„Naslouchat hlasům paměti“ Orální historie „Naslouchat hlasům paměti“

Otázky k tématu Jaké výhody má využívání pamětníků jako historického pramene oproti psaným textům? Jaké nevýhody má práce s pamětníky a s jakými překážkami je třeba počítat? Kolik pamětníků je podle vás potřeba, abyste dané téma poznali„objektivně“? Jaká by měla být maximální délka jednoho rozhovoru? Kde je podle vás ideální rozhovor uskutečnit? Mohou být přítomny další osoby? Jak zareagujete, pokud se pamětník během rozhovoru rozpláče? Pod jakou podmínkou smíte rozhovor s pamětníkem zveřejnit?

Co je orální historie? postup získávání poznatků na základě ústního sdělení osob, jež byly účastníky či svědky dané události nebo doby nahrávaný rozhovor tazatele a narátora, stává se pramenem přístupným dalším badatelům umožňuje pohled na historii „zdola“ – jedinečné životní příběhy, každodennost výhoda i nevýhoda – vysoká subjektivita získaných údajů v ČR – Centrum orální historie (Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, v. v. i.) – Miroslav Vaněk

Jak výzkum probíhá? 1) příprava na rozhovor 2) vedení rozhovoru Stanovení tématu a sběr informací Výběr narátora, informace o něm Navázání kontaktu Příprava techniky (diktafon, kamera, fotoaparát…) 2) vedení rozhovoru 3) přepis rozhovoru 4) autorizace textu a souhlas se zveřejněním 5) analýza a interpretace materiálu 6) zpřístupnění výsledků výzkumu

Jak vést rozhovor? V bydlišti narátora, klidné prostředí, nepřerušování Nepřítomnost další osoby Tazatel tiše a pozorně naslouchá, povzbuzuje Oční kontakt Vždy jen jedna otázka, otevřené otázky Ptát se na přímou zkušenost narátora („Jak jste to zažil vy? Co jste dělal a proč?“) Nepřerušovat (jen při úplném odchýlení od tématu), zasahovat co nejméně Trpělivost, respekt k projevům emocí (pláč) Maximálně 90 minut

Jaké bývají překážky? Selhání techniky při rozhovoru Vysoký věk narátora – zdravotní problémy, poruchy paměti Nesouhlas narátora s nahráváním a zveřejněním Zatrpklost vůči vlastní minulosti Přerušení rozhovoru, hluk, třetí osoba

Jak vypadá nahrávka a přepis? po zapnutí nahrávání uvede tazatel název projektu, jméno narátora, své jméno, místo a datum konání rozhovoru, účel rozhovoru Přepis má zachytit přesný obsah včetně jazykových zvláštností narátora mimoslovní projevy v hranaté závorce (smích, pláč; odmlka se značí třemi tečkami) lze vynechat „slovní vatu“ Další části – fotodokumentace, souhlas narátora, poskytnuté materiály (např. rodinné fotografie)

Jaká práva má narátor? Narátor musí být předem seznámen: s účely, cíli a postupy výzkumu s právem autorizace či anonymizace se způsobem uložení nahrávky s plánovanými výstupy výzkumu Nelze uveřejnit rozhovor bez souhlasu narátora – musí vzniknout smlouva či písemný souhlas obsah - název, účel a cíl projektu, způsob nakládání se vzniklým pramenem, souhlas se způsoby jeho použití narátor může zasáhnout do přepisu rozhovoru

Odkazy M. Vaněk a kol., Orální historie. Metodické a „technické“ postupy, Olomouc 2003. M. Vaněk – P. Mücke – H. Pelikánová, Naslouchat hlasům paměti: teoretické a praktické aspekty orální historie, Praha 2007. Centrum orální historie - http://www.coh.usd.cas.cz/cs/ Paměť národa - http://www.pametnaroda.cz/ soutěž Příběhy 20. století - http://www.pribehy20stoleti.cz/