Uranové doly v Československu po roce 1945

6.srpna 1945 svrhly USA atomovou bombu na Hirošimu a o tři dny později na Nagasaki. Při výbuších zemřelo 200 000 lidí. Dalších 70 000 lidí zemřelo na následky ozáření. Druhá světová válka byla ukončena, Japonsko se vzdalo. K jednáním o budoucím rozdělení sil v Evropě došlo již na Jaltské konferenci 1943. SSSR neměl v té době vlastní uran, který byl pro získání atomové zbraně klíčovou surovinou. V únoru 1945 předal agent KGB Merkulov Berijovi zprávu o uranu v Jáchymově. První poválečná čs.vláda nebyla ještě komunistická a se SSSR o vývozu uranu ještě jednala tak, aby byl vývoz výhodný i pro Československo. 11.září 1945, tedy v průběhu jednání, 60 vojáků Rudé armády obsadilo všechna 3 jáchymovská důlní díla. Rudá armáda vydala okamžitý zákaz vstupu do objektů všem kromě zaměstnanců a zakázala fotografování. Protestovat v SSSR proti postupu Rudé armády podle československé vlády nemělo smysl, proto se veškerá energie soustředila na jednání.

Dohody se SSSR

Dohody se Sovětským svazem Jednání byla vedena jako tajná, pod krycím kódem „Ch“ a byla ukončena 23. listopadu 1945 podpisem smlouvy. Za ČS stranu vyjednával předseda vlády Z. Fierlinger, s vědomím prezidenta Edvarda Beneše. Smlouvu podepsal ministr zahraničního obchodu Hubert Ripka. Parlament ji neschvaloval, jelikož byla „oboustranně výhodná“. Za sovětskou stranu vyjednávali vládní zmocněnec I.Bakulin a plukovník Alexandrov. Smlouvu podepsal I.Bakulin.

Všechna ložiska uranu jsou výhradně československým majetkem Český návrh Všechna ložiska uranu jsou výhradně československým majetkem Těžbu bude provádět československý státní podnik Sovětský státní podnik bude poskytovat technické a vědecké zázemí Československý podnik přenechá sovětskému ½ vytěžené rudy Československo zajistí bezpečnost a ochranu výrobního tajemství Od úhrady za sovětskou rudu se odečtou provozní náklady a investice Sovětský návrh Sovětsko – československá důlní a.s. na principu parity, společný kapitál ČSSR a SSSR Ložisko, odvaly i důlní díla budou majetkem této společné a.s. ČSSR poskytne této a.s. výhradní práva na geologický průzkum po celém území ČSR Veškerá uranová ruda se předá SSSR, získané radium se bude dělit 1:1 Řídící orgán: předseda - ČSSR, místopředseda - SSSR Výkonný ředitel - SSSR, zástupce - ČSSR

Dohoda o těžbě uranové rudy v ČSR a dodávkách do SSSR Československá ruda náleží ČSR Čs vláda organizuje čs státní podnik pro výzkum a těžbu Čs vláda udělá vše pro maximální zvýšení těžby Vláda SSSR poskytne veškerou technickou pomoc Výkonnou moc má komise 2+2 z každé strany se sídlem v Praze Komise se řídí stanovami, které si sama schválí Pokud se Komise nedohodne, spor bude řešen oběma vládami V Československu zůstane část rudy nutná pro hospodářské a vědecké potřeby (stanoveno Komisí), zbytek bude zpracován v SSSR, radium se bude dělit 1:1 Ceny za rudu stanovuje Komise Platby probíhají buďto ve zboží nebo ve valutách Dohoda je platná od okamžiku podpisu na dobu 20 let Dohoda je přísně důvěrná

Jáchymovská komise měla rozhodující výkonnou moc. Členové JK museli mlčet o obsahu smluv i o cenách, protože šlo o „tajemství, jehož zrada by zakládala skutkovou podstatu zločinu podle § 6 Zákona na ochranu republiky. Jáchymovská komise se řídila stanovami, které si sama schválila. Byla fakticky zcela ovládána Sověty. Po likvidaci německých a českých odborníků byli do uranových dolů vysláni sovětští geologové a mladí čeští absolventi.

