Právní a morální argumenty v rozhodování etických komisí

Právo Mít právo Být v právu Neprávem nařknout Právní stát Základní lidské právo na bezplatnou zdravotní péči

Právo II Objektivní vs. subjektivní právo Objektivní právo – soubor právních norem

Zákon o zdravotních službách Právní norma I Zákon o zdravotních službách § 34 (1) Souhlas s poskytnutím zdravotních služeb (dále jen „souhlas“) se pokládá za a) svobodný, je-li dán bez jakéhokoliv nátlaku, b) informovaný, je-li pacientovi před vyslovením souhlasu podána informace podle § 31; souhlas se pokládá za informovaný také v případě, že se pacient podle § 32 odst. 1 podání informace vzdal.

Právní norma II ObčZ § 8 (1) Způsobilost fyzické osoby vlastními právními úkony nabývat práv a brát na sebe povinnosti (způsobilost k právním úkonům) vzniká v plném rozsahu zletilostí. (2) Zletilosti se nabývá dovršením osmnáctého roku. Před dosažením tohoto věku se zletilosti nabývá jen uzavřením manželství. Takto nabytá zletilost se neztrácí ani zánikem manželství ani prohlášením manželství za neplatné. § 9 Nezletilí mají způsobilost jen k takovým právním úkonům, které jsou svou povahou přiměřené rozumové a volní vyspělosti odpovídající jejich věku.

Právní norma III Právní normy jsou obecně závazná pravidla lidského chování, stanovená nebo uznaná státem, jejichž porušení je trestáno státem Čtyři znaky – závaznost, formální určitost, obecnost, vynutitelnost

Právní norma IV Jak se k právní normě dostat? Kde ji hledat? Metodika interpretace práva – pokus jak sjednotit šíři možných výkladů textů zákona Interpretují se prameny práva – normativní právní akt, soudní rozhodnutí, normativní smlouva, právní obyčej…

Aplikace práva Svět normativity Svět fakticity

Aplikace práva II Questio facti Questio iuris Rozhodnutí

Jaké je jeho politická orientace Aplikace práva III Questio facti Questio Iuris Co měl soudce k snídani Jaké je jeho politická orientace Jak moc si váží práva Rozhodnutí

Právo na respektování soukromého a rodinného života Aplikace práva IV EÚLP ČLÁNEK 3 Zákaz mučení Nikdo nesmí být mučen nebo podrobován nelidskému či ponižujícímu zacházení anebo trestu. ČLÁNEK 8 Právo na respektování soukromého a rodinného života Každý má právo na respektování svého soukromého a rodinného života, obydlí a korespondence. Státní orgán nemůže do výkonu tohoto práva zasahovat kromě Případů, kdy je to v souladu se zákonem a nezbytné v demokratické společnosti v zájmu národní bezpečnosti, veřejné bezpečnosti, hospodářského blahobytu země, ochrany pořádku a předcházení zločinnosti, ochrany zdraví nebo morálky nebo ochrany práv a svobod jiných.

Zákon o zdravotních službách § 34 (1) Souhlas s poskytnutím zdravotních služeb (dále jen „souhlas“) se pokládá za a) svobodný, je-li dán bez jakéhokoliv nátlaku, b) informovaný, je-li pacientovi před vyslovením souhlasu podána informace podle § 31; souhlas se pokládá za informovaný také v případě, že se pacient podle § 32 odst. 1 podání informace vzdal.

Morální argumenty v právu

Existence rozumné neshody Trolley car problem Problém interrupce Problém eutanazie

Právní jistota Právní princip, vyjadřující zákaz překvapivých rozhodnutí V obdobných případech obdobně ignoratia iuris non excusat Lon Fuller: Morálka práva, obecnost práva, řádné vyhlašování práva, zákaz zpětné působnosti zákonů, jasnost zákonů, eliminaci rozporů v zákonech, zákaz požadování nemožného, poměrnou stálost práva v čase.

Demokratická dělba moci Diskursivní teorie Ideální diskurs Ideální komunikační situace: neomezený čas, neomezené množství účastníků a žádnou hrozbu nátlaku Zajistit, aby argumentace nebyla ukončena bez racionálního podnětu Zajistit jak svobodnou volbu témat argumentace, tak zahrnutí nejlepších informací a zdůvodnění skrz univerzální a rovný přístup k argumentaci Vyloučit jakýkoliv nátlak jiný než tlak lepšího argumentu Reálný diskurs

Demokratická dělba moci Obecný diskurs Parlament Legislativní akt Právní diskurs Soud Rozhodnutí

Morálka v právu ObčZ § 39 Neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

Morálka v právu II NObčZ § 10 (1) Nelze-li právní případ rozhodnout na základě výslovného ustanovení, posoudí se podle ustanovení, které se týká právního případu co do obsahu a účelu posuzovanému právnímu případu nejbližšího. (2) Není-li takové ustanovení, posoudí se právní případ podle principů spravedlnosti a zásad, na nichž spočívá tento zákon, tak, aby se dospělo se zřetelem k zvyklostem soukromého života a s přihlédnutím k stavu právní nauky i ustálené rozhodovací praxi k dobrému uspořádání práv a povinností.

Morálka v právu III § 580 (1) Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. (2) Neplatné je právní jednání, pokud má být podle něho plněno něco nemožného.

Morálka v právu IV Radbruchova formule: Konflikt mezi spravedlností a právní jistotou může být vyřešený následujícím způsobem: Pozitivní právo, zajištěné legislativou a mocí, má přednost, i když je jeho obsah nespravedlivý a neprospívá lidu. Pokud ale konflikt mezi zákonem a spravedlností dosáhne nesnesitelné míry, pak musí zákon jako „vadné právo“ ustoupit spravedlnosti. Není možné vést ostřejší linii mezi případy zákonného bezpráví a zákony, které jsou platné navzdory svým vadám. Jedna linie rozlišení ale může být vedena zcela jasně: Tam, kde neexistuje ani snaha o spravedlnost, kde rovnost, základ spravedlnosti, je vědomě zrazována legislativou, tam už se nejedná pouze o „vadné právo“, tam se úplně vytrácí samotná povaha práva. Jde o to, že právo, včetně pozitivního práva, nemůže být definováno jinak než jako instituce, jejíž smysl spočívá ve službě spravedlnosti. Měřeno tímto standardem, pak celé kusy nacionálně socialistického práva nikdy nedosáhly úrovně platného práva.

Morálka v právu V Vyhláška č. 226/2008 Sb. o správné klinické praxi a bližších podmínkách klinického hodnocení léčivých přípravků § 3 (1) Ustavením etické komise podle § 53 odst. 1 zákona o léčivech se rozumí písemné jmenování členů etické komise. Etická komise je složena nejméně z 5 členů odpovídající kvalifikace a se zkušeností posuzovat a hodnotit předkládané klinické hodnocení z hlediska vědeckého, lékařského a etického. Před jmenováním členů etické komise si zdravotnické zařízení nebo Ministerstvo zdravotnictví (dále jen „osoba“), které etickou komisi ustavuje, vyžádá jejich písemný souhlas s členstvím v etické komisi a s dodržováním podmínek uvedených v § 53 odst. 2 písm. a) až c) zákona o léčivech.