Příprava krajů na programovací období Tisková konference , Praha

Kohezní politika EU po roce 2013 Kohezní politika by měla i nadále přispívat ke zmenšování rozdílů mezi regiony, jedná se o součást regionální politiky EU. Pro řešení většiny socioekonomických problémů neexistuje „univerzální“ řešení; aby byla pomoc účinná, musí být „šitá na míru“ danému území. Základním cílem kohezní politiky by mělo být zvýšení konkurenceschopnosti jednotlivých regionů. Cíle České republiky v programovacím období musí respektovat to, že dojde k posunu:  od doby doplňování územní infrastrukturou a vybavenosti k ekonomickému růstu a podpoře efektivity a inovací,  od doby závislosti na evropských finančních zdrojích k využívání vlastních – národních – prostředků,  od doby naprosté převahy dotačního financování ke kombinaci dotací s revolvingovými nástroji.

Model konkurenceschopnosti regionů Konkurenceschopnost je měřena indikátory v rámci 11 skupin. Tyto skupiny pak regiony považují za pilíře priorit pro budoucí kohezní politiku. Základní skupina1. Instituce 2. Makroekonomická stabilita 3. Infrastruktura 4. Zdraví a zdravotnictví, sociální služby 5. Kvalita základního a středoškolského vzdělávání _________________________________________________________________________________ Podpora efektivity6. Vysokoškolské vzdělávání a celoživotní učení 7. Efektivita trhu práce 8. Velikost trhu _________________________________________________________________________________ Podpora inovací9. Technologická připravenost 10. Sofistikovanost podnikání 11. Inovace

Model konkurenceschopnosti regionů Regiony připomínají, že Světové ekonomické fórum vydává každý rok zprávu o konkurenceschopnosti, a to vzhledem k mezistátnímu srovnání. Podobný přístup tzv. „nový index konkurenceschopnosti“ byl vytvořen pro všechny NUTS II regiony Evropskou komisí a publikován v Páté kohezní zprávě. Na jeho základě pak lze dopracovat model, použitelný v rámci kohezní politiky, který umožní stanovení měřitelných cílů v závislosti na stupni rozvinutosti konkrétního regionu a odpovídající konkrétním potřebám. Typ regionu Méně rozvinuté regiony Středně rozvinuté regiony Vysoce rozvinuté regiony Základní skupina (%) Podpora efektivity (%) 40 Podpora inovací (%) Skupina

Příklad vnitřního členění NUTS II Severovýchod dle hospodářské prosperity obvodů ORP

Mgr. Michal Hašek Mgr. Radko Martínek Asociace krajů České republiky