Dodávky do SSSR Do SSSR bylo vyvezeno celkem 17 000 tun uranu. SSSR tak velmi levně získal surovinu k výrobě nejmodernějších zbraní V 50.letech ČSR získala za uran 16,7 mld Kčs. Finanční bilance byla zpočátku poměrně vyrovnaná – později již nikoliv. Česká vláda na těžbu uranu velmi doplácela. Platby od SSSR obvykle probíhaly ve zboží, především ve formě zastaralé vojenské techniky. Dohoda nebyla již v 50.letech možná. SSSR argumentoval imperialistickým nebezpečím a povinností ČSR zajišťovat obranu.

Příbram – důl a lágr

Uranová ruda Uran se v přírodě vyskytuje především jako uraninit (oxid) a koffinit (křemičitan). Uranová ruda obsahuje izotopy 235U, 238U a 234U Předmětem zájmu je hlavně lehce štěpitelný 235U, kterého je v rudě ale jen kolem 0,7%, z 1 tuny lze tedy získat jen asi 7 kg 235U. K výrobě jedné rozbušky je třeba cca 20 kg 235U. Zbytkový „odpad“ obsahuje především izotop 238U, tzv. ochuzený uran. Je to šedobílý lesklý velmi těžký kov, který se používá k výrobě střel s vysokou průrazností. Radioaktivita 238U je velmi malá, jeho zplodiny jsou ale velice toxické. Radium se používá do rentgenových výbojek.

Uranové oblasti v ČSR Jáchymov Český masiv byl považován poměrně za neperspektivní. Zásoby uranu podcenil i plk. Alexandrov v roce 1945. Oblast se ale nakonec ukázala jako poměrně bohatá. Jáchymov Příbram (Bytíz, Háje, Lešetice, Kamenná, Brod) Horní Slavkov (Nadlesí, Čistá, Pichtovy hory, Prameny) Západočeský rudní rajón (Vítkov II, Zadní Chodov, Dyleň) Západomoravský rudní rajón (Rožná, Olší) Severočeská křídová uranová oblast (Hamr na Jezeře, Stráž pod Ralskem, Osečná-Kotel, Holičky, Hvězdov) Zálesí v Rychlebských horách Okrouhlá-Radouň u Jindřichova Hradce

Systém utajení

Uran – stát ve státě Vznikl zcela izolovaný státní podnik pro těžbu radioaktivních surovin na celém území Československa, který byl formálně zřízen československou vládou, ale fakticky jej řídili Sověti. Různými reorganizacemi se podnik stále více izoloval a utajoval. Dozor Čs báňského úřadu nad tímto kolosem byl minimální, kontrola byla pouze formální. Po komunistickém puči v únoru 1948 převzali Sověti nad uranovým průmyslem plnou kontrolu. Podobně si podrobili těžební oblasti v NDR, Bulharsku a Rumunsku. Od roku 1947 bylo do SSSR nejvíce uranu dovezeno z NDR.

AKTIVITY StB V říjnu 1949 bylo zatčeno 16 vedoucích pracovníků dolů, všichni byli odsouzeni k vysokým trestům za sabotáže. 1954 došlo k revizi procesu, tresty jim byly prominuty. Později byli rehabilitováni. VZDOROVITÍ ODBORNÍCI: Ing. Kovář byl po roce 1948 vězněn Ing. Rada spáchal sebevraždu v dubnu 1952 Ing. Bohuslav Hegner (ředitel) byl v roce 1951 odsouzen na doživotí

