Rosettská deska

Rosettská deska (stéla) byla objevena v roce 1799 napoleonskou invazní armádou zcela náhodou při zákopnických pracích poblíž obce Rosetta (Rašíd) na západním rameni v deltě Nilu nedaleko pobřeží. Deska z černého bazaltu (čedič), podobající se svými rozměry desce kuchyňského stolu; 118 cm vysoká, 77 cm široká, avšak30 cm silná, váží 762 kg. Nápisy ve třech různých písmech – v horní části egyptské hieroglyfy, uprostřed démotické písmo a ve spodní části řečtina. Všechny tři části jsou poškozené, nejvíce však vrchní oddíl; původně byla deska o 50 cm vyšší.

Horní část – hieroglyfy

Střední část – egyptské démotické písmo

Dolní část – řečtina

Dnes Britské muzeum v Londýně

Rosettská deska byla vystavena v britském muzeu od roku 1802 s jedním přerušením. Ke konci první světové války v roce 1917 mělo muzeum obavy o své sbírky kvůli těžkému bombardování Londýna. Rosettská deska proto strávila další dva roky ve stanici podzemní poštovní dráhy asi 50 stop podzemí v Holbornu. Když byla Rosettská deska objevena, byl její povrch zkopírován - na desku byl nanesen inkoust a na něj potom bílý papír. Od té doby bylo uděláno spoustu kopií desky. Materiály, které byly na zkopírování použity, se na desce uchytily a tím ji znečistily. K znečištění přispělo i to, že na desku sahalo spoustu lidí, ze kterých se na desce uchytil lidský tuk. Kvůli velkému znečištění desky se v roce 1999 britské národní muzeum rozhodlo, že desku očistí. Nejprve byl odstraněn tuk z lidských rukou a na konec i tiskařský inkoust, který byl použit v roce 1799. Deska byla očištěna bavlněným hadrem, mýdlem, acetonem a čistou vodou. Nakonec byla odstraněna i bílá barva, která byla nanesena na desku v roce 1981 a která měla chránit text desky. Vědci nechali ve spodní části desky malý čtvereček, který zůstal neočištěn, aby se ukázalo, jak byla deska špinavá. Před očistěním měla deska šedorůžovou barvu. Po očištění deska získala svou původní barvu - a to červenohnědou. Materiál, ze kterého byla deska vyrobena, byl podrobně analyzován a bylo zjištěno, že jde o čistý minerál. Barva kamene je způsobena příměsí železa.

Tím, že jsou na desce stejné texty v několika různých písmech, bylo možné rozluštit egyptské hieroglyfy. Řečtina byla známým písmem. Deska po objevení převezena do Káhiry, kde s luštěním začali francouzští vědci. Nejdříve bylo zjištěno, že deska pochází z doby 196 př.n.l., tedy z doby, kdy v Egyptě vládla dynastie Ptolemaiovců. Text Rosettské desky se týká vyjádření pocty faraónu Ptolemaiovi V. Na desce se popisuje i obléhání Lycopolis a královy skutky pro chrám. Text dále pokračuje svým hlavním účelem – vytvořit kult krále Ptolemaia V. Dalo se předpokládat, že všechny tři nápisy budou shodné a že porovnáním hieroglyfů s řeckým textem budou hieroglyfy obrázek po obrázku rozluštěny.

Napoleonova armáda byla roku 1801 poražena a kámen byl podle Alexandrijské dohody v roce 1802 převezen do Velké Británie, kde po několika měsících provedl Stehen Weston překlad řecké části. Badatelé začali horlivě luštit egyptské písmo a předháněli se, kdo dříve toto tajemství hieroglyfů rozluští.

Sylvestre de Saci se rozhodl zaměřit se na démotickou část, protože ta byla jen jemně poškozená. Začal u řeckých vlastních jmen a izoloval jejich démotickou verzi. Setkal se sice s úspěchem, ale zjistil, že tento postup je složitější než původně vypadal. Jeho žák Johan Ákerblad měl větší úspěch. Johan Ákerblad vycházel ze Saciho metody a dosáhl významnějšího pokroku. V démotickém písmu se mu podařilo určit všechna vlastní jména, která byla v řecké části. Z těchto jmen sestavil démotickou abecedu o 29 písmenech. Polovina z nich byla skutečně správná. Zjistil také, že fonetické znaky používané k zápisu jmen se vyskytují i v běžném textu. Měl velký úspěch, ale později se ukázalo, že byl zavlečen do slepé uličky.

Jean Francois Champollion (1790 – 1832) Francouzský archeolog a zakladatel moderní egyptologie. Znalec mnoha živých i mrtvých jazyků. Roku 1822 jako první rozluštil egyptské hieroglyfy s pomocí trojjazyčné Rosettské desky.

Champollion začal studovat nejdříve démotické písmo a potom hieroglyfy Champollion začal studovat nejdříve démotické písmo a potom hieroglyfy. Zkoumal a vyluštil deset písmen egyptské abecedy. Souběžně s ním učinil v tomto směru velký objev také britský přírodovědec Thomas Young, jenž rozluštil pět hieroglyfických znaků a určil jejich fonetickou hodnotu; dále objevil dva zvláštní znaky které v démotickém textu označovaly začátek a konec vlastního jména a potvrdil domněnku, že ve staroegyptském písmu se s výjimkou vlastních jmen nevyskytují samohlásky, podobně jako v arabštině. Champollionovi se však podařilo rozluštit celý systém egyptského písma. Odhalil vztahy mezi hieroglyfickým a démotickým písmem a zároveň vztahy obou těchto písem k třetímu hieratickému, tj. kněžskému. Dne 23. září 1822 přednesl Champollion svůj výklad a zároveň důkaz jeho správnosti před členy akademie. Datum Champollionovy přednášky se považuje za den zrodu egyptologie.

Na Rosettské desce se zachovalo celkem 1419 hieroglyfů, kterým odpovídá 486 řeckých slov; tj. každé slovo se píše průměrně třemi znaky. Jména králů psali Egypťané zřejmě na znak úcty do oválných rámečků, tzv. kartuší. Ke znakům, které neměly fonetickou hodnotu se přidával vysvětlující znak - determinativ. Samohlásky Egypťané pravděpodobně nepoužívali kvůli nářečním rozdílům. Vyskytovaly se však i kombinace jednotlivých znaků; např. "j" se označovalo obrázkem třtiny, spojilo se s determinativem označujícím chůzi (nohy) a vznikl ideogram vyjadřující "chodit". Co se týče směru čtení znaků, hieroglyfy se čtou zprava nebo zleva podle orientace určitých symbolů, např. podle toho kam se dívá sova (písmeno m) – čte se proti směru jejího pohledu. Odkaz: Přepis egyptských hieroglyfů http://cs.wikipedia.org/wiki/P%C5%99epis_egyptsk%C3%BDch_hieroglyf%C5%AF

KONEČNÁ Připravil: František Halama http://www.halama.wz.cz 7. A Gymnázium Teplice 11. února 2008 Zdroje k referátu: http://www.egyptologie.cz http://faraon.wz.cz http://www.wikipedie.cz