Báseň obětem Kam dlouhé koleje - kam asi vedou, kam nás to tatínku kam asi vezou? Proč tyhle vlaky vůbec nikde nestaví, udělej kouzlo a oni se zastaví.
Jaké pak hrozné dopustili jsme se viny, když vezou nás daleko- všechny Davidovy syny. A bitím pak rozdělí v záblesku světel, a za křiku ženou do brány pekel.
Po křížové cestě po cestách z oblázků, jdou žluté hvězdičky - nejdou si pro lásku. Do studené noci jen komíny trčí, a pece se potí a v bolesti skučí.
Na konci cesty v březovém lesíku, štípe Vás dým do malých nosíků Na konci cesty v březovém lesíku, štípe Vás dým do malých nosíků. To jména bezbranných- mění se tam v prach, jdou děti pomalu a neznají strach.
A potom po schodech, kde svléknouti se musí. Pro boha maminko A potom po schodech, kde svléknouti se musí. Pro boha maminko! - Oni nás tu dusí! Do malého otvoru – poslední jde vzdech, než krystalky jedu sklouznou po zádech.
Celá země pláče pod tíhou velké viny, když oheň kosti pálí - všechny svoje syny. A tisíce a tisíce těch smutných malých hlav, dusí, pálí, ničí – černý smrtihlav.
Vy děti z popela - Osvětimi a Mauthausenu, dušičky spálené co slovy nedoženu, po větru volám a šeptám růžím,
že tuhle báseň , – tu Vám všem dlužím…