AKTIVITY StB V říjnu 1949 bylo zatčeno 16 vedoucích pracovníků dolů, všichni byli odsouzeni k vysokým trestům za sabotáže. 1954 došlo k revizi procesu, tresty jim byly prominuty. Později byli rehabilitováni. VZDOROVITÍ ODBORNÍCI: Ing. Kovář byl po roce 1948 vězněn Ing. Rada spáchal sebevraždu v dubnu 1952 Ing. Bohuslav Hegner (ředitel) byl v roce 1951 odsouzen na doživotí

PRACOVNÍCI NA URANU Lágr Vojna

Váleční zajatci a etničtí Němci SSSR měl vysoké požadavky na dodávky uranové rudy. Ruda se těžila primitivním způsobem a těžba tedy byla velmi náročná na počty pracovníků. Do československých uranových dolů bylo po válce nasazeno na 4000 německých válečných zajatců původně zadržovaných v SSSR. Tento postup odporoval mezinárodním dohodám, do roku 1955 byli tito němečtí váleční zajatci na nátlak mezinárodních organizací propuštěni domů. V sibiřských Gulazích zůstali ovšem lidé, kteří se nenašli dodnes. Bylo nutné začít vyhledávat jiné zdroje pracovní síly. Z celé ČSR byli do uranových oblastí přesídleni etničtí Němci. Přestože šlo mnohdy o uznávané odborníky z jiných profesí, byli tito Němci posíláni do dolů do nejnižších pozic.

Slet 1948 ženy CIVILNÍ ZAMĚSTNANCI Probíhaly rozsáhlé nábory ve všech částech republiky. Koncem roku 1947 pracovalo v Jáchymově 3 750 zaměstnanců. VŠ a SŠ s báňským zaměřením dostávali tříleté umístěnky na uran. SSSR navrhoval přestěhovat 53 000 sovětských občanů do Jáchymovské oblasti. Tento návrh čs vláda odmítla, měla strach ze silné menšiny. Platy civilních zaměstnanců byly velmi vysoké. Kromě toho dostávali další příplatky, potravinové příděly, poukázky na průmyslové zboží a mnoho dalších výhod. Prostředí dolů bylo asociální i pro civilní zaměstnance – poměr mužů k ženám byl 100:1, s rodinami se nepočítalo. Slet 1948 ženy

TNP - Tábory nucených prací Zákon o TNP umožnil terorizování živnostníků, politických odpůrců, náboženských aktivistů a dalších tzv. „třídních nepřátel“. Zákon nedefinoval delikty, ponechával velké pravomoci Komisím. Pokyny pro Komise byly vydávány ve formě směrnic, především Směrnice č.4. Tyto směrnice umožňovaly zavírat do TNP lidi na „černé listině“ a soustředit se i na jejich děti. Černé listiny sestavovali okresní komunističtí funkcionáři. Komise dostávaly od stranického sekretariátu „směrná čísla“, tedy počty pracovních sil podle požadavků dolů.

TNP - Tábory nucených prací Podle Zákona 247 z roku 1948 o táborech nucené práce bylo možno se do TNP dostat i za přestupek, a to na dobu 3 měsíců až 2 let. Přestupky byly projednávány před tříčlennou komisí složenou z komunistických kádrů. Komisi jmenoval Krajský národní výbor. Komise mohla nařídit další sankce – zakázat nebo určit místo pobytu, nařídit vyklizení bytu, dosadit národní správu do soukromého podniku nebo odejmout živnostenské oprávnění. Mezi třídní nepřátele bylo přimíseno malé procento skutečných asociálních živlů.

VĚZNI a PTP Použití vězňů a vojáků k těžbě uranu bylo výhodné i z hlediska utajení – vězně a „pétépáky“ bylo možno zcela izolovat od okolí. Totalitní režim své zločiny samozřejmě utajoval před světem i vlastním obyvatelstvem. Ke každému dolu byl přilepen lágr, vězni pracovali doma. K práci na uranu byli používáni i vojáci základní služby přidělení k PTP (pomocné technické prapory), kteří sloužili beze zbraně. Šlo o politicky nespolehlivé brance.

