů).

Eto diagnostika Obecně lze shrnout, že etopedická diagnostika by vždy měla zjišťovat jak etiologii poruchy, tak její projevy (rozsah, stupeň a typ), včetně jejího vývojového trendu. Cílem etopedické diagnostiky je vytvořit u ohrožených (sociálně handicapovaných) dětí diagnózu maladaptivního chování a na jejím základě vytvořit strategii účinného postupu vedoucího k nápravě.

Eto diagnostika Mezi základní diagnostické situace, které v rámci volných nebo řízených činností přinášejí o dětech mnoho údajů a potřebných informací, jsou hra (citové zaujetí, spontánnost, vytrvalost, kreativita, sociální chování, motorika, typ hry..) a kresba (téma, obsah, forma, projektivnost, sociální chování při kolektivním kreslení, motorika..).

Oblasti Dg – doplnění předchozího Hrubá a jemná motorika, grafomotorika Lateralita, řeč IQ, EI Citová a sociální složka, pozornost, soustředěnost Pracovní tempo, vědomostní úroveň Dg rodinného prostředí – úplné, neúplné, vztahy mezi rodiči a širší rodinou Počet sourozenců a vztahy mezi nimi Dispozice dítěte Typ a náročnost výchovy Způsob trestání dítěte Projevy lásky x zanedbání výchovy Prostředí a mater. zajištění rodiny

Eto diagnostika Etopedická diagnostika je systémově propojena s reedukačním procesem, neboť v jeho průběhu dochází k získávání dalších potřebných údajů, včetně zjišťování vývojových trendů a ověřování příslušných metod. (Vzájemné propojení diagnostiky a reedukace má charakter vývojově vzestupné spirály).

EtopedickÁ diagnóza Etopedická diagnóza je výsledkem etopedické diagnostiky, jejímž cílem, vyplývajícím z obsahového vymezení etopedie, je určení rozsahu, typu a stupně sociální narušenosti jedince a jeho problémového chování. Vychází z funkční analýzy a vytváří model komplexního vyhodnocení sociální narušenosti dítěte, popisující příčiny, projevy, modifikující faktory i důsledky ve smyslu KBT.

EtopedickÁ diagnóza Etopedická diagnóza využívá poznatky z psychologické, pedagogické i sociální diagnostiky a vytváří speciální strategii řešení sociální narušenosti na úrovni všech jejich projevů prostřednictvím speciálně pedagogických metod a postupů. Etopedická diagnóza, která je součástí komplexního etopedického hodnocení (zahrnujícího vstupní zakázku, etopedickou diagnózu, vyhodnocení úspěšnosti vstupní zakázky, výstupní strategii řešení a prognózu vývoje), se prolíná s cíli psychologického vyšetření především v oblasti popisu současných výrazných osobnostních vlastností a způsobů zvládání stresu, tedy v oblasti aktuálního hodnocení fungování dítěte v sociálním kontextu a v popisu významných souvisejících faktorů, ovlivňujících stav dítěte.

EtopedickÁ diagnóza Konkrétním cílem je vytvořit diagnózu problémového chování dítěte (symptomy, etiologie, rozsah, stupeň, typ poruchy, trend vývoje), kdy na základě identifikace nevhodného chování a situační analýzy, zahrnující charakteristiky prostředí i osobnosti, se vytváří funkční analýza- tj. hypotéza kauzálního modelu příčin a následků, zdůrazňující aktuální sociální kontext problému. Na jejím základě je možné sestavit etopedickou diagnózu, která vymezuje projevy, rozsah a charakteristiky sociální narušenosti, interpretuje symptomy, modifikující faktory, včetně souvisejících následků, vysvětluje příčiny a sestavuje pravděpodobnou prognózu dalšího vývoje.

Pojetí ETO Diagnostiky – shrnutí pro praxi Cíl: poznání člověka Dg: zkoumání průběh vývoj života člověka, týmová práce mnoha odborníků Výsledek: PROD, Program zacházení …? Poznatky slouží k edukaci dítěte s PCH a E, k rozvoji osobnosti,socializaci a resocializaci Pg diagnostika obecně se zabývá zdravým jedincem, Eto Dg jedincem s PCH a E- nutný individuální přístup Nejčastější Dg v období dospívání - nástup problémového chování (později v období nástupu do některého typu věznic)

Dg metody Dělení dle různých hledisek: a) základní 1) Obecné metody Rodinná anamnéza Osobní anamnéza Anamnéza prostředí

Dg metody 2) Metody speciální Pozorování Explorační metody – rozhovor,dotazník Dg zkoušky –ústní, písemné,praktické Testové metody Kazuistika – studium všech dostupných informací – pomocná metoda Pro hodnocení projevů problémového chování dětí lze využít v rámci speciálních metod například standardizované škálové dotazníky Antonína Mezery (Psychodiagnostika s.r.o. Brno, 1999), tj. škálový dotazník školního chování a škálový dotazník rizikového chování žáka.

Dg metody b) dle funkce,kterou metoda plní: 1) diagnostické – zaměření na poznávání dotyčného, etoped pomocí metod zjišťuje vědomosti (co dotyčný ví), dovednosti (co umí), schopnosti (na co má), vlastnosti, postoje,hodnoty a zájmy (jaký je) Studium dokumentace Verbální, neverbální Pozorování Dg rozhovor Dotazník Sociometrie Analýza výsledků činnosti – kresba, výrobek… Řešení úloh a situací

Dg metody 2) Výchovně vzdělávací - navazují na DG metody - umožňují na základě poznaného realizovat vých. vzd.záměr - ovlivňují osob.rozvoj, edukaci Př. motivační, expoziční (výklad), fixační, evaluační Cvičení, vysvětlování,přesvědčování,odměny, tresty

Dg metody 3) Metody výzkumné - obohatit oblast poznání v daném oboru - potřeba více se dozvědět, poznat Př. pedag. experiment, analýza dat, porovnávání výsledků