Kompas

Kompas je přístroj určující světové strany pomocí magnetické střelky otáčivé ve vodorovné rovině. Střelka zaujímá směr magnetického poledníku. Princip kompasu je orientování se podle magnetického pole země. V dopravě se kompas užívá ke stanovení a dodržování kursu dopravních prostředků (letadla, lodi, vznášedla). Podle konstrukce se kompasy dělí na magnetické (suché, kapalinové), setrvačníkové (gyroskopické), gyromagnetické a radiové (radiokompas). Magnetické pole země A princip kompasu. Středověký nákres kompasu

Historie kompasu První dochovaná zmínka o použití magnetické střelky při lodní navigaci pochází z díla Šen Kua. Uvádí se v něm, jak v praxi vypadají příslušná zařízení pro navigaci námořních lodí, a zmiňuje se mimo jiné i o tom, že za temné noci se kormidelníci nemohou řídit ani podle hvězd, ani podle slunce a musí tedy pozorovat "jehlu směřující k jihu". Tato zpráva, pocházející z doby Sung - počátku 12. století, je přibližně o sto let starší než první zmínka o použití kompasu v Evropě. Magnetická střelka byla v Číně známa již mnohem dříve v době Chan, používalo se jí při feng-šuej (geomancii) k určování míst vhodných pro stavbu budov. Krystaly magnetovce

Dá se předpokládat, že kompasu se začalo používat při mořeplavbě již v polovině 10. století, tedy na samém počátku vlády Severních Sungů, teprve však v době Jižní Sung byl kompas běžným vybavením námořních lodí plujících z Číny do jihovýchodní Asie a do Indie. Z Číny se používání kompasu rozšířilo do arabských zemí a odtud do Evropy. Nejstarší námořní kompasy měly tvar magnetické lžičky na bronzové desce rozdělené na 24 polí. Když se lžička roztočila, zastavila se vždy ve směru na jih. Později dostaly podobu ryby upevněné na kousku dřeva a plovoucí na vodě, posléze jehly. Prvním kompasem byl patrně kus magnetovce, plovoucí na dřevěné podložce v nádobě s vodou.Kompasy jsou známy ze starověké Číny.První zmínka o kompasu pochází ze 4.století. Magnetovec

Mezi novodobé kompasy patří buzola, digitální kompas a radiokompas

Buzola

Buzola Buzola (také busola) je jednoduchý přístroj, který slouží k orientaci v terénu, určování světových stran a měření azimutu. První buzolu sestrojil český vynálezce Josef Ressel. Princip Základem buzoly je kompas, který svou střelkou ukazuje na magnetický pól Země. Pro běžné účely orientace je to dostatečně přesný směr k severnímu zeměpisnému pólu Země. V případě potřeby přesného měření je nutné vzít v úvahu magnetickou deklinaci Země a měření korigovat. Dále je buzola opatřena průzorem, kterým nastavujeme směr k bodu v terénu. Měření se provádí pomocí otočného kotouče se stupnicí s vyznačenými úhly. Světové strany jsou označeny počátečními písmeny jejich anglického názvu. N - sever (north) S - jih (south) W - západ (west) E - východ (east) .

Uprostřed kotouče jsou vyznačeny rysky, které jsou rovnoběžné se směrem sever - jih na stupnici. Buzola také bývá na jedné hraně opatřena měřítkem, které je možné použít pro odčítání vzdáleností v mapě. Další pomůckou je zrcátko připevněné tak, aby bylo možné při pohledu průzorem také sledovat střelku a udržovat orientaci celé buzoly. Práce s buzolou Azimut bodu v terénu Buzolu nasměrujeme k měřenému bodu průzorem. Otočným kotoučem otočíme tak, aby střelka byla rovnoběžně s ryskami kotouče. Pomáháme si při tom zrcátkem. Pevný ukazatel buzoly ukazuje na stupnici otočného kotouče hodnotu azimutu. Azimut na mapě Mapa nemusí být zorientována. Buzola se na mapu přiloží tak, aby dlouhý okraj spojoval výchozí místo s cílem. Otočný kotouč na buzole se natočí tak, aby se rysky kotouče shodovaly s mřížkou na mapě, a sever na otočném kotouči mířil na sever na mapě. Pevný ukazatel buzoly ukazuje na stupnici otočného kotouče hodnotu azimutu.

Pochod podle azimutu Na mapě si změříme azimut k cíli. Kotouč buzoly ponecháme po celou dobu pochodu nastaven na změřený úhel. Nastavená buzola se vezme do ruky. Celou buzolou se otáčí tak, aby střelka byla rovnoběžná s ryskami kotouče. Jakmile se tam nastaví, podélná osa buzoly a průzor ukazuje k cíli. Ve směru průzoru si najdeme tzv. dílčí cíl, a dojdeme k němu. Od něj opět nastavenou buzolou určíme další dílčí cíl. A tak až do hlavního cíle. Je-li hustá mlha a dílčí cíle nejsou vidět, můžeme kráčet a přitom neustále sledovat buzolu a dbát na to, aby se střelka stále udržovala rovnoběžná s ryskami kotouče a musíme hlídat to, aby buzola byla vodorovně se zemí

Zjištění polohy Mapu nejprve zorientujeme k severu. To provedeme tak, že zjistíme kde je sever a tím směrem nastavíme i sever (typicky vrchní okraj) mapy. Z místa, kde stojíme, si vyhlédneme v okolí nápadné krajinné body (hora, sedlo, vesnice, rozhledna), které jsou vyznačeny na mapě, a nejdou zaměnit s jinými body. Nyní se buzola nasměruje průzorem k nápadnému bodu v terénu. Otočný kotouč se natočí tak, aby střelka byla rovnoběžná s ryskami kotouče. Pak se buzola položí na mapu, rysky otočného kotouče se musejí krýt s mřížkou na mapě, a sever na otočném kotouči musí směřovat k severu mapy, a dlouhý okraj buzoly musí protínat nápadný krajinný bod zobrazený na mapě. Podél tohoto dlouhého okraje buzoly se tužkou narýsuje přímka. To samé se provede s jiným nápadným bodem v terénu. Tam, kde se přímky protínají, je naše stanoviště.

Digitální kompas

Digitální kompas pracuje jako normální magnetický kompas, pouze s rozdílem že navigaci ukazuje na digitální obrazovce

Radiokompas

Doprava, vedení pohybujících se prostředků (lodi, letadla) po dráze předem stanovené a určování jejich polohy různými metodami, například srovnáním mapy s terénem, zjištěním potřebných navigačních prvků výpočtem ze známých hodnot (řešením tzv. navigačního trojúhelníku, který je tvořen vektory rychlosti pohybu, rychlosti větru a výsledné rychlosti vzhledem k Zemi). Tím je dán kurs. K jeho dodržení za pohybu (letu, plavby) se používá kompas (magnetický nebo gyroskopický) nebo radiokompas (navigace radiová). Pro určení polohy letadla nebo lodi se používá rovněž navigace astronomická, vycházející z výšky Slunce nebo hvězd nad obzorem. Zeměpisná délka polohy lodi může být stanovena z rozdílu času udávaného námořním chronometrem a skutečným polednem. Viz také loxodroma, ortodroma.

Konec Vytvořili Tomáš Klein Roman Havelka