LÁGRY Totalitní režim systematicky likvidoval své odpůrce, věznice byly přeplněny lidmi. Bylo vhodné, aby vězni nebyli příliš vidět. Lidem v 50.letech mizeli sousedé a obyvatelstvo bylo třeba naučit, aby se po zmizelých neptali. Jen Příbramí prošlo 100 000 zaměstnanců, z toho bylo 35 000 vězňů. Vězni zpočátku nebyli placeni vůbec. V roce 1952 byla zrušena bezplatná práce vězňů, naprostá většina peněz ale zůstala ministerstvu vnitra. Šlo o účetní trik, jak zamaskovat náklady ministerstva vnitra.

AKCE OSTROV Od roku 1948 se začali v uranovém průmyslu masivně využívat vězni v rámci akce „Ostrov“. Plán na rok 1949 byl dostat do uranových táborů 5500 vězňů. Zákony, které to umožňovaly, byly především Z 247 o TNP a Z 241 na ochranu lidově demokratické republiky. V roce 1951 bylo v táborech 36 000 vězňů, z toho 15 100 politických. Političtí vězni neměli tvořit více než 25% všech vězňů na uranu, ale jejich podíl byl mnohdy podstatně vyšší. Z vyšší koncentrace politických vězňů na jednom místě měla vláda strach.

MUKL Muž Určený K Likvidaci Příkazy k transportům dávali přímo nejvyšší vládní představitelé: Alexej Čepička (do roku 1950 ministr spravedlnosti, poté ministr obrany) a jeho náměstek Miroslav Kloss. Na vězně v uranových dolech dohlíželi bachaři se psy. Většina sovětských bachařů měla funkci instruktorů pro české dozorce. Jen podle Zákona 231 bylo odsouzeno 270 000 lidí – politických vězňů. Jan Beneš, spisovatel Politický vězeň z 50.let Rehabilitován dle zákona o protiprávnosti komunistického režimu

Uranové lágry Vězni byli „převychováváni“ podle sovětských metodik. Český systém uranových lágrů kopíroval systém sibiřských gulagů. Ve vězení se sešel pestrý vzorek populace od zlodějů a vrahů, přes lidi, kteří se jen odmítali vzdát svých hospodářství a živností po kopečkáře či bojovníky ze západní fronty. Probíhaly monstrprocesy se „špióny“. Mnoho lidí vůbec nevědělo, za co jsou vlastně zavřeni. Nutno říci, že důvod nebyl důležitý – šlo o to, zlomit veškerý odpor a získat levnou pracovní sílu pro těžbu uranu.

Poslušnost v táborech byla udržována pomocí hladu Poslušnost v táborech byla udržována pomocí hladu. Vězni, kteří neplnili normu, dostali snížené porce již tak velmi mizerných přídělů jídla. Zesláblí lidé při těžké práci v zimě a v radioaktivním prostředí snadno onemocněli a brzy umírali. Korekce byl malý betonový bunkr pod úrovní terénu, v němž se vyšší člověk nepostavil. Strop propouštěl vodu a v zimě na zdech mrzla voda. Příděly v korekci byly sníženy na 1 „jídlo“ za několik dní. Zmlácení lidé v betonovém bunkru často těžce onemocněli, na následky převýchovy běžně umírali. Pitevní zprávy falšovali vězeňští lékaři, spolupracovníci StB. Korekce Lágr Vojna, korekce po rekonstrukci dle norem EU

Ekonomická bilance

Efektivita těžby Uranové rudy byly často doprovázeny dalšími kovy jako je stříbro, cín, wolfram, kobalt, nikl, olovo, vizmut, zinek, zlato, selen, měď, zirkonium a vanad. Tyto doprovodné rudy nebyly vytěženy, protože co nejrychlejší těžba uranu byla nadřazena jakémukoliv jinému zájmu. V Jáchymově se ruda po válce těžila primitivním ručním způsobem, s pomocí koleček, neciček a hřebel. Ruda se těžila ručně vytloukáním (pikováním). Efektivita byla velmi nízká. Mechanizace se rozšířila až po roce 1950. Dodávky techniky ze SSSR velmi vázly, jediným podstatným příspěvkem byly radiometry. Průměrná produktivita žil v Jáchymově byla 0,76 kg uranu / m2. Zrudnění bylo velmi proměnlivé. Nejbohatší žíla vůbec byla Bt-4 na dole Bytíz s produktivitou 100 kg uranu / m2.

