467 m. n. m. 27- metrová vyhlídková věž vyčnívá nad severním okrajem Varnsdorfu, přímo na státní hranici s Německem otevřeno je denně (leden - prosinec 11-16, březen - říjen ) z Hrádku se nabízí výhled na panorama Lužických hor, Žitavskou kotlinu, či na západ k Labským pískovcům
Objekt na Hrádku ve Varnsdorfu vyrostl již v roce Sloužil k vycházkám a zábavám obyvatel z Varnsdorfu a sousedního Seifhennersdorfu. Součástí komplexu nebyla jen rozhledna, ale také stylová restaurace a hotel. Po 2. světové válce nebyl objekt udržován,k rekonstrukci došlo v roce 1967 a Hrádek se stal opět oblíbeným výletním místem. Nepovedená porevoluční privatizace však způsobila, že na přelomu století hrozila budově demolice. K tomu naštěstí nedošlo a díky nadačnímu fondu Hrádek dochází k postupné nápravě všech škod.
Ve věnci vršků jemnou ozdobou, můj známý Hrádku, ležíš přede mnou. Tvůj vrchol sluncem skvostně zlatavý směje se nad údolím Mandavy a mává, vábí, vítá všechen lid, jenž hledá v tobě čas na oddech, klid. Na hrudi hejno ptačí zpěvem zní o štěstí, lásce, citu nevšedním, zazpívá časně zrána slavíček kos přidá něco ze svých písniček. Zpěv proudí jak milostná ozvěna pro lidská srdce sladká proměna. Rozhledna zdobí vršek tvůj holý, královsky pyšně shlíží do údolí, jak vládce zpříma sedí na trůnu na hlavě nese skvostnou korunu. Ze všech stran vždy tě věrně objímá jak žena - Varnsdorf – slibná vidina.
Na vrcholu kopce bývala již před koncem 19. století dřevěná vyhlídková plošina, zřízená Horským spolkem. Později získal podnikavý hostinský Franz Kühnel od knížete Lichtenštejna povolení postavit na Špičáku výletní restauraci s velkou letní verandou a 14 m vysokou vyhlídkovou věží.
Vrchol Špičáku s druhou restaurací.
Teprve v roce 1930 byla na kopci opět zřízena malá chata s letním výčepem, která byla postupně rozšiřována.
Restaurace na Špičáku přečkala druhou světovou válku a sloužila až do začátku 50. let, kdy bylo podél státní hranice zřízeno nepřístupné hraniční pásmo. Tehdy byl hostinec uzavřen a ubytovali se v něm příslušníci pohraniční stráže. O pár let později definitivně vyhořel, a když byly dráty podél hranic v roce 1966 odstraněny, zůstaly z něj už jen zříceniny.
Varnsdorf
bývalý kostel německé Lutheránské evangelické církve postaven v novogotickém stylu základní kámen byl položen projekt zpracoval architekt Waldemar Kandler (1866–1929) z Drážďan byl kostel vysvěcen a pojmenován jako „Kostel míru“
Kostel měl tři zvony: Největší: „Slovo páně zůstává na vždy“ Prostřední: „Modli se a pracuj“ Nejmenší: „Jsem s Vámi po všechny dny až do konce světa“ (Nejmenší měl připomínat, že jsme všichni smrtelní a Bůh zůstává navždy.) Zvony byly darem hornolužického spolku Gustava Adolfa Dovezeny: Poprvé se rozzvonily :
Měly: 21 rejstříků 1300 píšťal (rozkradeny a podle „řečí“ se nacházejí v původních varnsdorfských rodinách) Byly vysvěceny
Vznik první vesnice se datuje do 1. poloviny 13. století. První písemný záznam je z roku 1849 : Varnsdorf se spojil s pěti okolními osadami a vznikla největší vesnice v Rakouské říši s 10 tisíci obyvateli. 1868 : Varnsdorf povýšen na město rozhodnutím Jeho apoštolského veličenstva Františka Josefa I. 1872 : Vznik starokatolické církve s biskupstvím ve Varnsdorfu.
Základní kámen nového kostela byl položen v roce Dokončen byl po přerušení stavby v letech 1774–1776.
1871 : Založen na protest proti nově vyhlášenému dogmatu o papežské neomylnosti. 1877 : Církev uznána státem. 1897 : Do Varnsdorfu přeloženo její biskupství z Vídně.