Sovětští poradci Podle Dohody byly důležité funkce obsazeny 1:1 Formálně byly mnohé funkce obsazeny Čechy, ale v klíčových funkcích se objevovali sovětští poradci. V průběhu roku jich bylo jen v Jáchymově přes 100. V roce 1955 pracovalo na jáchymovském uranu 720 sovětských občanů. V roce 1959 bylo v Jáchymově 128 VŠ expertů, z toho 61 sovětských geologů. Z 36 geofyziků bylo 21 Sovětů. Geologie měla v SSSR tradici, šlo většinou o skutečné experty. Sovětská vláda českým mladým geologům příliš nedůvěřovala. Sovětští experti byli pod stálým dohledem KGB. Do Čech se stěhovali rádi, životní úroveň zde byla mnohem vyšší než v SSSR. Geologické průzkumy do roku 1960 plně financovala sovětská strana Sověti na našem území prováděli průzkumy, o nichž českou stranu neinformovali. Jedním z prokázaných byl izotopový a také rheniový průzkum.

Platy v uranovém průmyslu Brigádníci měli vysoké platy, příděly potravin i zahraničního zboží a další výhody. Plat činil až 20 000 Kčs měsíčně v nové měně, se všemi příplatky i 50 000. Do roku 1950 vězni za práci zaplaceno nedostávali. Později si vězeň při stejném výkonu „vydělal“ cca 6 500 Kčs. Z toho 400 Kč dostal jako kapesné, 200 Kč mu bylo uloženo na osobní konto a 200 Kč bylo zasíláno rodině. Se zbytkem výplaty vězňů volně nakládalo vedení lágru. Podmínky se lágr od lágru lišily.

Ceny za československý uran Ve smlouvách byl zprvu počítán 18% zisk, později klesal až na 10%, a mizely některé nevýrobní náklady (bytová výstavba, stravné apod.) 1946 – 47: 1 kg za 1320 Kč 1948: 1 kg za 1450 Kč 1949: 1 kg za 1680 Kč V letech 1948 – 49 získali sověti kritických 1000 tun uranu potřebných na jaderné zkoušky, poté začaly ceny za uran klesat Od počátku 60. let klesla cena na cca 610 Kč za 1 kg Světové ceny: 50.léta: 26-28 USD / kg uranu 60.léta: 22-24 USD / kg uranu 70.léta: 16-18 USD / kg uranu

Nerentabilnost těžby Nedostatečná technická vybavenost, zastaralé technologie Hrubé porušování etapovitosti průzkumných prací Neefektivní zakládání šachet – velké množství šachet s nízkou životností Těžba ve velkých hloubkách, běžně nad 1000 m, rekord –1682 m v Příbrami na šachtě č.16. Ve světě se uran v hloubkách nad 500 m obvykle netěžil. Přezaměstnanost – 30 000 zaměstnanců by při efektivní těžbě bylo schopno zpracovat všechna světová ložiska. Francouzský zaměstnanec vyprodukoval ročně cca 889 kg uranu, zatímco hamerský 256 kg. Při započtení pomocných provozů jsou výsledky ještě horší. Uran byl strategickou surovinou do roku 1958, později již ne – kvůli nahromaděným zásobám Do těžby a zpracování uranu plynuly státní dotace, řádově 1-2 mld ročně

TŘÍDNÍ BOJ Kresba M.Čermákové - věznice Pardubice 1950

Rozbíjení rodin v dobách komunismu Rodina je dosti stabilní společenství, zatímco s člověkem bez rodinného zázemí se manipuluje daleko snáze. Umenšení vlivu rodiny je jedním z programových bodů komunistické ideologie. Rodina měla být postupně nahrazena kolektivní výchovou. Mnoho rodin uvězněných se v důsledku velmi tvrdého nátlaku StB a neustálého existenčního ohrožení rozpadlo. Další metody - izolace dětí od matek brzy po porodu, raná kolektivní výchova, výstavba miniaturních bytů, které neumožňovaly soužití více generací, izolace jednotlivců do věkově homogenních struktur. V důsledku hospodářských reforem nedošlo k předání majetku z generace na generaci. Sociální patologie se v době komunismu stala státem propagovanou a podporovanou normou.

Likvidace třídního nepřítele Totalitní komunistický režim velmi posílil pravomoci úředníků a silových složek a podstatně omezil práva občanů. Policisté, soudci a státní zástupci, další veřejní činitelé, se stali prakticky nedotknutelnými. Občané se svých práv nemohli domáhat sami, ale téměř výhradně skrze tyto k moci loajální úředníky. Možnosti obrany občanů byly velmi zredukovány. Občané se nesmějí bránit násilí, pokus o obranu je tvrdě trestán (50.léta) Občanům je ponecháno právo na obranu, ale jen zcela neúčinným způsobem (např. stížnost na úřadě, který není možno donutit k aktivitě) Občané mají některá práva nutná k obraně svých zájmů, ale tato práva nejsou vymahatelná (soudní rozhodnutí nelze na vynutit, nepřiměřená délka procesu) Úředníci, policie a justice loajální k moci dostali zcela volnou ruku v boji s „třídním nepřítelem“. Tito lidé se začali systematicky zbavovat všech skutečných, domnělých i potenciálních odpůrců, ale i konkurence a svědků. Byl likvidován nezávislý stav, živnostníci, střední třída, inteligence.

Třídní boj Ideologická motivace boje s třídním nepřítelem se doplňovala s osobním prospěchem ze zabaveného majetku. Lidé, kteří v důsledku své vlastní lenosti a neschopnosti nikdy nic neznamenali, měli náhle moc. Totalitní režimy obecně stojí na lidech, kteří by se ve standardních podmínkách neprosadili, jednoduše proto, že tito lidé jsou k moci velmi loajální. Komunisté nebyli výjimkou. Nic lidi nespojí tak silně, jako společný zločin. Lidem ze spodiny společnosti byl poskytnut prostor beztrestně provádět neuvěřitelná zvěrstva. Tito lidé o svých zločinech navzájem věděli. Byli si dobře vědomi toho, že při změně režimu by byli za své činy odsouzeni a pravděpodobně popraveni, nebo bez soudu zlynčováni davem. Měli osobní velmi silný zájem na zachování status quo.

Mezinárodní konference OSN o mírovém využívání atomové energie Srpen 1955 v Ženevě Probírala se problematika uranových a thoriových surovin Zúčastnilo se mnoho států včetně Velké Británie, USA a Japonska, bylo předneseno kolem sta příspěvků Izolace českého uranového průmyslu od světové odborné veřejnosti podstatně zpomalila vývoj v těžebních postupech. SSSR se neúčastnil, nálezy uranu byly potvrzeny v NDR, Rumunsku a Bulharsku, dále v sovětských republikách, Maďarsku a Mongolsku. Zájem o uran byl v padesátých letech celosvětový. Ke hromadění zásob uranu docházelo v té době na celém světě

POČTY VĚZNĚNÝCH 1950-60 se odhaduje na 30 000 úrazů na uranu, z toho 439 smrtelných. Antonín Kratochvíl dospěl k počtu 217 000 politických vězňů do r.1968 Josef Hušek odhaduje počet perzekuovaných odbojářů na 30-40 tisíc, z toho jen asi 700 bylo v roce 1968 rehabilitováno V roce 1949 bylo ve vazbě StB 25 000 osob Amnestie z VII / 1949 se týkala 164 429 vězňů (kriminální i političtí) Západní diplomaté odhadovali počty politických na 120 000 v r. 1952 Major Tvrz (SNB) uvádí 350 věznic a táborů pod Ministerstvem spravedlnosti a další pod Ministerstvem národní bezpečnosti a Ministerstvem národní obrany. Oto Ulč odhaduje počet věznic a táborů v 50.letech na 422 O počtech lidí odsouzených vojenskými tribunály se dodnes neví, poslední byli popraveni v roce 1981 a pocházeli z Vyškovska

Poškození zdraví Radon – plyn, těžší než vzduch, s krátkým poločasem rozpadu (3,8 dní). Radon se mění na další produkty - polonium, olovo, vizmut, při rozpadu vysílá alfa částice, které při vdechování působí změny v plicích. Povolené koncentrace v důlním ovzduší byly 27 000 Bq/m3 (21 Machových jednotek), tato norma neodpovídala mezinárodním zvyklostem, roku 1957 byla zpřísněna na 350 Bq/m3 (0,27 Machových j.). Zlepšení nastalo po roce 1960, kdy se začaly lépe odvětrávat doly. Obvyklý následek vdechování radonu je rakovina plic. Zvýšený výskyt nádorů se projevuje i po desítkách let. Ionizující záření poškozuje DNA buněk. Následkem je vznik zhoubných nádorů. Radioaktivní izotopy biogenních prvků: cesium se ukládá v kostech a při rozpadu vysílá záření. Důsledkem jsou po letech nádory kostní dřeně.

Uranová smrt Příbramskými doly prošlo v letech 1948 – 1991 asi 100 000 zaměstnanců, z toho bylo 65 000 civilistů a 35 000 odsouzených. V letech 1949 – 91 bylo evidováno jen na Příbramsku 277 smrtelných úrazů V letech 1959 – 91 bylo evidováno 2 210 nemocí z povolání, z toho 710 případů rakoviny plic. Šlo o lidi s prokázanými anatomickými změnami, funkční poškození nebylo bráno v potaz. Věž smrti ve Vykmanově u Jáchymova: šlo o drtírnu rudy, kde se neustále vířil radioaktivní prach. Zaměstnanci v prvních dnech běžně dostávali vysoké horečky. Do věže smrti byli přidělováni především vězni.

MEMENTO Politiky, kteří se hlásí k myšlenkám teroru, je nutno brát smrtelně vážně. Své cíle včas zveřejnil nacionální socialista Hitler. O svých záměrech otevřeně mluvil komunista Gottwald. Lidé nevěřili, že by tyto myšlenky mohli realizovat. Je nutno mít se na pozoru před lidmi, kteří se k teroru sice nehlásí, ale svými činy totalitní režim naplňují. A lidem, kteří se v minulosti na budování totality podíleli, není radno svěřovat řízení a tvorbu demokratických struktur.

Literatura František Lepka: Český uran – Neznámé hospodářské a politické souvislosti 1945 – 2002. Pluskal O.: Československý uran. Časopis Uhlí – rudy, 42/8, Praha 1992 Pluskal O.: Poválečná historie jáchymovského uranu. Práce Českého geologického ústavu, Praha, 1998/9 Jiří Loewy: Neznámé oběti české uranové těžby. Lidové noviny, III/ 2000 Josef Thomas (SÚJB): Nestrašme veřejnost. Lidové noviny, IV/2000 Rudolf Tomíček: Těžba uranu v Horním Slavkově Milo Komínek: I pod oblohou je peklo Jaroslav Brodský: Řešení Gama Jan Beneš: Indolence Dagmar Šimková: Byly jsme tam taky Vilém Hejl: Zpráva o organizovaném násilí